Rentgenová analýza prokázala, že dýka faraona Tutanchamona byla vyrobena z meteoritu
Hrobka Zlatého faraona, objevená v roce 1922 britským archeologem Howardem Carterem, obsahovala množství pokladů z časů dávno minulých. Kromě nejcennějšího pokladu - zlaté posmrtné masky faraona, obsahovala i pozlacené sošky, amulety, šperky a také dvě dýky – zlatou a železnou.
Nová analýza, prováděná vědci z milánské polytechniky pomocí rentgenové fluorescenční spektrometrie (XRF) nyní ukázala, že jedna z Tutanchamonových dýk byla vyrobena z materiálu, který na Zemi dopadl z vesmíru. Potvrzuje to složení materiálu s vysokým obsahem niklu a stopami kobaltu.
O možném mimozemském původu materiálu se spekulovalo již poměrně dlouhou dobu, teprve pokročilé techniky ale nyní potvrdily správnost dřívějších teorií. Meteority byly v dávných kulturách považovány za poselství bohů a jednalo se tak o mimořádně ceněný materiál. Ostatně dýka nebyla jediným artefaktem původem z vesmíru. Také achátový amulet okřídleného skarabea nalezený na Tutanchamonově prsním štítu vznikl podle vědců tavením při dopadu meteoritu.
TIP: Nový archeologický nález: Lis na víno starý 6 000 let
Vědci v souvislosti s dýkou pátrali také po původu materiálu – v úvahu vzali meteority nalezené v okruhu zhruba 2 tisíc kilometrů v okolí Rudého moře a z 20 nalezených vzorků identifikovali pravděpodobný zdroj materiálu použitého pro výrobu dýky. Fragment meteoritu nalezený v roce 2000 na plošině Mersa Matruh podle analýzy vykazoval totožné složení jako materiál dýky.
Rentgenová fluorescenční spektrometrie je metoda, jejíž počátky sahají až do prvních let 20. století. Principem metody je interakce rentgenového záření, které emituje rentgenka, se vzorkem. Při této interakci dochází k vyražení elektronu z vnitřních slupek zkoumané látky. Následně dojde k přesunu elektronu z vyšších energetických hladin a vyzáření sekundárního rentgenového záření, které je charakteristické pro všechny prvky. Toto záření je poté detekováno na detektoru.
Discovery News
ZajímavostiDopadnout na polštář
airbagy pro chodce
kdy: 2012 | omezení: pouze nižší rychlostAirbagy se staly běžnou formou ochrany řidičů i spolujezdců, a řada automobilek se proto zamýšlela, zda by nemohly mírnit také náraz nešťastně zasaženého chodce. Během kolize se měly airbagy na kapotě nafouknout a pokrýt plochu střetu. Ačkoliv je myšlenka na první pohled nosná a snadno realizovatelná, nakonec se neujala. Vnější airbagy byly totiž účinné jen při nižších rychlostech, a pouze pokud nešťastník dopadl přímo na ně. Daleko efektivnější se ukázaly změny v umístění motoru a mřížky chladiče, které pomohly lépe usměrnit případný náraz. (foto: Profimedia)