Více než 70 % lidí po pádu z výletních lodí nepřežije. Nový autonomní dron má výrazně zvýšit jejich šance na záchranu

Na rozdíl od auta nelze loď zastavit okamžitě pouhým sešlápnutím brzdy. Když během plavby na obří výletní lodi někdo spadne do moře, musí plavidlo nejprve zpomalit a zastavit, posádka připraví záchranný člun, spustí ho na hladinu a teprve poté může začít pátrání po člověku ve vodě. Každý z těchto kroků stojí drahocenný čas, kterého má trosečník obvykle kritický nedostatek.

Statistiky jsou v tomto ohledu neúprosné: podle údajů organizace Cruise Lines International Association zemřelo v letech 2009 až 2019 navzdory moderním záchranným technologiím více než 70 % lidí, kteří spadli přes palubu.

Přesto nejde o problém omezený pouze na výletní lodě. S pádem člověka přes palubu se mohou potýkat také tankery, kontejnerové lodě, trajekty, výzkumná plavidla, vojenské lodě nebo velké rybářské lodě. U některých z nich může být situace dokonce složitější než u výletních lodí, protože mají menší posádku, horší výhled na hladinu nebo se pohybují v náročnějších podmínkách.

Autonomní záchranář

Odborníci Technické univerzity v Dánsku (DTU), které vede doktorand Dimosthenis Angelis, vyvíjejí palubní autonomní dron, který by mohl zachraňovat lidi spadlé přes palubu bez přímé asistence posádky. Dron již dnes dokáže odstartovat z pohybující se lodi, prohledávat pravděpodobnou oblast, kam mohl člověk unášený proudy doplout, využívat palubní kamery a inteligentní algoritmy a lokalizovat osobu ve vodě. V budoucnu by tento záchranný dron rovněž měl zachraňovanému shodit nafukovací záchrannou vestu vybavenou GPS vysílačem.

Jakmile dojde k pádu člověka přes palubu a někdo si toho všimne, měl by záchranný dron vzlétnout do akce okamžitě, tedy dlouho předtím, než se podaří spustit na vodu záchranný člun.

Současný prototyp dronu váží asi 25 kilogramů, má průměr 2,4 metru a unese až 20 kilogramů nákladu. Ve vzduchu vydrží přibližně 30 minut a dokáže prohledat oblast o rozloze až jednoho kilometru čtverečního. Má k dispozici tři typy kamer: klasickou RGB kameru, infračervenou kameru a termokameru. Díky tomu může využívat běžné obrazové snímání, vidět za špatných světelných podmínek a zároveň detekovat tělesné teplo osoby ve vodě.

Dosavadní testy naznačují, že by záchranný dron mohl výrazně zvýšit šanci člověka ve vodě na přežití. Podle DTU by dron dokázal nalézt více než 80 % osob v nouzi. Systém byl testován na souši, a také v průlivu Kattegat, kde vyhledával humanoidní figurínu vybavenou vyhřívanou vestou. Získaná data slouží k dalšímu vylepšování systému a ověřování účinnosti pátrání.