Proč není ledová sprcha v horku nejlepší nápad? Náhlý chlad stahuje cévy a může zbrzdit přirozené ochlazování organismu

V horkém dni není nic lákavějšího než zalézt pod pořádně studenou sprchu. Pocit úlevy je okamžitý, z hlediska termoregulace ale může být příliš studená voda překvapivě kontraproduktivní. Tělo totiž na náhlý chlad reaguje způsobem, který omezuje odvádění tepla z jeho nitra.

Optimální teplota lidského těla se pohybuje kolem 37 °C. Když začne teplota tělesného jádra výrazně stoupat, mozek vyšle signály, které aktivují mechanismy ochlazování. Pokud teplota zůstává příliš dlouho kolem 39 až 40 °C, může dojít k poškození orgánů.

Významnou část tepla tělo ztrácí vyzařováním a pocením. Jakmile okolní teplota překročí teplotu těla, stává se odpařování potu jedním z hlavních způsobů ochlazování.

Klíčovou roli přitom hrají cévy. V horku se cévy u povrchu kůže rozšiřují a proudí do nich více krve. Krev tak přivádí teplo z nitra těla k povrchu, kde se ho organismus může zbavit. K odvádění tepla přispívá také proudění vzduchu kolem pokožky.

Co se děje pod rozpálenou kůží

Když se ale v rozpáleném dni ponoříme do velmi studené vody, cévy u povrchu kůže se naopak stáhnou. Do kůže proto proudí méně krve a méně tepla se dostává z nitra těla k povrchu.

Studená sprcha tedy sice okamžitě ochladí pokožku a přinese příjemný pocit, nemusí ale stejně účinně ochladit tělesné jádro. Organismus totiž dostává signál, že je potřeba teplo zadržovat, nikoli ho odvádět.

Ještě větší problém představuje prudký přechod z velkého horka do výrazného chladu. Voda o teplotě kolem 15 °C může vyvolat takzvanou reakci na chladový šok. Cévy se rychle stáhnou, zvýší se odpor proti proudění krve a může prudce vzrůst krevní tlak.

U zdravého člověka taková reakce většinou nepředstavuje zásadní problém, pro lidi s některými srdečními onemocněními ale může být nebezpečná.

V některých případech může chladový šok vyvolat nepravidelný srdeční rytmus a v extrémních situacích skončit i smrtí. Takové případy jsou sice vzácné, větší opatrnost je ale na místě při náhlém ponoření do velmi studené vody nebo při ledové koupeli po pobytu v horku.

Vlažná voda vítězí

Ani opačný extrém však nepomůže. Voda teplejší než tělo mu předává další tepelnou energii, takže místo ochlazování může teplotu tělesného jádra ještě zvýšit.

Nejlepší volbou je proto voda, která je chladnější než tělo, ale zároveň není tak studená, aby vyvolala výraznou reakci na chlad. Podle uvedených poznatků je pro ochlazení nejvhodnější voda o teplotě přibližně 26 až 27 °C. Umožňuje odvádět teplo k povrchu těla, aniž by organismus dostal silný signál k jeho zadržování.

Vlažná voda může být v horku praktičtější také z hygienického hlediska. Pot se na pokožce mísí s kožním mazem a bakteriemi, což přispívá ke vzniku tělesného pachu. Studená voda je při odstraňování mazu a dalších nečistot méně účinná než voda teplejší.

Chlad navíc způsobuje stažení pokožky, což může přispět k zadržování mazu a nečistot v pórech. Vlažná voda je naopak pomáhá uvolnit a odstranit.

Po pobytu v horku je tedy lepší sáhnout po chladné až vlažné sprše než po prudkém přechodu do ledové vody. Pokud přesto dáváte přednost studenější vodě, je vhodné její teplotu snižovat postupně.

V horkém dni zkrátka nemusí být nejlepší sprcha ta nejstudenější. Pro skutečné ochlazení je důležitější umožnit tělu, aby mohlo přebytečné teplo odvést, než ho náhlým chladem přimět k tomu, aby si ho začalo chránit.