kultura

Nekonečná tržiště táhnoucí se přes celé palermské čtvrtě vzbuzují dojem, že jsme se ocitli někde na Blízkém východě.

Bál v Moulin de la Galette z roku 1876 od slavného Augusta Renoira.

Portrét Boženy Němcové z roku 1845 od Josefa Vojtěcha Hellicha.

I děti žily v harému – chlapci až do svých dvanácti let.

Král Diolů dělá smírčího soudce a spojuje lid s jeho božstvem, nesmí však vlastnit telefon ani boty. Rudá je barvou krále a jeho rodiny, nikdo jiný v regionu ji oblékat nesmí.

Aby nástroj vyluzoval žádoucí tón, musí jej hráč držet pod specifickým úhlem, což může být pro začátečníky tvrdý oříšek. Na snímku je dobře patrný netypický způsob, jakým se do náje fouká.

Z chlapce mužem 

Tradiční maorské tetování moko se v kmenové kultuře pojí se společenským postavením: Považuje se za významnou životní událost a provází jej řada rituálů. Komplexní obrazce vznikají pomocí nástroje zvaného uhi, jímž se velmi bolestivě nařezává kůže.

Producent a zvukař si pro nahrávání mohou vybrat z pestré palety mikrofonů, zesilovačů a jiné techniky.

<h3>Tanec slavnosti Ati-atihan (Filipíny)</h3>
Ati-atihan představuje slavný národní tanec i stejnojmenný festival pořádaný ve filipínském Kalibu. Původ slavnosti sahá až do 12. století: Tehdy připomínala smír mezi původními obyvateli Ati a malajskými kmeny, které se v místě usadily později. Svátek začínal v období sucha, kdy lidé Ati sestupovali podle tradice z hor a obchodovali i slavili s malajskými kmeny sídlícími u pobřeží. Poté co se v regionu usídlili Španělé, získal festival také křesťanský význam a dnes se jím oslavuje i narození Ježíše. Tanec se tradičně pojí s velmi pestrými kostýmy a bohatými dekoracemi.

Hamlet a duch jeho otce na obraze Pedra América de Figueiredo e Mello z roku 1893.

Pražský majáles 1965

Francouzská čtvrť je zcela jistě nejnavštěvovanější částí města.