Když spolu SSSR a Německo uzavřely 23. září 1939 pakt o neútočení, v jeho tajném dodatku si obě mocnosti rozdělily sféry vlivu. A když Hitler napadl prvního září toho roku Polsko, Stalin se o necelé tři týdny nato přidal. Oba diktátoři si tak rozpůlili polský stát, který tím přestal existovat. O tom, že vztahy obou totalitních velmocí byly tehdy více než korektní, svědčí mimo jiné i skutečnost, že 22. září proběhla v Brestu-Litevském (jenž se stal součástí SSSR), společná přehlídka.

Účastnily se jí jednotky Heinze Guderiana a oddílů Rudé armády patřících k 29. tankové armádě Semjona Krivošejna. Oba velitelé spolu ráno společně posnídali a nešetřili vzájemnými superlativy týkajícími se kvality jednotek toho druhého. Odpolední přehlídka proběhla k plné spokojenosti generálů a výzdobu města přitom svorně tvořily hákové kříže společně s ruskými prapory s hvězdami. Němci potom odešli na západní břeh Bugu. Podobné přehlídky nebyly tehdy vzácností - probíhaly například i ve Lvově, Pinsku nebo Grodnu. 

Hvězdy se ve vesmíru jen nerady vyskytují samy a velmi ochotně se párují, případně vyhledávají i početnější svazky. Různé studie poukazují, že zatímco méně hmotné, chladnější stálice se nerozpakují zůstat bez průvodců, osamocených horkých obrů je jako šafránu. V souhrnu se však zdá, že až 80 % hvězd tvoří součást vícečetného systému. 

Dvě stálice, které pozorujeme blízko sebe – tedy dvojhvězdu –, lze klasifikovat z několika hledisek: například podle vzájemné vzdálenosti. Pak mluvíme buď o dvojhvězdách fyzických, tj. skutečně o dvojici gravitačně vázaných stálic; nebo o dvojhvězdách optických neboli o dvou různě vzdálených stálicích, jež se pouze promítají na pozemskou oblohu blízko sebe. 

Fyzické dvojhvězdy dál dělíme na vizuální (lze je odlišit v dalekohledu), astrometrické (pozorujeme jen jednu složku, kterou však v důsledku oběhu „cloumá“ neviditelný průvodce), spektroskopické (vzájemný pohyb složek registrujeme ze změny polohy spektrálních čar Dopplerovým jevem) a zákrytové (jedna komponenta zakrývá druhou, čímž ovlivňuje celkové množství registrovaného záření od dvojhvězdy). 

Dvojhvězdy můžeme dělit i na volné (vzájemná vzdálenost složek je mnohem větší než jejich rozměry) a těsné, mezi něž patří dotykové (stálice se dotýkají svými obaly), polodotykové (materiál z jedné hvězdy přetéká na druhou) a oddělené (nedochází k výměně hmoty, ale vzhledem k blízkosti obou složek pozorujeme vliv slapových sil).

Objevený gen je třetím členem genové skupiny agouti, jejíž dva zástupci byli již dříve identifikováni u člověka. Jeden z nich pravděpodobně určuje barvu pleti a vlasů, druhý hraje důležitou roli u lidí trpících obezitou a cukrovkou. Nový gen nazvaný AgRP2 byl objeven v endokrinní žláze zvané šišinka, která je součástí mezimozku, a to výhradně u ryb kostnatých včetně dania pruhovaného, pstruha a lososa.

TIP: Věcné uvažování budoucích otců aneb Víc potomků, nebo víc starostí?

Protein, který je tímto genem řízen, umožňuje rybám změnit barvu tak, aby splývaly s okolím. „Nejprve jsme se domnívali, že jsme našli mechanismus, kterým je regulován pocit hladu v průběhu dne,“ říká Cone. „Další výzkumy však ukázaly, že protein má vliv na rychlé změny pigmentu, jež rybám umožňují splynout s okolím.“ Rybám tak celá přeměna zabere pouze několik minut.

Mnozí lidé říkají, že je jihovýchodní Asie doslova napěchovaná turisty – zmíněné tvrzení však neplatí stoprocentně: Pokud zavítáte do maličké, ale bohaté ostrovní Bruneje, můžete si být jistí, že tamní návštěvníky spočítáte na prstech rukou. Přitom vám již při pohledu z letadla bude jasné, že se chystáte na vlastní oči spatřit jeden z klenotů Asie, který rámuje tyrkysové pobřeží, zatímco vnitrozemí překvapuje hustým porostem tropického deštného pralesa. Když potom z džungle vykoukne říčka Sungai Brunei, stačí ji sledovat po směru toku až k hlavnímu městu Bandar Seri Begawan. Místní letiště udivuje čistotou a moderností – a v podobném duchu se nese celá metropole. 

Požehnaná prázdnota

V hlavním městě Bruneje dnes žije asi padesát tisíc obyvatel a na starších mapách jej naleznete pod názvem Bandar Brunej nebo jednoduše Brunei Town. Když však v roce 1967 usedl na trůn současný sultán Hassanal Bolkiah, rozšířil název metropole o „Seri Begawan“, tedy „požehnaná“. 

Dnešní zástavba působí na první pohled „maloměstsky“ a sterilně. Je svým způsobem čistá, chybí jí výškové budovy a září novotou, skoro jako by uvnitř nikdo nebydlel. Stejný dojem na vás pak udělají náměstí či ulice, jež jsou téměř liduprázdné. Mnohdy až děsivá opuštěnost však představuje pouhý důsledek tropických veder, kvůli nimž se málokdo vydává do ulic po svých – všichni se raději vezou klimatizovanou dopravou. 

Mramorové mosty

V centru města naleznete ikonu Bruneje, sněhobílou mešitu Sultána Omara Alího Saifuddína III., kterou zdobí zlaté kopule. O impozantní stavbě se říká, že je nejkrásnější v celém Pacifiku, a díky hranatému minaretu ji jednoduše nemůžete minout. V jejích rysech se mísí vznešenost italské renesance a tradiční islámské architektury, a přestože krášlí střed města již od roku 1958, stále svítí do dálky jako nová.  

Vedle svatostánku vyrostla zahrada s umělým jezírkem, jehož břehy spojují mramorové mosty. Tamní hlavní ozdobou je však replika sultánské lodi z 16. století, která vznikla jako oslava 1 400 let historie koránu. Podobně okázalý je také interiér mešity, kde vás budou na každém kroku zdravit italský mramor, čínský granit, anglické lustry a saúdské koberce. 

Pod dohledem draka

Od mešity se táhne hlavní náměstí, na které z obrovského portrétu shlíží sultán ve vojenské uniformě. Zde se konají velké oslavy, důležitá setkání a kdysi se odtud šířila také oznámení obyvatelům. Přilehlá zástavba se proto tváří odpovídajícím způsobem reprezentativně a člověk by v ní skoro až přehlédl nádvoří s čínským chrámem. Svatostánek připomíná, že zhruba deset procent brunejské populace tvoří Číňané: Jeho vchod hlídají kamenní lvi, zatímco ze střechy město pozorují draci.  

S majestátním klidem chrámu ostře kontrastuje rušné tržiště, kde si při pohledu na kolemjdoucí nejlépe uvědomíte, že je Brunej jednou velkou národnostní a etnickou směsicí. Někteří prodavači mají rysy Indonésanů či Malajců, jiní zase díky šikmějším očím připomínají víc Číňany a sem tam zahlédnete i podobu obyvatel Vietnamu či Kambodže. 

Hadí ovoce

Anglicky v Bruneji sice mluví málokdo, přesto vám usměvavé prodavačky rády nabídnou své zboží k ochutnání. Spolu s exotikou se navíc na trhu prodává i pohoda, která mnohé prodejce dokáže s přispěním horka ukolébat ke spánku: Zákazníkům důvěřují natolik, že se pohodlně usadí a pak už jen spokojeně oddechují. 

Z nepřeberného množství obchůdků zaujmou hlavně stánky, které nabízejí místní specialitu – ovoce kalumbi: Pod hnědou „hadí kůží“ plodů se ukrývá dužina, jež svou kyselostí několikanásobně předčí citron. „Kalumbi má spoustu energie a vitaminů a jedí jej převážně muži, aby měli výdrž,“ dodává s úsměvem mladá prodavačka.

Benátský slum

Jakmile se nabažíte rušného tržiště, můžete zamířit třeba do unikátní městské části Kampong Ayer (v překladu „vodní vesnice“), které se občas přezdívá Benátky východu. Ve stejném místě kdysi stávalo na kůlech víc než čtyřicet menších dřevěných vesniček. Drobné „ostrůvky“ se však postupně rozrůstaly, až se spojily a dnes má lokalita údajně víc než čtyřicet tisíc obyvatel.  

Z dálky spleť dřevěných domů připomíná slum, jaký by člověk po zkušenostech se sterilním hlavním městem nečekal: Slouží proto jako připomínka skutečnosti, že zlato a bohatství, které Brunej proslavily, jsou pouhým pozlátkem, zatímco život se odehrává jinde. 

Láska a klimatizace

Mezi dřevěnými „chatrčemi“ však stojí i několik krásných domů, jejichž středobody tvoří prostorné obývací pokoje, zdobené obvykle portréty sultána a jeho poslední manželky, koránem a obrovskou plazmovou televizí. Pitná voda, elektřina, kanalizace, a dokonce i moderní klimatizace, to vše je tu samozřejmé. „Každému, kdo chce bydlet na vodě, sultán slíbil, že mu zařídí dům i s vybavením,“ dozvíte se od hrdých místních, kteří mají svého panovníka upřímně rádi. 

Láska je to však zaplacená: Kromě základních životních potřeb mají Brunejci téměř zdarma rovněž zdravotnictví, jejich platy jsou dvakrát vyšší než průměrné výdělky v okolních zemích, šikovným studentům hradí sultán pobyty na zahraničních univerzitách a rád lidem rozdává dárky. Ani pomyslné úplatky však zcela nezakryjí skutečnost, že se Brunej stává stále konzervativnější zemí, s přísným zákazem alkoholu a islámským právem šaría.

Speciální čaj

Když se pak večer vrátíte ze svých toulek zpět do hlavního města, přivábí vás znovu rušné tržiště: Můžete se tam usadit do jednoho z mnoha podniků a pochutnat si na čerstvé rybě či krevetách, nudlové polévce, opečeném kuřeti a spoustě dalších specialit. Rozhodně byste však měli zkusit jedinečný místní pokrm ambujat: Vyrábí se z nitra ságové palmy a vypadá jako kopec mazlavého průsvitného želé, přičemž se namáčí do jedné z připravených omáček. 

A pokud přece jen dostanete chuť na sklenici chlazeného piva, zkuste se diskrétně zeptat v některém z lepších hotelů, zda nemají „speciální čaj“. Pokud budete mít štěstí, skutečně vám pivo podají – nalijí vám ho však do šálku a před očima nenechavců vás ukryjí na zahrádku. 

Lotte World Tower, jak se nová supermoderní 554,5 metru vysoká stavba nazývá, má 123 pater. Ve 118. patře nabízí nejvyšší prosklený ochoz na světě. Procházka po něm není nic pro lidi trpící závratí – pod bezpečnostním sklem se návštěvníkům otevírá propast hluboká půl kilometru!

Prosklená vycházka ale není zdaleka posledním „nej“ nové dominanty Soulu. V 85. patře se nachází nejvýše položený plavecký bazén a budova se může pochlubit i nejrychlejším výtahem na světě. Kromě tradičních prostorů je součástí Lotte World Toweru také koncertní síň pro dva tisíce diváků, obří podmořské akvárium, několik kinosálů a obřích tržnic.

Mrakodrap, jehož výstavba odstartovala v roce 2011, je nejen nejvyšší budovou Soulu ale i celé Jižní Koreje. Architektura stavby je založena na štíhlém kuželu s jemně zaoblenými stranami a exteriér barevných oken čerpá inspiraci z korejské keramiky.

Když je řeč o nálezech v jantaru, obvykle si představíme polapenou mušku, komára nebo třeba pero nějakého dinosaura. Paleontologové tam ale nedávno našli něco velmi zajímavého, co je nám hodně blízké.

Není to opička zalitá pryskyřicí, ale její parazit. V Dominikánské republice totiž objevili jantar z doby před 20 až 30 miliony let, který ukrýval nasáté klíště. Parazit podle všeho sál na opici, tedy na nějakém našem vzdáleném příbuzném. Na klíštěti jsou přesně takové stopy, jaké na klíšťatech zanechávají opice, když se navzájem čistí.

TIP: Dávný předek Černé smrti objeven v jantaru starém 20 milionů let

Nejlepší ovšem je, že vědci z klíštěte vytáhli úplně první zkamenělé červené krvinky savce, s nimiž jsme se kdy setkali. Tyto krvinky byly ještě navíc infikované prvoky klíštěnkami (Babesia), které jsou příbuzné původcům malárie.

Američtí vojenští vývojáři DARPA po několika letech vývoje dokončili letové testy zmenšeného prototypu revolučního stroje, elektricky poháněného letounu s kolmým startem a přistáním, který je známý jako X-plane.

Jde o jeden z nejvíce novátorských a zároveň nejpodivnějších modelů letounů, na jejichž vývoji se v současné době reálně pracuje. Prototyp X-plane postavila společnost Aurora Flight Sciences. Pohon stroje zajišťuje celkem 24 dmychadel s elektromotorem, které jsou rozloženy po obou dvojicích křídel.

TIP: Program Tern: DARPA připravuje exotické drony s kolmým startem

Podle specialistů DARPA dopadly testy velmi dobře a prototyp prokázal výborné letové vlastnosti. Kromě samotného netradičního designu a pohonu prototyp testoval i řadu dalších nových technologií, včetně 3D tištěných plastových konstrukcí nebo aerodynamických povrchů.

První zmínky o zubrech je možné nalézt už u řeckého historika Heródota v 5. století před naším letopočtem. Tato mohutná zvířata, která váží bezmála tunu a v kohoutku měří jeden a půl metru, byla často spoluaktéry bojů v římských arénách. Mnohdy přes tři metry dlouhý tvor byl samozřejmě i oblíbeným terčem lovců. Přes neustálou pozornost těch, kdo toužili po mase nebo jen hledali povyražení, žilo zubrů ještě ve středověké Evropě velké množství.

Dobové záznamy ovšem podrobně vyprávějí o velkolepých „zábavách“ šlechty, které vedly k neustálému snižování zubří populace. Tak třeba v roce 1430 pozval litevský kníže Vitovat do Lucka ve Volyni sousední knížata k sedmitýdenním hodům a každý týden jim nabídl sto zubrů na rožni. Zubři se začali vytrácet. Nejprve zmizeli ze západní Evropy, vytratili se i na území dnešního Česka. Ustupovali před lovci, ale lidé je našli všude. Na přelomu 18. a 19. století zůstalo z kdysi obrovského množství jen malé stádo v hustých lesích Bělověžského pralesa na území Polska.

Zubří území

Již několik let mě největší savec Evropy láká k fotografování, a to nejen proto, že jeho osud i vzhled je podobný americkým bizonům. V menších či větších oborách se s tímto kolosem lze setkat na několika místech Evropy – například v Bavorském národním parku nebo v prostorné oboře v Topolčankách. Obě místa jsem navštívil, ale výsledek rozhodně nebyl podle mých představ.

TIP: Život rysa ostrovida aneb Návrat evropského tygra se zatím nekoná

Náhoda tomu chtěla, že jsem měl později možnost navštívil Bělověžský národní park, kde zubři žijí v největším počtu. Na týden jsem se stal hostem ředitelství parku, které se nachází v malé obci Bělověž v centru parku na polské straně. Prales překračuje hranice a nachází se nejen v severovýchodní části Polska, ale také v severozápadním Bělorusku. Celková rozloha je asi 1 250 kilometrů čtverečních a v roce 1992 se polská i běloruská část dostala na seznam světového dědictví UNESCO.

Propad a odraz ode dna

I v Bělověži, této „zubří baště “ měla ovšem zvířata kdysi namále. Při prvním sčítání v roce 1809 se zjistilo, že tu žije už jen asi 350 kusů. Lidé si jich začali vážit, a tak i přes carské lovy bylo na počátku první světové války v Bělověžském pralese napočítáno 727 zubrů.

Během první světové války se ale prales dostal do oblasti aktivních bojů. Němečtí vědci si byli vědomi, že je nutno zubry chránit a vymohli na velitelství zákaz odstřelu. Jenže jakmile se vojáci dostali do pralesa, velká chlupatá zvířata pro ně byla příliš lákavým terčem. Zákaz odstřelu téměř nikdo nerespektoval, a tak na konci první světové války zbylo jen několik desítek kusů, které postupně vybili pytláci. Dne 1. února 1921 zastřelil lesník Bartoloměj Spakovicz posledního zubra – samici. Zubři byli počátkem minulého století ve volné přírodě zcela vyhubeni.
Pro obnovení chovu byla použita zvířata žijící v oborách a zoologických zahradách. V roce 1925, kdy se začalo s cíleným obnovováním populace, zůstalo naživu pouhých 60 jedinců.

Obři se schovávají

V Bělověžském pralese dnes žije asi 700 kusů, na rozlehlém území v polské části je jich asi polovina. I přes jejich velikost ale vůbec není snadné zubry nalézt. V létě je setkání s nimi spíše velkou náhodou. Týdenní intenzivní průzkum v divočině pralesa, na němž se podíleli nejen ochránci, ale také lesníci, nemělo žádný výsledek. Zvířata se před námi zřejmě schovávala a i vedení parku dávalo ke konci týdne najevo nervozitu způsobenou nečekaným nulovým výsledkem.

Až den před odjezdem svitla naděje. Jeden z ochranářů volal že, našel stádo, ale když jsme se po půlhodině dostali na místo, našli jsme jen čerstvé zálehy a trus. Mnohametrákové kolosy se vypařily jako duchové, za něž jsme je ostatně po bezvýsledném pátrání pomalu začali považovat. Jako nedostatečná náplast nám byla umožněna návštěva obory, kde je pro případ nemoci nebo jiné nepředvídatelné katastrofy zachováván genofond tohoto plemene. Obora se ovšem podobala těm, které jsem již navštívil ...

Duchové ožívají

Rozloučili jsme se s tím, že určitě musíme přijet v zimě. A vzhledem k tomu, že šlo o zimu se skutečnými mrazy a množstvím sněhu, dostali jsme brzy zprávu, že máme přijet. Doba na pozorování zubrů je prý ideální. Okamžitě jsme vyrazili na cestu a ubytovali jsme se přímo v hotelu, který patří Národnímu parku. Ráno v osm nás v recepci vyzvedl průvodce a společně jsme vyrazili autem do lesa. Po několika kilometrech jízdy protaženou lesní cestou jsme přijeli k palouku, na kterém byl traktor s valníkem sena. Vystoupili jsme do mrazivého vzduchu a ještě za šera jsme uviděli stát zubry jako přízraky na pokraji lesa. Traktor začal po linii krajních stromů rozvážet seno a tahle obrovská démonická zvířata začala vystupovat na mýtinu a s chutí žrát.

Postupně se z lesa vynořilo 56 zubrů. Je to jedna z největších skupin, kterou pracovníci parku drží v zimních měsících pravidelným přikrmováním v místech, kde je to vhodné. Není totiž žádoucí, aby se zvířata v období zimní nouze pohybovala v okolí vesnic. Pracovníci parku nás nechali přiblížit jen asi na padesát metrů, a poté jsme byli důsledně upozorněni, že při bližší vzdálenosti mohou být zvířata nebezpečná. Po celou dobu, kdy jsme zvířata pozorovali skrz zúžený pohled hledáčku, nás zezadu jistili dva pracovníci parku, kteří měli dobrý přehled nad celým stádem. Zároveň využili čas k pozorování zvířat a vyhodnocování jejich zdravotního stavu.

Z našeho pohledu vypadala zvířata velmi zdatně a popravdě se nám ani nechtělo překračovat doporučenou padesátimetrovou vzdálenost, abychom se přesvědčili například o rychlosti jejich pohybu. Stavy zubrů se v rámci Evropy odhadují na 3 000 kusů a druh lze považovat za zachráněný. Pokud k nim lidé budou nadále přistupovat se stejným respektem, je velká šance, že se temní pralesní duchové nezmění v duchy nehmotné.

Rodný list zubra evropského

Vědecké pojmenování: Bison bonasus
Pozice: Největší evropský suchozemský savec podobný turům nebo hovězímu dobytku. Zubr však není jejich předkem. Je mohutnější, má delší srst, hlava je krátká a zaoblená. Předek těla je mohutnější než zadek.
Výskyt: Žije v listnatých a smíšených lesích. Na východní Slovensko pronikají jednotlivé kusy z Polska. V současnosti je na východním Slovensku v oblasti Polonin vysazena malá skupina zubrů. Volně žijící část světové populace zubrů čítá kolem 700 zvířat. Jde o velmi vzácný druh.
Období rozmnožování: Říje probíhá v srpnu až říjnu, býci v té době bojují o vedoucí postavení ve stádu.
Mláďata: Březost trvá zhruba devět měsíců, kráva poté rodí většinou jedno mládě.
Starost o mláďata: Ve čtyřech týdnech se již pase, ale matka ho kojí do půl roku života.
Dospělec: Dospívá mezi 2. – 3. rokem. Rohy mají býci i krávy, u samců jsou delší. Samci v dospělosti váží i kolem 900 kilogramů, samice 700 kilogramů. Délka 2,5–3,5 metru, výška v kohoutku i přes 1,5 metru. Nejvyšší dosažený věk v přírodě je 20 let.
Potrava: Živí se jak spásáním travin, tak okusováním listí a větviček.
Způsob života: Žije celoročně ve stádech.

Návštěva Bělověžského pralesa

Jestliže se chcete vypravit do Bělověžského parku se záměrem pozorovat zubry, měli byste vědět, že na polské straně je téměř nemožné zastihnout je ve volné přírodě. Pokud se ale spokojíte s fotografováním hmyzu a rostlin, mezi něž patří mnoho dubů starých až 450 let, pak jste na pravém místě. V parku žijí také losi, dvě až tři smečky vlků, hnízdí zde jeřábi popelaví a další vzácné druhy ptactva. Přímo do parku je ovšem vstup zakázán a k prohlídce je možné využít jen sedm kilometrů dlouhou naučnou stezku. Intenzivněji mohou prostory lesa a jejich obyvatele pozorovat jen vědečtí pracovníci s povolením vedení parku.

Vědci již delší dobu vědí, že trpasličí planeta Ceres není úplně bez atmosféry. Je sice jen velmi tenká a řídká ale prokazatelně existuje. Na rozdíl od Země ale nemá Ceres atmosféru trvalou, nýbrž (velmi) pomíjivou, která se vždy objeví jen na několik málo dnů a zase zmizí. Předchozí hypotézy pracovaly s tím, že výskyt atmosféry souvisí se vzdáleností Ceres od Slunce. Nyní se ale zdá, že hlavní roli v procesu tvorby atmosféry Ceres hraje aktivita Slunce.

Třikrát ano, jednou ne 

Vědci porovnali dřívější data a zjistili, že zatímco v roce 1991 družice International Ultraviolet Explorer detekovala u Ceres atmosféru, o rok dříve po ní nebylo ani stopy. Žádnou atmosféru se nepodařilo objevit ani pomocí teleskopu VLT v roce 2007. Naopak Herschelova vesmírná observatoř ji detekovala hned třikrát a až napočtvrté vyšla naprázdno.

Podle vědců jde o doklad, že spíše než prostá vzdálenost Ceres od Slunce, hraje určující roli aktivita naší hvězdy. Pokud je Slunce aktivní, dochází vlivem energetických protonových částic k sublimaci ledu v regolitu Ceres a vytvoření dočasné řídké atmosféry.

TIP: V jakém stadiu svého cyklu se teď nachází Slunce?

V blízké budoucnosti tak podle vědců nelze čekat, že by se u Ceres mohla vytvořit atmosféra, přestože se tato trpasličí planeta nachází v relativní blízkosti Slunce. Důvodem je fakt, že se naše mateřská hvězda nachází ve fázi mimořádně klidného období, ve kterém v rámci pravidelného 11letého cyklu setrvá několik příštích let.