Méně cukru v dětství, méně rakoviny v dospělosti? Válečná Británie nabídla vědcům nečekaný experiment

Německé útoky na počátku druhé světové války vážně narušily zásobování Británie potravinami. V lednu 1940 proto ze dne na den vstoupil v platnost přísný přídělový systém, který lidem umožňoval nakupovat jen velmi omezené množství řady základních potravin. Týkalo se to také cukru. Jeho přídělový systém skončil až v září 1953 a průměrná spotřeba cukru v Británii se během krátké doby následně zdvojnásobila.

Pro tehdejší obyvatele šlo nepochybně o nepříjemné omezení. Pro dnešní vědce a lékaře však tato situace vytvořila svého druhu neplánovaný experiment, který umožňuje sledovat, jak se omezený příjem cukru v raném dětství může projevit na zdraví člověka o desítky let později.

Jedinečné příležitosti využili Čchen Ču z Čínské zemědělské univerzity v Pekingu a Wej-lung Čang z univerzity v Cambridgi, kteří analyzovali zdravotní údaje 64 761 lidí narozených ve Spojeném království v letech 1951 až 1956.

Experiment s nedostatkem cukru

Uspořádání tohoto přirozeného experimentu vědcům umožnilo porovnat zdravotní stav dospělých, kteří během prvních 1 000 dní života – tedy od početí do dvou let věku – vyrůstali v podmínkách přídělového systému, se zdravím lidí narozených bezprostředně po jeho skončení, kteří už žádnému takovému omezení vystaveni nebyli.

Předchozí studie naznačovaly, že lidé vystavení přídělovému systému na cukr měli v pozdějším životě nižší riziko některých chronických onemocnění, menší pravděpodobnost rozvoje Alzheimerovy choroby a pravděpodobně také lepší kardiovaskulární zdraví. Tentokrát se výzkumníci zaměřili na rakovinu.

Výsledky, zveřejněné ve vědeckém časopise PNAS, jsou pozoruhodné. Přestože má podobné přirozené experimentální uspořádání svá omezení, výsledky této studie jsou pozoruhodně přesvědčivé.

Ukázalo se, že u dětí, jejichž příjem cukru byl v raném věku omezen, se v dospělosti výrazně snížilo riziko některých druhů rakoviny. Ve srovnání s lidmi, kteří už přídělový systém na cukr nezažili, měli ti, jejichž příjem cukru byl během prvních 1 000 dní života omezen, o 69 procent nižší pravděpodobnost vzniku rakoviny jater.

Nižší bylo také riziko rakoviny prostaty, a to o 52 procent, rakoviny plic o 41 procent, rakoviny konečníku o 40 procent a rakoviny prsu o 36 procent.

Výzkumníci navíc zjistili, že rozdíly nezůstávaly pouze u zdravotního stavu. Lidé, kteří jako děti zažili příděly cukru, měli i o několik desetiletí později tendenci konzumovat méně cukru, jíst menší množství potravin a dávat přednost pestřejší stravě.

Podle vědců tak může hrát roli nejen samotný vliv rané výživy na vývoj organismu, ale také skutečnost, že preference méně sladké chuti vytvořená v raném dětství přetrvává až do dospělosti.

Cukr jako urychlovač stárnutí?

Pozoruhodné bylo také zjištění týkající se délky telomer na chromozomech – ochranných struktur na jejich koncích, jejichž zkracování souvisí s biologickým stárnutím buněk. Podle vědců odpovídala jejich délka u lidí, kteří v raném věku zažili omezení příjmu cukru, přibližně o 2,2 roku mladšímu biologickému věku. 

To naznačuje, že mohli v průběhu života stárnout pomaleji a těšit se celkově lepšímu zdraví než lidé, kteří přídělovému systému vystaveni nebyli.

Zdá se tedy, že zkušenost poválečné Británie přinesla nečekané poznatky o tom, jak významnou roli může hrát množství cukru v jídelníčku během prvních let života.