Hubbleův vesmírný dalekohled

Vizualizace koncentrace černých děr v centru kulové hvězdokupy NGC 6397. Vědci předpokládají, že by jich mohlo být více než dvacet.

Horký jupiter WASP-62b. Podle analýz spektra záření nejsou v jeho atmosféře žádné mraky.

Roztavený prsten GAL-CLUS-022058s

Planetární mlhoviny NGC 7027 a NGC 6302 (ve výřezu) na snímcích Hubbleova teleskopu.

Dva snímky komety C/2019 Y4 Atlas pořízené Hubbleovým vesmírným dalekohledem. Na prvním je kometa z 20. dubna 2020, ve výřezu stav z 23. dubna.

Načervenalá mlhovina NGC 2014 (vpravo) má nepravidelný tvar, zatímco NGC 2020 (vlevo) je sférická a namodralá. V obou případech se jedná o struktury spoluutvářené mohutným hvězdným větrem extrémně horkých mladých hvězd, které plyn zároveň ozařují a nutí jej svítit.

Edwin Powell Hubble – z právníka astronomem, který změnil naše vnímání kosmu.Vpravo Hubble v roce 1950 uvnitř pětimetrového Haleova teleskopu v kalifornské observatoři Palomar.

Mezihvězdné zjevení, na snímku pořízeném Hubbleovým teleskopem, nese katalogové označení NGC 7635, nebo jednoduše – Bublinová mlhovina. Přestože vypadá na první pohled velice jemně, její tvar svědčí o probíhajících bouřlivých procesech. Bublinová mlhovina měří v průměru zhruba 10 světelných let. Její tvar je dílem velmi hmotné a masivní Wolf-Rayetovy hvězdy s označením SAO 20575, která je na snímku vlevo nahoře. Tato hvězda je přibližně 10 až 20× hmotnější než naše Slunce a zářivostí jej předčí dokonce několiksettisíckrát. Obří molekulární mračno, které obklopuje hvězdu, se rozpíná rychlostí okolo 100 tisíc kilometrů v hodině. Spletitá Bublinová mlhovina a s ní spojený oblačný komplex se nacházejí zhruba 7 100 světelných let daleko v souhvězdí Kasijopeji.

Hlavní zrcadlo teleskopu dokáže koncentrovat až sedmkrát víc světla než Hubbleův dalekohled.

Srážka galaxií Arp-Madore 2026-424

Mléčná dráha pohledem ze Země

Eta Carinae na novém snímku Hubbleova teleskopu. Oblaka hořčíku modře, dusíku červeně.