Hvězdy proti papežům: Historie zakázaných proroctví v srdci Vatikánu

Hvězdopravectví vypadá jako bezpečné a nenáročné rozptýlení. Jenže výklady z planet vás mohly ještě v 17. století snadno dostat až do vězení anebo do rukou kata. To když jste papežům předpověděli předčasný skon.

05.10.2025 - Radomír Dohnal


Nejprve nezbytná studená sprcha: astrologie na rozdíl od astronomie není exaktní obor. Vztahy vesmírných těles na váš osobní život reálný dopad nemají, pokud tedy náhodou nejste dinosaurus vyhlížející před pětašedesáti miliony lety padající kometu. Vzájemné postavení Slunce, Měsíce a dalších planet se do vašeho osudu nikterak nepromítá, a zakládat na jejich superpozici v době vašeho narození předpověď budoucnosti je pavěda. To ale neznamená, že by po tisíciletí neslavila úspěch.

Jasnozřivé předpovědi osudu a příslib nahlédnutí do nejisté budoucnosti zněly až příliš lákavě. Ani Vatikán nenechával vše v rukách božích. Hledal v horoskopech inspiraci pro zásadní politická rozhodnutí. Například papež Julius II., zastávající úřad mezi lety 1503 až 1513, vybral datum zahájení stavby baziliky svatého Petra na základě astrologických rad. A nebyl v tom sám.

Církev a hvězdy

Papež Lev X. si natolik považoval čerstvých zpráv z hvězdné oblohy, že na první slavné římské univerzitě La Sapienza nechal založit samostatný obor astrologie. Odejít jste odtud mohli i s diplomem profesora. Hodí se zmínit, že tohle opatření mu umožnilo nepřímo šířit mezi evropskými panovníky svou vlastní astrologicko-papežskou propagandu – předpovědi budoucnosti, které mu šly takříkajíc na ruku. A papež Pavel III. dal spíš než na zdravý rozum a zavedené mravy na úsudek astrologa, když jmenoval svého vnuka kardinálem. Čtrnáctiletého chlapce!

Po informacích a předpovědích z budoucnosti ale dychtila i světská veřejnost. Mocichtiví šlechtici se nestyděli ptát ani na to, jak dlouho ještě bude moc uzurpovat jimi neoblíbený papež. Zrovna takové zadání uložil svému astrologovi Ludovico Sforza. Hvězdopravec tehdy svého pána potěšil. Předpověděl, že papež Inocenc VIII. natáhne bačkory 10. srpna 1492. Pro úplnost – svou věštbou se netrefil, papež zemřel o šestnáct dní dříve. Sforza to drobné pochybení v odhadu ale velkoryse přehlédl, zpráva mu udělala radost a v porovnání s běžnými dohady a odhady astrologů vlastně situaci vystihla velmi přesně. Vlastně až tak děsivě přesně, že nebývale zvýšila reputaci astrologie.

Takže když byl Pavel IV. v roce 1555 slavně jmenován do papežského úřadu, jedním z jeho prvních počinů bylo vydání Index Librorum Prohibitorumseznamu zakázaných, zapovězených a římskokatolické církvi nemilých knih. Do něj nezařadili ani tak díla kacířská, rebelská a náboženské morálce nepřístojná, ale spíše astrologická, která obsahují věštby a popisují události  z budoucnosti. A ten průběžně aktualizovaný seznam se rychle rozrostl poté, co se na nočním nebi objevila kometa a zdraví papeže Pavla IV. se pohoršilo. Spekulace o jeho blížícím se skonu se rozběhly naplno a poslední, co pontifik potřeboval, byly boje při řešení nástupnictví.

Nešťastný opat

Hvězdopravectví tedy bylo ještě v časech renesance velmi poptávanou a pro astrology výnosnou branží. Jenže Bernardino Morandi měl smůlu. Snad to měl vepsáno v planetách a špatně si to přečetl. Jemu totiž hvězdy astrologického bádání štěstí nepřinesly. O jeho dětství a mládí se ví jen málo. Nepochybně byl napojen na rod Morandiů z Bergama, s nimiž udržoval dobré styky. V roce 1590 promoval z práv na římské univerzitě La Sapienza. Světskou kariéru ale pominul. Místo toho přijal noviciát v opatství Vallombrosa poblíž Florencie, v sídle benediktinské kongregace, kde přijal řádové jméno Orazio. V klášteře netrávil čas jen modlitbami. Věnoval se studiu klasiků. Vynikal v platonské filozofii, byl v kontaktu s florentskou učenou společností Accademia degli Spensierati a zajímal se o poezii. A pod vlivem přátelství s Giovannim z rodu Medicejů pak objevoval i taje okultismu a astronomie.

Tyto široce rozprostřené zájmy přitom nekolidovaly s jeho vírou. Astrologii nepovažoval za hřích. Jeho zájem o ni pak ještě posílil pravděpodobný výskyt supernovy, jež zazářila na noční obloze v roce 1604. O této události se hojně mluvilo mezi mnichy, vědci i astrology. 

Přátelství s Medicejskými se mu vyplatilo. V roce 1613 ho díky jejich přispění povolali do Říma, aby se ujal postu opata v Santa Praxedes, tedy v opatství Boží pravdy. Kariéra mu umožnila dál doplňovat svou knihovnu, plnou literatury matematické, medicínské, chemické i filozofické. A pochopitelně i astrologické. Horoskopy sestavoval i kardinálům. A jak jeho hvězda stoupala, předepisoval budoucnost i úředníkům a aristokratům z širokého okolí Říma. Kvůli výkladu z planet se za ním vydávali i zahraniční velvyslanci. Hvězdopraveckou prací plně pohlcený Orazio Morandi se ale dopustil fatálního přešlapu.

Řekly to planety

V roce 1629 totiž sepsal astrologický komentář k předchozím papežstvím. Dílo to prý nebylo valné, ani přehnaně kritické. Orazio sice zmiňoval četné nedostatky předchozích pontifiků, ale v podstatě je omlouval tím, že: „nemohli jinak, protože tak to stálo ve hvězdách“. Naběhl si až v poslední kapitole, v níž tehdy úřadujícímu papeži Urbanovi VIII. předpověděl nejen to, že jeho profrancouzští spojenci zničí Itálii, ale i to, že sám papež velmi brzy utrpí velké násilí a poté smrt. 

Zní to výbušně, ale Orazio přitom nezabíhal do podrobností a detailů. Víceméně napsal jen to, že současný papež je, jaký je – a že už to s ním nebude trvat dlouho. Metodicky, z astrologického hlediska, nepochybil. Existuje totiž několik astrologických technik, jak předpovědět něčí smrt. A opat Orazio si vybral tu nejosvědčenější. V níž se poloha Slunce při narození významné osobnosti stává oním „dárcem života a let“.

Jen samo Slunce by do života papeže Urbana VIII. vneslo dlouhověkost, ale vliv ostatních planet se také počítá. A právě ty stály v krajně negativní konstelaci. Ať počítal, jak počítal, nevycházel opat z údivu, že (tehdy jednašedesátiletý) papež přečkal prvních sedm roků svého života a vůbec se ve zdraví dožil dospělosti. Slunce v jeho horoskopu ho skutečně muselo, podle astrologického učení, držet nad vodou. Jenže na příští rok 1630 se počítalo se zatměním Slunce. Délka života i vlády Urbana VIII. tím pro Orazia Morandiho jasně končila. Bohužel. I když jeho kniha astrologických komentářů nevyšla tiskem, ona finální zpráva se rychle rozšířila světem. A to tak mocně, že ze Španělska, Německa a Francie vyrazili kardinálové do Říma, aby přispěchali na přibližující se datum konkláve jako první.

Předpovídání smrti se zakazuje! 

Urban VIII. se o existenci proroctví nedozvěděl od svých informátorů, ale od mocného francouzského preláta kardinála Richelieua. A byl z něj rozezlen na nejvyšší možnou míru. Nejspíš i proto, že sám byl oddaným učedníkem astrologie. Jenže jeho vlastní předpovědi se v délce dožití vyjadřovaly o dost smířlivěji. Dne 13. července 1630 proto nařídil buřiče Morandiho a všechny jeho komplice zatknout a zahájil soudní vyšetřování aktivit v opatství Santa Praxedes. Pěkně zostra. 

Orazia Morandiho a jeho řádové bratry vydal inkvizici. Mučení netrvalo dlouho, protože prokurátor opatství (a potenciální Oraziův nástupce) Teodor svého představeného pohotově zradil. Vydal také vyšetřovatelům všechny spisky, včetně oné kritické kapitoly. S takovým usvědčujícím materiálem se připravovaný proces zprvu jevil jako soud nad kacířem a okultistou. Ale papež Urban VIII. ho zužitkoval i k tomu, aby zatočil s politickou konkurencí. 

Morandi byl mimo jiné obviněn z držení a četby zakázaných knih, z vměšování se do politiky i kuriózního přečinu: obchodování s vlivem. Soudní spis měl více než 2 800 stran. Rozsudek ale na konci fasciklů chybí. Opat prý ještě před hlavním líčením ve vězení ochořel a náhle zemřel. Spekulovalo se o zardoušení nebo otravě, ale k tomu důkazy chybějí. 

Papež tím neuzavřeným procesem dokázal všem potenciálním konkurentům, že má síly ještě dost. A úřad pak držel dalších čtrnáct let. Pro jistotu svou moc posílil hned po procesu mimořádným dekretem. V něm zapovídal pod trestem smrti předpovídání „života nebo smrti úřadujícího římského papeže, včetně všech jeho pokrevních příbuzných do třetího kolena včetně“… 


Další články v sekci