Rover Curiosity objevil na Marsu opál. Tento i ze Země známý minerál by se mohl stát cenným zdrojem vody pro budoucí marsovské průzkumníky
Americký rover Curiosity je dnes poněkud ve stínu svého většího a modernějšího následovníka Perseverance. Přesto je ale stále v provozu, a co je ještě lepší, dělá zajímavé objevy. Podle nedávné studie, zveřejněné v časopisu Journal of Geophysical Research: Planets, objevil rover Curiosity na Marsu rozsáhlé naleziště opálu. Tento minerál přitom lze využít nejen k výrobě šperků, ale i jako zdroj cenné vody.
Na Zemi opál vzniká, když působením vody dochází ke zvětrávání hornin bohatých na oxid křemičitý. Během takového zvětrávání se vytvoří roztok materiálu horniny, který proniká do prasklin a puklin v hornině. V průběhu času se tento roztok přemění na pevný materiál, který může mít mnoho rozmanitých podob a barev.
Na dřívějších snímcích shromážděných roverem Curiosity byly patrné světlejší horniny obklopující zlomová „hala“, křižující povrch rudé planety. Travis Gabriel z americké Arizonské státní univerzity a jeho kolegové tyto snímky a měření roveru prostudovali pomocí nových metod. Ukázalo se, že složení hornin odpovídá základním složkám opálů.
Objev roveru Curiosity není prvním případem, kdy byl na Marsu nalezen opál. V roce 2008 detekovala americká sonda Mars Reconnaissance Orbiter, která snímkuje povrch rudé planety z oběžné dráhy, v několika oblastech bledě zbarvené plochy. Odborníci jsou přesvědčeni, že jde o křemičité horniny s vysokým obsahem vody, tedy v podstatě materiál stejného typu, jako jsou opály.
TIP: Překvapení z Marsu: Robot Curiosity objevil zvláštně lesklý kámen
Po objevu Curiosity se zdá, že opály a jim podobné materiály jsou na Marsu ještě častější, než jsme si mysleli. Zároveň se ukazuje, že voda byla na povrchu Marsu hojná i v mladších dobách a nikoliv jen na počátku jeho existence. Opály by se také tím pádem mohly stát významným zdrojem vody pro astronauty. Badatelé odhadují, že jeden metr podlouhlých hornin z opálům podobných materiálů, jaké pozoroval rover Curiosity, by mohl po zahřátí poskytnou až 5,7 litrů vody.
Arizona State University, Journal of Geophysical Research: Planets
PřírodaDědeček kakadu
Pátým nejstarším známým ptákem byl nejspíš sameček druhu kakadu inka (Cacatua leadbeateri) jménem Cookie. Vylíhl se 30. června roku 1933 v australské zoologické zahradě Taronga a o rok později byl převezen do právě založené Brookfieldské zoologické zahrady v americkém Chicagu. Když pak 27. srpna roku 2016 zemřel, byl ve věku 83 let nejstarším chovancem této zahrady a posledním zástupcem původního živého inventáře chicagské zoo. Díky známému datu narození je Cookie zaznamenán jako nejstarší papoušek i v Guinessově knize rekordů. Úctu svému bývalému rezidentovi projevila i zoologická zahrada v Chicagu, která v roce 2017 umístila u pavilonů plazů a ptáků pamětní bronzovou sochu Cookieho v životní velikosti.
Kakadu inka je středně velkým zástupcem kakaduovitých papoušků. Nápadným znakem druhu je jeho hřebínek z červeno-oranžově zbarvených pírek, který dokáže napřímit. Obývá vyprahlé australské vnitrozemí. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, JJ Harrison, CC BY-SA 4.0)
RevueSkunk pruhovaný je ve volné přírodě ohrožen změnou klimatu, intenzivním zemědělstvím i lovem. Skunci mají skvěle vyvinutý čich a sluch, ale velice špatný zrak - proto bohužel často končí pod koly aut. (foto: Wikimedia Commons, USFWS Mountain-Prairie, CC BY 2.0)
HistoriePřemysl Otakar II. nechává křtít pohanské Prusy, obraz Antonína Lhoty. (foto: Wikimedia Commons, Dobroš, CC BY-SA 4.0)