Ženy bránící Izrael: Příslušnice něžného pohlaví v armádě židovského státu (1)

Není na světě mnoho zemí, kde by ženy zastávaly tak výraznou roli v armádě, jako je tomu v Izraeli. Už více než 70 let zde platí povinná vojenská služba i pro ženy. Během uplynulých desetiletí se postavení vojákyň v izraelských obranných silách výrazně proměnilo

04.04.2019 - Darina Lukášová



Povinná vojenská služba žen má v Izraeli dlouholetou tradici, v současnosti ale není jedinou zemí, kde ženy rukují na vojnudochází k tomu například i v Norsku, Švédsku, v Malajsii, Eritreji či v Severní Koreji. 

Ochrana domoviny

Židovské ženy byly vojensky činné dlouho před založením státu Izrael. Nejprve se podílely na chodu ha-Šomer (Spolek hlídačů), dobrovolnické, maximálně stočlenné organizace židovských imigrantů, kteří za roční poplatek chránili v tehdejší turecké Palestině židovské osady před Araby. V tomto spolku založeném roku 1909 byly ženy oficiálně rovnoprávné s muži. Obdobně byla rovnost pohlaví hlásána v Haganě, podzemní židovské vojenské organizaci, která roku 1920 nahradila ha-Šomer.

Hagana měla ve svých stanovách, že je otevřena pro každého židovského muže nebo ženu, kteří jsou připraveni podílet se na obraně národa. V reálu ale ženy v Haganě i jejích speciálních jednotkách Palmach (kde tvořily 30 % stavu) sloužily především jako zdravotnice, spojařky a zbrojířky, do bojové akce se dostala jen hrstka z nich. 

Proti Hitlerovi

Za druhé světové války vystupovaly proti nacismu a fašismu nejen Židovky, které uprchly do Palestiny, ale také židovské ženy a dívky v okupovaných zemích. Mezi čtyřmi tisíci Židovek, které vstoupily do britských pomocných sborů ATS (Auxiliary Territorial Service) a WAAF (Women's Auxiliary Air Force), nalezneme i dívky z Československa. V této souvislosti nelze nepřipomenout Chavivu Reikovou, kterou vycvičila britská SOE a roku 1944 ji s dalšími židovskými vojáky vysadila na Slovensku, kde byla zajata a popravena.

České Židovky působily i v Sovětském svazu; jedná se například o Malvínu Fantovou-Friedmannovou, která coby sanitářka Rudé armády a čs. jednotky v SSSR odešla v roce 1948 do Izraele a stala se zdravotní důstojnicí. Nejde o ojedinělý případ, množství přeživších veteránek emigrovalo po válce do Palestiny, kde vstupovaly do Hagany a své zkušenosti předávaly dál jako instruktorky.

Povinně na vojnu

Dne 28. května 1948, necelé dva týdny po vyhlášení samostatnosti Izraele, premiér David Ben Gurion oficiálně zřídil Izraelské obranné síly (IOS), které se staly následovníkem Hagany. Nedlouho poté, 18. srpna téhož roku, byla zavedena povinná vojenská služba pro svobodné a vdané bezdětné ženy narozené mezi lety 1920–1930. Ministerský předseda k tomu řekl: „Armáda je nejvyšším symbolem povinnosti, a pokud ženy nebudou rovny mužům v umožnění plnění této povinnosti, pak nebudou mít ještě úplnou rovnoprávnost.“

Hlavním důvodem pro zavedení branné povinnosti pro ženy ale nebyla otázka rovnoprávnosti, nýbrž krizová situace IOS i samostatného státu Izrael, který hned od svého založení bojoval o svou existenci. Ohrožení ze strany okolních nepřátelsky naladěných arabských států přetrvalo dodnes stejně jako povinná vojenská služba izraelských žen.


Další články v sekci