Admirál Chester Nimitz (2): V čele americké flotily k triumfu nad Japonskem

Po skončení první světové války chtěl Chester Nimitz využít nabytých zkušeností v Komisi pro návrhy ponorek, jenže námořnictvo právě procházelo redukcí a s novými typy se zatím nepočítalo. Proto přijal nabídku návratu na moře a odsloužil turnus jako zástupce kapitána bitevní lodi South Carolina.

Předchozí část: Admirál Chester Nimitz (1): V čele americké flotily k triumfu nad Japonskem

V roce 1920 byl povýšen na fregatního kapitána, dostal za úkol vybudovat ponorkovou základnu v Pearl Harboru a dva roky jí velel. Pak ho služba zavála na východní pobřeží a během studia na Námořní válečné škole spolupracoval na simulacích střetů Japonskem. Přitom propagoval myšlenku na začlenění letectva do námořního boje a zaujal vrchního velitele námořnictva admirála Samuela Robinsona natolik, že od roku 1924 pracoval v týmu jeho poradců. Letadly se však zabývali jiní, a tak se Nimitz soustředil na jinou věc. 

Profesor Nimitz

Dobře věděl, že v nejbližší době se americké námořnictvo nerozroste, což ovšem pro budoucnost nevylučovalo možnost bouřlivého zvyšování početních stavů. V takovém případě by flotila trpěla nedostatkem vycvičených mužů a tomu se Nimitz snažil předejít vytvořením důstojnických záloh. Šest univerzit s technickým zaměřením opravdu přesvědčil k otevření speciálních kursů a zmobilizovaní záložní důstojníci se pak v druhé světové válce výborně osvědčili na nižších, leč nepostradatelných technických pozicích.

Sám Nimitz zavedl výcvikový program na univerzitě v kalifornském Berkeley, kde získal i profesorský titul, a na přelomu 20. a 30. let se znovu vrátil na moře. Nejdřív jako velitel eskadry torpédoborců, pak jako kapitán křižníku Augusta – vlajkové lodi Asijské flotily. Z obou míst si odnesl stoh vynikajících hodnocení, ovšem z hlediska historie se důležitěji jeví skutečnost, že si dokonale osahal terén tam, kde se později odehrály klíčové válečné operace.

Ukliď to svinstvo

V roce 1935 se vrátil ke kancelářské práci do Washingtonu, neúspěšně žádal o pilotní výcvik a v září 1938 – už jako čerstvý kontradmirál – získal velení 1. divize bitevních lodí v San Diegu. Po půlroce se vrátil do Washingtonu coby náčelník personálního odboru a jeho prvořadým úkolem se stalo zajištění mužstva pro nově stavěné lodě. Nimitz rozšířil stávající výcviková střediska, založil nová a k vyškolování záložních námořních důstojníků přesvědčil rektory dalších technických univerzit.

Když 7. prosince 1941 japonská letadla udeřila na Pearl Harbor a ukázalo se, že velitel Tichooceánské flotily admirál Husband Kimmel svou funkci dál vykonávat nemůže, prezident Roosevelt otázku řešil s ministrem námořnictva Frankem Knoxem. „Řekněte Nimitzovi, ať maže do Pearl Harboru a ať tam zůstane do konce války,“ řekl prý 16. prosince prezident. Knox ještě ve stejný den Nimitzovi nařídil, aby „uklidil to svinstvo v Pacifiku“, a nový tříhvězdičkový admirál (jednu hodnost Nimitz přeskočil) za dva týdny převzal funkci.

TIP: Útok na Pearl Harbor: Mohli Američané odvrátit překvapivý úder císařských orlů?

Obřad se formálně odehrál na ponorce Grayling v Pearl Harboru, kde mořskou hladinu stále pokrývaly trosky s naftou a k nebi se z vody tyčily stěžně potopených lodí. „Dostali jsme výprask,“ řekl Nimitz svým podřízeným a pokračoval: „Jestliže chceme vyhrát, musíme začít pracovat okamžitě, tvrdě a raději si na to zvykněte.“ Pak odjel do kanceláře na vrcholu Makalapa Hill, v níž zůstal až do konce roku 1944.

Dokončení: Admirál Chester Nimitz (3): V čele americké flotily k triumfu nad Japonskem