památky

Česká vzácnost

Celá Evropa věděla, že římský císař a český král Rudolf II. shromáždil na Pražském hradě množství uměleckých děl i sbírky knih, šperků a drahých kamenů. Se závěrem třicetileté války v roce 1648 skončily v rukou Švédů coby válečná kořist malby Albrechta Dürera a Pietera Brueghela, starověké mince, kamenné a bronzové sochy, ale také předměty související s astronomií a vzácné svazky, včetně Codex argenteus a Codex gigas – Stříbrné a Ďáblovy bible. Obě se nyní nacházejí v univerzitní knihovně v Uppsale: První jmenovaná se datuje do 6. století a zahrnuje ruční přepis čtyř evangelií sv. Marka, vytvořený stříbrným a zlatým inkoustem na purpurovém pergamenu. Kodex údajně vznikl pro ostrogótského krále Theodoricha Velikého a do současnosti se dochovalo 188 listů z původních 336.

Největší rukopis světa

Codex gigas potom obsahuje 624 pergamenových stran, přičemž s rozměry 90 × 50 centimetrů a hmotností 75 kilogramů představuje největší rukopisnou knihu na světě. Podle legendy jej v podlažickém klášteře u Chrudimi sepsal mnich, který zhřešil, když se nechal zasvětit do temné magie. Aby svůj skutek odčinil, měl za jedinou noc sestavit dílo, jež by obsáhlo veškeré vědění. Brzy mu však bylo jasné, že sám úkol nezvládne – proto zaprodal duši ďáblu, aby knihu dokončil za něj. 

Svazek tak obsahuje nejen biblické pasáže, nýbrž i zaklínadla pro vyléčení. Navíc v něm chybějí zaříkání k vymítání ďábla, přestože benediktini exorcismus praktikovali. Na straně 290 se dokonce nachází právě zobrazení ďábla, vysoké působivých 50 centimetrů. Kromě toho však bible zahrnuje také iluminace, iniciály a další bohaté zdobení.

Komu vlastně patří?

O navrácení obou svazků do Čech žádal Švédy prezident Václav Havel, ovšem bez úspěchu. Severská země svolila pouze k půlročnímu zapůjčení Ďáblovy bible, takže se na ni mohli po 360 letech podívat i Češi v pražské Národní knihovně. Pokud by se však Švédsko rozhodlo oba kodexy vrátit, vyvstává otázka – komu? Do sbírek Pražského hradu? Rodu Habsburků? Řádu benediktinů? Vzácné manuskripty tak dokládají, jak složitá může repatriace některých předmětů být.

Foto: Profimedia

Až 500 tisíc návštěvníků zhlédne každoročně bustu Nefertiti v berlínském muzeu. Elginovy mramory zase vystavuje Britské muzeum (v pozadí) jako jeden ze svých předních exponátů.

Maurští básníci líčili Alhambru jako „perlu vsazenou do smaragdu“, pro její polohu v okolních lesích.

Blatná měla štěstí v neštěstí: Stala se kulisami pohádek a starali se o ni muzejníci. Zámecký park obývá i ohrožený páchník hnědý (ve výřezu) a ochranáři se intenzivně snaží zabránit jeho vymření.

Meteora neboli „zavěšeny ve vzduchu“ – tak kdysi příslušníci pravoslavné církve pojmenovali komplex klášterů na nepřístupných pískovcových skalách v řecké Thesálii. Mniši dodnes pečlivě opatrují nevídaně bohatou výzdobu klášterů i historický nábytek.

Legendární místo židovské historie. Dnes zde izraelští vojáci přísahají věrnost vlasti.

Bílý jeřáb

Himedži | 4,2 ha | Japonsko

Přes nesmírně bohatou historii se v Japonsku zachovalo pouze málo hradů. Čestnou výjimku tvoří ten v půlmilionovém městě Himedži, který dosáhl největšího rozmachu na přelomu 16. a 17. století, kdy do jeho komplexu přibyly poslední z 83 budov. Díky svým zářivým zdem proslul v zemi vycházejícího slunce jako Bílý jeřáb. 

Dnešní Arles leží asi 25 kilometrů od Středozemního moře a je domovem zhruba 52 tisíc obyvatel.

Z pohledu na Velký chrám se tají dech. Přesně s tímto cílem ho architekti před 3 300 lety vybudovali.

Pařížskou katedrálu Notre-Dame zachvátil v polovině dubna mohutný požár. Střecha svatostánku se následně propadla a oheň se rozšířil i do jedné z hlavních věží.

šestipatrová vila měla původně sloužit jako hotel a kasino, ale sultán nakonec majitelům neudělil povolení k provozu.

Po náletech za druhé světové války zůstala z drážďanského kostela Panny Marie jen hromada suti. Rekonstrukce se odehrála v letech 1994–2004.

Ve Veroně se nachází řada architektonických skvostů, především z románského a gotického období.

Pevnost Hohensalzburg byla vystavěna v 11. století. Dnes jde o jednu z nejnavštěvovanějších památek Salzburgu a každoroční místo setkání pro umělce z celého světa v rámci Salzburg Summer Academy.