Královské zelené barety (2): Britské Commandos vycvičili nejzkušenější sadisté armády

21.10.2020 - Martin Šedivý

Během plánování invaze v Normandii došlo ke změně nahlížení na využití jednotek Commandos a jejich příští specializaci. Již neměl být kladen primární důraz na diverzní poslání jednotky, ale Commandos mělo být využito spíše jako úderných a skvěle vycvičených jednotek pěchoty.

<p>Současná podoba RMC v afghánských misích.</p>

Současná podoba RMC v afghánských misích.


Reklama

Na základě sicilských a italských zkušeností došlo během plánování invaze do Normandie v červnu roku 1944 ke změně nahlížení na využití jednotek Commandos a jejich příští specializaci. Již neměl být kladen primární důraz na diverzní poslání jednotky, ale Commandos mělo být využito spíše jako úderných a skvěle vycvičených jednotek pěchoty.

Předchozí část: Královské zelené barety: Britské Commandos vycvičili nejzkušenější sadisté armády

1. brigáda speciálních sil (která byla koncem roku 1944 přejmenována na 1. Commando brigádu) se společně s 4. brigádou speciálních sil (která byla zformována ze čtyř komand Královského námořnictva) vylodila ráno 6. června 1944 na plážích Normandie a zúčastnila se postupu do francouzského vnitrozemí, kde se měla spojit s britskou 6. výsadkovou divizí. 1. brigáda speciálních sil bránila vynikajícím způsobem levé křídlo vylodění a byla stažena zpět do Anglie po 83 dnech. Později se zapojila do ardenské protiofenzivy a v březnu překročila Rýn u městečka Wessel. Po závěrečném postupu Německem zastihl 1. brigádu konec války na březích Labe.

4. brigáda speciálních sil překročila na konci srpna 1944 řeku Seinu a v říjnu byla povolána k obojživelnému výcviku pro připravované vylodění na holandský ostrov Walcheren. Příslušníci Royal Marine Commandos se vylodili na ostrově ráno 1. listopadu 1944 za asistence komanda No.4, které zaútočilo na jižní část ostrova. Zimu strávila brigáda u řeky Šeldy, kde bránila britské pozice, a později obsadila linii u řeky Maasy, kde zůstala až do německé kapitulace.

Ve stínu tradice

Rozpouštění armádních Commandos začalo už před koncem války v lednu 1945, přičemž demobilizovaní muži se vraceli zpět ke svým domovským regimentům. Během roku 1946 bylo rozhodnuto o zachování tří komand Královského námořnictva, sloučených do 3. brigády Commandos, přičemž každá ze zachovalých jednotek bude symbolicky reprezentovat jednu z brigád speciálních sil.

No.42 RM Commando odkazuje na komanda bojující na Dálném východě, No.40 RM Commando reprezentuje 2. brigádu speciálních sil operující ve Středomoří a No.45 RM Commando připomíná svou existencí všechny jednotky Commandos, které se účastnily bojů v severozápadní Evropě. 

Koncem roku 1946 byly všechny tyto jednotky převeleny ke službě v Hongkongu a v květnu následujícího roku byly přesunuty na Maltu, odkud byly vysílány k udržování pořádku v Palestině a suezské oblasti. Všechny tři jednotky námořních Commandos asistovaly při náročném stažení Britů z Palestiny a stály u zajištění bezpečnosti nově vytvořeného státu Izraele. No.40 RM Commando byla poslední jednotkou, která opustila Haifu dne 30. června 1948. 3. brigáda Commandos byla poté zredukována na celkový počet 2 200 mužů. Během malajské krize se brigáda zúčastnila bojů v tropických džunglích a v souvisejících bojích zneškodnila 171 komunistických bojovníků a dalších 50 zajala, to vše za cenu 30 padlých mužů. 

V reakci na vypuknutí války v Koreji bylo urychleně reformováno Commando No.41 (na No.41 Independent Commando) a po 16. srpnu 1950 bylo zapojeno společně se speciálními silami americké armády do vojenských akcí v regionu. V Koreji se No.41 (Independent) Commando zúčastnilo několika osvědčených klasických pobřežních útoků na západní pobřeží země a v prosinci byla jednotka zařazena pod velení americké 1. divize námořní pěchoty, se kterou se zúčastnila bitvy u Hagaru-ri, za což obdržela ocenění amerického prezidenta.

Následujících 20 let se Royal Marine Commandos zapojili do nejrůznějších drobných konfliktů, které vypukly v souvislosti s omezováním britského vlivu v tradičních koloniích (od Jemenu, Kypru až po Borneo), a zastaralé opakovačky Lee Enfield vystřídaly samonabíjecí pěchotní pušky L1A1. V 60. letech se rozhořely intenzivní boje na Blízkém východě a došlo tak k opětovnému rozšíření početních stavů Commandos. Na konci desetiletí zde sloužilo 633 důstojníků a 7 515 mužů. O roku 1970, kdy vzrostla aktivita Irské republikánské armády, byli RM Commandos pravidelně nasazováni při potlačování tamních nepokojů.

Když 2. dubna 1982 napadly argentinské jednotky Falklandské ostrovy, pouhých 67 příslušníků Royal Marine Commandos bránilo houževnatě pevninu proti mnohonásobné početní přesile. Commandos se vzdali až po naléhání místních britských úřadů a 3. brigáda Commandos hrála klíčovou úlohu jak při zpětném dobytí ostrovů, tak při konečné porážce argentinských vojsk. 

Krátce po ukončení falklandské intervence se jednotky RM Commandos navrátily, stejně jako zbytek britské armády, k výrobku zbrojovky v britském Enfieldu – k útočné pušce L85. Tato puška si nezískala kvůli skrytým výrobním vadám přílišnou důvěru a byla záhy modifikována na verzi L85A2. V této podobě slouží dodnes.

Po pádu východního bloku byly jednotky RM Commandos nasazeny při prvním i druhém iráckém konfliktu, zúčastnily se misí v Kosovu a Sierra Leone a v současnosti je 3. Commando brigáda součástí speciálních složek koaličních vojsk a sbírá bojové zkušenosti v Afghánistánu a Iráku. Jednotky RM Commandos se v poslední době staly propagačním „tažným koněm“ britské armády, jejich činnost je hojně medializována a nábor k této jednotce se stal součástí mnoha britských televizních reklam.

TIP: Lovci ze severu: Dánská speciální jednotka Jaegerkorpset patří mezi světovou elitu

Současný výcvik se změnil jen pramálo a navazuje na osvědčené tradiční tréninkové metody, vyvinuté již v dobách druhé světové války, snad jen s tou výjimkou, že trénink již neprobíhá ve skotském Achnacarry, ale na samotném jihu Anglie, v městečku Lympstone. 

Symbolika zeleného baretu

Každý nový absolvent tréninkového kurzu Commandos obdrží mezi vojáky vysoce ceněný tmavě zelený baret, který značí jeho příslušnost k elitě Britské armády. Avšak nebylo tomu tak od samého počátku. Zelený baret byl zaveden pro všechny útvary Commandos během roku 1942 ve snaze standardizovat nejrůznější typy pokrývek hlav nošených příslušníky raných Commandos. Jen v roce 1941 existovalo přes 80 různých čepicových odznaků a mnoho rozličných pokrývek hlavy. 

Barety nosili v dobách 1. světové války příslušníci britských tankových jednotek a byly oblíbené pro svou praktičnost. V dobách druhé světové války pak prodělávaly svoji renesanci, když byly přijaty nejprve v kaštanově červené barvě pro parašutistické jednotky a pak v zelené pro jednotky Commandos. 

Samotný nápad použít baret je přiřknut iniciativě Commanda No.1, které si nechalo na vlastní žádost vyrobit experimentální sérii u firmy Irvine. Zelená barva byla zvolena kvůli tehdejší nášivce komanda No.1 – první oficiální nášivce Commandos vůbec, která znázorňovala zeleného mloka v plamenech. Zelená barva dále zaujímá důležité místo ve skotské heraldické tradici a navíc je pro takový typ jednotek zkrátka praktická.

Jakmile firma Irvine vyhotovila první dodávku baretů, důstojníci z komanda No.1 požádali brigadýra Roberta Laycocka o udělení svolení k jejich oficiálnímu používání. Laycock, který zrovna hledal námět pro vhodnou unifikovanou pokrývku hlavy jednotek Commandos, byl nápadem nadšen a ihned ho schválil. Zelený baret se tak stal symbolem elitně vycvičených jednotek, který se v britské armádě udržel do současnosti a rozšířil se do mnoha dalších armád celého světa.

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Historie

Dnešní život se odehrává v sedě

Věda
Reklama

Kresba pratura ze 16. století. Poslední kus pratura uhynul v roce 1627.

Příroda

Loni probíhal na ISS experiment s cílem pochopit, jak se tělo přizpůsobuje mimozemskému prostředí. Hlavu a hruď astronautky Anne McClainové pokrývá několik senzorů sbírajících data o cirkadiánních rytmech.

Vesmír

Zaniklou obec dnes připomínají nově vysázené aleje i fotografie původních domů rozeseté v krajině. Na místo, kde kdysi stávala obec Fukov, upomíná také dřevěný kříž.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907