Tajná řeč netopýrů: Echolokace jako dorozumívací kanál

Mnoho druhů netopýrů používá při orientaci v prostoru zpětné zachycování odraženého zvuku zvané echolokace. Vědce však zajímalo, zda netopýři tuto schopnost uplatňují i při vzájemné komunikaci

09.03.2017 - Zuzana Teličková



Podle nové studie Silke Voigt-Heuckeho z Leibnizova institutu zoologie v Berlíně dokážou netopýři s pomocí echolokačních zvuků rozeznat zástupce svého druhu a dokonce členy vlastní sociální skupiny. Voigt-Heucke si pro výzkum vybral netopýra říčního (Noctilio albiventris) a zkoumal, jak příslušníci tohoto druhu reagují na nahrávky echolokačních zvuků známých i neznámých netopýrů.

TIP: Silní kluci, slabé holky aneb Dilema bílých kamzic při výběru partnera

Netopýři říční odpovídali na echolokaci celým souborem reakcí zahrnujícím sociální chování, jako je například rozevírání křídel a vystavování žláz vylučujících páchnoucí výměšek s obsahem feromonů. Nejslabší reakce byla zaznamenána na nahrávky echolokace jiných druhů. Když netopýři uslyšeli echolokační zvuky jiných netopýrů svého druhu, odpovídali zvláštním zvukem specifickým pro každého jednotlivce. Šlo o jakýsi akustický podpis, jako by netopýr říkal „zdravím tě, to jsem já“. Vědci došli k závěru, že netopýři nepoužívají echolokaci výlučně pro orientaci a při lovu, ale že jim slouží i k předávání sociálních informací a vytváří tak jakýsi tajný, lidskému uchu neslyšitelný jazyk. (Více na toto téma viz Hovory zvířecího světa)

Témata

objevy
  • Zdroj textu

    Příroda 11/2010

  • Zdroj fotografií

    Shutterstock


Další články v sekci