medvěd

Malí medvědi hnědí umí lézt na stromy velmi obstojně, dospělí jedinci ne. Jiné druhy medvědů (baribal, medvěd malajský, které v Česku ale určitě nepotkáte) ovšem šplhání bravurně zvládají i v dospělosti.

Výrazy obličeje jsou pro medvědy malajské důležitým komunikačním nástrojem. I přesto, že jsou to samotářská zvířata.

V některých případech bylo u těl uhynulých velryb pozorováno 40 až 60 různých ledních medvědů. V roce 2017 bylo dokonce u mršiny velryby grónské napočítáno více než 180 krmících se medvědů.

Lebka hominida Homo heidelbergensis ze Španělska.

Situace zachycená na tomto snímku nebývá příliš často k vidění. Obrázek samice medvěda hnědého s mládětem na zádech má však logické vysvětlení.

Samice medvěda východosibiřského (Ursus arctos collaris) se dvěma mláďaty. Tento poddruh medvěda hnědého má nesmírně pestrou stravu – od rostlin přes ryby až po občasného soba.

Idylické zrcadlení za prvních paprsků dne.

Neandertálec v muzeu

Dvojčata ve znaku rodu

Medvěd grizzly (Ursus arctos horribilis) je poddruhem medvěda hnědého. Barva srsti grizzlyho může být hnědá až narezavělá. Samci jsou mnohem mohutnější než samice, o které často bojují. Grizzlyové se páří v červnu, vajíčka se ale začnou vyvíjet až na podzim, kdy medvědice nashromáždí dost potravy, a k porodu dochází až v zimě – jedná se o tzv. latentní březost. Nejčastěji se rodí dvě medvíďata.

Lední medvědi potřebují led k lovu i vrhu mláďat. V Arktidě se jej však rozpouštějí miliardy tun.

Medvěd grizzly 

Královna korpulence - vítězkou letošního klání o nejvypasenějšího medvěda se stala medvědice Holy.

Nejdokonalejší kožich

Medvěd lední (Ursus maritimus) nepřečkává období chladu v zimním spánku. Naopak, právě v zimě je nejaktivnější. Silná vrstva podkožního tuku, hustá podsada a dlouhé pesíky jej chrání před zimou. Izolují zvířecí tělo tak, že neztrácí prakticky žádné teplo a v infračerveném spektru není na pozadí ledu a sněhu vůbec vidět.