zvíře

18. 10. 2020

Nejčtenejší


Plášť pro vůdce 

kivi
kde: Nový Zéland | symbol: jedinečnosti

Ptáka kiviho si Novozélanďané zvolili za své národní zvíře, protože nežije nikde jinde na Zemi, a symbolizuje tak unikátní přírodu ostrovů. Drobní nelétaví opeřenci si navíc našli cestu i do folkloru domorodých Maorů, kteří je dokonce uctívali. Z pírek maličkých tvorů rovněž vytvářeli speciální pláště kahukiwi, jež směli nosit pouze vysoce postavení členové komunity. V současnosti žije na Zélandu asi 68 tisíc zmíněných ptáků, nicméně jejich počty rok od roku klesají. 

13. 05. 2020
07. 05. 2020
09. 02. 2020


Reklama

Hlídací osel

American Mammoth Jackstock
plemeno vyšlechtěno: v USA

Za zrodem plemene American Mammoth Jackstock stojí bývalý americký prezident George Washington, který spolu s Henrym Clayem a dalšími zkoušeli vyšlechtit silné a vysoké muly. Za tímto účelem si nechávali dovážet co nejstatnější osly a vzájemně je křížili. Vzniklé plemeno se pyšní nejvyšším vzrůstem na Zemi a vzešel z něj také rekordman Romulus, měřící 172,72 cm: Na domovském statku v Texasu „pracuje“ coby hlídač a odhání od dobytka predátory jako třeba kojoty. 

03. 12. 2019
23. 11. 2019

A cesta do vesmíru je otevřená...

08. 06. 2019
18. 05. 2019
17. 02. 2019

Nestydaté žáby

ropucha obecná
kde žije:
Evropa, Asie, Afrika | nařčení: spojení s černou magií 

Mnohé pověry a špatná reputace některých zvířat jsou důsledkem jejich přirozeného chování, které se lidem mohlo zdát vulgární, nestoudné a zavrženíhodné. Například rozmnožování určitých žabích druhů připadalo mravokárné společnosti ve středověku hanebné. Odtud byl už jen krůček k tomu, spojit zmíněné živočichy s nekalými úmysly, se zlými bytostmi, nebo dokonce s černou magií. O ropuchách se tak ve středověkých a raně novověkých textech nedočteme prakticky nic pozitivního: Obvykle se považovaly za oblíbené „průvodkyně“ čarodějnic a dalších bytostí temna. 

10. 01. 2019

Reklama

Veterinární patoložka Rebecca Kaganová zkoumá pozůstatky orla: Má podezření, že zemřel při střetu se sloupem vysokého napětí.

02. 12. 2018

Zepředu i zezadu

Mandril rýholící  | tropická Afrika

Na těle dospělých samců mandrila rýholícího jsou zdaleka nejnápadnější pestře vybarvené líce. Nezvyklé odstíny však kryjí i jejich genitálie a řitní otvor, kde se mísí červená s růžovou, modrou či fialovou. Dominantní vůdci smeček mají navíc výraznější zbarvení než podřízení samci.   

25. 10. 2018
29. 04. 2018
14. 03. 2018

Nestandardní pracovní bonusy dovolují zaměstnancům zapomenout na dlouhé hodiny strávené v práci – nebo je alespoň lépe snášet.

06. 03. 2018

Lin Wang: Nezdolný vládce džungle

kdo: slon | žil: 1917–2003

Slon Lin Wang zažil za téměř 90 let na tomto světě skutečně mnoho. Už od roku 1937 bojoval ještě pod svým původním jménem Ah Mei (v překladu „krásný“) na japonské straně čínsko-japonského konfliktu, kdy tahal děla v neprostupných džunglích Barmy. Poté co jeho jednotka utrpěla roku 1943 porážku, se spolu s dalšími 12 slony přesunul k Číňanům, pro něž pak vláčel těžký vojenský náklad až do konce války. Ani tím ovšem jeho služba neskončila. Společně se svými druhy se podílel na budování památníků čínských válečných hrdinů a v roce 1946 vystoupil v cirkusovém představení, jehož výtěžek měl pomoct obětem hladomoru v provincii Che-nan. 

Na rozdíl od mnoha válečných veteránů měl ovšem jeho příběh šťastný konec: Když byl slon osvobozen od služby vlasti, putoval do tchajwanské zoo. Právě tam dostal přezdívku Lin Wang („král lesa“) a potkal i svou budoucí družku. Zemřel v roce 2003 v úctyhodném věku 86 let, a stal se tak vůbec nejstarším příslušníkem svého druhu žijícím v zajetí. Právě jeho dlouhověkost mu vynesla zápis v Guinnessově knize rekordů a také další přezdívku – „Dědeček Lin“. 

Na Tchaj-wanu se stal sympatický chobotnatec miláčkem národa a dodnes zůstává tamním nejslavnějším zvířetem. Jeho fanoušci mu každoročně pořádali velkolepou narozeninovou oslavu a po smrti mu vystrojili stejný pohřeb, jaký mívají nejvýznamnější osobnosti.

17. 02. 2018

Stránky

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907