SS-Brigadeführer Franz Kutschera působil od září 1943 jako velitel SS a policie ve Varšavě. Ve funkci si počínal s mimořádnou tvrdostí. Nařizoval například namátkové masakry Židů v ghettu: s oblibou nechával uzavřít náhodně zvolené ulice, zapálit budovy a postřílet všechny nebožáky, kteří se nestačili ukrýt a zrovna šli po chodnících.

S povolením exilové vlády

Exilová vláda na počátku roku 1944 souhlasila s neprodleným odstraněním generálmajora policie Kutschery, jenže nikdo nevěděl, jak vypadá ani kde se pohybuje. Nacista si totiž dával velký pozor a na veřejnosti se neukazoval. Nakonec se jej ale podařilo najít díky nápadné šedé limuzíně Opel Admiral. Ukázalo se, že z domova do ústředí SS to měl Kutschera pouhých 150 metrů. Přesto z bezpečnostních důvodů trasu každý den jezdil ve voze.

Nejúspěšnější atentáty druhé světové války:

• Likvidace varšavského kata Kutschery
• Třaskavé lože Wilhelma Kubeho
• Konec sadistického bachaře Bürkla

Provedení akce na hlavní ulici za bílého dne, navíc na dohled od přísně střežených budov, vyžadovalo perfektní plán a dokonalou součinnost dvanáctičlenného týmu. Ráno 1. února 1944 vyrazil nablýskaný opel na pravidelnou kratičkou cestu. Když se přiblížil ke křižovatce, na smluvený signál vystartovalo z vedlejší ulice připravené vozidlo a ve vší rychlosti mu narazilo do boku. Z něj vyskočil velitel odbojové skupiny s krycím jménem Lot a do pootevřeného okénka vyprázdnil zásobník svého samopalu Sten.

Potoky polské krve

Kutschera byl vážně raněn, k místu se okamžitě začali sbíhat Němci a propukla divoká přestřelka. Útočníci, z nich někteří ranění, se po splnění úkolu rozutekli všemi směry. Dva v ujíždějícím vozidle narazili na mostě přes Vislu na německou hlídku. Prostřílet se nedalo, a tak raději volili skok do ledové řeky a okamžitou smrt. Další dvojice střelným zraněním podlehla.

Bohužel nešlo o jediné polské oběti Akce Kutschera. Z Lublinu okamžitě přicestoval speciální vyšetřovací tým SS a na příkaz rozlíceného Hitlera nastala jatka. Tři sta Poláků nacisté okamžitě zastřelili, dalších 5 475 uvěznili a obyvatelstvo Varšavy muselo zaplatit odškodné sto milionů zlotých.

Hnědý trpaslík WISE 0855 ze souhvězdí Hydry od svého objevu ohlášeného v roce 2014 nepřestává udivovat astronomy. Nachází se ve vzdálenosti 7,2 světelných let od Země a je jedním z nejbližších známých objektů mimo Sluneční soustavu. Jeho povrchová teplota se pohybuje kolem mínus 23 °C, což z něj dělá nejchladnější známé těleso vně Sluneční soustavy.

Tým astronomů Kalifornské univerzity v Santa Cruz teď získal spektrum záření tohoto výjimečného trpaslíka, díky teleskopu Gemini North na Havaji. Poprvé jsme se tak dozvěděli něco víc o složení a chemii WISE 0855.

TIP: Voda v atmosféře poprvé mimo naši Sluneční soustavu

Vědci potvrdili dřívější výzkumy, podle nichž atmosféra WISE 0855 obsahuje mračna vody, nebo vodního ledu. Podle objevitelů jde o zatím nejlepší důkaz existence vody v atmosféře mimo Sluneční soustavu. Tento hnědý trpaslík představuje skvělou příležitost ke studiu objektu, který má blíže k plynnému obru, nežli ke hvězdě.

17. červenec 1453, Castillon, jihozápadní Francie. Tento pomyslný triumvirát se stal rozhodujícím milníkem stoleté války, jež se rozhořela mezi Anglií a Francií.

TIP: Obléhaní Calais za Stoleté války: Jak padlo nedobytné město?

Spor mezi dvěma mocnými zeměmi, jehož záminkou se stala nadvláda ve Flandrech, skončil porážkou Anglie, která kromě Calais ztratila všechny državy na francouzském území. Finální střetnutí u Castillonu však Francouzi nevybojovali pouze vojenskými schopnostmi, ale především lstivou taktikou. Vévoda ze Shrewsbury se nechal vlákat do pasti francouzského velitele Jeana Bureaua a podnikl neuvážený útok. Porážka na sebe nenechala dlouho čekat. A právě ta se stala výchozím krokem ke konci válečného konfliktu.

Když se budoucí manželka Edvarda Beneše ještě jako Anna Vlčková 16. července 1885 narodila, jen málokdo z jejího okolí tušil, že se z okouzlující dívky stane jednou první dáma mladé republiky. Vždyť habsburská monarchie vstupovala do belle epoque a Československo bylo hudbou budoucnosti. Ale studia v Paříži položila pevnému svazku základní stavební kámen. Po třech letech od zasnoubení následovala roku 1909 svatba. Do nové éry českých dějin vstoupila Hana jako pevná opora svého manžela a po boku mu stála také ve chvíli, kdy ho čekalo nelehké prezidentské období. 

Na první pohled to vypadá jako videohra, superpočítač Pleiades ale simuluje vznik a vývoj hvězd podle předem definovaných podmínek. V těchto simulacích se ohromná mračna vesmírného prachu a plynu hroutí do sebe vlivem gravitace a v divokém víření vznikají hvězdokupy plné hvězd.

Jde o komplexní simulace s vysokým rozlišením simulovaných objektů, které zahrnují záření, magnetická pole, gravitační síly a další fyzikální fenomény.

Simulace běží na superpočítači Pleiades, který je momentálně sedmým nejvýkonnějším superpočítačem ve Spojených státech. Pleiades je umístěn na pracovišti NASA Advanced Supercomputing (NAS), které je součástí výzkumného centra NASA Ames Research Center, v kalifornském Silicon Valley.

TIP: Jak se vznikl vesmír? Počítačová simulace ukazuje vývoj po Velkém třesku

Vědci teď své simulace vylepšují, aby v nich mohli pozorovat, jak se tvoří a vyvíjejí planetární disky kolem čerstvě zrozených hvězd, ve kterých v reálném vesmíru vznikají planetární systémy.

„Rád fotím místa, kam lidé nechodí,“ popisuje svou vášeň sedmadvacetiletý Keow Wee Loong a nemluví do větru. Na svém kontě má fotografie pořízené z vrcholků výškových budov v Dubaji, Kuala Lumpuru nebo třeba v Bombaji. Na počátku roku zase si vyzkoušel, jaké to je sjet z vrcholku nejznámější sopky Východní Jávy - 2 329 metrů vysoké Mount Bromo. Vulkán přitom v době jeho návštěvy několik měsíců chrlil mohutné sloupce kouře a popela do oblasti platil přísný zákaz vstupu.

Obrazy města duchů

Nejnovější Loongův počin je ještě divočejší – bez jakéhokoli vybavení navštívil uzavřenou zónu v okolí fukušimské jaderné elektrárny. Oblast je i pět let po katastrofě stále zamořená. Na místě se hromadí pytle se znečištěnou půdou a oblast zůstává neobydlená. 

Keow Wee Loong spolu se svou kamarádkou oblast navštívili tajně. Neměli přitom ani žádné vybavení nebo speciální obleky. Podle odborníků není jasné, zda a jaké dávce záření mohla být dvojice vystavena. Hodnoty radiace se v zakázané oblasti drasticky liší místo od místa. Podle svých slov strávili v uzavřené zóně přibližně 12 hodin, během nichž navštívili města Tamioka, Namie, Futaba a Okuma.

Výjevy jako z Apokalypsy

Jejich snímky odhalují fascinující mrtvý svět města duchů – nástěnné kalendáře stále ukazují datum havárie, v pračkách veřejných prádelen stále leží nevyzvednuté oblečení, regály v obchodech jsou plné časopisů a novin z 11. března 2011 a v opuštěné rybí tržnici leží na pultech množství úlovků.

TIP: Do poškozeného reaktoru elektrárny Fukušima se vydá robot-škorpion

Dvacetikilometrová zóna v těsné blízkosti uzavřené elektrárny není úplně bez života. Do oblasti mají přístup například lidé pracující na dekontaminaci. Platí pro ně ale speciální režim, který časově omezuje dobu jejich pobytu v oblasti. Trvalé bydlení v okolí elektrárny zatím není možné jednak z důvodu zvýšené radiace, ale částečně i proto, že zde chybí zničená infrastruktura.

Přesně předpovědět datum a čas velkého zemětřesení zřejmě není možné. Seismologové ale dovedou průběžně sledovat tektonickou aktivitu v podzemí a mohou docela slušně předpovědět, kde časem dojde ke zničujícímu zemětřesení.

Zkáza z hlubin

Nedávno objevili doposud neznámý a pořádně masivní tektonický zlom, tedy narušení masy hornin, jaké často souvisejí se zemětřesením. Tento zlom probíhá pod Bangladéšem, oblastmi východní Indie a také pod Myanmarem, čili Barmou.

Odborníci předpovídají, že tento zlom může rozpoutat brutální zemětřesení o síle 8,2 až 9,0 Richterovy škály. Pokud by k tomu doopravdy došlo, tak takové zemětřesení srovná se zemí celé hustě osídlené oblasti.

TIP: Neklid v hlubinách: Pod městečkem na Novém Zélandu se hromadí magma

Ve vzdálenosti do 100 kilometrů od nově objeveného zlomu žije 140 milionů lidí, obvykle ve stavbách, které nejsou právě stabilní, natož chráněné proti otřesům. Vědci se obávají, že pokud se zlom v dohledné době otřese, bude to nevýslovný masakr.

Datum příchodu templářů do českých zemí je kladen do roku 1232.  První písemnou zmínku najdeme kromě Kosmovy kroniky v dopise francouzského velkopreceptora Ponce de Albon z roku 1241, ve kterém francouzskému králi Ludvíkovi IX. psal o vpádu Mongolů do Polska a Slezska a zmínil se i o nejmenovaném mistrovi pro Čechy, Uhry, Polsko, Německo a Moravu.

Preceptorát české země

České země nebyly samotnou provincii - velkopreceptorátem, ale pouze země – preceptorát a patřily do provincie Německo a slovanské země. I když působení templářů na našem území nebylo nikterak dlouhé, zanechali po sobě velice výrazné stopy.

Jejich hlavním sídlem byl klášter sv. Vavřince v Praze. Kromě kláštera jim náležely také přilehlé budovy, které sloužily jako ubytování při návštěvách výše postavených hodnostářů řádu u královského dvora. Klášter samotný býval označován jako Jeruzalém a archeologický výzkum potvrdil domněnku: „…že komenda, která se záhy stala preceptorátem, měla obdobnou architekturu jako u johanitů. Tedy opevněný dvorec, čemuž napovídají těžko rozpoznatelné fragmenty románského zdiva v dnešních sklepích domů lemujících Anenské náměstí. Odpovídá to jednak tradičnímu pravidlu osazování rytířských řádů, tedy na okraji městských aglomerací, při strategických místech...“.

TIP: Za tajemstvím templářů: Byli Chudí rytíři Krista skutečně kacíři?

Po zániku templářů spravovali klášter s kostelem johanité a ti ho roku 1313 prodali dominikánkám od sv. Anny v Újezdě pod Petřínem. Později byl ale kostel zbořen a na jeho místě byl vybudován nový gotický chrám sv. Anny. V tomto chrámu, byl shodou okolnosti pohřben Václav Hájek z Libočan, který se ve svém díle templářům věnoval, ale ne vždy byly jeho zápisy věrohodné.

Roku 1958 zavedlo americké námořnictvo do výzbroje jednu ze svých nejpodivnějších zbraní, ponorkové torpédo Mk 45 ASTOR (Anti-Submarine Torpedo) ráže 480 mm. Ačkoliv na první pohled vypadalo úplně obyčejně, obsahovalo nukleární hlavici W34 s ekvivalentem zhruba 11 kilotun TNT. Američané vytvořili tuto zbraň proti rychlým sovětským ponorkám a doufali, že destrukční rádius zbraně bude tak velký, že protivník nebude mít šanci uniknout.

Naneštěstí se ovšem tato schopnost torpéda mohla velice snadno obrátit proti americké ponorce, která by ho odpálila. Torpédo Mk 45 totiž nedisponovalo žádným samostatným naváděním, takže bylo po celou dobu dálkově ovládáno povely, které přenášel kabel spojující torpédo a ponorku. Stejný princip byl zvolen i pro dálkové odpálení atomové hlavice.

Úspěšnost zničení cíle 200 %

Torpédo se ale dalo navádět jen na vzdálenost nanejvýš 13 km (prakticky však ještě méně, údajně jen okolo osmi kilometrů), což se nebezpečně přibližovalo destrukčnímu poloměru hlavice. Američtí námořníci se pak mohli bavit i vtipem s nádechem černého humoru, že torpédo Mk 45 má pravděpodobnost zničení cíle až 200 %, čímž se naráželo na nemalé riziko, že kromě sovětské ponorky by mohl výbuch zničit i americké plavidlo, které torpédo odpálilo. Americké námořnictvo převzalo přibližně 600 zhotovených kusů, jež zůstaly ve výzbroji do roku 1976; většina potom dostala konvenční hlavice a byla odprodána do zahraničí.

Sovětský ekvivalent představovalo jaderné torpédo T-5 o ráži 533 mm. Ve fázi projektu naštěstí zůstalo gigantické torpédo T-15, jež mělo mít ráži 1 500 mm(!), délku 24 m a hlavici o ekvivalentu 100 megatun, fakticky odpovídající obrovské bombě „Car“. Exploze této zbraně (vypuštěné z atomové ponorky) u břehů USA měla způsobit „radioaktivní tsunami“, která by zlikvidovala přístavy a města na americkém pobřeží.

Sonda Juno, která nedávno vstoupila na oběžnou dráhu kolem Jupiteru, poslala na Zemi první fotografie této největší planety sluneční soustavy. Na snímku, který zveřejnila americká vesmírná agentura NASA, je vidět Sluncem osvětlená polovina Jupiteru i tři jeho měsíce Io, Europy a Ganymeda.

TIP: Fakta o misi Juno: Miliarda dolarů, miliardy kilometrů i nejrychlejší sonda v dějinách

Snímek sonda pořídila den po svém vstupu na oběžnou dráhu Jupitera – 5. července 2016 ze vzdálenosti 4,3 milionu kilometrů. Přestože jde o snímek s relativně nízkým odlišením, jde především o důkaz funkčnosti sondy a jejích přístrojů. Snímky ve vysokém rozlišení sonda začne pořizovat od 27. srpna.