památky

Zaříkávači hadů nejsou jen v pohádkách. V Džajpuru na ně natrefíte i na ulici.

Některé z bukovinských klášterů, mimo jiné ten v Suceviţě, figurují na seznamu UNESCO.

Starobylé centrum incké říše se rozkládá na ploše 13 kilometrů čtverečních, přesto se jej podařilo objevit teprve před 110 lety.

Liverpool se rozhodl být lepším místem pro své občany, následkem čehož však musel seznam UNESCO opustit.

Staré město Santiaga se považuje za jednu z nejkrásnějších historických čtvrtí na světě.

Jednáte pomalu!

freska Ježíše
kde: Španělsko | kdy: 2012

Freska Ecce homo, kterou v kostelíku nedaleko španělské Zaragozy před více než sto lety vytvořil Elías García Martínez, postupně „opadávala“ vinou vlhkosti. Ministerstvo kultury ji sice hodlalo nechat zrestaurovat, ale v porovnání s tamní důchodkyní Cecilií Giménezovou jednalo příliš pomalu: Vitální osmdesátnice vzala dílo do vlastních rukou a pohřbila historickou malbu pod nánosy nové barvy. Výsledek jejího snažení připomíná mazanici malého dítěte, které si hraje s pastelkami. Památku sice původně čekala oprava, ale z poničeného Ježíše se stala internetová senzace a do města kvůli němu proudí davy turistů – takže zatím zůstává ve zbídačeném stavu.

Cesta do horské oblasti vznikla za dynastie Tchang – a posléze po ní dorazila buddhistická víra.

Správná výchova

Arménské děti jsou od narození vedeny k práci, a nedělá jim tedy problém přiložit doma ruku k dílu. Pokud je otec pastýřem a potřebuje pomoct s nelehkým údělem, může snadno zaměstnat své syny, kteří v takovém případě dokonce dostanou omluvenku ze školního vyučování. (foto: Roman Šudoma)

Dům Černých hlav na Radničním náměstí patří k nejvýraznějším stavbám Rigy a představuje ikonu města, vlevo se tyčí věž kostela sv. Petra. (foto: Shutterstock)

Česká vzácnost

Celá Evropa věděla, že římský císař a český král Rudolf II. shromáždil na Pražském hradě množství uměleckých děl i sbírky knih, šperků a drahých kamenů. Se závěrem třicetileté války v roce 1648 skončily v rukou Švédů coby válečná kořist malby Albrechta Dürera a Pietera Brueghela, starověké mince, kamenné a bronzové sochy, ale také předměty související s astronomií a vzácné svazky, včetně Codex argenteus a Codex gigas – Stříbrné a Ďáblovy bible. Obě se nyní nacházejí v univerzitní knihovně v Uppsale: První jmenovaná se datuje do 6. století a zahrnuje ruční přepis čtyř evangelií sv. Marka, vytvořený stříbrným a zlatým inkoustem na purpurovém pergamenu. Kodex údajně vznikl pro ostrogótského krále Theodoricha Velikého a do současnosti se dochovalo 188 listů z původních 336.

Největší rukopis světa

Codex gigas potom obsahuje 624 pergamenových stran, přičemž s rozměry 90 × 50 centimetrů a hmotností 75 kilogramů představuje největší rukopisnou knihu na světě. Podle legendy jej v podlažickém klášteře u Chrudimi sepsal mnich, který zhřešil, když se nechal zasvětit do temné magie. Aby svůj skutek odčinil, měl za jedinou noc sestavit dílo, jež by obsáhlo veškeré vědění. Brzy mu však bylo jasné, že sám úkol nezvládne – proto zaprodal duši ďáblu, aby knihu dokončil za něj. 

Svazek tak obsahuje nejen biblické pasáže, nýbrž i zaklínadla pro vyléčení. Navíc v něm chybějí zaříkání k vymítání ďábla, přestože benediktini exorcismus praktikovali. Na straně 290 se dokonce nachází právě zobrazení ďábla, vysoké působivých 50 centimetrů. Kromě toho však bible zahrnuje také iluminace, iniciály a další bohaté zdobení.

Komu vlastně patří?

O navrácení obou svazků do Čech žádal Švédy prezident Václav Havel, ovšem bez úspěchu. Severská země svolila pouze k půlročnímu zapůjčení Ďáblovy bible, takže se na ni mohli po 360 letech podívat i Češi v pražské Národní knihovně. Pokud by se však Švédsko rozhodlo oba kodexy vrátit, vyvstává otázka – komu? Do sbírek Pražského hradu? Rodu Habsburků? Řádu benediktinů? Vzácné manuskripty tak dokládají, jak složitá může repatriace některých předmětů být.

Foto: Profimedia

Až 500 tisíc návštěvníků zhlédne každoročně bustu Nefertiti v berlínském muzeu. Elginovy mramory zase vystavuje Britské muzeum (v pozadí) jako jeden ze svých předních exponátů.

Maurští básníci líčili Alhambru jako „perlu vsazenou do smaragdu“, pro její polohu v okolních lesích.

Blatná měla štěstí v neštěstí: Stala se kulisami pohádek a starali se o ni muzejníci. Zámecký park obývá i ohrožený páchník hnědý (ve výřezu) a ochranáři se intenzivně snaží zabránit jeho vymření.

Meteora neboli „zavěšeny ve vzduchu“ – tak kdysi příslušníci pravoslavné církve pojmenovali komplex klášterů na nepřístupných pískovcových skalách v řecké Thesálii. Mniši dodnes pečlivě opatrují nevídaně bohatou výzdobu klášterů i historický nábytek.