Příroda

Zatímco v některých populacích se šimpanzi podělí o nalezenou potravu, aby měli pokoj od dotírajících „žebráků“, v jiných společenstvích se striktně dělí o jídlo pouze s rodinou a přáteli.

Přestoupil fotograf Christophe Courteau hranice slušného chování, nebo jej gorilí samec skutečně napadl pod vlivem alkoholu?

Neškodný had s varovnými barvami

Jedovatí hadi bývají nejobávanějšími obyvateli živočišné říše. To dobře „vědí“ i jejich nejedovatí příbuzní a někteří toho dokážou dobře využít. Mezi nejlepší příklady patří korálovka sedlatá (Lampropeltis triangulum) z čeledi užovkovitých. Dosahuje délky kolem jednoho metru a svým červeno-černo-žlutým (někdy červeno-černo-bílým) zbarvením napodobuje smrtelně jedovatého hada korálovce (čeleď Elapidae). Zatímco ale tropičtí korálovci mohou být člověku skutečně smrtelně nebezpeční, korálovky pouze v průběhu evoluce využily mocné síly jejich varovného zbarvení a přisvojili si jej.

Význam schopnosti odlišit od sebe oba hady vedl již dávno k vytvoření rýmovánek a básniček, které měly v tomto směru pomoci – známé je například pořekadlo: „Red next to black, venom I lack; red next to yellow, run away fellow.“ („Červená, hned vedle černá, jed pro tebe nemám; červená vedle žluté, nebezpečí kruté“).

Jezírko na snímku má několik desítek metrů na délku a okolní „kamínky“ často metrové rozměry

Lvi mají velmi silnou tělesnou konstituci a lezení na stromy pro ně není zrovna typické. Nicméně se k tomu občas odhodlají.

V jednom liščím vrhu je typicky 4 nebo 5 mláďat

Čemeřice černá (Helleborus niger) je prudce jedovatá, stejně jako řada dalších druhů tohoto rodu. Ve středověku sloužila k ochraně příbytků a dobytka před čarodějnicemi, zároveň však měla své místo i v černé magii.

Jde se na lov, živit čtyři hladové krky dá zabrat. Na snímku samice Krishna, která právě před pár dny přivedla na svět čtyři mláďata

Vůdčí samci jsou pro stabilitu tlupy klíčoví. Jestliže tlupa přijde o vůdce, může dojít k rozvratu společenství.

Potravu bodlína páskovaného tvoří téměř výhradně červi, ačkoli vezme zavděk i jinými bezobratlými.

Názorným příkladem konvergentní evoluce je křídlo, které se velmi podobně vytvořilo u pterosaurů, letounů ...

Kříženec mravence s žirafou

Při detailních makro-záběrech působí mimozemsky většina běžných zástupců hmyzu. I tady ale objevíme některé druhy, které se v tomto bizarním světě vymykají běžným měřítkům. Příkladem za všechny může být nosatec žirafí (Trachelophorus giraffa) ze skupiny zobonoskovitých. Žije pouze na Madagaskaru a samečci dosahují maximální délky kolem 2,5 cm. Nejnápadnějším rysem tohoto brouka je neuvěřitelně prodloužený krk, který se uplatňuje zejména při stavbě hnízda a vzájemných soubojích. Pokud by bylo možné geneticky skloubit žirafu a mravence, pak by hypotetický klon mohl vypadat právě takto.

Když už jsme u žiraf – také tito afričtí sudokopytníci mají mnoho pozoruhodných tělesných adaptací. Kromě extrémně dlouhého krku o délce až 2,4 metru disponují také půlmetrovým jazykem a speciálními cévními přepážkami, které brání zpětnému toku krve do hlavy v okamžiku, kdy žirafa skloní při pití krk až k zemi.

Západy slunce jsou na Okavangu velmi rychlé, ale také malebné a romantické. Rovinatá krajina podtrhuje barevnou, velmi dynamicky se měnící oblohu, která se zrcadlí v otevřených vodních pláních.