Úspěšný návrat z ISS: Trojice astronautů včera přistála v Kazachstánu
Návratový modul kosmické lodi Sojuz MS-02 s dvěma ruskými a jedním americkým kosmonautem včera úspěšně přistál v Kazachstánu. Andrej Borisenko, Sergej Ryžikov a Robert Kimbrough strávili v kosmu 173 dnů. Na palubě ISS zůstali Francouz Thomas Pesquet, Rus Oleg Novickij a Američanka Peggy Whitsonová, kteří na oběžnou dráhu dorazili loni v listopadu. První dva z nich se podle plánu vrátí na Zemi v červnu, Whitsonová si nedávno pobyt na ISS o tři měsíce prodloužila.
Příští posádka odstartuje k ISS 20. dubna. Tvořit ji budou ruský kosmický veterán Fjodor Jurčichin a Američan Jack Fischer. V květnu je mají následovat Rus Sergej Rjazanskij, Ital Paolo Nespoli a Randy Bresnik z USA.
Další články v sekci
Nejmenší hrad Anglie je na prodej a stojí méně než byt v Londýně
Za méně, než kolik stojí středně velký byt v centru Londýna, je k mání téměř 200 let starý hrad od známého architekta
Molly’s Lodge vypadá na první pohled jako středověký hrad. Ve skutečnosti je ale dílem slavného architekta Edwarda Blora, který jej v roce 1834 navrhl jako vstupní bránu panství Weston Park. Blore je v Anglii uznávaným architektem – na svém kontě má například návrh přestavby Westminsterského opatství a také Lambethského paláce, který slouží jako oficiální sídlo arcibiskupa z Canterbury.
Na rozdíl od těchto slavných projektů Edwarda Blora je hrádeček Molly’s Lodge k mání, a to dokonce za cenu, za jakou lze v centru Londýna pořídit středně velký byt. Případný nový hradní pán za 550 tisíc liber (zhruba 16,5 milionu korun) získá nemovitost se vstupní halou, prostornou obytnou částí, jídelnou a vybavenou kuchyní. V patře je pak situována ložnice a koupelna. Součástí stavby je i přibližně půlakrový pozemek s garáží.
Další články v sekci
Vědci se pokoušejí definovat vůni knih jako součást kulturního dědictví
Knihy a zejména ty staré jsou důležité díky svému obsahu. Nenahraditelná je ale podle vědců i jejich vůně
Je to věc, kterou znají všichni uživatelé moderních elektronický knih – kromě těžko definovatelného fyzického „pocitu“ chybí e-knihám i charakteristická vůně. A u starých textů to platí dvojnásob. Výzkumníci se proto snaží vůni starých knih definovat jako součást kulturní dědictví.
TIP: Libri prohibiti: Kdy zrušila katolická církev seznamy zakázaných knih?
Návštěvníci londýnské knihovny katedrály sv. Pavla dostali za úkol popsat vůni starých knih. Nejčastěji požívané příměry byly „dřevitá“, „zakouřená“ a „zemitá“. Pro 70 % návštěvníků jde o vůni příjemnou, 14 % ji označilo jako spíše příjemnou a 14 % jako neutrální. Vůně knih lidem připomíná čokoládu, vanilku, dřevo, kávu, ryby, tělesný pach a shnilé ponožky.
Kromě respondentů použili vědci k definování vůně i moderní přístroje s jejichž pomocí analyzovali chemické látky odpařující se ze starých tisků. Výzkum má kromě definice vůně jako kulturního dědictví posloužit také v praxi. Uměle vytvořená vůně by mohla dotvářet atmosféru například v muzeích.
Další články v sekci
Budoucnost průzkumu rudé planety: NASA vyvíjí drony pro Mars
Roli roverů v průzkumu Marsu by měly převzít drony upravené pro řídkou atmosféru
V současné době se o povrchový průzkum rudé planety starají především robotické rovery, které ale omezuje jejich nevelká rychlost a malý operační dosah. Řešením by se mohly stát speciální autonomní drony. Pro budoucí průzkum Marsu teď takové drony vyvíjejí odborníci NASA ve výzkumném centru Langley Research Center. Drony s elektricky poháněnými vrtulemi mají spolupracovat s rovery a prozkoumají mnohem více území na povrchu Marsu, než by zvládly samotné rovery.
Drony pro Mars
Vývoj dronů pro Mars je momentálně ve fázi prototypů. Jsou navržené jako elektrické drony s dobíjitelnými bateriemi a s kolmým startem a přistáním, které budou schopné provádět dlouhé mise bez zásahů lidských operátorů.
TIP: Budoucnost průzkumu Marsu: Místo roverů létající drony
V Langley vybavili drony pro Mars novými technologiemi motorů a baterií. S nimi zvládnou intenzivní průzkum rudé planety s pokročilou optikou a senzory. Drony jsou přizpůsobené létaní ve velmi řídké atmosféře Marsu. Měly by manévrovat tak zdatně, že bez lidské pomoci zvládnou létat lávovými tunely nebo hodně úzkými kaňony.
Další články v sekci
Pořádně od plic: Britská a kanadská mimina pláčou více než německá a dánská
Na světě to chodí tak, že miminka pláčou. Nový výzkum téměř 8 700 novorozenců ale ukazuje, že v některých zemích miminka pláčou a naříkají více, než v jiných
Britští vědci se soustředili na děti z osmi zemí: Dánska, Německa, Itálie, Velké Británie, Kanady, Spojených států, Japonska a Nizozemí. Měření ukázala, že nejvíce pláčou novorozenci Velké Británie a Kanady, zatímco v Dánsku a Německu to dělají nejméně.
TIP: Nečekaná pomoc: Větší počet potomků může chránit proti stárnutí
Vědci si zatím nejsou jistí, co by mohlo být příčinou těchto geografických rozdílů. Určitě prý mohou hrát roli odlišnosti v průběhu těhotenství nebo genetika a nezanedbatelný vliv mohou mít kulturní rozdíly, zejména v péči o děti.
Další články v sekci
Kde vzít palivo na širém oceánu? Pomoci by mohl plastový odpad
Stačí naplnit palubní reaktor plastem a loď si může vyrobit palivo sama
Plovoucí plastový odpad se v dnešní době dostal až do nejvzdálenějších koutů oceánu. Je ho opravdu hodně a situace si žádá chytrá řešení. Jedním z nich by mohl být nový reaktor na výrobu paliva.
Vědci nedávno vyvinuli chemický reaktor, který využívá proces pyrolýzy, tepelného rozkladu organických materiálu bez přístupu kyslíku. Tento reaktor dokáže zpracovat plastový odpad vytažený z oceánu a vyrobit z něj palivo blízké naftě.
Reaktor zatím nefunguje úplně ideálně, například plast používaný k výrobě paliva je nutné třídit. V tomto případě to ale není tak složité. Ve většině případů je použitelný plast, který plave ve vodě.
TIP: Důležitý objev: Šikovné bakterie, kterým chutnají PET lahve
Pokud se vědcům podaří novou technologii vyladit, tak by mohla sloužit ke zpracování odpadních plastů nebo i jako nouzový pohonný systém pro lodě na dálkových plavbách.
Další články v sekci
Francouzské stíhačky Bloch MB.151 a MB.152: Nejhorší poměr vítězství ke ztrátm
Silnou střeleckou výzbroj a odolnost draku u blochů eliminovala nedostatečná obratnost a nespolehlivost systémů. Německou invazi zastavit tyto stroje nedokázaly
Nejrozporuplnější stíhačku moderní konstrukce z výzbroje francouzského vojenského letectva období 1939–1940 před stavovaly Blochy MB. C1 a MB.152 C1. Bojová hodnota těchto strojů, zařazovaných k útvarům od léta 1939, značně kolísala podle doby, kdy byl daný exemplář vyroben.
První vyprodukované letouny na tom byly v tomto ohledu velmi špatně a za plně bojeschopné šlo označit zhruba dvě pětiny z celkového množství vyrobených blochů!
V typu letounů se koncentrovala většina problémů francouzského leteckého průmyslu: pomalý náběh sériové výroby, opožďování dodávek kvůli chybějícím dílům, vyprodukování značného počtu po technické stránce nedostatečně dotažených strojů a neustálé předělávky.
Na začátku poměrně klopotného vývoje stály specifikace z července 1934 a prototyp zalétaný 4. května 1937 (úvodní pokusy o zálet v červenci 1936 skončily neúspěšně). Vzniklo 700 sériových strojů MB.151 a MB.152. Z obou verzí byly početnější a také celkově kvalitnější Blochy MB.152 C1.
Bloch MB.152 C1
- Rozpětí: 10,54 m
- Délka: 9,10 m
- Vzletová hmotnost: 2 748 kg
- Max. rychlost: 504 km/h
- Dostup: 10 000 m
- Dolet: 580 km
- Pohonná jednotka: 1× hvězdicový Gnome-Rhône 14N25 či 14N49 o 794 kW
- Výzbroj: 2× 20mm kanón, 2× 7,5mm kulomet
- Osádka: 1 muž
- Uživatelé: Francie, Německo, Řecko
Kvůli znatelnému podmotorování se i relativně nejhodnotnější stroje z posledních výrobních sérií vyznačovaly celkovou těžkopádností. Výkony kolísaly podle motorů, typu užitých vrtulí i tvaru krytů pohonné jednotky (motory prvních sériových strojů se totiž přehřívaly a tvar kapoty se poté měnil). Mezi nepopiratelné klady MB.152 C1 náležela pevná konstrukce, velmi odolná na poškození, slušná akcelerace ve střemhlavém letu a zejména těžká výzbroj.
Během bitvy o Francii do kabin MB.151 i MB.152 usedali také čs. piloti. Stroje MB.151 řeckého letectva zasáhly do bojů s italským i německým letectvem. Určité množství původně francouzských strojů použila po obsazení zbytku Francie v listopadu 1942 k výcviku Luftwaffe.
Další články v sekci
Hubbleův vesmírný teleskop pořídil nový portrét krále Sluneční soustavy
Nejnovější snímek planety Jupiter pořídil Hubbleův vesmírný teleskop na počátku dubna, kdy se tato obří planeta nacházela ve vzdálenosti 670 miliónů kilometrů od Země. Hubbleův kosmický teleskop odhalil spletité detaily nádherné oblačnosti Jupiteru uspořádané do pásů v rozdílných šířkách planety. Tyto pásy jsou vytvářeny vzdušnými proudy, které vanou odlišným směrem v jednotlivých planetárních šířkách. Světle zbarvené oblasti – tzv. zóny – jsou oblasti vysokého tlaku, kde atmosféra vystupuje výše. Tmavší oblasti nízkého tlaku, kde vzduch naopak klesá dolů, jsou označovány jako pásy.
Další články v sekci
Nejbizarnější válečné konflikty: Invaze bludných Švýcarů do Lichtenštejnska
Švýcarsko je známé svou neutralitou a odmítavým postojem k válkám. Zdání ale může klamat
Lichtenštejnsko patří s rozlohou 160 km² k nejmenším státům Evropy, a dokonce nemá ani vlastní armádu – ačkoliv by o ní mělo přemýšlet kvůli svému sousedovi, Švýcarsku. Alpská země proslulá neutralitou a odmítavým postojem k válkám totiž během posledních třiceti let svým způsobem Lichtenštejnsko napadla už třikrát!
K prvnímu incidentu došlo při cvičných střelbách dělostřelectva v roce 1985: Silný zimní vítr tehdy zanesl několik projektilů až do lichtenštejnského lesa Bannwald, načež tam vypukl rozsáhlý požár. To se samozřejmě neobešlo bez zlé krve a protestů ze strany Lichtenštejnců, ale celou záležitost se podařilo urovnat pomocí několika milionů švýcarských franků.
Uplynulo však jen pár let, a Švýcaři „udeřili“ znovu. V roce 1992 nařídil švýcarský velitel během cvičení svým kadetům, aby se přesunuli k městečku Triesenberg a pozorovali okolí. Zřejmě si ovšem neuvědomil, že se tak již dostanou na území Lichtenštejnska. Jednotky rozkaz splnily, ale když zjistily, v jaké situaci se ocitly, okamžitě se stáhly. Malý stát se přitom o „invazi“ cizího vojska dozvěděl teprve v okamžiku, kdy se za ni Švýcaři začali pokorně omlouvat. Při vpádu naštěstí nevznikly žádné škody.
K podobnému incidentu došlo také v roce 2007: Uprostřed noci zaskočila jednotku 171 švýcarských vojáků prudká bouře, v níž se ztratili a nechtěně pronikli necelé dva kilometry za hranice sousedů. I tentokrát se vláda alpské země omlouvala relativně zbytečně, protože Lichtenštejnci o armádním přešlapu opět vůbec nevěděli.
Seriál o nejbizarnějších válečných konfliktech
Další články v sekci
Historická detektivka: Chlebíčková aféra aneb Smrt kolaboranta Lažanského (2)
Ministerský předseda Eliáš údajně otrávil kolaboranstské novináře infikovanými chlebíčky. Nad celou akcí však dodnes visí řada otazníků
Osudný den 18. září 1941 připadl na čtvrtek. Alois Eliáš měl podle Klikových vzpomínek společně s úředníky Ctiborem Melčem a Jaroslavem Vorlem předem určit zasedací pořádek. U každého talíře s několika chlebíčky byla připravena jmenovka dotyčného aktivisty, uprostřed stolu pak ještě stála mísa nezávadných chlebíčků, ze které si mohl každý brát podle své chuti.
Předchozí část: Jak vznikl nápad s otrávenými chlebíčky?
Osudná akce
Po příchodu sedmi novinářů všichni zaujali své pozice a začala debata. Aktivistům šlo hlavně o to, aby jim vláda vyslovila plnou podporu. Eliáš se však zpočátku úspěšně vyhýbal diskuzi o politice a probíral hlavně otázky zásobování, pěstování zemědělských plodin a jejich cen. Horlivě diskutovali především Krychtálek, Werner a Lažnovský, který mimo jiné prohlásil, že „vláda se až dosud nepostarala o převýchovu národa“. Také si stěžoval, že aktivistickou práci vlastně zatím prováděli jen novináři a že „v národu vzniká dojem, že jsou zaprodanci Němců a zrádci národa a visí ve větru jako utrženci“.
Krychtálek poté Eliášovi řekl, že by si protektorátní vláda měla vzít příklad ze Slováků a jejich spolupráce s Třetí říší. Ministerský předseda však nic konkrétního neslíbil a diskuze skončila asi po hodině bez hmatatelného výsledku.
Novináři si pak stěžovali, že kvůli neustálému přísunu jídla vlastně nebylo možné něco pořádně projednat. Několik dní po schůzce se nic nedělo. Teprve okolo 24. září onemocněli Lažnovský, Vajtauer, Křemen a Krychtálek chorobou, která byla prezentována jako chřipka.
Umírá jen jeden
Svědectví se však různí, takže je těžké odhadnout, jak vše ve skutečnosti proběhlo. Smrtelné následky nemoc měla jen pro pětatřicetiletého Lažnovského, který byl 27. září převezen s podezřením na zápal plic do Vinohradské nemocnice. Přijal jej zde MUDr. Bohumil Svoboda a jako první určil, že jde o břišní tyfus. Dva dny nato byl redaktor přemístěn do bedlivě hlídaného sanatoria SS v Praze-Podolí. Sem potom nacisté odvezli další tři nemocné, přičemž Krychtálek a Křemen ve svých poválečných výpovědích uváděli, že byli v sanatoriu léčeni proti své vůli a jednalo se spíš o internaci. Lékaři jim prý aplikovali injekce, po nichž se jejich stav zhoršil a horečka stoupla na více než 41 stupňů.
Zůstává tedy otázkou, proč vlastně nacisté redaktory do podolského sanatoria umístili – zda je chtěli mít pod kontrolou, nebo za tím bylo ještě něco jiného. Lažnovský nakonec 10. října 1941 zemřel, ale ostatní aktivisté se uzdravili a byli po několika týdnech propuštěni.
Dne 12. října provedli nacisté v Patologicko-anatomickém ústavu Německé Karlovy univerzity pitvu Lažnovského těla. Proběhla pod dohledem lékaře SS, jehož poslal nový zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, který do funkce nastoupil teprve před dvěma týdny. Výsledky ukázaly, že novinář skutečně umřel na břišní tyfus.
Jeho pompézní pohřeb proběhl o tři dny později ve velké obřadní síni strašnického krematoria. Největší věnec položený u Lažnovského katafalku pocházel od Heydricha a nad rakví promluvil další významný kolaborant – Emanuel Moravec. Mezi smutečními hosty se nacházela celá protektorátní vláda, nyní již s novým úřadujícím předsedou Jaroslavem Krejčím. Eliáš byl totiž ihned po Heydrichově příjezdu do Prahy za své dlouhodobé kontakty s odbojem zatčen a odsouzen k trestu smrti.
Přetrvávající otazníky
Nacisté původně chtěli do žaloby proti Eliášovi zahrnout i zavinění Lažnovského smrti. Odsouzení ministerského předsedy jako sprostého traviče by totiž pro Heydricha mělo zásadní propagandistický význam. Jenže v době procesu ještě vyšetřování zdaleka neskončilo a podíl bývalého ministerského předsedy na této akci nešlo prokázat. Gestapo sice vyšetřovalo také Jaroslavu Eliášovou a profesora Kliku, ale žádné poznatky o jejich podílu na akci nezískalo. Kriminální policie důkladně prohledala vilu Eliášových a paní Jaroslavu vyslýchali 11. října příslušníci gestapa, kteří ji také ve věznici konfrontovali s manželem. Další pátrání ve vile následovalo dva dny poté, přičemž se hledaly i stopy po nějakých jedech, virech či bakteriích.
Nacistům nepomohli ani dva odborníci z ústavu pro tropické nemoci v Hamburku, protože jakýkoliv důkaz spojitosti s údajnou otravou novinářů se nepodařilo nalézt.
TIP: Protektorátní vládní vojsko: Vlastenci, či kolaboranti?
Zhodnocení celé záležitosti s údajnými otrávenými chlebíčky je tedy složité. Podle některých svědectví si navíc Lažnovský stěžoval na nevolnost už 18. září večer. Inkubační doba tyfu trvá 7 až 21 dní, takže pokud by tato svědectví byla správná, musel být redaktor infikován už několik dní před schůzkou s Eliášem. Diagnóza u ostatních nemocných navíc nebyla nikdy oficiálně sdělena a Krychtálek roku 1943 prohlásil, že prý u něj zjistili nějaký druh tropických nemocí, a to jednu indického a druhou afrického původu.
Proti Eliášově účasti svědčí i skutečnost, že šlo o zásadového člověka silně dbalého vojenské cti. Představa, jak někdo takový tráví své politické odpůrce pomocí nakažených chlebíčků, je proto dost obtížná. Je tu však ještě jedna možnost. Celá chlebíčková aféra mohla být jen předem připravenou provokací nacistického policejního aparátu. Pokud ano, tak se svým strůjcům nevydařila.