jed

Při pořádné porci smůly se ve Velké Británii můžete setkat i s kobrou královskou.

Čmelák zemní (Bombus terrestris) není jen sympatickým opylovačem, ale někdy jen bezohledným lupičem, který prokouše stěnu květu a vykrade nektar.

Ohnivý mravenec (Solenopsis invicta) má původ v tropické a subtropické Jižní Americe. Je ale také nesmírně úspěšným invazivním mravencem ve velké části jižních Spojených států. (foto: Shutterstock)

Během vlády Ludvíka XIV. kvetla v Paříži živnost kartářkám, čarodějnicím i obchodníkům s jedy. Prodávala se zde dokonce speciální směs zvaná „prášek dědiců“. 

Sklípkanec jedovatý (Atrax robustus) je jedním z nejjedovatějších pavouků světa a zřejmě nejnebezpečnější pavouk Austrálie.

Viktoriánské ženy musely dodržovat přísná módní pravidla. Pas si stahovaly korzetem a krinolíny naopak roztahovaly obručemi.

Hrozba chemických zbraní se nad vojáky i civilisty vznáší od doby první světové války, kdy byly masově nasazeny na téměř všech frontách.

Jeden miligram jedu pralesničky strašné (Phyllobates terribilis) by stačil k usmrcení 10 000 myší, 10 až 20 lidí, nebo dvou samců slona afrického.

Chtřestýšovec Protobothrops mucrosquamatus - jeden z jedovatých hadů, jejichž genom vědci porovnávali s tím lidským.

Jihoamerický křovinář sametový je jeden z nejnebezpečnějších jedovatých hadů Jižní Ameriky.

Trpělivý ricin

Název: skočec obecný
Výskyt: v oblastech s teplým podnebím

Tato okrasná rostlina pochází ze severovýchodní Afriky a jihozápadní Asie, na pěstitele neklade v podstatě žádné nároky, tudíž je velmi rozšířená a oblíbená. Semena skočce obecného však obsahují látku, která mu zajistila dokonce zápis v Guinnessově knize rekordů coby nejjedovatější rostlině světa. Jedná se o ricin a dospělého člověka může zabít pouhých 4–8 zmíněných semen. Otrava se projevuje pálením v puse a krku, intenzivní bolestí břicha a krvavým průjmem zhruba 36 hodin po požití. Pokud včas nezasáhne lékař, postižený do 3–5 dnů umírá. Toxiny obsažené ve skočci se navíc v nižších dávkách v těle pozvolna usazují, dokud nedosáhnou kritické hranice. (foto: Shutterstock)

Když štír bodne s použitím maximální možné dávky jedu, musí pro to mít opravdu pádný důvod. V krajním případě umí štíři jed i rozprašovat a odradí tak od útoku třeba křečky (Onychomys), kteří škorpiony dokážou odzbrojit tím, že jim úplně odkousnou ocas.