Může někde existovat nulová gravitace? Proč se jí nelze zbavit ani v nejvzdálenějších končinách kosmu?
Astronauti na oběžné dráze vypadají, jako by se vznášeli v prostoru bez gravitace. Ve skutečnosti na ně ale působí zemská přitažlivost. Rozdíl mezi skutečnou nulovou gravitací a stavem beztíže je přitom zásadní.
Stručná odpověď zní – v praxi nikoliv. Gravitační působení sice s rostoucí vzdáleností rychle slábne, konkrétně klesá s druhou mocninou vzdálenosti, nikdy však neklesne na nulu. Pokud tedy bude ve vesmíru existovat alespoň jedno hmotné těleso, bude jeho gravitační pole sahat do nekonečna, ačkoliv ve velké vzdálenosti už bude nesmírně slabé.
Gravitace navíc nemá „opačný náboj“, jako například elektromagnetická síla, takže ji nelze jednoduše zcela vyrušit.
V běžné řeči se ovšem nulová gravitace často zaměňuje s mikrogravitací. Jde o situaci, kdy sice gravitace na těleso stále působí, ale je kompenzována jinou silou, například odstředivou. Astronauti na oběžné dráze rozhodně nejsou mimo dosah zemské gravitace; nacházejí se však v trvalém volném pádu a výsledný stav subjektivně vnímají jako beztíži.
Existují také místa, kde se gravitační vliv více těles a jejich vzájemný odstředivý pohyb vyrovnají – typický příklad nabízejí tzv. Lagrangeovy body. Ani zde ovšem gravitace nemizí, pouze se vyrovnávají síly působící v dané soustavě dvou těles.
