Vědci nedávno v oblasti Mariánského příkopu studovali korýše obývající hloubky 7 až 10 kilometrů pod hladinou. Ve všech studovaných vzorcích zjistili, že jejich těla obsahují polychlorované bifenyly (PCB) a polybromované difenylethery (PBDE).

Tyto obávané organické látky se v prostředí po dlouhou dobu nerozkládají a ohrožují život organismů, včetně těch vodních. Procesem bioakumulace se postupně hromadí v těle a narušují funkci hormonů i další procesy.

TIP: Oceán je plný odolného plastu. Co z něj vyrábět palivo?

Zatím není jasné, odkud se tyto škodlivé látky dostaly do nejhlubších míst oceánu. Vědci podezřívají plastový odpad, který se v oceánu pomalu rozkládá, a do mořské vody uvolňuje nejrůznější škodlivé látky.

Autistické děti mohou trpět sociálními fobiemi, které jim znemožňují zvládat běžné každodenní situace, jako je jízda autobusem nebo nákup v obchodě. Britští vědci proto vyvinuli experimentální zařízení s virtuální realitou Blue Room, s jehož pomocí se mohou autistické děti naučit zvládat problematické situace v každodenním životě.

TIP: První projevy autismu: Proč se děti neusmívají?

Dítě navštíví Blue Room v doprovodu psychologa. Zařízení trenažéru ve tvaru krychle pak na boční stěny promítne projekce virtuální reality s autobusovou zastávkou nebo třeba supermarketem. Výhodou je, že vnitřek krychle funguje jako 360-stupňový interaktivní displej, takže dítě nepotřebuje žádné speciální brýle pro virtuální realitu.

Chemik Jonathan Wilker z Purdue University v americké Indianě a tým dalších odborníků prokázal, že materiál, kterým se k sobě navzájem lepí ústřice Crassostrea virginica, je zcela odlišný od pojivých materiálů vytvářených jinými mořskými živočichy.

Chemické složení pojiva ústřic vědce překvapilo: „Obsahuje o mnoho více proteinů než samotná lastura. Objevili jsme v něm také železo a některé bílkoviny, které mohou napomáhat při opravách narušených míst,“ říká Wilker. Hlavní složkou adhesiva je uhličitan vápenatý, bílkovin má o mnoho méně než jiná biopojiva. Jde tedy o tvrdší, anorganický materiál než je tomu například u svijonožců a škeblí.

Vědci doufají, že se jim podaří odhalit vztahy mezi organickými a anorganickými složkami pojiva, aby mohli vytvořit syntetické materiály či speciální nepřilnavé povrchy. „Když pochopíme, jakým způsobem se mořští živočichové lepí k povrchům, můžeme vyrobit netoxickou povrchovou vrstvu, na kterou nic nepřilne,“ vysvětluje Linda Chrisey z Kanceláře námořního výzkumu.

TIP: Boj proti nebezpečným ropuchám aneb Jedovatý jídelníček zachraňuje kunovce

Toho by se dalo využít zejména při výrobě lodí, jejichž trup by zůstal po opatření takovou vrstvou čistý, takže by se snížil odpor a tím i spotřeba paliva a emise uhlíku. Přesná analýza ústřičného pojiva by také měla pomoci k vytvoření nových biomedikálních materiálů, zejména chirurgických lepidel.

Vědci s výzkumem spěchají, protože populace ústřic se rok od roku zmenšují v důsledku nadměrného lovu a znečištění moří. Na některých místech byl za poslední dvě staletí zaznamenán až 98% úbytek ústřic, které přitom hrají klíčovou roli při filtrování vody, zabraňování erozí a ničivým důsledkům bouří a poskytují prostředí pro růst jiných důležitých organismů. Wilkerůf výzkum je proto zaměřen také na ochranu těchto živočichů a nové reintrodukční projekty.

Mezi pěchotní zbraně se řadí i kulomety, jichž se do Izraele odesílalo hned několik typů. Nejpočetnějším se stal německý kořistní MG 34 ráže 7,92 mm, kterých Izrael dostal 5 515 kusů v hodnotě 105 270 415 Kčs. Náleželo k němu nezbytné příslušenství – pásy pro sto nábojů.

Předchozí část: Československý obchod se zbraněmi: Dodávky navzdory embargu

Emgéčka i šestadvacítky

Dále následovala menší objednávka a dodávka 500 lehkých kulometů ZB 26 (v literatuře často mylně označovaných jako kulomety BREN, což byla britská licenční verze čs. kulometu) a 900 těžkých kulometů ZB 37 s kompletním příslušenstvím, ovšem bez optiky. Tato objednávka měla hodnotu 94 750 000 Kčs. Pro všechny druhy zbraní ve stejné ráži 7,92 mm Izraelci nakoupili více než 80 milionů nábojů v hodnotě 122 143 500 Kčs. V roce 1949, tedy už po etablování nového režimu v Praze, projevila izraelská armáda zájem o další nákupy.

Opět se jednalo o kombinaci předválečné výzbroje, především kulometů, kořistních zbraní po německé armádě a typů nově vyráběných čs. zbrojovek. Mělo jít o 200 000 pušek P-18 s vyžádanými konstrukčními změnami, 600 vojenských výcvikových pušek vz. 22 (malorážky), 1 000 samopalů ZK 476, 1 000 samonabíjecích pušek ZK 420, 1 500–4 000 lehkých kulometů ZB 26 a 100 těžkých kulometů ZB 37 s příslušenstvím.V roce 1950 přišla z Tel Avivu žádost o rozšíření objednávky o vojenské malorážky ZKM 454 ráže 5,6 mm.

Raději těžší váhu a větší kalibr

Na začátku února 1948 projevila Židovská agentura zájem o celou řadu typů těžké techniky, především německých děl. Vznikl soupis jednotlivých kategorií, které Izraelci potřebovali. Šlo o 160 polních děl ráže 75 mm, protitankových děl do ráže 60 mm, protiletadlových 40mm děl, 200 protiletadlových 37mm kanónů a 200 plamenometů. Součást objednávky měly tvořit i náboje pro jednotlivé druhy zbraní. Dále se mělo jednat o 50 lehkých tanků s dělem ráže 37 mm nebo větší a dvěma těžkými kulomety. Ve stejném počtu Izraelci požadovali i stíhače tanků. Specifikace pro oba typy doprovázela též podrobné upřesnění typů i počtů munice pro tanky.

Poslední kategorie zahrnovala leteckou techniku. Stíhačky zastupovala domácí Avia S-199 (tedy původně německý stíhací Messerschmitt Bf 109 s jiným typem motoru) a britský Supermarine Spitfire Mk.IX, oba v počtu po 30 kusech. Bombardovací stroje zahrnovaly deset rychlých bombardérů Mosquito a čtveřici dálkových bombardérů Halifax (nebo podobný typ). Součástí dodávek měla být i kompletní výzbroj, munice a pumy, a to jak pro bombardéry, tak stíhací letadla.

Ministerstvo národní obrany rozhodlo, že pro uspokojení izraelských požadavků může uvolnit pouze desítku tanků LT vz. 38, 65 stíhačů tanků ST-1 (německý typ Jagdpanzer 38 Hetzer vyráběný u nás v továrně ČKD) a 2 500 plamenometů vz. 40N včetně příslušenství. K ostatním položkám se vyslovilo negativně, kromě již dříve schváleného dodání desítky stíhacích S-199 s výzbrojí. Po oznámení ceny za nabízené tanky se izraelská strana rozhodla tuto část objednávky zrušit vzhledem k jejich vysoké ceně. V zahraničí dosahovaly ceny obrněné techniky z válečných přebytků přibližně poloviny oproti taxám požadovaným čs. zbrojovkami. 

Děla, minomety, messerschmitty...

Dodávky dělostřeleckých zbraní se rozběhly až v roce 1948. První zásilka obsahovala 12 houfnic vz. 16/19 ráže 100 mm, stejný počet 75mm horských kanónů vz. 28/J, 32 minometů vz. 34N ráže 82 mm, 18 minometů vz. 36N ráže 50 mm a 16 minometů vz. 42N ráže 120 mm. V květnu 1949 následovala další část zahrnující 20 minometů vz. 36N ráže 59 mm, pět záložních hlavní a více než 26 000 min, 30 minometů vz. 28N ráže 80 mm s příslušenstvím (kromě zaměřovačů) a přibližně 27 000 kusů munice, čtyři minomety vz. 36 ráže 80 mm s příslušenstvím včetně zaměřovačů a 5 000 nábojů, čtyři horské houfnice vz. 40N ráže 105 mm a 1 500 ostrých granátů a dalšího příslušenství.

Ještě před dodáním zákazníkovi prošly zbraně kvůli poškození opravami ve Škodových závodech v Plzni. Nově se rodící izraelské vojenské letectvo trpělo nedostatkem bojových strojů. Izraelci je potřebovali především pro ochranu svých dopravních letadel, která zásobovala obležený Jeruzalém i další židovská města a osady. Na počátku války za nezávislost toto snažení úspěšně mařily egyptské vzdušné síly, které několik izraelských dopravních letadel poškodily a začaly podnikat nálety na Tel Aviv.

V lednu 1948 proto zástupci Židovské agentury zahájili jednání o dodávkách stíhaček S-199 a v březnu souhlasilo ministerstvo národní obrany s dodáním deseti letadel včetně výzbroje, munice, náhradních dílů a pilotní výstroje. V Československu vyrobené a přejmenované messerschmitty měly dorazit po železnici v rozmontovaném stavu a v místě dodání je čs. mechanici opět smontovali. Druhá objednávka na stejný typ přišla v červenci, tentokrát na 15 kusů.

Pokračování: Československý obchod se zbraněmi: Dolary za Beneše i za Gottwalda (vychází 23. února)

Kromě S-199 Praha poslala i dva stroje C-2, tedy původně německé Arado Ar 96, sloužící k výcviku pilotů. Kromě samotných letadel zahrnovaly dodávky také značné množství munice pro palubní zbraně, několik tisíc lehkých leteckých pum o hmotnosti 1 a 2 kg, signální rakety, ale i těžké pumy o hmotnosti 250 a 500 kg.

Viktor Grochovskij se proslavil v roce 2013, když se významně podílel na objevování a výzkumu úlomků Čeljabinského meteoritu. Teď měl tento docent Uralské federální univerzity štěstí znovu, tentokrát ale v Íránu.

Poklady z vesmíru

V malebné solné poušti Lút ve východním Íránu, Grochovskij a jeho spolupracovníci objevili 13 kilogramů úlomků meteoritů, starých jako samotná Sluneční soustava. Badatelé na žhavém písku našli asi 70 různých úlomků meteoritů různých druhů.

TIP: Australští geologové našli meteorit, který je starší než Země

Na Zemi každým rokem spadne téměř 80 tisíc tun kosmického materiálu. Naprostá většina ani není vidět pouhým okem a zároveň převážná část skončí v oceánech. Maximálně 0,01 procenta tohoto materiálu z kosmu, tedy asi 8 tun ročně dosahuje alespoň takové velikosti, že ho vidíme i bez lupy. Grochovskij s kolegy tedy objevili slušnou úrodu kosmického materiálu, který bude mít velkou vědeckou hodnotu.

„Je celá z kamene, má nádhernou a pevnou klenbu, která jistě přečká až do dnů posledního soudu. Proporce vyjadřují nebeský řád, architektura se číselnou harmonií podobá hudbě.“ Zmíněnými slovy popsal královský kronikář Vilém Bretaňský jednu z největších gotických sakrálních staveb a nejvýznamnější mariánskou svatyni ve Francii – katedrálu Notre-Dame v Chartres. Podle dalších pramenů je v jejích 2 000 kamenných postavách, třech velkých rozetách a 176 oknech s malbami na skle zaznamenáno celé Písmo svaté.

 Seriál o symbolice čísel velkých staveb

• Pyramidy v egyptské Gíze
• Symbolika čísel v Bibli
• Katedrála Notre-Dame v Chartres
• Bazilika Saint-Remi v Remeši
• Santiniho Zelená hora

Výstavba gotického chrámu nad řekou Eure započala roku 1194. Posvátné místo však mělo mnohem delší tradici: Kdysi se tam prý nacházela druidská svatyně a od 8. století pak románský kostel, jenž se stal v 11. století obětí ničivého požáru. Práce na katedrále každopádně postupovaly překvapivou rychlostí, a již roku 1260 tak mohla být slavnostně vysvěcena. 

Tři tabule nesou grál

„Tři tabule nesly grál…,“ praví středověká legenda, z níž vycházel francouzský spisovatel a cestovatel Louis Charpentier, který zkoumání zmíněného svatostánku, respektive číselné symboliky v jeho zdech, zasvětil podstatnou část života. Podle něj lze v půdorysu slavné katedrály skutečně odlišit tři tabule: nejprve obdélníkovou, poté čtvercovou a nakonec kruhovou.

Poslední zmíněná má průměr 26,17 m a představuje slavný labyrint, který podle tradice sloužil jako výchozí místo pro kruhový iniciační obřad poutníků, vedený svého času samotným biskupem. Celkem 365 bílých kamenů utváří jedenáct soustředných kruhů rozdělených na čtyři kvadranty. Uprostřed se dřív nacházel mosazný ornament symbolizující Krista nebo též osvícení. Obklopovala jej šestilistá rozeta, která se jako vyjádření hvězdné povahy Boha běžně používala už v sumerském, babylonském, židovském a římském umění. 

Historikové zdůrazňují vztah mezi růžicí labyrintu a velkým rozetovým oknem v západní části katedrály: Okenní růžice má totiž přibližně stejný průměr jako labyrint a navíc se její střed nachází 32 m nad podlahou, což se přibližně shoduje se vzdáleností středu labyrintu od vchodu do katedrály. Pomyslně tedy oba body spojuje rovnoramenný trojúhelník. Propojení má ovšem především duchovní symboliku: Zatímco rozetové okno znázorňuje Krista obklopeného čtyřmi jezdci Apokalypsy a anděly troubícími na polnice posledního soudu, bludiště představuje peklo, z něhož musí Ježíš nejprve uniknout, aby dosáhl vzkříšení.  

Na zlatém půdorysu 

Posvátný střed katedrály leží někde mezi druhým a třetím okenním výklenkem kůru, kde do 16. století stával i původní oltář. Asi 37 m pod tímto bodem se nachází hladina vody ve studni s údajně zázračnými léčivými účinky. Opačným směrem se do stejné výšky tyčí vrchol gotické klenby. 

Základní půdorys Chartres byl pravděpodobně narýsován cíleně podle tzv. zlatého řezu (viz Konstanta lahodící oku), což je poměr o zaokrouhlené hodnotě 1,618. Všechny vzdálenosti mezi sloupy i délka chrámové lodi, bočních lodí a kůru totiž odpovídají násobkům zmíněného čísla. 

Zajímavá je také orientace celé stavby směrem k bodu, kde při letním slunovratu vychází slunce. Místo, kam tohoto červnového dne dopadají polední paprsky, vyznačuje údajně i jediná světlá dlaždice v jinak tmavém okolí. Takové uspořádání svědčí o záměrné spolupráci astronoma, geometra, skláře i kameníka, kteří se na stavbě chrámu podíleli.

Odborníci Texaské univerzity v Austinu vyvinuli nový postup, s nímž je možné objevit tak slabě zářící galaxie z velmi vzdáleného vesmíru, že to zatím nebylo možné. S pomocí této metody vystopovali galaxie desetkrát méně jasné, než se kdy povedlo.

Rachael Livermore a její kolegové hledali velmi slabě zářící galaxie na snímcích Hubbleova teleskopu z programu Frontier Fields. Podle Livermorové jsou tyto galaxie ve skutečnosti velice početné. Jen jsme je zatím nedokázali nalézt.

Astronomové svůj postup, který využívá efektu gravitační čočky, tedy ohýbání světelných paprsků působením gravitace, využili při analýze snímků dvou kup galaxií, studovaných v projektu Frontier Fields – Abel 2744 a MACS 0416.

TIP: Soustava teleskopů ALMA prozkoumala Hubbleovo ultrahluboké pole

Díky tomu odhalili nepatrně zářící galaxie z doby konce takzvané epochy Reionizace, kdy byl náš vesmír starý pouhou jednu miliardu let. Tyto galaxie září asi 100 krát slaběji, nežli galaxie zachycené na slavném Hubbleově ultrahlubokém poli, snímku malé oblasti velmi hlubokého vesmíru v souhvězdí Pece.

Stanice Kayashima dnes představuje pro japonské město Neyagawa důležitou dopravní tepnu. Známá je ale také obrovským kafrovníkem stojícím uprostřed nádraží. V době výstavby stanice, v roce 1910, nepředstavoval voňavoučký listnáč velký problém. Město mělo sotva desetinu dnešní populace a vlaků jezdilo do Neyagawy pomálu. Vše se ale změnilo v 60. a 70. letech minulého století, kdy město zažívalo bouřlivý rozvoj a kapacita nádraží se ukazovala jako nedostatečná. V roce 1972 proto úřady rozhodly o přestavbě stanice a o pokácení překážejícího stromu. K tomu druhému ale naštěstí nikdy nedošlo.

Mezi místními se traduje, že dřevorubec, který se o poražení stromu pokusil, ulehl ještě téhož dne s vysokými horečkami. Jiný příběh zase popisuje posvátného bílého hada, který byl spatřen ve větvích a kolem kmenu stromu, či hustý kouř stoupající z větví obrovského kafrovníku.

Tak či tak, v roce 1973 úřady rozhodly o zachování stromu. Vznikly nové plány přestavby stanice, které umožnily prastarému kafrovníku, jehož stáří vědci odhadují na více než 700 let, zůstat na jeho místě. Jen díky tomu je dnes zdejší nádraží vyhledávanou turistickou atrakcí i pozitivním odkazem generacím příštím.

Dospělí jedinci vydry mořské (Enhydra lutris) váží zhruba 15–45 kilogramů. Tato zvířata tak patří k největším příslušníkům čeledi lasicovitých šelem (Mustelidae) a naopak mezi nejmenší savce, jejichž životním prostředím je moře. I když se mořské vydry umí pohybovat po souši, jejich život i čas je zcela spojen s oceánem, kde loví, jedí, odpočívají, páří se a vychovávají mláďata.

Stavy mořských vyder se kdysi odhadovaly na 150–300 tisíc kusů. Intenzivní lov je přivedl na pokraj záhuby a populace byla zdecimována na jeden až dva tisíce kusů přežívajících na zlomku původního území. Naštěstí následoval zákaz lovu a četné ochranné a reintrodukční projekty, díky nimž se dnes vydry vyskytují na dvou třetinách někdejšího teritoria.

TIP: Nártoun filipínský aneb Trpaslík se strnulým pohledem

Jediným motivem k jejich záchraně ovšem nebyl pouhý fakt, že je jich čím dál méně. Ukázalo se totiž, že vydry jsou jedinou hrází proti invazivní populaci ježovek, které likvidují mořské řasy nezbytné pro většinu obyvatel mořského pobřeží. Malé mořské zvířátko tak umožňuje přežití mnohem větších a silnějších druhů – například velryb, které v lese mořských řas nacházejí úkryt před bouří nebo predátory.

Ježovky jsou vedle některých druhů měkkýšů, korýšů a ryb hlavní vydří potravou. Vydra se za nimi potápí na mořské dno, kde dovede za použití kamenů uvolnit kořist z jejího podloží a opět kamenem rozbije její nepoddajnou skořápku. Parádním kouskem vyder jsou údery kořistí o kámen, který si při splývání na hladině položí na prsa. Vydra mořská je tak jedním z mála zvířecích druhů, který umí účelově používat nástroje.