Naše odolnost vůči stresu se během roku mění. Roli hrají biologické hodiny i střídání ročních období

Máte někdy pocit, že jste na začátku roku úplně jiným člověkem než uprostřed léta? Není to jen subjektivní dojem. Roční období ovlivňují lidskou biologii i chování výrazněji, než si většina z nás uvědomuje.

V zimě míváme méně energie, hůře snášíme zátěž a často se nám nechce ani mezi lidi. Výzkumy navíc ukazují, že právě v tomto období bývá těžší udržet pravidelný pohyb. S příchodem jara se situace mění. Delší dny a více světla mohou přinést pocit, že se člověk znovu probouzí k životu, a léto bývá ze všech ročních období spojováno s největší aktivitou i společenským životem.

Záleží ovšem i na tom, kde žijeme. Zatímco člověk na severní polokouli prožívá v únoru vrchol zimy, jeho příbuzní nebo kolegové na opačné straně planety mají léto. Není proto překvapivé, že se jejich energie i nálada mohou výrazně lišit.

Tyto proměny se netýkají jen toho, kolik máme sil. Ovlivňují také, jak se vyrovnáváme se stresem – ať už jde o péči o děti, zdravotní potíže, pracovní termíny nebo obyčejné nepříjemnosti, jako jsou dopravní zácpy.

Tělo žije v několika rytmech najednou

Odolnost vůči stresu není neměnná. Mění se podle toho, jaké nároky na nás v danou chvíli klade okolí a v jaké kondici se zrovna nachází naše tělo i psychika. Do hry přitom vstupuje hned několik rytmů, které se navzájem překrývají – od procesů probíhajících v organismu až po střídání ročních období.

Každý den náš život řídí neviditelné biologické hodiny. Nejznámější je cirkadiánní rytmus, který určuje střídání spánku a bdění. Svou roli hraje i chronotyp, tedy přirozené nastavení organismu. Někteří lidé jsou nejvýkonnější ráno, jiní až večer. Existují však i pomalejší rytmy. U žen může energii, fyzickou připravenost nebo náladu ovlivňovat také reprodukční cyklus.

Vedle biologických hodin se řídíme i rytmy, které si vytvořila společnost. Školní rok střídají prázdniny, firmy mají období zvýšeného pracovního nasazení například na konci čtvrtletí a v jednotlivých zemích se společenský rytmus mění v souvislosti se svátky a festivaly. K tomu přistupují pevně stanovené termíny, třeba den, do kdy je nutné podat daňové přiznání.

Takové změny mohou ze dne na den přinést mnohem větší nároky. Typickým příkladem jsou školní prázdniny: děti mají volno, rodiče však většinou musí dál pracovat stejným tempem jako předtím.

Když se nepříznivé vlivy sejdou

Významnou roli hrají také roční období. Teplota, počasí i množství denního světla ovlivňují naši energii, možnosti trávení volného času i to, jak snadno se dostaneme ke sportu nebo do společnosti. Síla těchto vlivů se navíc liší podle vzdálenosti od rovníku.

Největší zátěž může nastat ve chvíli, kdy se několik nepříznivých okolností setká. Konec pracovního čtvrtletí s množstvím uzávěrek může připadnout právě na zimní měsíce, kdy jsou dny krátké a počasí nepřívětivé. Člověk pak čelí vysokým nárokům ve chvíli, kdy má přirozeně méně energie, a výsledkem může být větší stres i horší výkon.

Výzva pro mezinárodní týmy

S rozšířením práce na dálku a hybridního režimu se tento problém přestal týkat jen jednotlivců. Firmy dnes běžně spolupracují s lidmi z různých koutů světa. Přibližně každá třetí pracovní schůzka už zahrnuje účastníky z více časových pásem.

Členové jednoho týmu tak mohou ve stejnou chvíli prožívat zcela odlišné podmínky. Zatímco zaměstnanci v Paříži se během vlny veder mohou kvůli vysokým teplotám cítit unavení, jejich kolegové v chilském Santiagu pociťují zimní útlum. Lidé v kanadském Calgary naopak mohou díky příjemným teplotám a dlouhým letním dnům pociťovat příliv energie.

Takové rozdíly mohou ovlivňovat pohodu i pracovní výkon celých týmů, přesto se jim vedení firem zatím věnuje jen zřídka.

Jedním z jednoduchých kroků je mluvit otevřeně o stresu, proměnlivé pracovní kapacitě během roku a o tom, jak rozumně rozdělovat pracovní zátěž. Průzkum z roku 2024, kterého se zúčastnilo téměř 28 000 zaměstnanců ze 16 zemí, ukázal, že lidé jsou spokojenější a méně často odcházejí z práce, pokud jejich nadřízení vytvářejí prostředí, v němž se zaměstnanci nebojí podobná témata otevírat.

Zaměstnanci, kteří se nejméně odvažovali mluvit o pracovní zátěži, duševním zdraví nebo výkyvech produktivity, měli přibližně o deset procent vyšší pravděpodobnost, že ze zaměstnání odejdou, než ti, kteří o těchto tématech mohli hovořit bez obav.

Pomoci mohou také chytré hodinky nebo aplikace sledující náladu a stres. Stejně důležité je dát lidem prostor k odpočinku a osobnímu rozvoji. Autoři tento přístup označují jako budování ‚stresové inteligence‘ – dovednosti, která pomáhá průběžně posilovat odolnost a zmírňovat stres během celého roku.

Jak pracovat s vlastními rytmy

Odolnost vůči stresu je neustálé hledání rovnováhy mezi tím, co se od nás očekává, a tím, kolik sil máme právě k dispozici. Podle současných poznatků lze udělat tři věci, které mohou pomoci.

První je přijmout, že podobné výkyvy jsou normální. Krátké období zvýšeného stresu nemusí být nutně škodlivé – někdy může pomoci lépe se soustředit a podat vyšší výkon. Naopak chvíle, kdy máme méně energie, nemusí znamenat selhání. Mohou být signálem, že tělo potřebuje odpočinek, aby mohlo dlouhodobě fungovat. Výzkumy ukazují, že způsob, jakým o stresu přemýšlíme, může ovlivnit naše vnímání, chování i tělesné reakce.

Druhým krokem je přizpůsobit se vlastním rytmům tam, kde to jde. V zimě může pomoci chodit o půl hodiny dříve spát a dát přednost méně náročnému pohybu, pokud je těžké držet se původního tréninkového plánu. V práci se vyplatí nejtěžší úkoly zařadit na dobu, kdy jsme podle svého chronotypu nejvíce soustředění. Po náročném pracovním období může zase přijít vhod prodloužený víkend, který poskytne čas na regeneraci.

Ne vždy však máme možnost okolnosti změnit. Termín může být pevně daný a pracovní schůzku nelze pokaždé přesunout na vhodnější hodinu. Právě proto je dobré vytvářet si určitou rezervu.

Základem zůstává dostatek spánku, pestrá strava a pravidelný pohyb. Hodit se mohou i cílené techniky práce se stresem, například mindfulness. A když je potřeba rychle se zklidnit, může pomoci i krátké, třeba dvouminutové cvičení.

Není to slabost, ale přirozený rytmus

Je naše psychická a fyzická kondice v únoru stejná jako v červnu? Pravděpodobně ne. Nejde přitom o něco, co bychom měli napravovat, ale o přirozené rytmy, s nimiž se musíme naučit pracovat. Naše energie, nálada i schopnost zvládat stres se přirozeně mění podle biologických hodin, společenských rytmů i ročních období.

Když přestaneme očekávat, že naše odolnost bude každý den stejná, možná nás vlastní výkyvy přestanou tolik znepokojovat. A snáze pak pochopíme i proměny lidí kolem sebe. Místo boje s rytmy, které nemůžeme zcela ovlivnit, může být užitečnější naučit se je rozpoznat a co nejlépe s nimi pracovat.