Za proměnou průmyslového Turína ve „vegetariánský ráj“ může do značné míry Chiara Appendino. Tato dvaatřicetiletá politička z populistického Hnutí pěti hvězdiček (italsky Movimento 5 Stelle, M5S) se letos v červnu stala místní starostkou. Program jejího mateřského hnutí staví svou politiku na environmentalismu, trvale udržitelném rozvoji a ekologii obecně. Jedním z návrhů nové starostky je tak i proměna doposud průmyslového Turína ve „zdravé město“.

Den bez masa a vegetariánské osnovy

Plán nové starostky počítá s povinnou výukou zdravého životního stylu na školách a k nelibosti místních řezníků i se zavedením „jednoho dne v týdnu bez masa“. Nová administrativa připravuje „vegetariánskou mapu města“ a další projekty podporující vegetariánství a obecně zdravý životní styl. Sama Chiara Appendino je zapřisáhlou vegetariánkou již 20 let a velkou propagátorkou bezmasé stravy.

TIP: O vegetariánství bez předsudků s odbornicí na výživu

Část místních aktivity nové starostky vítá, ve městě vznikla řada specializovaných podniků a město láká na „vegetariánskou turistiku“. Ve městě nyní funguje více než 30 restaurací a hotelů nabízejících výhradně (nebo alespoň z velké části) vegetariánská a veganská jídla. S ohledem na velikost města jde zřejmě o nejvyšší koncentraci vegetariánských podniků v Itálii. Objevují se ale i protestní hlasy. Turín má svou kulinářskou historii, která je z velké části spojená s masem. Jednou z vyhlášených místních specialit je například Il bollito misto – masová směs s dušenou zeleninou. Pokud vejde v platnost „bezmasý den“, chceme i „den s masem“, kontruje proto sdružení místních řezníků.

V roce 2012 se na Gilian Bayfordovou usmálo štěstí – v loterii EuroMiliony vyhrála 148 milionů liber (4,7 miliardy korun). Nyní se štěstí usmálo i na Jenny McMillanovou, matku čtyřletého syna trpícího vážným neurologickým onemocněním. Gilian Bayfordová se rozhodla Jenny pomoci a koupila jí a jejímu synovi Blakeovi dům.

Čtyřletý Blake trpí vzácnou ale vážnou nemocí, která vyžaduje 24hodinovou péči. Jedná se o onemocnění způsobené degenerativní mutací genu MECP2. Ten umlčuje transkripci několika dalších genů, ovlivňuje vývoj mozku, synapsí a dalších proteinů. Mutace v genu MECP2 způsobují Rettův syndrom, progresivní poruchu neurologického vývoje. U žen jde o jednu z nejčastějších příčin mentální retardace. U mužů je mutace v MECP genu většinou smrtelná, vyskytují se u nich duplikace, které jsou příčinou závažné mentální retardace s progresivní spasticitou.

„Byla jsem v naprostém úžasu, že Gilian pro nás něco takového udělala. Úplně mě to dojalo. Udělala nám velikou laskavost a jsem jí za to moc vděčná,“ řekla Jenny McMillanová se slzami v očích. Gilian Bayfordovou k tomuto dobrému skutku inspirovala kampaň, kterou Jenny pořádala. Navíc prý chtěla nějak pomoci ve svém rodném městě.

Původně to vypadalo na originální, leč poněkud nepravděpodobný koncept veřejné dopravy. Elektřinou poháněný městský vlak, či městský autobus, který by byl schopen překonávat ucpané silnice ve zvýšeném patře byl představen na konci května na výstavě technologických novinek CHITEC. Vývojáři odvážného projektu tehdy plánovali, že by první prototyp mohl být k dispozici někdy v průběhu příštího roku.

Když o dva měsíce později vyrazil na testovací jízdu zmenšený prototyp, začaly se objednávky jen hrnout a probudili se movití investoři. Nyní to ale vypadá, že prototyp byl jediným opravdu hmatatelným výstupem celého projektu. Podle čínských médií firma TEB Tech projet Transit Elevated Bus odpískala.

Na tom by zřejmě nebylo nic divného. Ne každý nápad se podaří přetavit do funkční a finální podoby. V případě TEB jde ale o peníze, a to o hodně velké peníze. Společnosti TEB Tech se podařilo od investorů získat miliardy jüanů. Na samotný projekt přitom šlo jen 200 milionů. Investoři nyní zuří a žádají své peníze zpět. Zda se jich ale dočkají je ve hvězdách. Podle managerů mateřské společnosti Huaying Kailai je projekt Transit Elevated Bus definitivně mrtvý.

Jak staré je znečištění prostředí lidmi? Nejspíš jako lidstvo samo. Dokládá to i nový objev archeologů v jižním Jordánsku.

Vědci přišli na to, že dávnou řeku, ze které dnes zbylo jen vyschlé říční koryto v oblasti Wadi Faynan, lidé už před 7 tisíci lety kontaminovali mědí.

Tato oblast patří k významným místům Středního Východu, kde bylo možné měď relativně snadno těžit a dále zpracovávat. Ve Wadi Faynan se měď tavila ve velkém, což mělo velký vliv na okolní prostředí.

TIP: Pravěké delikatesy: Naši předci si pochutnávali i na pečených hraboších

Tehdejší lidé experimentovali s ohněm a s keramikou. Měď pro ně představovala další významnou technologickou inovaci, která posunula vývoj opět o něco dál.

V roce 2015 zaznamenal automatický přehlídkový systém pro detekci supernov ASAS-SN (All Sky Automated Survey for SuperNovae) mimořádný jev, který dostal označení ASASSN-15lh. Vědci dospěli k závěru, že se jedná o nejjasnější supernovu, jakou kdy pozorovali. Jev byl klasifikován jako „super-zářivá supernova“, tedy exploze mimořádně hmotné hvězdy v závěrečné fázi jejího života. Svou absolutní jasností dvakrát převýšila dosavadní rekordní explozi supernovy a v maximu vyzařovala 20× více světla než celá naše Galaxie.

Žádná supernova, ale rotující čená díra

„Po explozi jsme tento zdroj sledovali pravidelně celých deset měsíců a dospěli jsme k názoru, že je nepravděpodobné, aby se jednalo o mimořádně jasnou supernovu. Naše výsledky naznačují, že jev byl pravděpodobně způsoben rychle rotující černou dírou, která zničila hvězdu o nízké hmotnosti,“ vysvětluje Giorgos Leloudas.

Podle navrhovaného scénáře superhmotná černá díra sídlící v centru této galaxie roztrhala hvězdu o velikosti Slunce, která se přiblížila příliš blízko. Tento jev bývá označován jako slapové roztrhání a byl dosud pozorován jen asi desetkrát. Během procesu dochází k protahování tělesa hvězdy (někdy je pro popis této fáze používán termín „špagetifikace“) a následné rázové vlny kolidujících zbytků spojené s teplem vytvořeným během jejich akrece na černou díru vedou k intenzivnímu světelnému záblesku. Díky tomu tento jev skutečně může připomínat velmi jasnou supernovu, i když hvězda sama by se kvůli nízké hmotnosti nikdy supernovou nestala.

„Je zde řada nezávislých aspektů, které ukazují, že v případě tohoto jevu se skutečně jednalo o slapové roztržení a nikoliv o super-zářivou supernovu,“ vysvětluje spoluautor práce Morgan Fraser  z University of Cambridge.

Především se ukázalo, že během deseti měsíců po explozi nastaly tři dobře oddělené fáze celého jevu. Získaná data jako celek lépe odpovídají následkům slapového roztržení než explozi supernovy. Pravděpodobnost, že by se mohlo jednat o supernovu, dále snižuje zaznamenaný opětovný nárůst jasnosti na vlnových délkách ultrafialového záření, jakož i pozorované zvýšení teploty. Další problém je, že k jevu došlo v červené, hmotné a jinak neaktivní galaxii, což zdaleka není typické prostředí pro výskyt super-zářivé supernovy. K takovým jevům zpravidla dochází v modrých trpasličích galaxiích s intenzivními procesy formování nových hvězd.

Rotující černé „…ale“

Vysvětlení astronomů má ale jeden háček – proces slapového roztržení totiž není možné aplikovat, pokud dotyčná černá díra nerotuje. Rotaci černé díry je pochopitelně těžké dokázat, nicméně vědci jsou přesvědčeni, že v případě ASASSN-15lh skutečně šlo o slapové roztržení, které odehrálo se u rotující černé díry, navíc černé díry velmi specifických vlastností.

Hmotnost sledované galaxie naznačuje, že veleobří černá díra v jejím centru musí mít hmotnost alespoň 100 milionů Sluncí. A černá díra takové hmotnosti by za normálních okolností neměla být schopna trhat hvězdy vně svého horizontu událostí – tedy hranice, pod kterou je úniková rychlost nadsvětelná a kterou nic nemůže opustit. Pokud se však jedná o takzvanou Kerrovu rychle rotující černou díru, situace se změní a uvedené omezení zde neplatí.

„Přes veškerá data, která jsme získali, nemůžeme jev ASASSN-15lh se stoprocentní jistotou označit za slapové roztržení,“ dodává Giorgos Leloudas. „Je to však zdaleka nejpravděpodobnější vysvětlení.“

Americká vesmírná agentura NASA ohlásila, že vyvíjí satelit, který bude jako tanker na oběžné dráze doplňovat palivo ostatním satelitům. Stavbou satelitu nazvaného Restore-L NASA pověřila kalifornskou společnost Space Systems Loral, která získala kontrakt za 127 milionů dolarů (téměř 3,25 miliardy korun).

Myšlenka doplňovat palivo satelitům na oběžné dráze není nová. Satelity potřebují palivo, aby se mohly udržet na své oběžné dráze. Kvůli tomu je jejich životnost omezená. Pokud by ale satelity mohly na oběžné dráze dotankovat, tak by jejich životnost mohla být teoreticky až nekonečná.

Satelitní tanker na oběžné dráze

V NASA doufají, že satelit Restore-L dostanou na oběžnou dráhu v roce 2020, a že se mu podaří doplnit palivo satelitu Landsat 7, který ve službách NASA sleduje povrch Země. Restore-L k tomu bude vybavený dvěma robotickými rameny, která zajistí spojení obou satelitů a bezpečné přečerpání paliva.

TIP: Jako na střelnici: Satelit Copernicus Sentinel-1A byl zasažen kosmickým smetím

Jestli se to povede, tak to nebude úplně poprvé. NASA v roce 2013 vyzkoušela experimentální technologii Robotic Refueling Mission (RRM) na Mezinárodní vesmírné stanici ISS a Čína letos v červnu (2016) ohlásila úspěšné doplnění paliva u jednoho ze svých satelitů na oběžné dráze. Čínské akce ale jako obvykle doprovázejí velké tajnosti, takže není jasné, co se jim vlastně povedlo.

Z výzkumu vyplývá, že v období dešťů se rodí více mláďat mužského pohlaví, kdežto v době, kdy jsou zvířata oslabena dlouhotrvajícím suchem a nedostatkem potravy a kvalita spermatu znatelně klesá, přichází na svět více samiček. Podle van Hoofta jde o důkaz existence genů, které jsou zodpovědné nejen za počet, kvalitu a funkci spermií s chromozomem X i Y, ale i za poměr pohlaví v populaci.

TIP: Mravenci zatočí s obřími žábami aneb Kočičí žrádlo v boji proti ropuchám

Výzkum byl založen na údajích o 200 telatech a 3 000 dosud nenarozených plodů z období v letech 1978 až 1998. Studie naznačuje, že u savců možná existuje zvláštní mechanizmus řízený těmito dosud neznámými geny.

Spousta profesí už naštěstí zmizela v propadlišti dějin. Tohle je ochutnávka těch nejpozoruhodnějších.

Ochutnávač

• Co dělal: Chránil svého pána před otrávením
• Nejhorší bylo: Každé sousto mohlo být posledním
• Kdy a kde: Napříč dějinami i kulturami

Mocní lidé měli vždycky plno nepřátel a strach o život. Ve starověkém Římě byl třeba oblíbený jed. Významní muži v čele s císaři si proto pořizovali ochutnávače. Otroka, jehož úkolem bylo okusit všechno jídlo dřív, než ho pozře jeho pán. Pokud krmi přečkal ve zdraví, mohl se do hostiny pustit císař. 

Bez ochutnávače se ve středověku neobešli králové a papežové, ani novověcí prezidenti a vůdci. Ovšem ne vždy svého pána takový ochutnavač zachránil. Například římský císař Claudius byl otráven, i když jeho ochutnávač Halotus přežil bez újmy. Hádej, kdo byl hlavním podezřelým ze spiknutí proti císaři?

Krysař

• Co dělal: Zbavoval města hlodavců
• Nejhorší bylo: Riziko nemocí. A lidé se ho štítili
• Kde a kdy: V Evropě od raného středověku až do konce 19. století

Středověká Evropa byla špinavé a smradlavé místo. Ulice byly jedním velkým smetištěm, na kterém se rychle množili všelijací hlodavci. Krysy, potkani, myši. Vyžírali zásoby a taky přenášeli všelijaké nemoci. Hlavně smrtelný mor! Lidé je nesnášeli. A tak si města platila profesionální krysaře, kteří hlodavce rukama nebo do pastí chytali. Někdy měli i pomocníky – kočky!

Krysaři dostávali tučné odměny, ale není jim co závidět. Pracovali v temných a špinavých koutech, riskovali pokousání a nemoci. Navíc lidé jejich řemeslo považovali za nečisté, stejně jako hrobníky a katy.

Správce královské stolice

• Co dělal: Asistoval královi při vyměšování
• Nejhorší bylo: Umývat králův řitní otvor  
• Kde a kdy: V Anglii od 16. století do začátku 20. století

Ano, králové někdy byli pěkně zhýčkaní. Ti angličtí si třeba pořizovali pomocníky, kteří se starali o jejich stolici. Správce stolice u sebe nosil přenosný záchod, vodu a ručníky, a jakmile to na krále přišlo, byl připraven mu asistovat. No, a když bylo dokonáno, umyl mu pozadí.

Správce stolice se mimo to staral o králův jídelníček, takže jeho stolici dokázal předpovídat. Jistě to nebyla nejvoňavější práce, ale správce stolice měl ke králi blíže než kterýkoliv jiný sluha. Stával se jeho důvěrníkem a mohl udělat skvělou kariéru. Jeden to dotáhl až na předsedu vlády! 

Nejvíce, tedy 72 vozidel s označením KBVP, operuje v naší armádě jako bojové vozidlo pěchoty. Tomu také odpovídá výběr nástavby, kterou představuje ve dvou rovinách stabilizovaný, dálkově ovládaný věžový komplet RCWS-30 Samson izraelské zbrojovky Rafael.

Obsahuje automatický kanón Mk.44 Bushmaster II ráže 30 mm americké společnosti Alliant Techsystems a s ním spřažený kulomet M240 ráže 7,62 mm, vyráběný americkou firmou s belgickými kořeny Fabrique Nationale d‘Herstal. Tuto výzbroj doplňují dvě izraelské protitankové střely Spike-LR řízené optickým kabelem, kterými lze dosáhnout účinného zásahu do 4 000 m.

Český pandur pětkrát jinak

Do vybavení věže patří vrhač kouřových granátů, umožňující zadýmování okolí vozidla. Standardní Pandur II nese tři kamery, poskytující osádce přehled o situaci v okolí vozidla. Výrobce Samson k nim přidává ještě kamery pro denní a noční vidění a laserový zaměřovač, zvyšující přesnost palby. Díky tomu, že se věžový komplet RCWS-30 nachází zcela vysunutý nad korbu, pojmou útroby vozidla kromě dvou členů posádky ještě dalších 12 pěšáků.

Čtyři z českých Pandurů II prošly ještě před nasazením v Afganistánu dalšími úpravami a nesou označení KBVP M1 RVS. Ochranné kovové pláty nahradila speciální keramika a přibylo ještě přídavné, tzv. mřížové pancéřování před protitankovými střelami používanými Tálibánem. Pravdou ovšem je, že touto úpravou přišlo vozidlo o svou obojživelnost. Za označením KBVP-PZ a KBVP-PZLOK se pak skrývá dvakrát osm průzkumných pandurů.

Také do jejich výbavy patří věžový komplet RCWS-30. Nad jeho rámec ovšem disponují dalšími, mnohem výkonnějšími senzory, které umožňují pozorování a případné laserové zaměřování zachycených cílů v denní i noční době. Všechny tyto prostředky tvoří integrovaný průzkumný systém a nacházejí se na výsuvném stožáru. Verze PZLOK má navíc k dispozici radiolokátor z produkce francouzské firmy Thales. Ten i přes malý vyzařovaný výkon 1 Watt dokáže zjistit pohybující se osobu na vzdálenost 10 km, jedoucí osobní vůz na 15 km a nákladní vůz, tank nebo letící vrtulník až na vzdálenost 25 km.

Do vybavení obou modifikací pak ještě patří souprava dálkového průzkumu, představovaná obdobnými senzory jako v předchozích případech, které ovšem osádka používá mimo vozidlo. Pro zajímavost dodejme, že průzkumné pandury pomáhaly od prosince 2014 střežit areál muničního skladu ve Vrběticích. Čtyři kusy zdravotnického kolového obrněného transportéru KOT-Zdr mají zadní zvýšenou nástavbu. Do svých útrob díky tomu pojmou potřebné medicinské vybavení a čtyři ležící, osm sedících nebo dva ležící spolu se čtyřmi sedícími osobami. Osádku stroje tvoří tři vojáci včetně zdravotníka.

Také ženijní KOT-Ž si česká armáda pořídila ve čtyřech exemplářích. Na tomto vozidle se nachází věžový komplet RCWS-12,7 vybavený těžkým kulometem Browning M2HB ráže 12,7 mm americké provenience a senzorové vybavení shodné s typem RCWS-30. Vůz má navíc ve výbavě naviják a disponuje schránkami či koši pro přepravu potřebného ženijního vybavení. Odhlédněme od okolností provázejících samotný nákup strojů. Mimochodem, takřka každý, i mnohem méně lukrativní byznys vždy vzbuzuje otazníky a podezření. A nemusí jít vždy nutně o obchod se zbraněmi v kombinaci s českou kotlinu.

Jaký tedy Pandur II skutečně je? Jednoznačná odpověď opravdu neexistuje. Především nutno říct, že je prakticky nemožné vytvořit takříkajíc „univerzální“ obrněný transportér či bojové vozidlo pěchoty. A také, že u každého zbraňového systému se dříve či později najde jedna či více slabin. Možná kdyby existoval Pandur II v době, kdy se česká armáda aktivně podílela na řešení krize v zemích bývalé Jugoslávie, býval by zřejmě ideálním strojem. Nyní se ovšem bezpečnostní situace výrazně změnila a tak jedině čas ukáže oprávněnost jeho volby. 

Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) zásadně změnil názor na látku MDMA, známou jako extáze. MDMA je sice stále oficiálně považována za nebezpečnou drogu, ale zároveň se množí vědecké důkazy, že může být velmi prospěšná v léčbě duševních poruch.

Několik vědeckých studií v USA i v jiných zemích dospělo k závěru, že extáze má velmi slušný potenciál v léčbě sociální úzkosti nebo posttraumatické stresové poruchy. Výsledky prvních pokusů s lidmi jsou prý excelentní.

TIP: Jak účinkují nejznámější drogy na lidský organismus

Úřad pro kontrolu potravin a léčiv teď pustil MDMA v USA do další fáze klinických zkoušek, která zahrnuje testy s větším počtem pacientů. Podle odborníků to svědčí o tom, že úředníci léčbě extází důvěřují. Jestli výsledky budou stejně pozitivní, jako doposud, mohla by se MDMA stát v USA oficiálním lékem už kolem roku 2021.