Tehdy se o něm ve svém spise Delle Navigatione et Viaggi zmínil autor cestopisů Giovanni Battista Ramusio. Přestože známý Benátčan za svůj život nepodnikl takřka žádné dálkové cesty, vyzpovídal tehdejší cestovatele a získané informace poskládal do své knihy.

Horké zboží

Je však možné, že Evropané se poprvé dostali do kontaktu s drahocennou čínskou komoditou již o několik století dříve prostřednictvím Arabů, kteří jako čilí obchodní kupci starý kontinent po celý středověk seznamovali a posléze zásobovali dosud neznámými surovinami. O těchto transakcích nám však nezůstaly žádné doklady.

Sporná je otázka národnosti námořníků, kteří k evropským břehům dovezli na počátku 17. století první náklad čaje. Primát je všeobecně přisuzován Holanďanům, v téže době však oceány křižovaly rovněž portugalské obchodní lodě směřující za cenným nákladem daleko na východ. Pozdější čajová velmoc Británie byla za evropským trendem nápadně pozadu a svůj trh si začala budovat teprve o několik desetiletí později. 

Čaj o páté

Čaj se brzy stal takřka zlatonosným obchodním artiklem. Britská společnost pořádala čajové dýchánky a šálek s čajem a mlékem se stal bezmála národním symbolem. Od počátku 18. století vznikaly četné obchody a malé firmy specializující se výhradně na různé druhy čajů. Patrně nejznámější značkou byl Twinings založený v roce 1706. Podnik rozšířil Thomas Twining, který se soustředil zejména na úzkou, ale majetnou vrstvu aristokratů, pro niž se pití čaje záhy stalo módou. Jeho syn rozšířil okruh kupujících až za Atlantský oceán do britských kolonií a firma utěšeně vzrůstala.

Obchodování s čajem, který si brzy získal větší oblibu než káva nebo pivo, navíc výrazně oživovalo místní hospodářství. Monopol na jeho dovoz do Anglie měla Východoindická společnost, avšak v okamžiku, kdy Čína začala ztrácet zájem o vývoz, se museli britští obchodníci přizpůsobit a nabídnout oplátkou za čaj Číňanům něco zcela speciálního. Směnnou komoditou se stalo opium a tyto transakce zemi negativně ovlivnily na další století.

Červení trpaslíci jsou sice menší, studenější a méně jasní než Slunce, přesto k nim ale lovci exoplanet shlížejí s velkými nadějemi. Planety červených trpaslíků, o nichž už víme, že jich existuje spousta, jsou totiž pro nás v řadě ohledů zajímavé – jejich výzkum je méně obtížný než u jiných hvězd, mohou se vyskytovat v obyvatelných zónách, kde jsou podmínky pro vodu v kapalném stavu.

Největší výhoda je ale v tom, že červení trpaslíci jsou daleko nejhojnějšími hvězdami v Mléčné dráze a nejspíš i v celém vesmíru. Pokud by se potvrdilo, že u červených trpaslíků mohou být dobře obyvatelné planety, tak jsme s hledáním dalších Zemí prakticky za vodou.

Bouřliví trpaslíci

Hvězdy typu červený trpaslík jsou ale zároveň problematické v tom, že jejich obyvatelné zóny se nachází mnohem blíže k jejich mateřským hvězdám než jak to známe z naší Sluneční soustavy. Otázkou je, jak moc nebezpečné to pro planety v obyvatelné zóně červených trpaslíků může být.

Vladimir Airapetian z Goddardova kosmického střediska NASA v Greenbeltu, Maryland a jeho spolupracovníci prostudovali vybrané mladé červené trpaslíky v Mléčné dráze. Zjistili, že mladí trpaslíci bývají velice bouřliví a skrápějí okolí spoustou tvrdého rentgenového a ultrafialového záření.

TIP: U červeného trpaslíka TRAPPIST-1 obíhají dvě kamenné planety s atmosférou

Badatelé se domnívají, že mohutné sluneční erupce mladých červených trpaslíků mohou atmosféry svých planet v obyvatelných zónách připravit o vodík, kyslík i další atomy či molekuly. Nezbývá než doufat, že se Airapetian s kolegy mýlí, anebo že tento jev nemusí fungovat vždy. Byla by ohromná škoda, kdyby planety červených trpaslíků byly naprosto neobyvatelné.

Právě takovou budoucnost připravuje společnost Agility Robotics, která vznikla při Oregonské Státní univerzitě. I když to původně nebyl úmysl, dvounohý robot Cassie připomíná chůzí pštrosa a už míří do výroby. Cassie je výrazně lehčí, pohyblivější a spolehlivější než její předchůdci. Všechno nasvědčuje tomu, že bude dobře fungovat i v dešti nebo ve sněhu.

TIP: SALTO: Nenápadný robot vyskočí do výšky až 1 metru

Cílem společnosti Agility Robotics je vyrábět ve velkém roboty, kteří se dostanou všude tam, kam se dostanou i lidé, a spotřebují na to srovnatelné množství energie. Robot Cassie je dobrým začátkem.

Vědce už několik let strašily nálezy podivných prvoků z nádrží a jezer v Brazílii, jejichž schránky připomínají mikroskopické klobouky čarodějů. Až doposud se nepodařilo spolehlivě zjistit, co jsou tyto klobouky vlastně zač.

Nedávno ale v Brazílii objevili dostatečný počet těchto prvoků, kteří jako by okopírovali ikonický klobouk čaroděje Gandalfa z Hobita a trilogie o Pánovi prstenů, tentokrát v rozměrech 71 krát 81 mikrometrů.

TIP: Měňavky nemají mozek ani nervy. Přesto se mohou učit

Ukázalo se, že jde o nový, doposud neznámý druh améb štítovek. Tyto měňavky žijí ve vlastních schránkách, které mohou mít různý tvar. Vědci nezaváhali, a nový druh příhodně pojmenovali štítovka Gandalfova, odborně Arcella gandalfi.

Když 3. září 1939 Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu, poptávka po thompsonech najednou raketově stoupla. Jako první si je objednala Francie, která nakoupila 3 750 kusů.

Předchozí část: Legendární samopal Thompson: Chicagský psací stroj policie i gangsterů

Britové pak měli zájem o dalších 750 kusů. Zbývající skladové zásoby se najednou prodávaly bez ohledu na jejich cenu a výroba thompsonů se rozjela na plné obrátky. Konečně zareagovala i US Army, která začala horečnatě zbrojit. Americká pěchota tyto zbraně používala spolu s poloautomatickými 7,62mm puškami M1 Garand a karabinami M1 Carbine.

V Pacifiku

Nejvíce jej ocenili v Pacifiku při bojích s Japonci. Tam se totiž většina střetů odehrávala na krátké vzdálenosti, kde se tento samopal určený především pro střelbu na 100–200 m dobře osvědčil, a Japonci navíc podobnou zbraň vůbec neměli. V Tichomoří, zejména při počátečních bojích na Guadalcanalu, používali příslušníci námořní pěchoty taktiku, kdy ve zbrani měli nabitý bubnový zásobník s 50 náboji a jako záložní nesli schránkové na 20 nebo 30 nábojů.

Jednalo se o ty příslušníky United States Marine Corps, kteří obdrželi Thompsonovy samopaly již před válkou ve verzi M1928 včetně bubnových zásobníků, které se pak k zjednodušeným verzím Ml a M1A1 již nedodávaly. Thomsony se dočkaly nasazení i v severní Africe proti vojákům Afrikakorpsu, kteří disponovali obdobnou zbraní – samopaly MP 38 a MP 40. I v tamním prašném pouštním prostředí vynikaly americké výrobky naprostou spolehlivostí.

Zajímavé je, že thompsony používal i Wehrmacht, přičemž první kořistní zbraně tohoto typu, označované jako MP 760 (F), převážně modelu 1921, získali Němci již ve Francii po její kapitulaci v roce 1940. Další pak vzali britské armádě v severní Africe a označovali je MP 760 (E). Několik desítek kusů pocházelo také z Jugoslávie, kam je Američané shazovali z letadel v rámci pomoci tamním partyzánům. Když se poté dostaly do rukou Němců, ti jim přidělovali označení MP 760 (J).

Poměrně velký počet thompsonů ukořistila německá vojska na východní frontě, kam je dodávaly USA na základě Zákona o půjčce a pronájmu (Lend and Lease Act) – noví majitelé je označovali jako MP 760 (R). Veškeré kořistní thompsony pečlivě evidovali a soustřeďovali do zvláštních skladů podle typů. Tyto zbraně poté dostávaly zejména speciální jednotky k akcím v týlu Spojenců. Asi nejznámější se stala operace Greif mužů Otty Skorzenyho, oblečených v amerických uniformách během německého protiútoku v Ardenském lese v prosinci 1944.

Jednodušší válečné verze

Velkou nevýhodu samopalů Thompsonovy konstrukce představovala jejich propracovanost a technická preciznost. Vyžadovala složitou výrobu soustružením a frézováním, kterou zvládali jen dobře vyškolení dělníci. Zabírala nejen mnoho času, ale přinášela hlavně velké výrobní náklady zcela nevhodné pro válečnou velkosériovou produkci. Proto v říjnu roku 1942 přijala armáda zjednodušenou verzi M1928A1, známou rovněž jako M1. Lišila se neuzamčeným závěrem s napínací pákou na pravé straně.

O něco později došlo na přijetí verze M1A1 – u ní již pažba nešla odnímat a mířidla se nedala nastavit. Díky tomu se podařilo výrobní cenu snížit z 200 dolarů na 70 a armáda nakupovala thompsony po obrovských sériích. Velká část šla i na export do zemí protihitlerovské koalice. Přesto ale v roce 1943 přijala americká armáda značně levnější a jednodušší typ M3, jehož pořizovací cena se dostala na pouhých deset dolarů! Většina dílů M3 se totiž vyráběla mnohem jednodušším lisováním. Thompson ale i tak nadále zůstal nejrozšířenějším americkým samopalem až do konce války, přestože se již nevyráběl. Do boje se dostal i po otevření druhé fronty v Normandii a prodělal celé tažení Evropou až do západních Čech.

Dochovalo se mnoho fotografií amerických vojáků v osvobozené Plzni oslavujících s thompsony na řemenu. Ani po skončení války však z americké armády a námořnictva tyto zbraně nezmizely. Když v červnu 1950 vypukla válka v Koreji, používali Američané a Jihokorejci thompsony, Severokorejci a Číňané zase měli sovětské špaginy a sudajevy či jejich čínské kopie.

Pokračování: Samopal Thompson se během Pražského jara pokusila zneužít i sovětská KGB

Thompsony si vojáci velmi oblíbili hlavně pro jejich robustnost, spolehlivost a vysokou palebnou kapacitu. Ovšem při střelbě delší dávkou se zbraň zdvíhala, navíc měla vysokou hmotnost. U prázdné zbraně činila přes čtyři kilogramy a vzhledem k váze náboje ráže 11,43 mm celková hmotnost po nabití s každým nábojem rapidně stoupala. Se schránkovým, třicetiranným zásobníkem vážila téměř šest kilo a s bubnovým na sto nábojů se její hmotnost blížila devíti kilogramům, tedy hmotnosti lehkého kulometu.

NASA už pravděpodobně ví, kam v roce 2020 zamíří nástupce roveru Curiosity. Vědecká rada vybrala a doporučila tři cílové lokality mise Mars 2020. Všechna tři místa spojuje dávná vulkanická činnost, působení vody a zdroje minerálů.

TIP: Mars Rover 2020: Nástupce Curiosity si bude umět vyrobit i kyslík

První z nich je pohoří Columbia Hills, které se nachází uvnitř kráteru Gusev. Tuto oblast již v minulosti zkoumal rover Spirit. Vědci si od této lokality slibují, že by mohla přinést odpovědi na otázky z historie rudé planety. Oblast má být místem, kde se v minulosti nacházely minerální prameny.

Druhou lokalitou je nejméně 3,5 miliardy let staré kráterové jezero ležící na okraji oblasti Syrtis Major Planitia – tmavé části Marsu, plné čedičových sopečných hornin, ležící na rozhraní severní nížiny a jižní vysočiny. V těsné blízkosti kráterového jezera se nachází i třetí potenciální cíl mise – velmi stará část Marsu v oblasti Syrtis Major.

Dne 18. června 1757 ztratil Fridrich II. v bitvě u Kolína 42 % svého vojska. I rakouská armáda utrpěla těžké ztráty, podařilo se jí však vyvrátit jeden mýtus. „V tento požehnaný den se poprvé ukázalo,“ psala Marie Terezie svému vítěznému maršálu Daunovi, „že pruský král se svou armádou není neporazitelný [...].“ Josef později často vzpomínal na tento den, který prožil jako mladý muž po boku své strachující se matky. S radostí se poučil, že Rakousko jako velmoc nebylo donuceno k abdikaci, že Fridrich poznal hranice svých možností, že znovudobytí ztracené rakouské převahy zdaleka není vyloučeno. Celý život lpěl Josef na tomto snu.

TIP: Jaký byl Josef II. jako dítě?

Cesta do Frankfurtu

Dne 13. března roku 1764 drkotaly bohatě zdobené kočáry císaře Františka Štěpána a jeho syna po vídeňských kočičích hlavách. Ke kapli na Kalvárském vrchu je provázela Marie Terezie, odtud pokračoval její muž se synem bez ní do Frankfurtu, kde měl být Josef zvolen římským králem. Josef své matce tehdy napsal: „Dovolte, ať se u Vašich nohou rozloučí arcivévoda a pod změněným jménem se u nich uvelebí římský král, který Vás prosí, abyste zapomněla na všechna jeho důstojenství a viděla v něm pouze svého přítulného syna.“

Synem Josef dozajista byl. Přítulným však stěží. Čtyři měsíce po smrti své první ženy Isabelly byl vším, jenom ne radostným čekatelem na říšskou korunu. Prožil nemilou zimu, uzavřel se do sebe, byl náladový a cynický. Státní rada mu už několikrát zavdala podnět ke sporu a výsměchu. A teď ta říšská koruna, která nebyla zdaleka jistá. Císařovnou povolaní mužové jako Kounic, Daun či Haugwitz navrhli ve Státní radě plán, jak podle staré habsburské a říšské tradice včas zajistit následnictví. Uvažovali o Josefově zvolení za následníka Františka Štěpána s titulem římského krále, protože pak by po otcově smrti neměly vzniknout žádné velké konflikty kolem koruny Karla Velikého.

Říšský sněm však takovou úvahu zamítl, a tak se zpočátku zdálo, že habsburské následnictví v říši zdaleka není hotovou věcí. Vždyť posledním pravým Habsburkem byl Karel VI., otec Marie Terezie. Po mezihře s bavorským kurfiřtem to byl František Štěpán Lotrinský, který, ač manžel Habsburkovny, byl ratolestí na stromu zcela jiné genealogie, která se orientovala mnohem silněji na Francii než na říši. I Francie se jako rakouský spojenec k Josefově volbě stavěla zprvu odmítavě. V rámci příměří mezi Rakouskem a Pruskem, které zakončilo sedmiletou válku, však bylo dohodnuto, že Fridrich II. podpoří Josefa při volbě římským králem. A tak se nakonec mohl Josef do Frankfurtu pro korunu vypravit.

S vycpanou korunou

Na zdejším Koňském trhu stály tisícihlavé zástupy, mezi nimiž se stál i mladík v čistých bílých punčochách, s bíle napudrovanou parukou a se zvoláním Vivat! na rtech. Jmenoval se Johann Wolfgang Goethe, bylo mu patnáct let a své dojmy si pečlivě zaznamenal: „Císař v domácím hávu z nachově červeného hedvábí, perlami a drahokamy bohatě zdobeným, kráčel zcela pohodlně a jeho dobrosrdečný, důstojný obličej prozrazoval zároveň císaře a otce. Ale mladý král se vlekl v hrozitánských kusech oděvu s klenoty Karla Velikého jako v nějakém zakuklení, takže se sám, čas od času, po svém otci pohlížeje, nemohl zdržet smíchu. Koruna, kterou musili vycpat, mu odstávala od hlavy jako přečnívající střecha.“ 

Ani chudák Josef neměl o sobě přehnané mínění. Měl zářit radostí a vystupovat okázale jako majestátní velikán, ale v nitru myslel na svou nedávno zesnulou ženu. Své matce napsal dopis plný pochyb: „Průvod mě niterně velmi rozrušil, potřeboval jsem velikou sílu, abych se vzchopil. Volba padla přesně na den, kdy jsem byl před čtyřmi měsíci svědkem, jak duše opouští milované tělo. Se svým smutkem jsem každému na obtíž, všechno dusím v sobě a celý den se musím přetvařovat. Odpusťte, že tak rmoutím Vaše něžné srdce.“

Také teolog Boëthius, nazývaný „posledním Římanem“ a zároveň „prvním filozofem středověku“, zdůrazňoval význam vědy o číslech. V díle Institutio arithmetica tvrdil, že právě ona představuje nejdůležitější disciplínu, kterou by měl žák ovládnout v rámci kvadrivia – tedy vyššího stupně sedmera svobodných umění, jež se vyučovala na středověkých univerzitách. Ani sv. Isidor ze Sevilly, církevní Otec a myslitel, na význam číselné symboliky nezapomínal. Jeden z jeho výroků, které formuloval kolem roku 600, zněl: „Odejmi číslo ze všech věcí a vše pomine.“ 

 Seriál o symbolice čísel velkých staveb

• Pyramidy v egyptské Gíze
• Symbolika čísel v Bibli
• Katedrála Notre-Dame v Chartres
• Bazilika Saint-Remi v Remeši
• Santiniho Zelená hora

Ze zmíněného přístupu církevních Otců k číslům pak v otázce numerologické symboliky vycházela celá řada středověkých teologů i filozofů, mezi nimiž nechyběla jména jako Albert Veliký, Tomáš Akvinský či Hugo ze Svatého Viktora. 

Nástroj v rukou Božích

Vysvětlit středověkou oblibu čísel není obtížné – Bible je odkazy na ně doslova prodchnuta, ať již zmiňuje jediného Boha, svatou Trojici, sedm apoštolů, čtyři evangelisty, nebo 33 let, kterých se dožil Kristus. Čísla hrají důležitou roli i ve Starém zákoně, jenž mimo jiné poměrně přesně popisuje rozměry některých význačných staveb a výtvorů, například Noemovy archy.

Řada středověkých myslitelů se navíc věnovala kabale, nebo s ní alespoň přišla do styku (viz Kosmické zákony v číslech). Podle této tajné židovské nauky lze celý svět i lidskou existenci uspořádat a vysvětlit pomocí čísel, jež tvoří základ všeho. 

Středověk byl zkrátka číselnou symbolikou doslova posedlý a tato vášeň se pochopitelně promítala do celé řady oblastí, architekturu nevyjímaje. Při pohledu na gotickou katedrálu můžeme jen žasnout a počítat prakticky donekonečna, ať už jde o půdorys, výšku oblouků, či počet oblouků v chóru. Nicméně: Vtiskli dávní stavitelé, jejichž původ mnohdy halí tajemství, číselné vztahy do svých děl záměrně?

Číselná magie

① Číslo jednoty, počátku a Stvořitele. Symbol mentální i fyzické aktivity. Jednotnost božského principu.

② Číslo protikladu i alternativy. Odkazuje na Starý a Nový zákon i na dvojí přirozenost Krista: božskou a lidskou. Vyjadřuje také dvojí způsob života, který může být zaměřený ven, nebo dovnitř.

③ Trojúhelník symbolizuje mužský princip. V křesťanství jde o posvátné číslo vyjadřující božskou trojjedinost: Otce, Syna a Ducha svatého. Proto také katedrály mívají tři portály (vstupy), tři kruhové růžice (severní, západní a jižní) a často i tři chrámové lodě: hlavní, boční a příčnou.

④ Čtverec symbolizuje ženský princip, ale také světové strany, roční období, živly nebo mezníky v kalendáři – rovnodennosti a slunovraty. V Novém zákoně existují čtyři evangelia.

⑤ Pětka odpovídá pěti lidským smyslům a pěti základním částem těla (končetinám a hlavě). Představuje rovněž – po čtyřech živlech – pátou esenci, nositelku životní síly. Pět cípů má i pentagram, prastaré magické a ochranné znamení. V křesťanství pětka odkazuje na pět knih Mojžíšových a je také číslem mikrokosmu.

⑥ Jedná se o číslo stvoření, neboť za šest dnů stvořil Bůh svět. Často jej znázorňuje hexagram, jenž sestává ze dvou prolínajících se trojúhelníků – byl znám už ve starém Egyptě, později měl podobu Davidovy hvězdy. Šesticípá hvězda se stala i jedním ze symbolů Panny Marie. Šestka odkazuje na sjednocení nebe a země a jde rovněž o tzv. dokonalé číslo: Součet jeho dělitelů (1, 2, 3) se opět rovná šesti.

⑦ Sedm je dnů v týdnu a jde také o posvátné číslo v židovském zákoně, jak dokládá i sedmiramenný svícen – menora. Sedmička odkazuje na sedm svátostí, sedm smrtelných hříchů i sedm ctností. Skládá se z posvátných čísel 3 a 4, symbolizuje celek a úplnost.

⑧ První den následujícího týdne byl vlastně osmý v pořadí. Číslo znovuzrození, nového počátku a podle sv. Augustina také vzkříšení: Proto jsou křtitelnice v kostelech osmiboké. Ležatá osmička symbolizuje nekonečno. Osmicípá hvězda byla původně emblémem mezopotámské bohyně Ištar, už v římských katakombách z dob prvních křesťanů je však přisuzována i Panně Marii.

⑨ Hodina, kdy Kristus vydechl naposledy, tedy „devátá ranní“ (jelikož Židé počítali čas od východu slunce, šlo ve skutečnosti o tři hodiny odpoledne). Je to doba hlavní oběti v chrámě. Magické číslo, které reprezentují tři propojené trojúhelníky, znamení dokonalosti života, dovršení a naplnění. Církevní tradice rozeznává devět andělských sborů: serafíny, cherubíny, trůny, panstva, knížectva, mocnosti, síly, archanděly a anděly.

⑩ Desítka řadu uzavírá, a jde tak o číslo úplnosti, dokonalosti. Odkazuje na Desatero přikázání, deset egyptských ran. Kabala též rozeznává deset duchovních vesmírů, zvaných sefiry, desítka platí za mocné „všečíslo“.