V Austrálii opravili klíčovou rádiovou anténu a NASA se spojila s Voyagerem 2

06.11.2020 - Stanislav Mihulka

Osm měsíců trvající modernizace australské antény Deep Space Network proběhla úspěšně a NASA může opět komunikovat se sondou Voyager 2

<p>Anténa rádiové stanice Deep Space Station 43 už zase posílá příkazy sondě Voyager 2 do mezihvězdného prostoru.</p>

Anténa rádiové stanice Deep Space Station 43 už zase posílá příkazy sondě Voyager 2 do mezihvězdného prostoru.


Reklama

V australské Canberře se nachází stanice sítě americké vesmírné agentury NASA Deep Space Network (DSN), která nese označení Deep Space Station 4. Tato stanice se sedmdesátimetrovým talířem je jediná, která může posílat příkazy meziplanetární sondě Voyager 2. Sonda je momentálně vzdálená zhruba 126 AU od Země a pohybuje se v mezihvězdném prostoru.

Od letošního března ale byla anténa stanice Deep Space Station 4 offline, protože musela podstoupit nezbytné opravy a modernizaci zařízení. Práce trvaly 8 měsíců a podle všeho byly úspěšné. 29. října vyslal tým operátorů mise sondě Voyager 2 nové příkazy, poprvé od poloviny března. Sonda odpověděla, že zprávu přijala, a že provedla příkazy, aniž by došlo k nějakým problémům.

Stanice Deep Space Station 4

Anténa stanice Deep Space Station 4 je v provozu od roku 1972 a funguje tak o pět let déle než oba Voyagery zamířily do vesmíru. Původně měla průměr jen 64 metrů, v roce 1987 ale byla rozšířena na současných 70 metrů. Během své existence anténa prošla celou řadou oprav a změn. Podle expertů je ale právě ukončená oprava s modernizací jednou z nejrozsáhlejší, jakou anténa prodělala. A byla mimo provoz zatím nejdéle ve své historii. Problém je v tom, že právě tato anténa představuje unikátní a vysoce specializovaný systém, který by bylo velmi těžké nahradit. Do budoucna to může přinést NASA řadu komplikací.

TIP: Je to oficiální! Americká sonda Voyager 2 vstoupila do mezihvězdného prostoru

Síť Deep Space Network zahrnuje stanice s rádiovými anténami na třech místech, rovnoměrně rozložených po Zemi. Jsou v australské Canberře, americkém Goldstone v Kalifornii a ve španělském Madridu. Stanice jsou umístěny tak, že téměř jakákoliv kosmická loď, která má přímý výhled na Zemi, může s touto sítí komunikovat.

Reklama

  • Zdroj textu:

    NASA

  • Zdroj fotografií: NASA

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Věda
Historie
Reklama

Magnetické pole Jupiteru. Vlevo měsíc Io.

Vesmír

Mexické tučnice většinou tvoří dva typy růžic – letní masožravé a zimní s kratšími, sukulentními listy, díky nimž rostlina přečkává suché období. Listy zimních růžic jsou křehké, snadno se odlomí a jednotlivé listy jsou pak schopné zakořenit. Některé druhy mají báze listů zapuštěné v zemi, a tak se chrání před vyschnutím či v suchém ročním období vytvářejí pod povrchem země šupinaté cibulky.

Květy tučnic jsou opylovány hmyzem. Semena těchto rostlin jsou jemná, mají strukturovaný povrch. Ve vodě se díky tomu na jejich povrchu drží bubliny, které semena nadnášejí a umožňují jejich šíření pomocí menších i větších vodních toků. Na snímku Tučnice ocasatá (Pinguicula moranensis). Snad nejznámější, často pěstovaný druh tropické tučnice

Příroda
Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907