Ikony přírody, které pomalu mizí (3): Tasmánské čerty decimuje rakovina

26.02.2020 - Nikol Patíková

Populace ďábla medvědovitého, známého spíše jako tasmánský čert, je vážně ohrožena infekční rakovinou, která se šíří především díky agresivní povaze těchto šelem. Zatím není jasné, zda vačnatec boj s chorobou vyhraje...

<p>Kvůli nádoru nemohou <strong>tasmánští čerti</strong> žrát, a brzy tak hynou hlady. Vědci ale nedávno zjistili, že u některých ďáblů již tělo na rakovinu reaguje tvorbou protilátek.</p>

Kvůli nádoru nemohou tasmánští čerti žrát, a brzy tak hynou hlady. Vědci ale nedávno zjistili, že u některých ďáblů již tělo na rakovinu reaguje tvorbou protilátek.


Reklama

Vyhynutí dravých vačnatců na australské pevnině jde nejspíš na vrub místnímu obyvatelstvu a také divokému psovi dingo. Útočištěm ďábla medvědovitého se tak na dlouho stala izolovaná Tasmánie, a to až do příchodu Evropanů, kteří ostrov kolonizovali. První osadníci se pak nevelké dravce nerozpakovali střílet, protože chuť jejich masa připomínala oblíbené telecí. Za každého tasmánského čerta zabitého na obdělávané půdě se navíc od roku 1830 vyplácela odměna, protože podle farmářů ohrožovali domácí zvířata. Malí masožravci se tak ocitli na pokraji vyhynutí. Když ovšem v roce 1936 lidé zastřelili posledního vakovlka, začali se místní zajímat také o ubývající populaci ďáblů. A o pět let později už vačnatce chránil zákon.

Ničivá nemoc

V současnosti tyto pozoruhodné tvory decimuje rakovina tváře, rozšířená téměř v celé Tasmánii. Nejedná se o virální onemocnění: Rakovinné buňky se přenášejí hlavně v době páření, kdy samci divoce bojují o partnerky, ale také mimo zmíněné období. Ďáblové totiž považují bolestivé kousnutí za zcela legitimní způsob vyjádření nesouhlasu, a to mezi oběma pohlavími. 

Zmutované buňky od nakažených jedinců se pak v ranách množí a v ústech i na tvářích se rozvine nádor, takže čerti nemohou nic ulovit ani pozřít. O několik měsíců později přichází nevyhnutelná smrt z vyhladovění a během 12–18 měsíců vymírá celá kolonie. Ještě v roce 1996 žilo asi 250 tisíc tasmánských čertů, dnes jejich stavy klesly pod 20 tisíc.  

Příliv naděje

Ďáblové jsou k nemoci zřejmě náchylnější proto, že jejich obnovená populace dosahuje pouze malé genové rozmanitosti, tudíž je zdegenerovaná. Léčba zatím neexistuje, a jedinou cestu k záchraně tak představuje karanténa nezasažených jedinců a přesun nemocných. Nicméně ochránci rozvíjejí ve městě Hobart a na ostrově Maria dvě zdravé populace zvířat, a vědci nedávno rozpoznali i první známky imunitní reakce: Několik nakažených živočichů přežilo a u malého počtu bylo zjištěno, že nádor ustupuje. Díky přítomnosti protilátek se tak čerti mohou uzdravit a výzkum zaměřený na vývoj očkování se nyní vydá popsaným směrem. 

TIP: Tvorové (ne)dávné minulosti: Šelma s klokaním vakem

Vačnatci sice zůstávají v ohrožení, ovšem odborníci u nich sledují i další pozitivní změny: Pokles stavů znamená víc potravy pro zdravé kusy. Tím dřív dosáhnou hmotnosti k plození, a samičky dokonce hárají víckrát než jednou za rok. Ďáblové medvědovití jsou doma pouze v Tasmánii a na světě existuje jen několik zoo, kde je chovají. Letos v březnu se k nim však připojí i pražská zahrada.

5 ikon přírody, které pomalu mizí

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Bílý slon je absolutní a finančně velmi nákladnou přítěží, kterou ale nemůžete nepřijmout

Historie
Válka

Dineobellator žil ve světě těsně před dopadem osudového meteoritu.

Věda

Slayton během výcviku na trenažéru v Houstonu - lékaři mu diagnostikovali vzácnou srdeční vadu. Ani je však nenapadlo ho vyřadit z přípravy ke kosmickým letům.

Vesmír

Historie Leptis Magna byla krátká, avšak oslňující. Město vzniklo v 7. století př. n. l. coby obchodní přístav Féničanů a dlouho tvořilo součást Kartága. 

Cestování

V minulosti byly zaznamenány i případy, kdy matka dokázala zachránit svému dítěti život právě díky onomu nedefinovatelnému pocitu, který jí našeptával, že se dítě ocitlo v ohrožení. 

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907