Československé zbraně vyvinuté z německých vzorů: Polopásový obrněný transportér OT-810

10.07.2020 - Jan Kozák

Ve snaze obnovit své ozbrojené síly čelilo Československo v prvních poválečných letech vážným problémům. Významnou pomocí při vývoji nové techniky se tak staly třeba i německé zbraně, které na území osvobozené republiky zůstaly

<p>Legendární německé „hakly“ našly uplatnění i v poválečné čs. armádě. Na snímku rekonstrukce bojů.</p>

Legendární německé „hakly“ našly uplatnění i v poválečné čs. armádě. Na snímku rekonstrukce bojů.


Reklama

Na území protektorátu se vyráběly i polopásové obrněné transportéry SdKfz 251 a SdKfz 250. První jmenovaný typ sloužil v německé armádě od roku 1939 a kromě německých továren v čele s mateřským podnikem Hanomag se komponenty k polopásu vyráběly i v továrně Škoda Plzeň (šasi) a v českolipském podniku Bohemia (nýtované korby). Po květnu 1945 pak na čs. území zůstalo zhruba šest stovek exemplářů, ze kterých armáda vybrala opravitelné a provozuschopné kusy, a v roce 1950 je zavedla do výzbroje pod označením OPp 3t N (obrněné polopásové vozidlo 3tunové, německé).

Vítěz zkoušek

Současně s repasováním originálních vozidel se ale od roku 1947 čs. armáda snažila získat univerzální bojový transportér vlastní výroby. Po srovnávacích zkouškách různých typů, kterých se kromě SdKfz 251 účastnil například i britský Universal Carrier či německý pásový tahač RSO, byl jako nejvhodnější základ vybrán právě polopás od Hanomagu. Po úvodních připomínkách a modifikacích designu Vojenský technický ústav v říjnu 1952 představil finální technickou specifikaci. Ta počítala s maximální vzájemnou zaměnitelností dílů s německým vzorem, zároveň ale požadovala pohonnou soustavu domácí výroby a přizpůsobení požadavkům čs. armády.

Kontrakt na vývoj získala kopřivnická Tatra, celý projekt pak obdržel krycí jméno HAKO (zkratka slov „Hanomag-Kopřivnice“). Vývoj zbrzdily problémy s přehříváním motoru, které si vyžádaly úpravu kapotáže. První dvojici prototypů Tatra předala ke zkouškám až v srpnu 1954; v této fázi šlo víceméně jen o SdKfz 251 poháněný tuzemským naftovým šestiválcem Tatra T-912 o výkonu 72 kW (tedy stejný motor jako u nákladních automobilů Praga V3S). Po náročném maratonu vojskových zkoušek mezi lednem a únorem 1955 (kde se mimo jiné testovalo i nasazení polopásu v roli dělostřeleckého tahače) ale armáda přišla s požadavkem na řadu modifikací a úprav.

(Ne)krytí pěšáci

Šlo především o jednodušší konstrukci pásů vyžadujících jen minimální údržbu, lepší izolaci motorového prostoru pro zabránění průniku výfukových zplodin do interiéru vozidla, univerzální kulometnou lafetu pro montáž zbraní ráží 7,62 i 12,7 mm a také plně uzavřený prostor pro vezenou pěchotu. Tento požadavek vzešel z kritiky na zranitelnost výsadku, který byl seshora vzhledem k otevřenému designu původního vozidla zcela nekrytý. Konstruktéři Tatrovky proto zvýšili bočnice korby a umístili na ni pancéřový strop o tloušťce 6 mm. Upravený prototyp zahrnující všechny požadované úpravy se pak během roku 1956 zúčastnil druhého kola zkoušek.

Ty odhalily problémy s mobilitou a spolehlivostí pohonné soustavy, které způsobilo zvýšení hmotnosti bez odpovídajícího nárůstu výkonu motoru. Tatra proto do vozidla HAKO zabudovala osmiválec Tatra T-928-3 o výkonu 149 kW; tato úprava zlepšila pohyblivost natolik, že HAKO dokázal v terénu bez větších problémů držet krok s tanky T-34/85.

Nové úkoly

Pod novým názvem OT-810 pak armáda stroj v dubnu 1958 zařadila do služby. Výroba OT-810 běžela až do roku 1962 a dala celkem 1 450 vozidel včetně 320 kusů velitelské varianty OT-810/R2. Když pak začaly být OT-810 od poloviny 60. let postupně nahrazovány pásovými transportéry OT-62 TOPAS a kolovými OT-64 SKOT, prošla řada polopásů konverzí pro specializované úkoly. Kromě sanitních, opravárenských či výcvikových variant tak vznikla například čtyřicítka vozidel OT-810DPP pro navádění dělostřelectva.

TIP: Obrněný transportér Pandur II: Osmikolový hraničář opředený skandály

Dalších 280 sériových polopásů pak čekala přestavba na lehké stíhače tanků OT-810D se čtyřčlennou osádkou a bezzákluzovým kanonem vz. 59 ráže 82 mm umístěným v pevné nástavbě na zádi stropu korby. Zbylé sériové stroje postupně putovaly do skladů. Od poloviny 80. let začala armáda vyřazovat i specializované verze, některé skladové kusy ale přežily až do roku 1995. Drtivá většina OT-810 putovala do šrotu, malý počet se ale podařilo uchovat pro muzejní účely, případně je odkoupili soukromí majitelé. 

Československé zbraně vyvinuté z německých vzorů:

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Obrazec dlouhý 37 metrů s jasně viditelnými liniemi o tloušťce mezi 30 a 40 centimetry představuje kočku s natočenou hlavou. Vědci jeho vznik datují do let 200 až 100 před naším letopočtem.

Zajímavosti

Ledovec Silvretta ve švýcarských Alpách. Odborníci odhadují, že do konce století zmizí 95 procent ze současných čtyř tisíc alpských ledovců.

Věda

Čingischán byl vůči nepřátelům nemilosrdný. Ti, kteří se vzdali, však mohli očekávat shovívavost.

Zajímavosti

Solar Orbiter má panely s rozpětím 18 metrů a váží 1,8 tuny. Na palubě nese deset měřicích přístrojů a okolo Slunce bude obíhat do roku 2027.

Vesmír

Slovenský prezident Jozef Tiso s Adolfem Hitlerem.

Historie

Vyvolávací cena státovky je jeden milion korun. „Odhaduji, že se její cena může vyšplhat až na čtyřnásobek,“ uvádí Aleš Kohout spolumajitel aukční společnosti. Naposledy se ve veřejné nabídce tato bankovka objevila v květnu 1994 a vydražila se za 280 000 Kč. 

Revue

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907