Sexuální otrokyně nacistů: V nevěstincích a koncentrácích skončily desetitisíce žen

05.10.2022 - Lenka Vaňková

Pro upevnění režimu neváhali nacisté vytvořit kult dokonalé matky, stejně jako používat sexuální násilí vůči ženám, které nesplňovaly jejich ideologické představy. Ty odeslali do nevěstinců pro vojáky, nebo do koncentračních táborů…

<p>Jeden z lepších nevěstinců na území okupované Francie. <em>(foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Dietrich, CC-BY-SA 3.0)</em></p>

Jeden z lepších nevěstinců na území okupované Francie. (foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Dietrich, CC-BY-SA 3.0)


Reklama

Prostitutky představovaly podle nacistů pro německý lid hrozbu. A podle toho s nimi také jednali. Nejen ony však byly sexuálně zotročovány, ponižovány a znásilňovány – stejně zacházela Třetí říše i s ženami „ideologicky nevhodnými“.

Vše pro říši

Podle Hitlerovy doktríny měla vzorná árijská žena především rodit. Od roku 1938 dokonce Němky, které přivedly na svět víc potomků, dostaly od nacistické strany Čestný kříž německé matky. To bylo velmi prestižní vyznamenání. Za čtyři „kousky“ jí byl udělen bronzový kříž. Na stříbrný už musela třetí říši povít dětí více než pět. Sedminásobná rodička dosáhla na kříž zlatý. Pro ty, které přivedly na svět víc než deset dětí, nechali nacisté zhotovit zlatý kříž lemovaný brilianty. Za první světové války padly na frontě miliony mužů, které teď nacisté potřebovali nahradit. Proto se snažili porodnost zvýšit.

Jako přijatelné projevy sexuality tak byly veřejně označovány především ty, které souvisely s pohlavním rozmnožováním, nikoliv erotickou slastí. V praxi to však fungovalo zcela opačně. Prostituce byla navenek považována za společensky nežádoucí, zároveň v ní ale nacistické špičky viděly značný potenciál, který ve výsledku dovedly do nevídaných rozměrů

Prostým občanům nacisté servírovali cudnou politiku, sami si ale po vzoru „kážu vodu, piju víno“ užívali, jak to šlo. Samotný říšský ministr propagandy Joseph Goebbels toho byl jasným důkazem. Své četné avantýry s herečkami a tanečnicemi nijak netajil, naopak se jimi pyšnil. V jednom projevu dokonce prohlásil: „Nejsme žádní kazatelé morálky, nýbrž renesanční lidé a dáváme to otevřeně najevo.“

Továrny na děti

Nacistická idea nové rasy měla za úkol zalidnit celou Velkoněmeckou říši čistokrevnými árijci. Tento projekt zahájil v roce 1935 říšský vedoucí SS Heinrich Himmler. K tomuto účelu byl dokonce nacistickou stranou zřízen spolek Lebensborn, jehož hlavním úkolem bylo zvýšit porodnost německých žen. Jak? Mimo jiné podporoval mimomanželské svazky. 

Příslušníci SS tak prováděli v různých střediscích s vybranými ženami a dívkami z mládežnických organizací doslova orgie. Samozřejmě, že tyto ženy musely být modrooké a světlovlasé a jejich jediným posláním bylo plození árijců.

„Lebensborn-Namensweihe“, nacistický občanský obřad, nahrazující církevní křest. (foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, CC-BY-SA 3.0)

V těchto továrnách na výrobu nové rasy si tisíce členů SS mohly opakovaně užívat nemanželského sexu. Vybraní „árijští hřebci“ strávili s cizími ženami, budoucími rodičkami, několik dní a nocí. Potom už se nikdy neviděli. Muži, kteří vykonali svou povinnost, odjížděli do svých domovů. Ženy musely počkat, dokud se nepotvrdilo jejich těhotenství, pak se i ony mohly vrátit domů. Když žena konečně porodila, dítě jí bylo okamžitě odebráno do ústavní výchovy. 

Jakmile jedna skupina oplodněných žen odjela, byla nahrazena nově příchozí várkou. Tento koloběh se nepřetržitě opakoval v letech 1941 až 1945. Odhaduje se tak, že se v domech Lebens­bornu Třetí říše narodilo téměř 10 tisíc dětí. 

Muži, kteří byli do programu zařazeni, museli splňovat přísná kritéria rasové čistoty a prokázat rodovou linii němectví téměř 200 let zpátky. Přesto ale ani to nezaručilo potomky s blond vlasy a modrýma očima. Proto nacisté začali s další zvráceností: děti s požadovanými vlastnostmi a rysy kradli z okupovaných zemí. 

Například z Polska bylo v rámci germanizace uneseno kolem 200 tisíc dětí vhodných na převýchovu v Německu. Tyto děti byly rodinám násilně odebrány nebo byly sebrány přímo z ulice. Po válce se podařilo pouze desetině dostat zpět ke svým rodinám.

Himmlerův projekt

Součástí strategického programu nacistů se stala organizovaná prostituce. Říšský vůdce SS Heinrich Himmler v roce 1941 navrhl vybudovat síť nevěstinců v koncentračních táborech. Prý aby se u vězňů zvýšila pracovní motivace. A wehrmachtu doporučil vystavět podobná zařízení pro německé vojáky. Tak v průběhu války vzniklo na okupovaném území více jak 500 nevěstinců. 

Joseph Goebbels k tomu prohlásil: „Čím více bude prostitutka využitá, tím dříve bude vymýcena.“ Hlavní vymývač mozků to ovšem myslel doslovně – v nových bordelech podřadnou společenskou vrstvu sexuálně zotročit a v koncentračních táborech posléze zničit. 

Většina prostitutek skončila v kontrolovaných nevěstincích, ostatní šly do vězení a koncentračních táborů. K prostituci ale nebyly přinuceny jen ty ženy, které se nejstaršímu řemeslu věnovaly už předtím, ale i ty, které nesplňovaly požadavky úřadů a neodpovídaly obrazu národního socialismu. Odhaduje se, že během nacistické vlády prošlo táborovými a vojenskými bordely přes 34 tisíc zajatých a uvězněných žen.

Poptávka po sexuálních otrokyních byla veliká a ve vytvořených nevěstincích bylo zapotřebí ženy pravidelně obměňovat. K zajatým ženám se zkrátka přistupovalo jako ke spotřebnímu zboží. Hlavním dodavatelem se stal ženský koncentrační tábor Ravens­brück. V roce 1942 pojal kolem 10 tisíc žen, takže rozhodně bylo z čeho vybírat. Když počet vězenkyň v roce 1944 překročil 50 tisíc, tábor praskal ve švech. 

Ženy byly řazeny do skupin jako středně dobré a lepší zboží. Krásné tváře a těla se zaznamenávala v podobě číselného hodnocení do seznamu a ten pak – pravidelně obměňovaný – putoval ke schválení k veliteli tábora. V osobních záznamech byla u těchto žen v jedné z mnoha kolonek vytvořená kategorie Bordellfrau a vedle toho pořadové číslo. V momentě, kdy byla žena určena k utěšování mužských potřeb, stala se na šest měsíců sexuální otrokyní. Po skončení tohoto maratonu se považovala za vyčerpanou. Ženy, které otěhotněly, byly poslány ke sterilizaci.

Vojáci a ženy

Na zabraném území se nacházely stovky bordelů pro německé vojáky. Nacisté tím chtěli zabránit nekontrolovanému znásilňování a šíření pohlavních chorob. Prostitutky měly také vojákům suplovat pozitivní a přátelské intimní vztahy. Ale jen proto, aby nebyli v pokušení přátelit se s civilisty z okupovaných zemí. Tak vznikl onen servis sexuálních služeb, samozřejmě regulovaný a kontrolovaný.

Vojenské bordely byly rozděleny do dvou skupin. Do první patřily posádkové nevěstince, které obvykle vznikaly ve větších městech. Na jejich nedostatek si vojáci nemohli stěžovat. Vedle mnoha již existujících vznikaly stále nové a nové. 

Do druhé skupiny patřily polní nevěstince. To byly mobilní vozy, kde prostitutky vojákům nabízely sexuální služby, a to kdekoliv na frontě. Jeden takový nevěstinec o několika vozech byl vybaven 30 až 50 prostitutkami.

„Soldatenbordell“ ve francouzském Brestu vytvořený v bývalé synagoze. (foto: Wikimedia Commons, Bundesarchiv, Dietrich, CC-BY-SA 3.0)

Každá prostitutka musela v polních podmínkách uspokojit určitý počet vojáků. Pokud nesplnila stanovenou normu, byla zbavena všech benefitů včetně svého honoráře. Noční můrou těchto žen byly chvíle, kdy se na frontě německým vojákům nedařilo. Nebo ještě hůř, když byly jejich jednotky odtrženy od zásobovacích linií. V takových situacích se tyto ženy často stávaly oběťmi hromadných znásilnění a navíc jim většinou byly našetřené peníze ukradeny. 

Aby toho nebylo málo, jednotlivé skupiny nevěstinců byly ještě dále rozděleny do tzv. tříd. V první, která byla určena pro nejvyšší důstojníky, byly ty nejhezčí ženy a působily v mnohem čistším prostředí. Do druhé třídy vstupovali poddůstojníci s „o něco méně kvalitním zbožím“, jak sami vojáci uváděli. A nejnižší třetí byla určena pro obyčejné vojáky. Dokonce byly podle těchto rozdělení pro ženy stanoveny kvóty. Čím nižší postavení, tím vyšší zátěž, taková byla politika Himmlerova projektu.

Koncentrační tábory

Bordely existovaly i v necelé dvacítce koncentračních táborů a byly určeny pro „pilně pracující vězně“. Podle Himmlera měly lehké ženy zvyšovat produktivitu pracujících otroků, zejména v táborech podporujících zbrojní průmysl. 

Vybraní vězňové měli motivaci, pracovali více a tvrději. Někteří muži neměli ženu i několik let, takže když do tábora neobvyklá zpráva dorazila, vyvolala pozdvižení. Vstup do nevěstince byl z prvopočátku vyhrazen jen pro privilegované skupiny, funkcionáře táborové správy. Později se tento okruh rozšířil i na vězně z řad pomocné správy dozoru. O návštěvu se muselo žádat písemně u vedení tábora. Někteří muži museli na své „minuty rozkoše“ čekat i několik měsíců.

Židovské sexuální otrokyně v koncentračním táboře Osvětim (foto: The World Holocaust Remembrance Centre, CC0)

Stát se prostitutkou v táboře znamenalo mít lepší stravu a pravidelné lékařské ošetření, ale také diametrálně odlišné hygienické podmínky a v zimě vytápěný prostor, což bylo pro vězně běžných bloků nepředstavitelné. Tyto ženy měly daleko větší šanci na přežití než obyčejné vězeňkyně. Daň za to byla ovšem zřejmá.

Otevírací doba v těchto zvláštních blocích začínala v devatenáct hodin a obvykle končila kolem dvaadvacáté hodiny. Během toho krátkého času musela každá sexuální otrokyně zvládnout až osm mužů. A spíš než o sexuální akt se jednalo o znásilnění. Ty, které dříve nejstarší řemeslo neprovozovaly, musely prožívat nekonečnou hrůzu. Mimo tento stanovený čas se sexuální otrokyně věnovaly běžným domácím pracem, krutého táborového režimu je však zčásti ušetřili. Navíc většina z nich podstoupila nucenou sterilizaci, aby si udržela status „potřebných“.

Anděl smrti

Některé ženy v průběhu věznění otěhotněly i přesto, že podstoupily drastické metody sterilizace pomoci rentgenových výstřelů na pohlavní žlázy. Pokud některé ženy vnímaly prostituci jako trest, nikoliv jako šanci k přežití, pak netušily, co by je čekalo, kdyby otěhotněly. Neexistovalo, aby žena v táboře prožila přirozený proces těhotenství až do samého porodu, pokud k tomu nebyl vydán v rámci lékařského experimentu souhlas odpovědných lékařů

Jedním z nich byl německý lékař SS Josef Mengele. V Osvětimi prováděl morbidní a sadistické pokusy, jež vešly v nechvalnou známost především tím, že svým „pacientům“ nepodával téměř žádnou anestezii. Během necelých dvou let působení si Mengele vysloužil přezdívku „anděl smrti“. Interrupce u něj znamenala jistou smrt, ne-li okamžitou, tak většinou bolestivou a způsobenou masivním krvácením

Ženy, u nichž bylo těhotenství zřejmé už při vstupní selekci, putovaly rovnou do plynové komory. Na ostatní, které třeba ani samy netušily, že jsou v jiném stavu, čekaly Mengeleho experimenty. Když už se u žen těhotenství nepodařilo před táborovým personálem utajit, ujal se jich odborník v oblasti výzkumu sterilizace, obávaný gynekolog Carl Clauberg.

TIP: Nucené sterilizace a koncentrační tábory: Pohnuté osudy nenáviděných dětí od Rýna

Prostituce ve většině zemí představovala běžnou službu. Nacisté se ale pokusili o nemožné. Svými drastickými restrikcemi ji chtěli postupně vymýtit, a přitom se paradoxně stali těmi, kteří toto řemeslo jeho organizovaným objemem přeměnili na hotový průmysl. Vlastní hodnocení nacistů samotných vystihl svými slovy Joseph Goebbels. Na sklonku války prohlásil: „Vstoupíme do historie buď jako největší státníci všech dob, nebo jako největší zločinci.“

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

V aréně římského Kolosea bojovali vedle exotických zvířat také jezevčíci. (foto: Unsplash, Katie BernotskyCC0)

Věda
Příroda

Stepan Bandera v exilu spolupracoval s několika zpravodajskými službami, například s CIA, Brity i Západním Německem v pozici konzultanta na země za železnou oponou. Zemřel v roce 1959 v Mnichově po útoku kyanidem. Příkaz k jeho zavraždění vydal tehdejší nejvyšší představitel Sovětského svazu Nikita Chruščov. (foto: Wikimedia Commons, CC0 - kolorováno)

Historie

Florencie, kolébka renesance

Země: Itálie
Počet obyvatel: 366 tisíc
Vzdálenost z Prahy: 742 kilometrů (vzdušnou čarou); autem: 9 h 47 min (1 028 km)

Jméno metropole malebného Toskánska, založené římskými vojáky, znamená „Kvetoucí“. Největší rozkvět města nastal v období renesance, z nějž pochází i typická kupole nejikoničtější stavby Florencie: katedrály Santa Maria del Fiore. Stavba samotné budovy začala na konci 13. století, dokončení se však protáhlo. Nečekaným technickým problémem se ukázala výstavba obří kupole, s níž si dokázal poradit až Filippo Brunelleschi – kupole byla dokončena roku 1434. Florencií protéká řeka Arno, na níž stojí i jeden z nejslavnějších mostů světa, Ponte Vecchio. (foto: Shutterstock)

Zajímavosti

Ropucha coloradská – její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogenní tryptaminy. (foto: Wikimedia Commons, WildfeuerCC BY-SA 3.0 CZ)

Věda

Astrovan přepravující astronauty na start mise STS-135. (foto: NASA, Jim GrossmannCC BY 4.0)

Vesmír

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907