mlhovina

Sčítání novorozenců

Mlhovinu Trifid, známou také jako M20, najdete snadno i malým dalekohledem. Měří asi 30 světelných let, dělí ji od nás 5 500 světelných roků a představuje oblíbený cíl kosmických turistů v souhvězdí Střelce. Jak naznačuje její jméno, ve viditelném světle ji rozdělují tmavé neprůhledné pásy prachu na tři části. Ovšem pronikavý infračervený snímek, pořízený Spitzerovým teleskopem, odhaluje filamenty zářících prachových mračen a nově vzniklých hvězd. Astronomové fotografii použili ke sčítání čerstvě zrozených a embryonických stálic, jež se jinak skrývají v oblacích zárodečného prachu a plynu této fascinující hvězdné porodnice. Spitzerův dalekohled byl vypuštěn v roce 2003, aby zkoumal infračervený vesmír. Na počátku loňského roku svou vědeckou činnost ukončil. (foto: NASA, JPL-Caltech, J. Rho, CC BY-SA 4.0)

Analýza spektra zachyceného infračerveného záření Velké mlhoviny v Orionu odhalila přítomnost řady anorganických i jednoduchých organických látek, včetně oxidu uhelnatého, formaldehydu, metanolu či vody.

Nový snímek části mlhoviny Řasy

Na první pohled vypadá tenhle obrázek docela výhružně a děsivě, s paprsky, které vyzařuje nějaká strašlivá kosmická zbraň. Naštěstí nic z toho není pravda. Snímek zachycuje jen plyn, prach a výkonné lasery.

Strašidelná planetární mlhovina NGC 246 s přiléhavým jménem „Lebka“ je na tomto novém záběru zachycena v působivých barvách a neobyčejných detailech prostřednictvím dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope). Jedná o první objekt tohoto typu, u něhož je známo, že souvisí s párem těsně vázaných hvězd, kolem kterého obíhá třetí stálice.

Nový snímek Mlhoviny Carina. Vpravo s adaptivní optikou, vlevo bez jejího použití.

Kosmický prach je také „spolupachatelem“ zvláštního nebeského úkazu – zodiakálního světla, jež vzniká rozptylem slunečního záření na miniaturních částečkách prachu.

Takovou nádheru neuvidíte ani v sebelepším dalekohledu 

Širokoúhlý pohled na Mlhovinu v Orionu jak ji zachytil infradalekohled VISTA observatoře ESO.

Krabí mlhovina v nepravých barvách. Tato mlhovina, která je zdrojem rentgenového a gama záření, je pozůstatkem po supernově

Emisní mlhovinu Kalifornie tvoří převážně vodíkové atomy, nechybějí však ani atomy kyslíku či síry. Prostřednictvím intenzivního záření blízkých hvězd (zejména Menkhibu z Persea) se dostávají do ionizovaného stavu a při zpětné rekombinaci s volnými elektrony produkují světlo, díky němuž můžeme mlhovinu pozorovat na pozemské obloze. Její skutečný průměr dosahuje asi 100 světelných let a hledíme na ni ze vzdálenosti cca 1 300 světelných roků. Menkhib neboli Ksí Persei je nejjasnější hvězda na fotografii

Oblak plynu NGC 604 v galaxii M33 je tak velký, že by v něm mohlo vzniknout dost stálic i na kulovou hvězdokupu.

Betelgeuze by na místě Slunce zasahovala obálkou až k Jupiteru. Podle přímých i nepřímých pozorování je fotosféra hvězdy značně neklidná a probublává v obřích konvektivních buňkách. Současně stálice vyvrhuje do prostoru velké množství materiálu, jak se v jejím nitru výbušně zapalují reakce těžších prvků

 

Krabí mlhovina je vhodným objektem i pro amatérské dalekohledy. Jde o pozůstatek supernovy, která vybuchla v roce 1054, přičemž ji pozorovali astronomové v Číně, Japonsku i v arabském světě

Planeta Kepler-78b se velikostí i složením podobá Zemi, na jejím povrchu však tečou řeky lávy. Svou hvězdu oběhne za osm hodin