Temný habsburský princ: Kdo a co ovlivnilo Rudolfovo duševní zdraví?

01.08.2022 - Klára Špičková

Korunní princ a následník habsburského trůnu Rudolf možná vzbuzoval u části veřejnosti jisté naděje svým liberálním smýšlením, život však ukončil vlastní rukou a způsobem hodným sentimentálních románků. Mohl ale monarchii změnit?

<p>Korunní princ Rudolf s Řádem zlatého rouna, obraz rakouského malíře Heinricha von Angeliho. <em>(foto: Wikimedia Commons,</em><em> CC0)</em></p>

Korunní princ Rudolf s Řádem zlatého rouna, obraz rakouského malíře Heinricha von Angeliho. (foto: Wikimedia Commons, CC0)


Reklama

Jméno zámečku Mayerling se zničehonic skloňovalo po celé Evropě. Právě zde je totiž mrazivého lednového rána nalezen mrtvý syn císaře Františka Josefa a císařovny Sissi. Fakt, že vedle korunního prince ležela v kaluži krve i jeho milenka, vídeňský dvůr zamlčel. Přesto se ihned objevily provokativní fámy a dohady. Co se tu vlastně odehrálo? 

Oficiálně šílený

Když se 30. ledna 1889 po šesté hodině ranní rozlehly zámečkem Mayerling dva výstřely, věrný komorník Loschek zjistil, že dveře do princovy ložnice jsou proti všem zvyklostem zamčeny zevnitř. Další dvě hodiny, trochu nepochopitelně, čekal Loschek na příjezd rakouského prince Coburga. Spolu s ním pak vyrazil výplň dveří a vnikl do komnaty. Dvě těla v tratolišti krve spočívala na posteli. Princova mrtvola seděla v předklonu skloněna přes okraj postele.

Vídeňský dvůr zpočátku na celou záležitost uvalil přísné embargo. Tvrzení, že korunní princ zahynul nešťastnou náhodou při lovu nebo na srdeční příhodu, odmítli podpořit profesoři soudního lékařství. A tak spatřilo světlo světa oficiální oznámení. Princ v pomatení mysli spáchal sebevraždu střelnou zbraní. 

Dočasné šílenství bylo nutné prezentovat i kvůli církevnímu pohřbu. Následník rakousko-uherského trůnu pak byl se vší pompou pochován v hrobce Habsburků v Kapucínské kryptě ve Vídni. Tělo milenky Mary Vetserové bylo odvezeno ve fiakru do kláštera v Heiligenkreuzu. Zde ji bez jakýchkoliv obřadů pohřbili v dřevěné rakvi u zdi. Případ podnítil nejrůznější spiklenecké teorie. Abychom však do tajemné smrti vnesli trochu světla, je nutné vrátit se do princova dětství a dospívání. 

Zase žvaní

Narození následníka trůnu provázely roku 1858 bouřlivé oslavy a velká očekávání. Radostnou událost zvěstovala salva z dvaceti děl a celkem bylo vypáleno na 101 výstřelů. Na počest svého prvního mužského potomka dal také František Josef založit novou nemocnici – Rudolfův špitál. František Josef, známý svou láskou k armádě, syna ještě v plenkách jmenoval čestným plukovníkem 19. pěšího pluku a do kolébky mu udělil řád Zlatého rouna! Císař to se svou armádní obsesí poněkud přeháněl – ve dvou letech musel hoch absolvovat přehlídku svého pluku. Tehdy to pro něj ještě neznamenalo víc, než jen nevinnou a zábavnou hru. Hošík si dokonce nechal přitáhnout ze svých pokojů dřevěného houpacího koníka a z jeho hřbetu pak udílel rozkazy. Otec se jistě dmul pýchou. Dlouho mu to vydržet nemělo. Citlivý chlapec v dalších letech o jízdu na koni či střelbu velký zájem neprojevoval.  

Snad právě proto se chlapcovy výchovy v jeho šesti letech ujal generálmajor hrabě Gondrecourt. Aby vymýtil chlapcovu jemnost a bojácnost, budil ho jeho vychovatel ze spaní výstřely nebo ho poléval studenou vodou. Případně ho zavřel do obory a křičel, že se na něj řítí divočák. Psychologové by dnes suše konstatovali, že neprobudil v chlapci srdnatost, ale různé neurózy a jiné nemoci.

Pobledlý utrápený chlapec se upínal ke své matce, krásné tajemné ženě, kterou ovšem téměř nevídal. Alžběta nedokázala unést „dohled“ císařovy matky, arcivévodkyně Žofie a od dvora mizela, jak jen to šlo. Nikdo jí to nejspíš nahlas nevyčetl, ale mezi řádky jistě cítila, že ji tchyně viní ze smrti dvouleté Žofie, prvního potomka císařského páru. Alžběta totiž rok před Rudolfovým narozením vzala své dvě malé dcerky na cestu po Uhrách, kde se děti nakazily tyfem. Mladší Gisela se z průjmů a horeček vykřesala, starší Žofie ale nemoci nakonec podlehla. Ať už za tím stála obyčejná starostlivost ženy, která už pár dětí vychovala, nebo tyranské vměšování, jak to nejspíš klasifikovala Alžběta, vztahy v rodině to velmi poznamenalo. A mladičká císařovna raději vyklízela pole. 

Drastické metody, které vůči Rudolfovi uplatňoval hrabě Gondrecourt, dítěti tak očividně ubližovaly, že dokonce i Alžběta vytáhla do boje a přesvědčila manžela, aby vychovatele odvolal. Jeho následník už projevoval k princi víc empatie.

Rudolfa ale formovali i jeho učitelé – mimochodem, dva z nich pocházeli z Čech. Přitom musel zvládnout enormní množství učiva – alespoň vzhledem k tomu, že jej zároveň vytěžovaly různé reprezentativní povinnosti. Vstával proto už ve čtyři hodiny ráno! Výuka kladla důraz na všeobecné vzdělání a jazykovou vybavenost – krom rodné němčiny musel umět latinsky, francouzsky, maďarsky, česky a polsky.

Díky svým pedagogům si Rudolf nakonec zamiloval hlavně historii, politiku a přírodní vědy. Právě v té době se uvářel jeho liberalismus – ekonom Carl Menger mu vštípil principy demokracie a toleranci k národnostním menšinám. Možná už tehdy zkostnatělou monarchií a svým otcem pohrdal, stejně jako se mu protivilo spojenectví s militantním Pruskem, na které kladl důraz právě František Josef. Se strýcem arcivévodou Albrechtem si vyměňoval velmi nesouhlasné eseje o politické a společenské situaci v zemi. Císař se s Rudolfem o politice i své vládě odmítal bavit a všechny jeho pokusy odbýval ponižující poznámkou, že „Rudolf už zase žvaní“. Přitom sám František Josef od svého nástupu na trůn údajně nepřečetl jedinou knihu. 

Samozřejmě, že se s Rudolfem stále počítalo jako s následníkem trůnu, i když se jeho dospívání neodvíjelo tak, jak si císař představoval. Rudolf absolvoval s Mengerem například cesty do Švýcarska a Anglie, aby se seznámil s místním průmyslem. Na základě svých zážitků poté sepsal pojednání Rakouská šlechta a její konstituční poslání. Brožuru o pouhých 48 stranách musel samozřejmě vydat anonymně, i tak však vyvolala pozornost, neboť v ní rakouské aristokracii vyčítal, že „znalci její slavné minulosti připadá téměř jako zřícenina kdysi hrdé budovy“.

Dvojí milování

Mimochodem – v té době v Británii „zabíjela čas“ na dostizích i císařovna Alžběta. Když ale žárlivý synek urazil jejího anglického průvodce a ctitele, rozzuřená Sissi předčasně pobyt ukončila. Jak moc definuje muže vztah s jejich matkami? Krátké poryvy exaltovaných emocí střídal u Sissi chlad a odstup. Snad i proto se princův vztah k ženám komplikoval už od počátků. Citlivý mladík byl schopen blouznit o dívce z ulice, stejně jako o krásné tetě Marii Terezii z královského rodu Braganza. Jeho ideál krásy měl podobu něžné drobné černovlásky. Tak ostatně vypadaly i další Rudolfovy milenky – herečka Mizzi Casparová či Helena Baltazzi a její dcera Mary Vetserová

Kvůli svému kritickému intelektu Rudolf na druhou stranu ženami pohrdal. Stejně jako svou vynucenou manželkou – belgickou princeznou Štěpánkou. S ní se jen před očima veřejnosti snažil tvořit harmonický pár. Štěpánka o něm prohlašovala, že Rudolf ženy nepovažuje za rovnocenné bytosti. Sama se mu však duchaplností a rozhledem nemohla rovnat. Stejně tak se mu nevyrovnala touhou po uspokojení fyzických potřeb. Žárlivé výstupy na sebe nenechaly dlouho čekat. Sám Rudolf přitom nebyl žádný krasavec. I dobová svědectví žen se opírají spíš o termín „přitažlivý“ nežli „krásný“.

Troska

Když nastoupil roku 1888 na německý císařský trůn Rudolfův vrstevník Vilém II., hádky mezi otcem a korunním princem se vyostřily. Oproti Rudolfovi byl Vilém uznávaným vojákem. A ve svých dvaceti devíti letech zplodil už čtyři syny! Rudolf byl proti němu proslulý jako nepřítel politiky Otty Bismarcka, s nímž císař František Josef pěstoval dobré vztahy. Rudolfa popuzovala představa, že Rakousko-Uhersko se stává díky spojenectví s Pruskem „provincií“ tohoto německého kancléře. Rozplýval se mu sen o demokratické Evropě. Bismarck nechal korunního prince sledovat. Informace o jeho osobě a nežádoucích politických názorech putovaly za hranice. V té době vrcholily i Rudolfovy zdravotní problémy. Propukla u něj kapavka, která se před objevem antibiotik nedala léčit. K utlumení bolestí proto užíval na radu lékařů morfium i notné dávky koňaku a šampaňského. Svůj stav se snažil tajit a raději se přepínal, než aby otci ukázal projev slabosti. 

S manželkou se definitivně odcizil. Zvlášť poté, co kapavkou nakazil i ji a Štěpánka po narození jediného dítěte, dcery Alžběty, zůstala neplodná. Přesto se snacha snažila císaře Františka Josefa varovat. Pozorovala princův nezdravý a zesláblý zjev. Zájem císařských rodičů o korunního prince však zůstal vlažný. Sissi neustále cestovala a zřídka mu i psala. Otec se zajímal prakticky jen o to, co Rudolf zastřelil na různých honech. 

Rudolf byl inteligentní, empatický muž s demokratickými myšlenkami a nadšením pro moderní politiku. Postupně mu ale docházelo, že jej většina evropských státníků nepovažuje za politického partnera. Pocit marnosti a prázdnoty zvětšoval i strach z otce a pocity viny. Nedokázal si prosadit téměř nic z toho, co považoval za důležité. A jeho prožidovské postoje mu navíc znepřátelily část veřejnosti. Mohl takto zlomený muž jednou usednout na trůn? 

Lebka a revolver  

Díky tajným policejním zprávám Mizzi Casparové dnes víme, že Rudolf uvažoval o smrti už dříve. Netajil se tím dokonce ani v urozených kruzích. Jednou například nechal zapálit všechny lustry v sále. Když z oslnivé záře začaly hraběnku Festeticsovou bolet oči, jen odpověděl: „Nechte mi tu radost, až budu ležet v hrobě, temnoty bude dost.“

Jindy zaujatě debatoval s židovskými přáteli o smrti, které „je třeba pohlédnout beze strachu do očí“. Na jeho žádost mu anatom Emil Zuckerkandl poslal vypreparovanou lebku. Spolu s revolverem ji Rudolf vystavil na svém psacím stole. Zabít se sám však nedokázal a přesvědčoval Mizzi Casparovou, aby s ním na druhý břeh přešla právě ona. Mizzi ho odmítla a Rudolf se zaměřil na Mary. Věnoval jí například železný snubní prsten s vyrytými písmeny. Obsah poselství? V lásce spojeni až do smrti. Daroval jí i medailon s kouskem zakrváceného plátna. Dne 18. ledna 1889 sedmnáctiletá Mary sepsala svou poslední vůli. Detaily o průběhu osudového dne však dlouho překrývalo mlčení.

TIP: Nepochopený Rudolf: Bolesti utápěl korunní princ v náručí žen a koňaku

V roce 1985 konečně promluvil Otto Habsburský o bedně s údajnou vražednou zbraní, municí, dopisem a dalšími důkazy. Podle všeho Rudolf nejprve zastřelil Mary a potom namířil zbraň na sebe. František Josef I., který tak dlouho nedokázal dát své city najevo, strávil u synova těla celou noc v modlitbách. Svědkové uvádějí, že do rána téměř zešedivěl. Zámeček v Mayerlingu poté nechal přestavět na ženský klášter a dnes zde nejtragičtější událost jeho historie připomíná jen malé muzeum. 

Reklama




Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

100 dnů starý vlčí klon Maya. (foto: Sinogene Biotechnologies, CC0)

Věda

V Brně fungovala síť soukenických manufaktur, jedna z nich se nacházela na dnešní Lidické ulici. (foto: Archiv města Brna)

Historie

Miniaturní nenasytové

Kolibříci jsou nejmenšími zástupci ptáků na světě. Druh kalypta nejmenší (Mellisuga helenae), známý z Kuby, dosahuje délky pouze kolem 6 centimetrů a hmotnosti asi 2 gramy. Je tak jen asi dvakrát těžší než největší druh čmeláka. Srdce kolibříků (čeleď Trochilidae) tluče zhruba dvacetkrát za sekundu a jejich křídla mávnou za stejnou dobu dokonce osmdesátkrát. Aby malí opeřenci zvládli takový fantastický výkon, musí také hodně jíst – alespoň na poměry své velikosti. Každý den proto spořádají nektar v množství rovnajícím se až dvojnásobku vlastní hmotnosti! To z nich činí nejen největší jedlíky mezi ptáky, ale dokonce i jedny z největších nenasytů mezi všemi obratlovci.

Kolibříci mají neuvěřitelně výkonný metabolismus. Bylo změřeno, že srdeční rytmus může dosáhnout až 1 260 úderů za minutu a i v klidu se některé druhy nadechnou 250krát za minutu. Spotřeba kyslíku na gram svalové tkáně je u nich desetkrát vyšší než u elitních lidských atletů. (foto: Shutterstock)

Příroda
Vesmír

Nejstarší dosavadní doklad o užívání opia pochází z Mezopotámie - 3400 let př. n. l. Sumerové označovali mák setý, z něhož se opium získává, jako „radostnou rostlinu“. Samotný název „opium“  pochází ze starověké řečtiny (ópion) a znamená „šťáva z rostliny“. (foto: Unsplash, Tim Cooper, CC0)

Věda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907