Teleskop eROSITA vystopoval největší známý rentgenový pozůstatek supernovy

19.03.2021 - Stanislav Mihulka

Objekt přezdívaný Hoinga je rekordně velkým pozůstatkem exploze supernovy

<p><strong>Kompozitní snímek pozůstatku supernovy Hoinga.</strong> <em>(zdroj: eROSITA/MPE (X-ray), CHIPASS / SPASS / N. Hurley-Walker, ICRAR-Curtin (Radio)</em></p>

Kompozitní snímek pozůstatku supernovy Hoinga. (zdroj: eROSITA/MPE (X-ray), CHIPASS / SPASS / N. Hurley-Walker, ICRAR-Curtin (Radio)


Reklama

Při explozi masivní hvězdy a zrození supernovy, se do vesmíru rozlétne obrovské množství energie i hmoty. Záře supernovy ale bývá viditelná jen několik měsíců. Naproti tomu vyvržený materiál se rozprostře v rozsáhlém prostoru, kde vytvoří takzvaný pozůstatek supernovy, který můžeme spatřit i po 100 tisíci letech.

Německý astronom Werner Becker z institutu Max Planck Institute for Extraterrestrial Physics a jeho spolupracovníci využili pozorování vesmírného rentgenového teleskopu eROSITA a s jeho pomocí objevili obrovský pozůstatek supernovy. Dostal přezdívku Hoinga a jde o největší známý pozůstatek supernovy, zářící v rentgenové oblasti.

Obrovský pozůstatek supernovy

Je skutečně obrovský. Na obloze zabírá plochu odpovídající 90 úplňkům Měsíce. Ještě zajímavější ale podle odborníků je, že se Hoinga nachází velmi daleko od galaktické roviny Mléčné dráhy, což je pro pozůstatky supernov velmi neobvyklé. Astronomy to každopádně překvapilo. 

TIP: Materiál exploze Keplerovy supernovy stále letí rychlostí Mach 31 000

Objev rekordně velkého pozůstatku supernovy by měl rozšířit naše poznatky o těchto extrémních vesmírných jevech. Mohl by také vrhnout světlo na záhadu scházejících supernov. Odborníci odhadují, že by v Mléčné dráze měla explodovat supernova vždy jednou za 30 až 50 let. Z toho a dalších údajů lze odvodit, že bychom ze Země měli pozorovat asi 1 200 pozůstatků supernov. Našli jsme jich ale sotva 300. Autoři studie proto vyvozují, že nejspíš hledáme na špatných místech.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obsahy izotopů stroncia a kyslíku v pozůstatcích padlých v bitvě u Himéry prozrazují, že většinou nešlo o sicilské bojovníky, ale žoldáky ze vzdálených míst.

Věda
Vesmír

Z rybníka na talíř

skokan zelený | výskyt: Evropa

Tento hybrid skokana skřehotavého a krátkonohého dorůstá 5–11 cm a jeho obvykle hnědé oči mění v době páření barvu: U samců přecházejí do zelenožluté, zatímco samicím žloutnou nebo získávají žlutohnědý odstín. Díky svému jasně zelenému zbarvení skokani na svou hmyzí oběť rádi číhají například v záplavě lístků okřehku menšího, lidově zvaného žabinec. K jejich nejurputnějším predátorům přitom patří člověk – zmíněný žabí druh se totiž považuje za delikatesu. (foto: Profimedia)

Zajímavosti

Na malou plachetnici Sundowner se nacpalo na 130 vojáků. Za jejím kormidlem stál Charles Lightoller, někdejší druhý důstojník Titanicu.

Válka
Revue

V napjaté atmosféře na počátku 17. století se rozbuškou k rozpoutání násilí mezi katolíky a nekatolíky mohla stát i zdánlivá drobnost. 

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907