Modrá planeta zamořená lidmi: Existuje hranice přelidněnosti Země?

22.06.2020 - Vilém Koubek

Existuje hranice přelidněnosti Země? A pokud ano, nepřekročili jsme ji už? Přírodní zdroje docházejí, klima se mění, a přestože chudoby globálně ubývá, na mnoha místech planety stále není dostatek základních potravin. Kde leží limity lidstva?

<p>V současnosti žije na Zemi 7,7 miliardy lidí a zmíněné číslo v následujících desetiletích dál poroste.</p>

V současnosti žije na Zemi 7,7 miliardy lidí a zmíněné číslo v následujících desetiletích dál poroste.


Reklama

Na Zemi dnes žije 7,7 miliardy lidí, přičemž každý rok se populace průměrně rozroste o dalších 81 milionů. Deváté miliardy dosáhneme podle předpovědí v roce 2037 a desáté o dvě dekády později. Trend tak sice mírně zpomaluje, ale obyvatel planety stále přibývá až šokujícím tempem.

„Staré dobré“ metly lidstva v podobě infekčních nemocí a podvýživy se daří díky humanitárním projektům vytlačovat. Záchody a tekoucí voda se stávají normou i v největších slumech, a dokonce v těch nejchudších zemích klesla kojenecká úmrtnost na historické minimum. Ani skutečně ničivé epidemie, jako například španělská chřipka s odhadovanými 50 miliony obětí, popsaný vývoj nijak podstatně neovlivnily. Jsme tady a množíme se dál. 

Milujme se a množme se?

Odhaduje se, že v 8. tisíciletí př. n. l. žilo na Zemi okolo pěti milionů lidí. Na přelomu letopočtu poskočilo zmíněné číslo na 200 milionů (podle některých vědců dokonce na 300–600 milionů) a globální populace se dál rozrůstala rychlostí asi 0,05 % za rok. První miliardu však lidstvo pokořilo až roku 1804, a to díky životnímu standardu, který pomohla nastolit industriální revoluce. Druhá miliarda přibyla o 130 let později, třetí po dalších třech dekádách, čtvrtá po následujících 15 letech a páté jsme se dočkali v roce 1987. 

Již koncem 18. století se přitom filozof Thomas Robert Malthus ve svých esejích zabýval „neukojitelnou touhou lidí se rozmnožovat“, která podle něj měla planetu přelidnit. Budoucnost tak viděl apokalypticky, protože lidstvo v jeho úvahách jednoduše vytěžilo všechny dostupné zdroje a posléze vymřelo během decimujícího hladomoru.

Pevně dané hranice 

Řada vědců odhaduje, že Země dokáže uživit 9–10 miliard lidí. Například harvardský sociobiolog Edward O. Wilson ve své knize Future of Life, tedy „budoucnost života“, mimo jiné tvrdí, že možnosti biosféry jsou pevně dané a kromě omezeného množství pitné vody existuje také horní hranice vypěstovatelné potravy. I kdybychom veškeré hospodářské plodiny použili jako jídlo a zcela vynechali krmení dobytka, potenciál zemědělské půdy zůstává omezený. 

„Pokud by se ze všech obyvatel planety stali vegetariáni a na Zemi by zbylo minimum dobytka nebo žádný, současných 1,4 miliardy hektarů orné půdy by uživilo asi deset miliard lidí,“ tvrdí Wilson. Problém tkví samozřejmě v tom, že se mnozí jedinci masa nikdy nevzdají. Zároveň se ne každá půda hodí pro zemědělské účely. Právě proto se dle Wilsona reálná horní hranice zalidnění planety pohybuje pod teoretickým desetimiliardovým maximem.

Chudí a úsporní

David Satterthwaite z International Institute for Environment and Development dodává, že „důležité není ani tak množství lidí na Zemi, jako spíš způsob a míra, s níž uspokojují své potřeby“. Jeho teorie o budoucnosti populace staví mimo jiné na lokalitách, kde bude přírůstek obyvatel největší: V následujících dvou dekádách se totiž mají rozrůstat hlavně centra měst v zemích s nižšími a středními příjmy. A pokud by se v daných oblastech objevilo víc lidí, globální dopad by mohl být překvapivě minimální. 

Z historického hlediska totiž víme, že městské oblasti s nižšími a středními příjmy mají menší spotřebu a zároveň produkují méně CO2. „Existují obce v chudších státech, které vypouštějí méně než tunu oxidu uhličitého na osobu ročně. Na druhé straně sídla v bohatých lokalitách produkují šest až třicet tun,“ vysvětluje badatel. Z uvedeného pravidla samozřejmě existují výjimky: Například dánská Kodaň má relativně nízkou roční produkci CO2 na osobu v hodnotě 2,8 t. Obecně lze podle Satterthwaiteovy teorie tvrdit, že by Země „zvládla“ i 11 miliard lidí. Nicméně společnost se neustále vyvíjí, chudší regiony se časem promění v bohatší, a s tím vzroste i dopad na planetu.

Co potřebují Američané

Podle environmentálních odborníků z Worldwatch Institute dokáže základní potřeby průměrného člověka pokrýt zhruba 1,9 ha půdy: Uvedený prostor mu zajistí dost jídla, materiálu na výrobu oblečení i dřeva na otop či stavbu, a zároveň pohltí veškerý jeho odpad. Běžný Američan nicméně „zabírá“ 9,7 ha. Pokud bychom tedy všichni žili jako průměrní obyvatelé USA, Země by uživila pouhých 1,5 miliardy jedinců. Obdobné statistiky pak platí pro spotřebu vody.

Za popsanou „nenasytností“ se ukrývá mimo jiné touha po mase, spojovaná v současnosti se zvyšováním životního standardu střední třídy. Konkrétně každý Američan ročně zkonzumuje v průměru přes 100 kg masa. Stejnými čísly se může „pochlubit“ také Austrálie, zatímco na západě Evropy jde o 50–100 kg a nejskromnější jsou v daném ohledu africké státy: Etiopie se 7 kg, Rwanda s 8 kg a Nigérie s 9 kg. A přestože je maso výživově bohaté, patří mezi velmi neefektivní potraviny – do chovu zvířat zkrátka musíme investovat víc, než kolik dostaneme zpět. 

Zbytečně drahé hovězí

Na získání jedné tuny hovězího masa se spotřebuje 15 400 m³ vody. Následuje jehněčí s 10 400 m³, vepřové s 6 000 m³ a kuřecí se 4 300 m³. Optimální pastvina pro jednu krávu přitom podle některých chovatelů představuje i víc než 4 000 m². Ne vždy se dá tato půda využít jinak, nicméně v mnoha případech by se mohla osázet například kukuřicí, která by nasytila mnohem víc lidí než jediný kus skotu. Pastviny navíc často vznikají na vykácených plochách, přičemž úbytek stromů znamená nižší pohlcování vzdušného CO2 a oteplování planety…

Víme tedy, jak se k Zemi nechovat. Kde ovšem leží ideální hranice mezi uskromněním se a prospíváním populace? Jaké složení potravy by nám pomohlo neničit planetu, ale zároveň vést plnohodnotný život? Analytici ze společnosti EAT-Lancet Commission spočítali, že abychom svými stravovacími návyky nezpůsobili nezvratné poškození Země, musí spotřeba červeného masa klesnout o polovinu: V roce 2016 se ho například globálně zkonzumovalo přes 58,7 miliardy tun. Na druhé straně množství zeleniny, ovoce a oříšků v našich jídelníčcích by se mělo zdvojnásobit.

Zelenina, vejce, mléko

Marion Nestleová z New York University uvádí, že „člověk by měl přijímat převážně rostlinnou stravu“. Ideál podle ní představuje vegetariánská dieta, která se nevyhýbá například mléčným výrobkům či vejcím, anebo smíšená dieta, v níž se vegetariánství míchá s občasnou konzumací masa. Čisté veganství není v současném nastavení společnosti a zemědělství z planetárního hlediska nejefektivnější, neboť zcela vylučuje živočišné produkty. Zdaleka ne všechny pastviny lze přitom přeměnit v pole: Podle studie organizace Agter, která se věnuje boji s chudobou, se ke kultivaci zemědělských plodin hodí pouze 27 % souše. Veškerý využitelný zbytek, tedy pastviny a mírně zalesněné křovinaté oblasti, tvoří dalších 10 % zemědělských oblastí, jež by bez dobytka zely prázdnotou. Zahrnutím masa do jídelníčku se tak může vyrábět víc potřebného jídla. 

TIP: Až budeme všichni vegany: Co by znamenal přechod všech lidí na veganskou stravu?

Cesta k uživení větší populace zřejmě povede také přes účinnější pěstování plodin díky genetické modifikaci (GMO). Pro mnohé stále kontroverzní odvětví vědy, které nahradilo dlouhodobé šlechtění přímými zásahy do DNA rostlin, se totiž v posledních letech soustředí výhradně na zvyšování produkce a přizpůsobování plodin dřív nehostinným podmínkám. 

Zlato v rýži

Jedním z nejdůležitějších kroků k většímu výnosu se nejspíš stane zefektivnění fotosyntézy, při níž rostliny s využitím slunečního záření přeměňují oxid uhličitý na kyslík a živiny. Popsaný proces však zpomalují změny povětrnostních podmínek: Pokud zeleň čelí přímému slunci, nevyužívá nadbytek svitu a její vnitřní procesy se zpomalují. Vědci proto plodiny upravili tak, aby se slunečním zářením nakládaly lépe. Ve výsledku porostou rychleji a budou až o 20 % výnosnější. Podle vedoucího projektu Stephena Longa z University of Illinois je přitom v budoucnu reálné zvýšení produkce dokonce o 50 %.

TIP: Tikající populační exploze: Jak bude vypadat světová populace za 50 let

GMO však ovlivňuje i kvalitu plodin, kterou lze přizpůsobit potřebám obyvatel. V oblastech, kde tvoří základ kuchyně rýže, zemře každý rok zhruba 250 tisíc lidí na potíže způsobené nedostatkem vitaminu A. Modifikací proto vznikla tzv. zlatá rýže s netradičním odstínem, obsahující karotenoidy, jež naše tělo přetváří v potřebný vitamin. Podobně vznikají odrůdy brambor s vyšším množstvím bílkovin, či dokonce banány určené k vaření coby zdroj „áčka“ i železa. Díky GMO tak bude moct prospívat početnější populace, aniž by rostly požadavky na prostor k pěstování plodin, a zmizí rovněž zdravotní problémy způsobené méně pestrou stravou. 

Finální počty

Limit 11 miliard lidí na planetě tedy představuje skutečně pouze odborný odhad. S reálnou kapacitou pořádně zamíchá nejen genetické šlechtění a efektivnější produkce, ale také proměny lidských zvyků. Bohatnoucí střední třídy rozvojových zemí si dopřávají víc masa jako znak nově nabytého postavení. Pokud jeho konzumaci sníží Západ, budou ochotné jít stejnou cestou? Na definitivní odpověď si musíme počkat dvě až tři dekády.  

Voda pro všechny

V roce 2010 se v USA spotřebovalo každý den 1,34 bilionu litrů vody, tedy 3 785 l na osobu. Polovina z toho šla na výrobu elektřiny, třetina zavlažila pole a zhruba 10 % připadlo na domácnosti v podobě splachování či praní. Pokud by 7,7 miliardy lidí na Zemi využívalo vodu stejně jako Američané, přesáhla by světová spotřeba 10 000 km³ ročně. Celkový objem pozemských sladkovodních jezer a řek přitom činí zhruba 91 000 km³.  

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Locusta (vlevo) prý zabila stovky Římanů. Lucrezia Borgia zase patřila k velmi vzdělaným ženám.

Zajímavosti

Množství odpadní elektroniky neustále roste.

Věda
Revue
Vesmír

Torpédové čluny byly postrachem japonských zásobovacích lodí.

Válka

Po více než dvou letech dorazila výprava k řece Zambezi, kde měla začít stěžejní část cesty

Historie

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907