doprava

Švýcarská spojka

Název: Gotthardský úpatní tunel
Délka: 57 kilometrů
Kde: Švýcarsko

V současnosti nejdelší železniční tunel světa spojuje švýcarské obce Erstfeld a Bodio a po dvaceti letech výstavby jej slavnostně otevřeli v červnu 2016. Křižuje alpský masiv, do něhož vniká u samého úpatí – k portálům tunelu tedy nevede nebezpečné stoupání po úbočí. Jedná se tak zároveň o nejdelší „úpatní“ trasu procházející přes Alpy. Stavbu tunelu schválili Švýcaři v referendu v roce 1992 a o čtyři roky později započaly práce. Původně se počítalo s dokončením na konci roku 2016, nicméně dělníci zvládli úkol o půl roku dřív. Při dolování se vykopalo zhruba 28 milionů tun horniny a celý projekt stál v přepočtu 288 miliard korun. (foto: Profimedia)

Jako sardinky

Bangladéšští farmáři zvládají na motorové tříkolce přepravit ohromné množství jutového proutí, a to třeba i na vzdálenost 25 kilometrů. V místě určení pak přeskládají třímetrovou haldu na nákladní vozidla, jež směřují do továren na dřevotřísku. Za tunu materiálu dostanou farmáři v přepočtu 4 500 korun. Jutový průmysl patří k největším hospodářským odvětvím v zemi, a navíc má dlouhou tradici. Juta bývala dokonce hlavním vývozním artiklem, přestože ke konci minulého století její export poklesl. Bangladéš však stále pokrývá třetinu světové poptávky.

Každé robotické auto na silnici bude vědět o všech ostatních kolem. Navíc se vozy zvládnou navzájem varovat před překážkami či mimořádnými událostmi.

Pařížské linky v roce 1662. O rok později už neexistovaly.

Surfovat za tryskami

Mezinárodní letiště princezny Juliany | kód letiště: SXM/TNCM

Letiště princezny Juliany na ostrově Svatý Martin v Malých Antilách nepředstavuje pro piloty žádnou zvláštní výzvu. Mnohem zajímavější je pro rekreanty na pláži, která leží těsně před začátkem ranveje: při přistání jim letadla prolétávají jen několik metrů nad hlavou, při startu zase vytváří proud vzduchu z motorů lokální uragán (naštěstí už nad pláží nedosahuje příliš vysokých teplot). (foto: Shutterstock)

Ani letadlo, ani loď 

ekranoplán
typ: létající, vznášedlová loď | vznik: 60. léta 20. století

Ekranoplán v sobě kombinuje nejlepší vlastnosti letadla, vznášedla a lodi: Do rychlosti 80 km/h se chová jako plavidlo, při 100 km/h se díky tzv. dynamickému přízemnímu efektu „mění“ ve vodní kluzák a ve 150 km/h je z něj (mírně neohrabané) letadlo. Uvedenou technologii zdokonaloval v 60. letech Sovětský svaz, který chtěl stroj využívat v armádě: Ekranoplán se totiž díky letu ve výšce několika málo metrů nad hladinou dokázal vyhnout lodním minám, nedal se zasáhnout torpédy, nemusel se dotýkat hladiny, takže jej nezachytily sonary, a zároveň nelétal dost vysoko, aby jej detekovaly radary. Řada technických zádrhelů a komplikací však jeho plné nasazení znemožnila.

Rychlovlaky tvoří pomyslnou páteř japonské dopravy, ani jim se však dopady koronaviru nevyhnuly.

Každý vojevůdce, včetně Evžena Savojského a Napoleona, se spoléhal na opeřené doručovatele. 

Landwasserský viadukt je jednokolejný šestiklenbový zakřivený železniční viadukt, který se vine nad švýcarskou říčkou Landwasser a spojuje zastávky Alvaneu a Filisur. Na své jihovýchodní straně ústí do 216 metrů dlouhého Landwasserského tunelu. Viadukt navrhl Alexander Acatos a v letech 1901 až 1902 jej postavila firma Müller & Zeerleder. Stavba, která se nachází ve výšce přes tisíc metrů nad mořem, je 65 metrů vysoká a na délku měří 136 metrů. Od roku 2008 je viadukt součástí kulturního dědictví UNESCO. (foto: Profimedia)