Podle Organizace spojených národů (OSN) si člověk bez potíží vystačí s 20 l vody denně. V Evropě jí však průměrně použijeme každý den víc než šestinásobek, a to pouze k přímé spotřebě určené k pití a mytí. Jenže – podle vědců z iniciativy Water Footprint Network vyžaduje výroba 1 kg chleba 1 608 l čisté vody a 1 kg hovězího 15 415 l. Zahrneme-li tedy i tekutinu využitou v průmyslu, připadá na každého Evropana 4 815 litrů denně. Pro srovnání: U Američanů se jedná bezmála o 8 000 litrů a u Indů asi o 3 000 litrů.

Modrá planeta šedne

Pitnou vodou plýtváme, zároveň se však její dostupnost velmi nespravedlivě dělí. Podle Světového fondu na ochranu přírody (WWF) k ní nemá dlouhodobě přístup 780 milionů lidí, a podle Světové zdravotnické organizace (WHO) jde dokonce o víc než miliardu. Alespoň jeden měsíc v roce pociťují nedostatek cenné tekutiny na čtyři miliardy lidí, tedy víc než polovina lidstva. Podle prognóz uvedené číslo poroste, a počet těch, kterým se pitné vody skutečně nedostává, se do konce století zdvojnásobí – na 1,5 miliardy. Nutně to vyvolá ekologické, hospodářské a sociální katastrofy, jejichž důsledky se rozhodně nevyhnou ani střední Evropě. 

Zásoby pitné vody se povážlivě tenčí, ale její spotřeba roste takovým tempem, že jí v roce 2050 budeme potřebovat o polovinu víc. Už dnes životodárná tekutina dochází na Blízkém a Středním východě, v severní Africe, Austrálii i Střední Asii. Z někdejší rozlohy Aralského jezera zůstala po půlstoletí nedomyšlených experimentů se zavlažováním méně než desetina (ačkoliv se nyní blýská na lepší časy – viz článek Smrt a znovuzrození Aralského moře ve 100+1 č. 19/2017). V Kalmycké republice v evropské části Ruska se právě utváří první poušť, jejíž vznik přímo podnítil člověk – respektive zemědělství, které nebere ohled na místní ekologické souvislosti. V příštích desetiletích začnou mít vážné problémy se zajištěním pitné vody také země na jihu Afriky, Pákistán nebo Čína. 

Bezohledné zemědělství 

Sílící nedostatek cenné tekutiny má hned několik důvodů: V prvé řadě jde pochopitelně o nárůst populace. Do půlky století nás bude na Zemi o třetinu víc, a okolo roku 2100 dokonce o polovinu víc než dnes. Kromě toho se vodou neuvěřitelně plýtvá: I v suchých oblastech se napouští do bazénů, zavlažuje golfová hřiště a především zalévá „zimní“ zeleninu a ovoce – španělská rajčata, olivy na jihu Itálie nebo pomeranče v Egyptě. Zmíněné bezohledné zemědělství v kombinaci se znečištěním způsobuje, že mnohé země přicházejí o víc pitné vody, než kolik dokážou jejich ekosystémy nahradit.

Znečištění vodních zdrojů představuje velký problém (nejen) v Indii a Číně. Kontaminace se týká 54 % objemu čínských řek a zasahuje pitné zdroje, jak přiznává i vláda lidové republiky. Na severu země nemá trvalý přístup k čisté vodě 200 milionů lidí. V rozvojovém světě se podle odhadů vypouští bez vyčištění na 90 % odpadní vody a téměř tři čtvrtiny průmyslově kontaminované tekutiny. Ovšem ani Středozemní moře není zrovna průzračným horským jezírkem: Ročně do něj spláchneme mimo jiné 800 000 tun dusičnanů a 60 000 tun pracího prášku.

Uprchlíci za vodou

Globální klimatické změny způsobují, že v oblastech s vysokou četností a intenzitou srážek prší víc a deště jsou ničivější, zatímco suché regiony se mění v ještě sušší. Rozloha lokalit považovaných za „velmi suché“ se podle vědců citovaných Mezivládním panelem pro změny klimatu od 70. let zdvojnásobila. Nad některými částmi jižní Afriky či Brazílie spadne ve střednědobém výhledu i o třetinu méně srážek. Rozpínající se Sahara pak ohrožuje bezmála miliardu lidí. OSN odhaduje, že jen z oblasti Sahelu na jihu africké pouště odejde do konce desetiletí až šest milionů lidí – a mnozí z nich zamíří do Evropy: Z globálního hlediska nabízí každá z nespočtu studií jiný odhad, pro polovinu století se každopádně jedná o 20–700 milionů uprchlíků.

V Somálsku právě teď téměř tři miliony lidí nevědí, co – nebo zda vůbec – budou zítra jíst. Po suchém roce 2016 letos prakticky nenastalo jarní období dešťů, úroda byla mizivá, dobytek pomřel. Vody se nedostává ani pro lidi, navíc je špinavá. Do poloviny roku se přes 50 tisíc tamních obyvatel nakazilo cholerou a 900 z nich zemřelo. Ve válkou zmítaném Jemenu si epidemie cholery dosud vyžádala na 1 400 obětí a počet nemocných údajně přesáhl čtvrt milionu. Za posledních 50 let ustoupila hladina spodní vody v jemenském hlavním městě z hloubky 30 m do 120 m. Celých 90 % vody se přitom před válkou využívalo k zavlažování polí, polovina ovšem směřovala na kátu, jejíž listy se žvýkají pro opojné účinky – a které se samozřejmě nikdo nenají. 

Doutnající konflikty 

Souvislost mezi nedostatkem životodárné tekutiny a migrací je zřejmá. K ozbrojené srážce dvou států o cennou surovinu naštěstí zatím nedošlo, přetahování o její zdroje však už probíhá leckde. Podle OSN žádná dohoda neřeší využívání zhruba dvou třetin vodních ploch a podzemních rezervoárů, které zasahují do území více států. Atmosféra houstne hlavně na Středním východě, kde musí 5 % lidstva vystačit s pouhým 1 % celosvětových zásob pitné vody. 

Na další velké potíže v regionu zadělává turecká soustava 22 přehrad na Eufratu a Tigridu, které budou již brzy vyrábět elektřinu – a také odkloní téměř třetinu objemu toků do zavlažovacích kanálů. Přestože to v obou státech níž po proudu vyvolává přinejmenším velké obavy, Irák ani Sýrie se zatím nedokážou bránit. V Ankaře si proto mohou mnout ruce. „Jiné země v regionu mají ropu, my máme vodu,“ říkával s oblibou bývalý turecký premiér a prezident Turgut Özal. Mamutími přehradami a zavlažovacími systémy se „pyšní“ i Čína, jež tak sousedům ubírá ze síly Mekongu a Brahmaputry. Spory se vedou rovněž o Jordán, Nil či Aralské jezero. 

Zachrání nás moře? 

Naopak v mořích je vody stále dost. V současnosti na světě funguje přes 15 tisíc odsolovacích továren s denním výkonem 20 000 m³ a víc. Zařízení tohoto druhu pomalu začínají budovat Čína a Indie, zatímco v Austrálii už mají za sebou první roky zkušeností. Singapur pokrývá odsolováním zhruba desetinu spotřeby pitné vody pro svých 5,6 milionu obyvatel, a to s únosnými náklady v přepočtu 11 Kč na litr. Nejvíc odsolují Saúdové ve svých 30 provozech a celosvětově jde na jejich konto pětina takto vzniklé pitné vody. Z pobřeží ji do Rijádu a jiných měst rozvádí potrubí táhnoucí se pouští v délce 4 000 km.

Odsolování sice nabízí jisté řešení, v první řadě však musíme s nejdůležitější surovinou nakládat rozumněji. Evropské a americké domácnosti zdánlivě spotřebují jen zanedbatelné množství pitné vody – zhruba 5 % světových zásob. Jenže tři čtvrtě veškeré cenné tekutiny znehodnotí zemědělství, zejména kvůli naší potřebě masa a exotických plodů. Místo spoléhání na technologie zítřka bychom tak měli už nyní přehodnotit principy průmyslového zemědělství a především své spotřebitelské chování. Mnoha budoucím katastrofám bychom jistě dokázali předejít, nebo bychom alespoň zvládli omezit jejich dopad. Zatím však chybí vůle. 

U dobrovolníků, kteří začali užívat propranolol proti bolesti na hrudníku a nízké srdeční frekvenci, se prokázalo nižší skóre v psychologických testech zaměřených na skryté rasistické tendence. Tito lidé měli v podvědomé rovině menší rasistické předsudky než skupina dobrovolníků léčená pouze placebem. 

TIP: Ani bílá ani černá: Historie boje za jednobarevnou krev

Experimentu, který proběhl v roce 2012, se účastnilo 36 respondentů, přičemž polovina dostala propranolol a druhá polovina placebo. Respondenti měli odstupňovaně vyjadřovat své sympatie a nesympatie k lidem s různou barvou kůže, ale i k homosexuálům, muslimům, křesťanům a narkomanům.

Vědci nečekaný efekt léku přičítají faktu, že rasismus je založen na strachu. A protože propranolol ovlivňuje mimo jiné část mozku, která je zodpovědná za pocity strachu, účinkuje i proti rasismu. Zajímavé je, že na vědomé úrovni se míra rasistických, náboženských a genderových předsudků u zkoumaných lidí nezmenšila. 

Zcela nedávno prořízl noční oblohu nad Michiganem jasný meteor. Z vesmíru přiletěl balvan, který nad Spojenými státy narazil do husté vrstvy zemské atmosféry a skončil svou existenci v jasné explozi.

Exploze rozsvítila celou noční oblohu. Spolu s následným zvukem výbuchu některým pozorovatelům připomněla meteorologický jev. Místní odborníci na počasí National Weather Service v Detroitu ale informovali veřejnost, že velmi pravděpodobně nešlo o bouři či blesky ale meteor.

Zemětřesení nebo exploze balvanu z kosmu?

Jejich závěry záhy potvrdila i geologická služba USGS (United States Geological Survey). Podle nich exploze tohoto meteoroidu vyvolala silné rázové vlny, které dokonce ovlivnily pozemské seismografy. Exploze meteoroidu se pro ně stala zemětřesením 2. stupně.

TIP: Hádanka rozluštěna: Proč meteoroidy před dopadem na Zemi explodují?

Země se při tomto „zemětřesení“ nijak znatelně nepohnula, takže přísně vzato šlo o takzvané „pseudozemětřesení“. I tak nám ale tento meteoroid připomněl, že okolní vesmír není tak prázdný, jak se někdy zdá.

Stolové hory nabízejí mnoho geologických zajímavostí, nádherné výhledy a hlavně rozlehlý kus divočiny. Jsou jedinými tabulovými horami v Polsku a mohou se pyšnit nejvyšším pískovcovým vrcholem celé střední Evropy – Velkou Hejšovinou (919 metrů nad mořem). Pro unikátnost celé oblasti a byly hory v roce 1993 vyhlášeny Národním parkem.

Sochařská práce z třetihor

Pohoří zaujímá asi 190 km², táhne se v délce 45 kilometrů a viditelně se liší od ostatních hor  v oblasti. Má charakter stupňovitých pískovcových tabulových plošin a hřbetů. Nižší partie dosahují výšky zhruba 750 metrů nad mořem a jsou z velké části zalesněné. Horní část se skládá z několika samostatných celků, které se zvedají ještě dalších sto až stopadesát metrů nad okolní terén. Právě nejvyšší partie (Hejšovina, Bor) tvoří nejatraktivnější místa Stolových hor.

Pískovec je převládající horninou „Stolovek“. Původ hornin je spjat s intenzivním usazováním písku na dně mělkého křídového moře před 140–67 miliony lety. Vrcholové partie vděčí za svůj současný vzhled třetihorám, kdy podléhaly intenzivním přírodním procesům. Zejména vodní, větrná eroze a teplotní změny utvářely to, co máme dnes možnost  obdivovat.

Bonsaje a minerální vody

Podobná unikátní geologická stavba horských masivů s bohatstvím skalních forem a tvarů není na Zemi častá. Mimo střední Evropu se objevuje ještě například v Kanadě a v Africe. Borovice rostoucí na skalách někdy připomínají přírodní bonsaje, navzdory malé výšce  jejich stáří mnohdy přesahuje 200 let.

Stolové hory jsou také významným zdrojem minerálních pramenů. Uhličité, vápenito-magnezité, sodné a železité minerální vody vyvěrají v oblasti města Dušníky, kyselky alkalicko-železité v Lázních Polanica a v Chudobě také minerální vody s obsahem arsenu. Ještě do nedávných dob se i v nedaleké Bělovsi u Náchoda stáčela známá kyselka Ida a fungovaly zde lázně. Dnes již tomu tak bohužel není.

Hluboko uchovaný sníh

Územím probíhá státní hranice a některé okrajové výběžky pohoří zasahují do České republiky. Na severozápadě jsou to Broumovské stěny, na západě pak masiv Boru, přecházející v Čechách do Polické pánve. Na Policku můžete nalézt stolovou horu Ostaš. I tyto lokality nabízejí pískovcová dobrodružství.

Ve Stolových horách panuje klima typické pro nižší partie horského lesa. Nejteplejším měsícem je červenec, na druhém pólu stupnice je leden. Sněhová pokrývka se v nejvyšších polohách udrží více než 130 dní v roce. V některých hlubokých soutěskách na Hejšovině vydrží až do července (např. v Piekielku).

Africká savana v Polsku

Park Stolových hor pokrývají lesy o rozloze 56 km², což představuje 89 % z celkové rozlohy  (území parku není totožné s celou oblastí pohoří). Jsou převážně tvořeny uměle založenými smrkovými porosty, původní smíšené lesy s jedlemi, buky a javory kleny se zachovaly jen na některých místech (Rogowa kopa, Wrota Pósny).

TIP: Půvab kamenných útvarů České republiky aneb Kazatelny v chrámu přírody

V parku stojí mimo jiné za pozornost rašeliniště s výskytem borovice blatky a cenná luční společenstva zejména v lokalitě Lezyckie Skalki, které se přezdívá „Africká savana“. Celkově se zde vyskytuje celá řada chráněných druhů rostlin.

Typickými zástupci větších savců, které zde můžete zahlédnout, je například jelení zvěř, srnčí a divoká prasata. Můžete narazit i na méně častého jezevce. Ze zástupců ptačí říše se možná setkáte s čápem černým, ostřížem, krahujcem a na skalních plošinách hnízdícím výrem, poštolkou, krkavcem atd. Ve skalních štěrbinách nalézají útočiště unikátní druhy pavouků a chvostoskoků. Na Machovsku pod Borem se vyskytuje velmi výrazná populace muflonů.

I když se někteří důstojníci podíleli na vzestupu fašistů a podporovali jejich státní převrat, Mussolini měl s armádou složité vztahy. Ozbrojené síly nebyly s režimem tak pevně propojené jako třeba v Německu, mnozí generálové se navíc cítili být loajální spíše králi Viktoru Emanuelovi III. než ducemu. Projevovalo se to mimo jiné tím, že se nejvyšší velitelé nijak nehnali do válek, jež jim Mussolini nakonec musel někdy doslova vnutit.

Kdo může za neúspěch

Rozkol mezi diktátorem a armádou se prohluboval s rostoucí řadou porážek. Italští vojáci totiž těžce nesli opovržení, které jim často dávali najevo jejich němečtí spojenci. Mussolini ale navzdory opozici z řad generálů i některých diplomatů nadále trval na dodržení všech závazků vůči Hitlerovi. Tím vedl zemi ke katastrofě a čím dál tím více se odcizoval ozbrojeným silám.

TIP: Spojenecká vylodění 1942-1945: Itálie 1943

Vinu za špatný stav země i režimu házel duce na armádu i v momentě svého pádu. Dne 24. července 1943 při projevu těsně předtím, než jej Velká fašistická rada odvolala, označil za hlavní příčinu všech nesnází fakt, že jej vojáci neposlouchali.

Mexický poloostrov Yucatan proslul jako místo dopadu chicxulubského meteoritu, který ukončil éru velkých dinosaurů a také celé období druhohor. Dnešní Yucatan je divukrásným místem, které je porostlé pralesy, ozdobené prastarými městy a protkané složitými systémy jeskyní, takzvaných cenot (ze španělského „cenotes“), které jsou často zatopené.

Průzkumníci programu Gran Acuifero Maya (GAM) mapují podzemí Yucatanu a snaží se zachytit a prostudovat co nejvíce jeskyní a jejich propojení. Nedávno se jim povedl významný úspěch, když zjistili, že Yucatan ukrývá největší souvislou zatopenou jeskyni na světě.

TIP: Podzemí mexického poloostrova Yucatán skrývá metanový svět

Odborníci si doteď mysleli, že jeskyně Dos Ojos „Bílé oči” a Sac Actun „Bílá jeskyně“ jsou prostě sousední jeskyně. Ukázalo se ale, že jde o jedinou jeskyni nebo vlastně labyrint zatopených prostor a průchodů v celkové délce 347 kilometrů.

V roce 2016 vyšlo najevo, že se z areálu Černobylské jaderné elektrárny, který je poznamenaný havárií z roku 1986, stane impozantní solární park. Projekt si našel investory mezi mezinárodními společnostmi, kteří zde hodlají investovat miliardy.

Je to pozoruhodný nápad. V radioaktivně zamořené krajině mohou solární panely obstojně fungovat a dodávat do ukrajinské sítě čistou energii. První část solárního parku je podle nových zpráv těsně před dokončením.

TIP: Nové využití oblasti Černobylu: Park obnovitelných energií

Až bude solární park Černobyl zapojen, tak poskytne asi 1 megawatt elektrické energie. To stačí pro jednu středně velkou vesnici, ale hlavně je to teprve začátek. Čínští a němečtí investoři už projevili zájem o navýšení této kapacity až na 2 gigawatty, což pokryje spotřebu celého města.

Během v pořadí již desátého průletu sondy Juno v těsné blízkosti Jupiteru, pořídila Juno tento ohromující snímek jižního pólu planety. Meziplanetární sondu v té době dělilo od svrchních vrstev atmosféry planety pouhých 13 604 kilometrů. Prostorové měřítko odpovídá 9,1 kilometru na jeden pixel. Snímek ve výřezu zachycuje jižní pól o necelou hodinu později ze vzdálenosti 104 446 kilometrů. Prostorové měřítko odpovídá 70,2 kilometrům na jeden pixel. 

Jak probíhala klíčová část desátého průletu sondy Juno:

Je tradičně kulatá a nejedná se o dům ani o stan. Přetrvávající popularitu jurt potvrzuje i fakt, že zmíněné obydlí dnes najdeme nejen v Mongolsku, nýbrž také v řadě dalších zemí. A život si v něm můžete vyzkoušet i v Česku.  

„Náš kamarád postavil jurtu a díky němu jsme ji viděli poprvé v životě. Půjčili jsme si ji od něj, strávili jsme v ní víkend i s dětmi a už jsme tam zůstali,“ popisuje svoji cestu ke kulatému příbytku Iveta Kůsová, vedoucí komunity Jurta Plzeň. Přesvědčila ji hlavně možnost, že uvnitř může žít celá rodina pospolu, tak jako kdysi. 

Kruhem ke změnám 

Coby Evropané jsme zvyklí žít v rohových místnostech – ale kruh prý s námi dokáže udělat podivuhodné věci. „Když vejdete dovnitř, jurta vás zklidní a celkově prohřeje. Energie tam zkrátka proudí dokola,“ vysvětluje Kůsová. Podle ní není výjimkou, že v netradiční stavbě přijdou do jiného stavu ženy, které předtím otěhotnět nemohly. 

Přesto je třeba se s jurtou sžít, a kdo v ní chce bydlet celoročně, musí si na ledacos zvyknout. „Je to hlavně příprava dřeva, kontrola topení, vyhovující hygienický systém. Umístění toalety nebo koupelny do jurty je velmi náročné – obě místnosti by měly být oddělené od obytného prostoru,“ vysvětluje David Muddy Orfanik, který se zabývá technickou podporou stavby jurt.

Se střechou kabrioletů 

Česká jurta se navíc podle něj od té mongolské poněkud liší. „V Mongolsku dosahuje vlhkost vzduchu deseti, patnácti procent, pořád fouká vítr a látka, z níž se vyrábí vršek jurty, tamnímu prostředí snadno odolává. U nás naopak někdy bývá až stoprocentní vlhkost a dochází i k velkým výparům ze země. Použité materiály se tomu samozřejmě musejí uzpůsobit,“ dodává Orfanik.  

Boční stěny české jurty se vyrábějí z prodyšné látky izolované ovčím rounem. Podlaha má zase aktivní větrací vzduchotechniku. Střechu pak tvoří speciální pětivrstvý systém plachet z kvalitního PVC a textilu, přičemž několik vrstev zamezí srážení vlhkosti: „Plachta je ze speciálního materiálu, který používá jedna významná světová automobilka pro své kabriolety,“ dodává Orfanik. Novodobé kruhové obydlí se tak trochu posouvá do světa moderních technologií.

Přísně rozdělené sféry 

Malé bílé tečky jsou v asijské stepi viditelné i z letadla. Tradiční obydlí kočovníků se nejspíš vyvinulo z týpí a po celá tisíciletí zůstalo víceméně stejné. Cvičené oko přesto rozezná detaily: „Jurty se liší podle regionů. Největší rozdíl panuje mezi kazašskými a mongolskými. Kazaši žijí vysoko a v chladnějším prostředí. Jejich jurty jsou vyšší,“ vysvětluje Ganbátar Ojunsajchana, ředitel mongolské chráněné oblasti Gobi B. 

TIP: Život v kontejneru: I z vyřazených kontejnerů se dá vytvořit útulný domov

Na návštěvě vesničky nedaleko hranic Mongolska a Číny člověk žasne, jak je v jurtě čisto a útulno. Jde v podstatě o zcela moderní domácnost, tradičně má ovšem kulaté obydlí jasná pravidla: Kamna jsou otočena středem topeniště k oblasti vyhrazené ženám, v další části má místo orel, pokud jej rodina vlastní, zatímco v mužské sféře se nachází mimo jiné oltář – a poslední dobou někdy i televize.