plazi

Zmije jerevanská ve svém přirozeném prostředí nízké stepní vegetace.

Leniví obři

Na rozdíl od svých suchozemských příbuzných mají mořské želvy četné adaptace pro dlouhý pobyt pod hladinou – například solné žlázy v lebce, hmotnostně redukovaný krunýř a samozřejmě končetiny přeměněné v ploutve. Dělí se do dvou skupin – na kožatkovité a karetovité. Zatímco kožatkovité zahrnují jen jeden druh, kterým je kožatka velká (Dermochelys coriacea), karet známe přinejmenším šest druhů. Kožatka s hmotností až 916 kilogramů je zároveň největší současnou želvou světa. Mořské želvy se relativně pomalu rozmnožují a některým druhům dnes bohužel hrozí vyhynutí.

Největší mořskou želvou všech dob byl zřejmě severoamerický křídový rod Archelon s délkou těla až 4 metry a hmotností kolem 2,2 tuny. Kareta obrovská (Chelonia mydas) běžně dorůstá hmotnosti 200 kilogramů a může se dožít kolem 80 let

Zmije útočná v obranném postoji. Při lovu vysunuje jazyk přes mírnou terénní vlnu, aby na něj nalákala nic netušící žábu.

Takto nějak pravděpodobně vypadali králové druhohorní oblohy azhdarchidi. Největší známý z nich, nazvaný Quetzalcoatlus, měl patnáctimetrové rozpětí křídel.

Užovka ostronosá (Gonyosoma oxycephalum) předvádí v celé kráse svůj rozeklaný jazyk. Každá jeho špička je vlastně součástí pachového detektoru, díky němuž had bezpečně pozná například směr pohybu kořisti při pronásledování po její stopě.

Plejtvák obrovský (Balaenoptera musculus) dosahuje délky přes 33 metrů a hmotnosti 190 tun.

Suchozemské želvy mají stejný typ sluchu jako ty mořské. Klíčem je zřejmě jejich „mokrý“ původ.

Takto mohl Razanandrongobe sakalavae před 170 miliony lety hodovat na uloveném sauropodovi.

I v kalné vodě dokážou aligátoři díky nesmírně citlivým receptorům zaznamenat pohyb blízké kořisti.

Varanovi při šplhání pomáhá nejen částečně chápavý ocas, ale také zvětšené šupiny na chodidlech.

Přejetá zvířata na dálnici BR-262, Pantanal

Kočky, které se do Austrálie dostaly v osmnáctém století, představují smrtelnou hrozbu pro původní australské živočichy.

Scéna z oblasti dnešních Dolomitů, před cca 240 miliony let

Ještěrka lávová vypadá na hlavě leguána mořského opravdu nepatrně. Galapážské ostrovy jsou součástí Ekvádoru. Od amerického kontinentu jsou vzdáleny bezmála tisíc kilometrů a díky této izolovanosti se na nich zachovaly unikátní živočišné druhy.

Nejmenší chameleon pojmenovaný Brookesia micra může pohodlně stát nejen na prstu, ale i na hlavičce sirky.