Stalinovi korunní princové (4): Ivan Stěpanovič Koněv vs. Georgij Konstantinovič Žukov

07.09.2021 - Miroslav Mašek

Ačkoliv v Rudé armádě vyrostly desítky vojevůdců s nejvyšší šarží, symboly vítězství nad nacistickým Německem se stali Georgij Žukov a Ivan Koněv. Které činy právě tyto dva muže vynesly na výsluní a jak se vypořádávali se vzájemnou rivalitou?

<p>Žukov s Koněvem během bitvy u Kurska</p>

Žukov s Koněvem během bitvy u Kurska


Reklama

Ať už byl Žukovův podíl na Paulusově porážce u Stalingradu jakýkoliv, generál stanul na vrcholu slávy. Stalingrad posílil morálku a rudoarmějci se do ofenziv vrhali s novým elánem. Za vojevůdce, jemuž věřili a obdivovali jej, se bili jako lvi. Generál z rolnického rodu působil jako inspirace i přes svou bezcitnost a brutalitu – nikdo mu totiž nemohl upřít výsledky.

Role u Kurska

Jeho postavení ještě posílila operace Jiskra, díky níž se v lednu 1943 podařilo částečně prolomit blokádu Leningradu. Ještě v průběhu této ofenzivy se Žukov dočkal povýšení na maršála. Debaty se vedou též o rozsahu Žukovova podílu na přípravě kurské operace v létě 1943. Zdroje si obvykle vystačí se stručným sdělením, že koordinoval činnost jednotlivých velitelů.

Nejprve nechal nepřítele vyčerpat údery na několik pásem sovětské hloubkové obrany, aby pak zahájil protiofenzivu s využitím veškerých záloh. Zatímco Žukov ve druhé polovině války obvykle řídil několik útočících frontů, Koněv stával v čele jednoho z nich. Kompetence obou vojevůdců se proplétaly a mnohdy docházelo k hádkám.

Vzájemné spory

Příkladem může být korsuň-ševčenkovská operace, při níž Rudá armáda začátkem roku 1944 sevřela do kleští dva sbory Wehrmachtu. Podíl na úspěchu měla dvojice frontů, přičemž 2. ukrajinskému velel Koněv. Neváhal obklíčení nepřítele ihned nahlásit Stalinovi a zdůraznit, že jde primárně o práci jeho divizí. Tím Žukova rozzlobil, protože maršál oba fronty řídil, a navíc generála Nikolaje Vatutina stojícího v čele 1. ukrajinského frontu považoval za svého chráněnce.

Stalin přesto většinu slávy přiřkl Koněvovi a v únoru 1944 jej povýšil na maršála. V podobném postavení zůstali oba vojevůdci i za největší ofenzivy, která vešla do dějin jako operace Bagration. Žukov ji naplánoval a během útoku slaďoval postup čtyř frontů, Koněv stál od května 1944 v čele 1. ukrajinského frontu. S tímto svazkem se blýskl za lvovsko-sandoměřské operace, při níž jeho muži v srpnu překročili Vislu a vytlačili nepřítele z Ukrajiny.

Závod k Berlínu

K nejvýznamnějšímu měření sil došlo na sklonku války. Západní Spojenci považovali Berlín za vyprázdněný symbol, zato Stalin jej hodlal dobýt jako první. Začátkem dubna 1945 vyzval oba nejzkušenější maršály, aby do 48 hodin předložili své plány na dobytí města. A to přesto, že podle původních předpokladů měly vyčerpané svazky odpočívat až do května.

Dokončení: Stalinovi korunní princové (5): Ivan Stěpanovič Koněv vs. Georgij Konstantinovič Žukov

Žukov i Koněv byli zaskočeni, ale pustili se do práce. Diktátor naplno využil jejich ctižádostivost a nenaznačil, koho úkolem pověří. Oba tak do poslední vteřiny věřili, že právě jejich svazky završí boje v Evropě, a teprve po prostudování plánů dal Stalin přednost Žukovovi. Vyžadoval však vysokou rychlost postupu od obou frontů, a proto nerozhodl jednoznačně. S úsměvem Koněvovi naznačil, že pokud dorazí k cíli přece jen jako první, bude mít volnou ruku.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Zajímavosti
Revue

Kuiperův pás původně 30krát překonával hmotnost naší planety, dnes je však 99 % této hmoty „nezvěstných“.

Vesmír

Britští sapéři stavějí most na západní frontě, 1917

Válka
Věda

Návrat Johannese a Friedricha, synů hraběte ze Stadionu z kavalírské cesty. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907