Hubbleův vesmírný dalekohled

Pětice galaxií skupiny Hickson Compact Group 40 postupně splývá do jediné velké galaxie.

Astronomové odhadují, že Earendel je přinejmenším 50× hmotnější než Slunce a miliónkrát jasnější, čímž soupeří s nejhmotnějšími známými hvězdami ve vesmíru.

Proměnná symbiotická dvojhvězda R Aquarii.

Malá elegantní hvězdokupa NGC 1755

Orlí mlhovina

Tato podivná oblaka zhmotňují útvary označované jako „sloupy stvoření“. Snímek, jenž v roce 2014 pořídil Hubbleův kosmický dalekohled, zachycuje část Orlí mlhoviny M16 v souhvězdí Hada. Oblaka, která svým tvarem připomínají letícího orla, jsou od Země vzdálena 7 000 světelných roků. Jedná se o emisní mlhovinu zářící díky hvězdám, jež se zde zrodily, a svým žárem nutí mezihvězdná oblaka svítit. Chladný plyn v mlhovině vytváří z molekulárního vodíku útvary podobné chobotu. Tyto sloupy jsou dlouhé několik světelných let a jejich vysoká vnitřní hustota způsobuje kolaps plynu vlastní vahou. Na koncích podlouhlých útvarů tak vznikají mladé hvězdy nabalující další hmotu. (foto: NASA, ESA/Hubble, CC BY 4.0)

Vesmírný dalekohled Jamese Webba bude přibližně 7× citlivější než Hubbleův  kosmický teleskop (HST). JWST a nosná raketa Ariane 5 na snímku z evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně, prosinec 2021. (foto: ESA, M. Pedoussaut, CC BY-SA 4.0)

Jedna z dávných galaxií, objevených v rádiové oblasti

Dvojice splývajících galaxií Arp 91. Galaxie NGC 5953, kterou pozorujeme ve spodní části, svou gravitací natahuje jedno ze spirálních ramen galaxie NGC 5954.

Průměrná rychlost větru se ve vnější části Velké rudé skvrny za poslední dekádu zvýšila o 8 % a přesahuje 400 mil za hodinu (přes 600 kilometrů v hodině).

IC 342: Pod závojem

Jasná spirální galaxie IC 342 se nachází 10 milionů světelných roků daleko v souhvězdí Žirafy. Mohla by být nápadným hvězdným ostrovem pozemské oblohy, z našeho pohledu ji však ukrývá závoj hvězd i mračen plynu a prachu v rovině Mléčné dráhy. Z IC 342 tak přichází světlo ztlumené a zčervenalé vlivem kosmických oblaků. Ostrý teleskopický snímek odhaluje nejen zatemňující prach, ale i mladé hvězdokupy a žhnoucí růžové oblasti vzniku stálic podél spirálních ramen. (foto: NASA, APOD, Arturas Medvedevas, CC0)

Galaxie NGC 1566 a snímek její supermasivní černé díry (ve výřezu).

Ganymed na snímku sondy Juno

Galaxie NGC1052-DF2