Šéf astronautů Donald „Deke“ Slayton: Ten, který vybíral posádky (1)

29.03.2020 - Tomáš Přibyl

Málokterý člověk měl takový vliv na podobu pilotovaných kosmických misí v 60. letech jako právě Donald „Deke“ Slayton. Přesto ho to příliš netěšilo: Vybrali jej do oddílu astronautů, ale ze zdravotních důvodů se cest do vesmíru nemohl účastnit

<p>Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.</p>

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.


Reklama

Traduje se, že Slaytonovy problémy způsobil první Američan na oběžné dráze, John Glenn. Tedy nikoliv problémy se zdravím, nýbrž s Bílým domem a NASA, které pak vyústily v jeho desetileté „uzemnění“ z kosmických letů.

Pokud nechceš, s nikým nemluv

Svou ženu Annie Margaret Glenn nesmírně miloval, přestože trpěla vadou řeči – koktala. Jenže u páru, který měl vystupovat v televizi, setkávat se s prezidenty či velvyslanci a s dalšími celebritami šlo o dost zásadní omezení. Manželé se však s problémem vypořádali po svém: Celou komunikaci vždy zastal John, zatímco Annie se jen usmívala a přikyvovala.

Ale 27. ledna 1962 se všechno odehrávalo jinak. Annie byla doma ve Virginii v kruhu nejbližší rodiny a přátel. Glenn seděl o tisíc kilometrů dál na mysu Canaveral v lodi Mercury na špici rakety Atlas. A za pár minut se měl stát prvním Američanem na oběžné dráze. Stovky novinářů kolem domu Glennových čekaly na jakoukoliv reakci manželky nejsledovanějšího muže USA. Annie byla na pokraji zhroucení. A ve vedlejší ulici parkovala kolona vozidel, v jejímž středu stála limuzína s tehdejším viceprezidentem USA Lyndonem Johnsonem. Politik se chtěl za každou cenu blýsknout s paní Glennovou před kamerami a fotoaparáty.

Annie se s ním však s pochopitelných důvodů odmítala před novináři setkat. Johnsonovi poradci proto kontaktovali administrátora NASA Jamese Webba a ten obratem zavolal na Canaveral s příkazem, že má Glenn manželce setkání s viceprezidentem nařídit. Když astronauta se ženou spojili, řekl jí do telefonu: „Ann, pokud s někým nechceš mluvit, tak s ním nemluv. A jestli nechceš, aby Johnson vkročil na náš trávník, tak tam nevkročí.“

Glenn, nebo nikdo

Start rakety se nakonec kvůli poruše musel odložit. Každopádně Johnson soptil – a Webb také: Věděl, že je viceprezident hlavní postavou, pokud jde o rozpočet kosmických programů. A jako nejvyšší šéf NASA důrazně požadoval, aby Glenna z letu odvolali a nahradili jej někým jiným.

V tu chvíli se však stalo něco, co nikdo nečekal. Ostatní piloti, kteří se rovněž připravovali na misi a o místo v kosmické kabině se doslova prali, se za Glenna – do té doby hlavního rivala – postavili. A vyjádřili se zcela jasně: „Nikdo z nás do té lodi nesedne. Buď poletí John, nebo nikdo.“ Dvacátého února 1962 se tak na palubě Mercury podíval na zemskou orbitu jako první americký astronaut právě Glenn.

Navzdory problémům se srdcem 

Na první pohled šlo o příběh se šťastným koncem, ale Bílý dům ani šéf NASA nezapomněli. Už delší čas věděli, že jim oddíl astronautů poněkud „přerůstá přes hlavu“: Ačkoliv žádný z těchto mužů dosud kolem Země nekroužil, média z nich dělala téměř polobohy. A nikdo se proti „americkým superhrdinům“ neodvažoval ani náznakem postavit.

V tu chvíli se proto velmi hodila skutečnost, že měl Donald Slayton zdravotní problémy. V srpnu 1959 mu lékař před testem na centrifuze v Pensylvánii naměřil neobvyklé hodnoty EKG. Myslel si, že se jedná o chybu zařízení, a vyšetření zopakoval – jenže se stejným výsledkem. Slaytona tudíž na centrifugu nepustili a poslali ho do vojenské nemocnice, kde ovšem lékaři přes veškerou snahu neodhalili nic zvláštního.

Protože však každý kandidát na astronauta podléhal bedlivému dohledu, odeslali Slaytona o měsíc později pro jistotu na specializovanou kliniku v San Antoniu. Aby se zbytečně nepřitahovala pozornost médií, měl několik dní oficiálně „virózu“. Texaští lékaři každopádně po důkladných testech identifikovali, že Slayton trpí vzácnou srdeční vadou – idiopatickou atriální fibrilací. Zjednodušeně řečeno jde o velmi rychlé a nekoordinované stahy jednotlivých svalových snopců v srdci.

Jelikož měl „Deke“ za sebou roky služby v armádě a náročné lékařské testy, nepovažovala se zmíněná diagnóza za zásadní problém. Pokud lidé s fibrilací nezemřou velmi mladí, čeká je plnohodnotný život bez větších problémů. „Budete žít dlouho,“ loučili se lékaři se Slaytonem. Ani je přitom nenapadlo ho z přípravy ke kosmickým letům vyřadit. On každopádně věděl, že se první mise Mercury odehrají bez něj, přesto dál tvrdě dřel. V prosinci 1961 pak padlo rozhodnutí, že premiérový let na oběžnou dráhu absolvuje Glenn a ten následující – Slayton. Lékaři si byli jeho zdravotním stavem naprosto jisti.

Pomsta administrátora Webba

Jenže pak přišel výše popsaný incident rodiny Glennových s viceprezidentem Johnsonem. Ještě před startem Glenna do vesmíru dostal jeden z vojenských lékařů aktuálně uvolněných do služby v NASA tip: Ta zpráva pocházela z míst „vyšších než Ministerstvo obrany“ – jak se běžně označoval Bílý dům – a říkala, že „některý z astronautů, možná přímo Glenn, má problémy se srdcem“.

Za vším prý byl jeden z lékařů, kteří Slaytona v roce 1959 vyšetřovali – nejspíš zároveň osobní doktor Lyndona Johnsona. Zřejmě se před politikem, jenž měl se srdcem rovněž dlouhodobé potíže, prořekl, že jistý astronaut také nemá srdce právě v nejlepším stavu, a přesto ho to nijak neomezuje. Konkrétní jméno pravděpodobně nezmínil, protože NASA se následně pokoušela zahrát situaci do autu: „Ne, Glenn žádné takové problémy nemá.“ O několik dní později přišel dotaz na jeho náhradníka Scotta Carpentera. Odpověď zněla stejně. Vesmírná agentura nicméně pochopila, že hru na kočku a myš nevyhraje, a uvedla, že se jedná o Slaytona.

„Deke“ se zatím chystal na svou misi Mercury Delta 7, jež se měla uskutečnit v květnu 1962. V polovině března jej ov šem odvolali z přípravy na mysu Canaveral do Washingtonu, kde na něj čekala dvacetičlenná komise lékařů amerického letectva. Výsledek důkladného vyšetření? Schopen letu bez omezení.

TIP: Věčně druhý astronaut: Osudové příběhy Scotta Carpentera

V tu chvíli se však do hry vložil administrátor James Webb: Prohlásil, že názor armádních specialistů není podstatný a že Slayton musí před komisi civilních lékařů, protože NASA je civilní agentura. Další tříčlenná komise pak astronauta jen zběžně vyšetřila stetoskopem. Formálně sice odborníci neshledali žádný problém, ale konstatovali, že pokud má NASA v záloze další – zcela zdravé – piloty, ať raději pošle do kosmu některého z nich. Webbovi to stačilo, aby Slaytona z mise odvolal.

Dokončení: Šéf astronautů Donald „Deke“ Slayton: Ten, který vybíral posádky (2) (vychází v neděli 5. dubna)

Z farmy ke hvězdám

Donald Slayton se narodil 1. března 1924 na farmě nedaleko města Sparta ve Wisconsinu. V dětství přišel při úrazu o prsteník na levé ruce, na jeho pozdější kariéru pilota a astronauta to ovšem nemělo žádný vliv. V roce 1942 nastoupil k letectvu a stal se pilotem bombardérů B-25. Po dokončení výcviku v dubnu 1943 odletěl do Evropy, kde absolvoval 56 bojových misí. Poté působil jako letecký instruktor v Jižní Karolíně a v závěru války ještě stihl sedm misí nad Japonskem s bombardérem A-26 Intruder. 

Po válce vystudoval aeronautiku na univerzitě v Minnesotě, načež dva roky pracoval u firmy Boeing. Jeho další kroky vedly do Minnesotské letecké národní gardy, odkud se po roce a půl vrátil do armády a přešel na stíhací stroje. Sloužil mimo jiné v tehdejší Spolkové republice Německo. V červnu 1955 zamířil zpět do USA a stal se testovacím pilotem na Edwardsově letecké základně. V dubnu 1959 ho pak vybrali mezi sedm astronautů pro kosmické lety v rámci programu Mercury.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Vesmír

Norimaki Synthesizer ve variantě pro digitální ochutnávání suši

Věda
Revue

Elisabeth na autoportrétu

Historie
Vesmír
Válka

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907