Vlajka Dominikánské republiky má dvě verze – státní a civilní. Na státní vlajce je i středový emblém s biblí, zlatým křížem, čtyřmi dominikánskými vlajkami, oštěpy a s olivovou a palmovou větví

Šesticípá hvězda byla dlouho symbolem zakotveným v židovské tradici, ale jako oficiální židovský symbol byla poprvé použita v roce 1354. Tehdy dostali pražští Židé od Karla IV. právo mít vlastní vlajku a zvolili si právě Davidovu hvězdu

Zelená a a žlutá jsou barvy královských rodin Braganza (císař Pedro I. – první císař nezávislé Brazílie) a Habsburků (jeho žena císařovna Leopoldina). Emblém vprostřed vlajky je nebe nad Rio de Janeirem v noci 15. listopadu 1889, kdy se země stala republikou

Důležitou součástí mongolské vlajky je státní emblém „soyombo“. Je složen ze symbolů ohně, slunce a měsíce, k zemi mířících šípů, pevnosti a znaku Jin a Jang.

Argentinská vlajka byla používána již při bojích za samostatnost. Blankytně modrá prý představuje oděv Panny Marie a bílá stříbro (název Argentiny je odvozen od latinského názvu stříbra – argentum), podle jiné teze jde o barvy odvozené od Río de la Plata (doslova Stříbrná řeka). V roce 1818 bylo do středu umístěno žluté slunce (tzv. Sol de Mayo = Květnové slunce), které představuje inckého slunečního boha Inti. Tato varianta vlajky se nazývá ceremoniální. Varianta vlajky bez slunce (ozdobná vlajka) se považuje za rovnocennou národní vlajku variantě se sluncem, ceremoniální se však používá jako státní, národní a námořní a jusí viset vždy výš, než ozdobná.