Příčinou záhadných hromadných uvíznutí delfínů na pobřeží Patagonie je nejspíš panický útěk před kosatkami

Pobřeží jihoamerické Patagonie bylo v posledních letech dějištěm série zvláštních událostí: desítky až stovky delfínů se zde hromadně dostávají na břeh nebo uvíznou v mělkých vodách. Tato takzvaná masová uvíznutí patří mezi nejzáhadnější jevy mořské biologie a dlouhodobě zaměstnávají vědce po celém světě.

Jedno z největších hromadných uvíznutí se odehrálo v roce 2021 v zátoce San Antonio u argentinské provincie Río Negro. Na pobřeží tehdy našlo smrt 52 delfínů obecných (Delphinus delphis). Na první pohled však nic nenasvědčovalo tomu, proč zahynuli. Zvířata byla podle všeho v dobré kondici, neměla viditelná zranění ani známky nemocí. Přesto skončila mrtvá na břehu.

Asi o rok a půl později se ve stejné oblasti odehrála další dramatická událost: stovky delfínů uvízly v mělkých vodách téže zátoky. Tentokrát měla zvířata více štěstí – žádná úmrtí nebyla zaznamenána. Příčina jejich neobvyklého chování ale zůstávala záhadou.

Podezřelý predátor

Nová studie publikovaná v časopise Royal Society Open Science nyní přináší možné vysvětlení. Vědci se domnívají, že za dramatickými událostmi mohou stát vrcholoví oceánští predátoři – kosatky dravé (Orcinus orca).

Kosatky, přestože jsou často vnímány jako velryby, patří ve skutečnosti mezi největší druhy čeledi delfínovitých. Jsou známé tím, že loví celou řadu mořských živočichů, včetně menších druhů delfínů. Podle vědců mohly právě kosatky vyvolat u delfínů paniku, která je přiměla prchat do mělkých a nebezpečných vod zátoky.

Stopy vedou ke kosatkám

Aby vědci zjistili, co se při obou událostech skutečně stalo, využili několik zdrojů informací. Shromáždili svědectví místních obyvatel a rybářů, analyzovali videozáznamy z oblasti a pokusili se rekonstruovat průběh událostí.

Ukázalo se, že krátce před uvíznutím delfínů bylo v okolí opakovaně pozorováno několik kosatek. Současně místní lidé zaznamenali i nezvyklé chování delfínů: plavali blíže ke břehu než obvykle, drželi se ve velmi těsných skupinách a působili dezorientovaně. Takové chování je typické pro situace, kdy se zvířata snaží uniknout predátorovi. Útěk je ale může vehnat do ještě nebezpečnějšího prostředí – například do mělké zátoky, kde při odlivu uvíznou na suchu.

Hromadná uvíznutí mořských savců mohou mít řadu různých příčin. Mezi často zmiňované patří například změny přílivu a odlivu, neobvyklé chování kořisti, orientační chyby v mělkých vodách, nemoci nebo zranění. Nová studie ale přináší další důležitý faktor: stres způsobený přítomností predátora. Pokud se delfíni snaží rychle uniknout lovícím kosatkám, mohou se snadno dostat do oblastí, kde ztratí orientaci nebo uvíznou.

Poučení pro další kouty světa

Zjištění vědců může mít širší význam než jen pro patagonské pobřeží. Podobná místa s častými hromadnými uvíznutími delfínů či velryb existují i jinde na světě – například na Novém Zélandu, v Austrálii nebo u amerického Massachusetts.

Tyto oblasti mají často podobnou geografii: rozsáhlé mělké zátoky, kde se zvířata mohou snadno dostat do pasti. Pokud je navíc do těchto míst zažene predátor, může dojít k tragédii.

Kosatky tak možná nepřímo stojí za některými z největších záhad mořské biologie. A i když zatím nejde o definitivní vysvětlení všech podobných událostí, studie přináší důležitý dílek do skládačky, která pomáhá pochopit, proč se někdy celé skupiny mořských savců ocitnou na souši.