Příroda

Chvostoskoci (Collembola) jsou řádem šestinohých bezobratlých živočichů, kteří v širším smyslu patří mezi hmyz. Žijí v půdě nebo na jejím povrchu, někdy však i na vodní hladině či na okrajích ledovců. Už podle tohoto výčtu je zřejmé, že jde o velmi odolnou a přizpůsobivou skupinu.

06. 12. 2021

Nejčtenejší


Každý večer samice pravidelně vylezla s mláďaty téměř ve stejnou dobu. Postupem času jim dávala větší a větší volnost.

15. 05. 2021

Stříbrný mravenec Cataglyphis bombycinus na chvíli uniká žhavé plotně saharského písku vyběhnutím na uschlou rostlinu.

14. 05. 2021

Těsně nad hladinou

V Indickém oceánu leží Maledivy – nezávislý ostrovní stát, jehož celková plocha 90 000 km² je roztříštěná na 1 192 drobných korálových ostrovech. Jde o jednu z nejrozptýlenějších zemí světa, která je zároveň i nejníže položeným státem zeměkoule. Průměrná nadmořská výška Malediv dosahuje 1,5 metru a nejvyšší bod se „tyčí“ do výšky 2,4 metru. (foto: Shutterstock)

12. 05. 2021


Reklama

Dlouhodobý pokus se samečky zebřiček pestrých (Taeniopygia guttata) ukázal, že ptáci se zpěvu nejen učí, ale do značné míry jej mají zakódovaný v genech.

10. 05. 2021

Růže galská (Rosa gallica) nebo též růže keltská má od raného středověku doložené hospodářské využití. Pěstovala se v klášterních a později lékárnických zahradách jako Rosa officinalis; využíván byl květ i šípek. (foto: Wikimedia Commons, Stefan.lefnaerCC BY-SA 4.0 + ilustrace Tereza Samková)

08. 05. 2021

Labyrint je symbolem mediteránu, a rovněž tvoří kamennou dominantu na dně lomu v Pavlíkově botanické zahradě.

07. 05. 2021

Menší krab je samicí druhu Kiwa tyleri, větší jedinec je samec.

05. 05. 2021

Heliamphora nutans

Heliamphory obývají svět stolových hor ve Venezuele. Jejich láčky mají tvar kornoutovitě svinutého listu a nejsou kryté víčkem. Přebytečná dešťová voda je sváděna žlábkem ke kořenovému systému. V dolní partii láčky je vždy tekutina. List neprodukuje enzymy, k trávení potravy plně využívá přítomné bakterie. Tento druh byl popsán již v roce 1840 z nejvyšší stolové hory – Roraimy.

Květ: bílý poměrně velký, čtyřčetný; Listy: kornoutovité, až 40 cm dlouhé; Rozšíření: stolová hora Roraima; Ekologie: vysokohorské slatinné louky

foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

03. 05. 2021

Členitost kaňonu a rozmanitost hornin, které tvoří jeho strmé stěny, jsou vidět zejména při východu slunce.

01. 05. 2021

Reklama

Vlevo památný platan javorolistý v Podzámecké zahradě v Kroměříži, vpravo ořešák černý v zámecké zahradě v Kravařích. (foto: Wikimedia Commons, Michal Klajban + Jitka Erbenová CC BY-SA 3.0)

30. 04. 2021

Procesí housenek v oblasti Mont Bastide

28. 04. 2021

Zápach jako vábnička

Snad nejsmrdutější „kytkou“ světa je jednoděložná áronovitá rostlina zmijovec titánský (Amorphophallus titanum)Ve své domovině na ostrově Sumatra je dokonce nazývána „rostlinou mršin“, protože páchne stejně jako tlející maso. Tento nepříjemný efekt má ovšem velmi praktický účel: stejně jako největší květina světa raflézie (Rafflesia arnoldii) láká zmijovec opylovače z řad brouků a dalšího hmyzu, na nichž je reprodukčně závislý. A právě tyto členovce silně vábí pro člověka zcela nesnesitelný zápach.

V mírném pásmu se zmijovec titánský pěstuje jako okrasná rostlina. V místě svého přirozeného výskytu je však plodinou užitkovou, která poskytuje jedlé hlízy s vysokým obsahem škrobu. V Indii a Japonsku se ze sušených hlíz této rostliny dokonce vyrábí pečivo a nudle. (foto: Shutterstock, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0)

26. 04. 2021

Možná až přílišná blízkost slonů tady není žádoucí. Chobotnatci jsou v těchto místech vyhlášení svou agresivitou.

24. 04. 2021

Vodnáři (Hydrophiinae) jsou podčeledí hadů z rodu korálovcovitých. Jsou známí z mělkých tropických vod Indického a Tichého oceánu a většinou bývají k vidění v okolí korálových útesů a říčních ústí. Na snímku je vlnožil užovkový (Laticauda colubrina).

23. 04. 2021

Zabarikádován v noře

Luskoun tlustoocasý (Manis crassicaudata) může dorůstat 45–75cm. Jeho ocas přitom představuje dalších 33–45 cm. Samci jsou obvykle větší než samice, ale jinak jsou si obě pohlaví velmi podobná. Malá hlava má trojúhelníkovitý tvar a tělo luskouna na ni navazuje velmi kompaktně, jakoby zvíře ani nemělo krk. Dlouhé a poměrně štíhlé tělo je velmi dobře uzpůsobené k pronikání do podzemí. Pro tento účel jsou luskouni také vybavení silnými drápy. Drápů je na každé končetině pět, ale z toho tři jsou zvlášť uzpůsobené k hrabání. Luskoun si vyhrabává nory v půdě, které to umožňuje. Pokud je dostatečně měkká, může být nora až šest metrů hluboká. Naproti tomu v kamenité půdě nebývá hlubší než dva metry. Vchod do podzemí obvykle luskoun ucpe uvolněnou půdou, aby se tak chránil před predátory. (foto: Shutterstock)

21. 04. 2021

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907