Zhruba 200 druhů tropických mravenců uplatňuje takzvané legionářské chování. Tato strategie spočívá v mohutném zátahu, při němž mravenčí armáda likviduje vše živé, co se jí postaví do cesty. Z těchto mravenčích nájezdů velmi cíleně profitují některé druhy tropických ptáků.

Opeřenci vyčkávají, až valící se horda mravenců uvede do pohybu masu prchajícího hmyzu a loví právě v těchto pásech hojnosti. To ale není vše. Legionářští mravenci mají dny relativního klidu, které se střídají s obdobím zuřivého lovu a ptáci dokážou předvídat, která mravenčí kolonie se příští den chystá k útoku.

TIP: Nejbojovnější ze všech tvorů aneb Mravenci na válečné stezce

Corina Logan z University of Cambridge a Sean O'Donnell z University of Washington podrobně sledovali chování ptáků. Zjistili tak, že předvídaví opeřenci na konci každého dne kontrolují několik ležení legionářských mravenců. Následujícího dne se pak správně postaví do cesty té mravenčí kolonii, která právě provádí nájezd.

Znamená to, že ptáci jsou nejen schopni zapamatovat si minulé události, ale dovedou z nich vyvodit závěry do budoucna. Jinými slovy umí plánovat. Tato schopnost se přitom dříve přisuzovala pouze lidem. Už nějakou dobu víme, že plánování jsou schopni někteří primáti, krysy a ptáci z čeledi krkavcovitých. Nyní se seznam živočichů schopných cíleně uvažovat opět o něco rozšířil.

V dnešní době už sice existují elektrické letouny, vesměs ale jde o malé a experimentální modely. Společnosti Airbus, Rolls-Royce a Siemens nyní spojily své síly, aby vytvořily elektrické letadlo, které bude velké a praktické.

Společně vyvíjejí hybridní elektrický demonstrační letoun, který nese označení E-Fan X. Je založený na testovací platformě BAE Systems 146 a měl by se dostat do vzduchu někdy v roce 2020.

TIP: Letadlo od kosmické agentury: NASA vyvíjí elektrický stroj X-57

Hybridní elektrické letouny jsou velmi atraktivní jak pro inženýry, tak i pro ochránce životního prostředí a vůbec příznivce zelených technologií. Takové stroje by měly být levnější a snadnější na údržbu, a zároveň budou produkovat mnohem méně emisí skleníkových plynů než klasická letadla.

Pro Julii Agranovičovou to byl den jako každý jiný. Když si na počítači procházela příspěvky na Instagramu, všimla si fotografie, která se nápadně podobala výhledu z okna její ložnice. Julia tudíž neváhala a prošmejdila účet neznámé ženy podrobněji. Ukázalo se, že výhled z okna není jediné, co mají obě ženy společné. Na dalších snímcích poznala i svého manžela.

Kompromitující snímky se Juliin manžel zprvu pokoušel vysvětlovat v duchu rad doktora Plzáka – snímek podle něj vznikl během večírku, který doma pořádal. Pod tlakem dalších „foto důkazů“ se ale nakonec k nevěře přiznal. Když se později ukázalo, že milenka se zálibou ve fotografování nebyla manželovou jedinou, požádala Julia o rozvod. „Napsalo mi mnoho žen, které jsou na tom podobně. Chci jim tímto dodat odvahu, aby udělaly správný krok,“ popisuje Julia důvody proč se se svým příběhem rozhodla svěřit médiím. 

Rada v podobných situacích je přitom prostá – buďte věrní. Pokud nejste, nefotografujte. Když už musíte fotografovat, nedávejte fotografie na internet. A pokud jste je přesto dali na internet, tak se nedivte.

Příslušník izraelské speciální protiteroristické složky Jamam ochotně pózuje fotografovi v poloze ležícího střelce. Přísně tajná jednotka vznikla v roce 1974 a od té doby plní celou řadu těch nejnáročnějších a nejutajenějších úkolů. Od riskantní záchrany rukojmích, přes boj s teroristy až po vypořádání se s organizovaným zločinem – tam všude bychom našli jejich příslušníky. Tito muži dodnes fungují ve velice přísném režimu utajení, o to vzácnější je tento snímek jednoho z elitních vojáků/policistů.

Vžádné jiné části roku nezapadá Slunce tak brzy jako v prosinci. Těsně nad obzorem jej zastihneme již před čtvrtou hodinou odpolední. S pozorováním jiskřivých hvězd mihotajících se v chladném zimním vzduchu tak můžeme začít ještě před večeří. Pro jasné planety to však neplatí: Na noční obloze je nespatříme a musíme si na ně počkat až do ranních hodin.

Jako první se nad jihovýchodem objeví naoranžovělý Mars, po němž následuje i žlutobílý Jupiter. Na sklonku prosince se pak za rozbřesku, velmi nízko nad jihovýchodním horizontem, dočkáme i nevýrazného Merkuru. 

Hvězdy v zákrytu

Chybět samozřejmě nebude ani Měsíc, jenž dospěje 3. prosince do úplňku. Možná jste letos v dubnu a v listopadu sledovali, jak jeho kotouč zakryl hvězdu Aldebaran ze souhvězdí Býka. Bude-li hezky, můžete počet pozorovaných zákrytů ještě zdvojnásobit: V prosinci nás totiž čekají další dva podobné úkazy.

První se odehraje 8. prosince na noční obloze nízko nad východem. Stálicí, která se nám tentokrát skryje za Měsícem, bude nápadný Regulus ze souhvězdí Lva. Souputník Země se nad obzorem objeví krátce před desátou hodinou večerní a hvězdu spatříme těsně pod ním. Ve 22:23 SEČ vstoupí Regulus za dolní okraj měsíčního kotouče a ve 23:08 se opět vynoří zpoza jeho pravého horního okraje. 

TIP: Měsíc jak jej neznáte: Nejlepší snímky rekordního superúplňku

Další zákryt zpestří samotný závěr roku, netradiční silvestrovské oslavy však nečekejte – naopak si budete muset přivstat. K úkazu totiž dojde 31. prosince na ranním nebi vysoko nad jihozápadem a hvězdou, která dočasně zmizí z oblohy, bude opět Aldebaran. Stane se tak ve 2:25 SEČ u levého středního okraje Měsíce, ale už ve 3:09 se stálice objeví u dolního okraje měsíčního disku. Dodejme, že pro pozorovatele napříč Českou republikou se mohou časové údaje začátku a konce zákrytu o pár minut lišit v závislosti na jejich zeměpisné poloze. 

Východy a západy Slunce

Po většinu listopadu se Slunce nachází ve znamení Střelce, 21. prosince 2017 v 17:27 SEČ vstupuje Slunce do znamení Kozoroha; nastává zimní slunovrat, začíná astronomická zima.

Fáze, východy a západy Měsíce

Planety na noční obloze

• Merkur – viditelný na konci prosince ránonízko nad jihovýchodem
• Venuše – nepozorovatelná
• Mars – viditelný ráno vysoko nad jihovýchodem
• Jupiter – viditelný ráno nad jihovýchodem
• Saturn – nepozorovatelný
• Uran – viditelný v první polovině noci
• Neptun – viditelný na večerním nebi

Zajímavé úkazy v prosinci 2017

• 2. listopadu – setkání Venuše a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranní obloze nízko nad jihovýchodem
• 3. prosince – nejbližší úplněk v roce 2017, tzv. superúplněk 
• 8. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Regulus ze souhvězdí Lva na noční obloze; zákryt Regula Měsícem velmi nízko nad východem (začátek zákrytu ve 22:23 SEČ, konec ve 23:08)
• 13. až 15. prosince – setkání úzkého měsíčního srpku, Marsu, Jupitera a hvězdy Spica ze souhvězdí Panny na ranním nebi nad jihovýchodem
• 14. prosince – maximum meteorického roje Geminid
• 30. prosince – setkání Měsíce a hvězdy Aldebaran ze souhvězdí Býka na noční obloze, zákryt Aldebaranu Měsícem ráno 31. prosince vysoko nad jihozápadem (začátek zákrytu ve 2:25 SEČ, konec ve 3:09)

Všechny časové údaje jsou vztaženy k 50. rovnoběžce a středoevropskému poledníku a jsou uvedeny ve středoevropském čase (SEČ). Okamžiky východu či západu nebeských těles však nezávisí pouze na zeměpisných souřadnicích pozorovatele, ale také na úhlové výšce a členitosti obzoru.

Seriál pozorování oblohy vzniká ve spolupráci s Hvězdárnou a planetáriem Brno

Není to tak dlouho, co většina Američanů pracovala na farmách. V dnešní době jich pracuje na farmách méně než 2 procenta, protože práci dříve vyhrazenou lidem zastanou technologie. A podle všeho tento ani zdaleka nekončí.

TIP: Inteligentní roboti budoucnosti nás neohrozí na životě, ale v zaměstnání

Podle nové studie přijde do roku 2030 kvůli postupující automatizaci o práci jedna třetina pracujících v USA, což představuje asi 73 milionů lidí. Na celém světě to pak bude až 800 milionů lidí. Nejvíce ohrožené jsou přitom profese v těch nejbohatších zemích, které si mohou dovolit zavádět roboty. Na druhou stranu ale, i roboty musí někdy stavět, kontrolovat a opravovat. 

Loňský archeologický výzkum v Chrámu Božího hrobu v Jeruzalémě měl mimo jiné přinést odpověď na zásadní otázku: Je toto místo skutečně hrobem Ježíše Krista? Definitivní rozřešení letité záhady ale nepřineslo ani využití nejmodernějších technologií. Některé dílčí a mimořádně zajímavé odpovědi ale přesto archeologové získali.

TIP: Prohlédněte si unikátní fotografie z místa, kde bylo uloženo tělo Ježíše Krista

Testy metodou OSL (optically stimulated luminescence, tedy opticky stimulované luminiscence) ukázaly, kdy byl hrob naposled vystaven slunečnímu světlu. Podle archeologů se tak stalo v roce 345, tedy během, nebo krátce po skončení panování císaře Konstantina Velikého. Podle historických pramenů byla hrobka objevena zhruba o dvě dekády dříve, okolo roku 326, kdy jej za Ježíšův hrob označila císařova matka Helena.

Všechny dosavadní archeologické výzkumy přitom naznačovaly, že hrobový komplex vznikl mnohem později - přiblžně v časech křižáckých výprav před tisíci lety. Závěry archeologů tak potvrzují, že hrob byl vybudován během vlády prvního římského křesťanského císaře Konstantina. 

Výzkum, který provedla Národní technická univerzita v Aténách, tak zatím nepotvrdil a ani nevyvrátil, zda je Ježíš skutečně pohřben v Chrámu Božího hrobu. V souladu s historickým přesvědčením je ale nyní zřejmé, že hrobku zkonstruovali staří Římané už 300 let po jeho smrti.

Mezinárodní tým odborníků uskutečnil rozsáhlou a detailní studii údajných pozůstatků yettiho, které měl po sobě zanechat v Himálajích. Těchto pozůstatků je celá řada, obvykle jde o chlupy anebo kosti.

Charlotte Lindqvistová z Univerzity v Buffalu a její kolegové analyzovali vzorky chlupů, kostí, ale i zubů, kůže a trusu, které mají náležet Yettimu. Podařilo se jim izolovat dostatečné DNA a pak určit, že vzorky ve skutečnosti náležejí medvědovi tibetskému, medvědovi ušatému a v jednom případě také psovi.

Žádný yetti, jen medvědi a pes

Tým Charlotte Lindqvistové není první, který studoval pozůstatky po yettim pomocí analýzy DNA, podle dánské vědkyně ale předchozí projekty používaly velice jednoduché druhy genetické analýzy, jež nedokázaly odpovědět na ty nejdůležitější otázky. „Naše analýza představuje nejpodrobnější analýzu vzorků, které by měly pocházet z tohoto mýtického hominida,“ pochlubila se Lindquistová.

Vzorky, které měla k dispozici, byly velice různorodé – nacházela se mezi nimi například kůže z tlapy údajného yettiho, kterou přechovávají jako relikvie v klášteře, nebo zlomek kosti z těla nohy „yettiho“, jež byla nalezena v jeskyni v Tibetu. Ukázalo se, že vzorek kůže pocházel z medvěda ušatého, zatímco kosti původně patřily medvědu tibetskému.

TIP: Na stopě yettimu: Je sněžný muž výmysl, medvěd, nebo skutečně existuje?

Tento výzkum představuje další ránu teoriím o možné existenci Yettiho. Chlupatí lidoopi z velehor jsou zřejmě jen pouhým výplodem fantazie. Na druhou stranu, výzkum přinesl zajímavé informace o životě himálajských medvědů. Díky podrobné analýze mitochondriální DNA byli vědci schopní prozkoumat spletitou evoluční historii asijských medvědů. Ti jsou totiž v Tibetu buď ohrožení, anebo dokonce kriticky ohrožení.

Z informací vyplývá, že medvědi tibetští jsou blízkými příbuznými hnědých medvědů z Evropy a Severní Ameriky, medvědi plaví zase pocházejí z jedinečné evoluční linie, která se od ostatních medvědů oddělila už před 650 000 roky v době, kdy byla planeta rozdělená ledovci – ty zřejmě oddělily tuto populaci od ostatních medvědů a poslaly je na vlastní evoluční cestu.

Pro vykonání popravy, která měla často až rituální průběh, byla vybrána vhodná místa na vrších a holinách za městy, která měla takzvané hrdelní právo. Někdy se na takových místech vztyčila dřevěná lešení a podesty, které však nahlodal zub času a do dnešních dnů se nedochovaly. Popraviště na vrchu u Horního Slavkova však bylo kolem roku 1500 zbudováno z poctivého kamene a svou důmyslností a ponurou atmosférou poutá dodnes.

Po dobu popravy zamčeno

Kruhová základna objektu chránila kata před napadením. Co kdyby se někdo rozhodl odsouzence osvobodit, nebo se mstít na vykonavateli spravedlnosti? Od začátku popravy až do jejího skončení bylo popraviště uzavřeno na zámek, aby měl popravčí klid na svou práci. Pilíře, které dříve dosahovaly výšky šest metrů, spojovaly trámy, na něž se zavěsily oprátky. Na popravišti tak bylo možné popravit až tři zločince zaráz. Mrtvoly následně zůstávaly viset napospas ptákům a počasí a každý tak mohl z dálky vidět, jaký osud ho čeká, když zkříží cestu zákonu.

Stavba zůstávala zamčená i po vykonání popravy, aby se zamezilo krádežím ostatků těl či provazů z šibenice. Ty platily za mocné talismany přinášející štěstí a nacházely využití v řadě alchymistických kejklí. Poté, co se těla nebožtíků prakticky rozpadla, byla zahrabána v prostoru popraviště či v blízkém okolí. Není divu, že se pozůstalí často snažily tělo získat zpět a slušným pohřbem dopřát duši mrtvého pokoje.

Samo katovské řemeslo obestírala řada pověr a tajemství. Zdaleka ne každé město přitom disponovalo vlastním popravčím. Jeden profesionál katovského řemesla byl k dispozici často několika sídlům v kraji a někdy za prací cestoval i slušnou dálku.

Poslední případ pro kata

K poslední popravě na slavkovském popravišti, vykonané 10. září 1751, byl povolán kat až z Jáchymova. Jeho úkolem bylo sprovodit ze světa Marii Alžbětu Früchtlovou z Radošova u Verušiček, viněnou z otrávení manžela a vraždy služky. Vražednici příliš nepomohlo ani to, že uprchla z vězení, načež byla opět chycena v Aši a navrácena do Slavkova k potrestání.

Den před popravou navštívil kat odsouzenou a ta odprosila za své skutky. K tomuto dávnému zvyku často patřilo i předání finanční hotovosti popravčímu, která měla zajistit, že poprava proběhne rychle a bez utrpení.

Dalšího dne se vypravil velký průvod na Šibeniční vrch, kde mělo být učiněno spravedlnosti zadost. Uprostřed davu lačného krvavé podívané kat odhalil odsouzené šíji a uťal jí hlavu a pravou ruku. Dle zvyklostí po vykonání svého díla zvolal: „Pane městský soudce, konal jsem spravedlivě?“ A soudce odvětil slavnostně: „Popravil jsi spravedlivě, jak si rozsudek a právo žádaly.“

Za stětí mečem dostal popravčí od města šest zlatých a k tomu sedm zlatých a dvanáct krejcarů na stravu za tři dny, které ve Slavkově strávil.

Sedmitisícový Staufen leží na převážně na anhydritovém podloží. Tento minerál je podobný sádrovci, na rozdíl od něj ale neobsahuje vodu.  Ve stavebnictví je využíván jako přísada do cementů a k výrobě anhydritového pojiva vhodného do vnitřních omítek. Nevýhodou je nutnost ochrany anhydritu před vlhkem, neboť ve spojení s vodou dochází k výrazné změně jeho objemu.

Pomalá zelená katastrofa

Přesně to se podle odborníků stalo v Staufenu. Voda z geotermálních vrtů se dostala k anhydritovému podloží, které začalo pracovat. Více než 270 budov popraskalo, přičemž dva domy musely být již zbourány. Další budovy zřejmě podobný osud čeká.

Zpomalit rozsah katastrofy mají pumpy, které odčerpávají vodu z vrtů. Z původního posunu o desítky centimetrů se podloží v současné době mění v řádu milimetrů. Ani tak ale není jasné, za jak dlouho a zda vůbec se podaří krizi zvládnout. Podle odhadů se náklady na opravy vyšplhají k 50 milionům eur. Trvalé řešení je přitom v nedohlednu. Podle starosty města Michaela Benitze je pravděpodobné, že pumpy budou muset vodu odčerpávat několik příštích let. Možná i několik desítek let.

Staufen přitom není jediným místem v Německu, které se potýká s dopady geotermálních vrtů – geologové upozorňují na podobné problémy v nedalekém Freiburgu, Böblingenu a Rudersbergu.

Geotermální energie je běžně využívána například na Islandu, kde se podílí až z 85 % na vyhřívání domů. Slouží zde také k vyhřívání skleníků, veřejných budov, bazénů a chodníků nebo jako levný zdroj energie pro pěstování banánů či jiného jižního ovoce. Další země, které geotermální energii ve větším využívají jsou USA, Velká Británie, Francie, Švýcarsko a Nový Zéland. V Česku využívá geotermální energii například Ústí nad Labem nebo Děčín.