Fanouškům seriálu Teorie velkého třesku není třeba šachy pro tři hráče představovat. V jednom z dílů je zde představil Sheldon Cooper. Ani tento svérázný profesor teoretické fyziky ale nebyl (pro mnohé jistě překvapivě) prvním, kdo s myšlenou šachů pro tři hráče přišel. V roce 1984 tuto variantu královské hry světu představil floridský státní zástupce George Robert „Bob“ Dekle. Pokud vám jeho jméno nic neříká, pak vězte, že to byl právě „Bob“ Dekle, kdo vedl žalobu proti nechvalně známému sériovému vrahovi Tedu Bundymu.

TIP: Programátorská výzva: Milion dolarů za řešení „problému osmi královen“

Jak už to tak u mnoha příliš revolučních vynálezů bývá, až na experty a šachové fajnšmekry si Dekleho verze šachů pro tři hráče příliš pozornosti nezískala. Nyní se to pokouší změnit společnost z amerického Nashvillu.

Jejich nedávno představená verze 3 Man Chess se hraje na šachovnici se 144 políčky a vývojáři slibují, že si hra (až na nutná vylepšení) zachovává vše z původní tradiční verze. Hru firma nabízí za 50 $ (přibližně 1 000 korun) a k mání na stránkách vývojářů, a také na americkém Amazonu. 

Prvotním zájmem seveřanů byla válečná kořist, kterou hleděli výhodně prodat, ale my je tentokrát představíme především jako dobyvatele nových území. Přineseme vám po jednom příběhu z každého směru Evropy, kde Vikingové zanechali svou nesmazatelnou stopu.

Severští bohové

Nemůžeme začít nikde jinde, než na jejich domovském severu, kde leží jakási germánská pravlast. Je všeobecně známo, že Vikingové patří ke germánskému etniku a jejich staré příběhy jsou dochovány v mytologii zachycené ve 13. století ve slavné sbírce Edda. Proto první příběh není o dobývání. Není to vlastně ani příběh historický, ale legendární. Dává nám nahlédnout prostřednictvím nejvyššího germánského boha Ódina do mentality drsných severských válečníků. Vikingové byli totiž známí především tím, že dlouhou dobu odmítali přijmout křesťanství a s ním také křesťanské hodnoty.

Východní Varjagové

Druhý nejstarší příběh má už reálné jádro, ale mnohé z událostí, které popisuje, jsou spíše legendárního charakteru a musíme je brát s velkou rezervou. Je to příběh z východní Evropy, kam v 9. století pronikali švédští Vikingové. Přestože tam chtěli zřejmě hlavně kořistit a obchodovat, nakonec tam tak nějak mimochodem zůstali i vládnout. Říká se, že jim zdejší Slované vládu vlastně nabídli, protože si sami vládnout neuměli.

Protože známe typickou povahu Vikingů, můžeme usoudit, že na tom bude asi jen málo pravdy. Ruským historikům se dodnes ježí vlasy na hlavě, když slyší zastánce takzvané normanské teorie, že by první založení jejich státu měli mít na svědomí právě Germáni. Bohužel si však asi budou muset přiznat, že drsní Vikingové byli v 9. století nejen silnější než Slované, ale svým způsobem také o něco společensky vyspělejší, takže na založení Kyjevské Rusi měli výrazný podíl. Byl to jeden z prvních státních útvarů, který Vikingové založili mimo svou domovinu.

Dobyvatel západních ostrovů

Ve stejné době, kdy Švédové obsazovali Rusko, zatím západní Evropu děsili nájezdy Norů a Dánů. Ti začali obsazovat severní Anglii, zakládat tam obchodní kolonie a vymáhat od místních obyvatel poplatky. Je to známý příběh o tom, jak se právě podle Dánů začaly nazývat daně (Danegeld). Ale tento příběh vám zatím vyprávět nebudeme. Namísto něj budou západ reprezentovat Normané. V 9. století obsadili dnešní Normandii, založili zde normanské vévodství a urputně bojovali s franským králem. Nakonec byli roku 911 poraženi a přijali lenní svrchovanost franského krále a mimo jiné taky křesťanství.

Nové náboženství mírně otupilo hroty jejich krutosti, ale nemohlo lusknutím prstů změnit jejich povahu. Sotva se trochu pevněji usadili ve své nové zemi, začali přemýšlet, kam vytáhnout dál. V 11. století už jako křesťané odmítali pořádat nějaké ojedinělé kořistnické nájezdy, ale místo toho se zaměřili na promyšlenou expanzi. Normandie už jim byla malá.

TIP: Vikingská krvelačná monstra: Zabijáci s mnoha talenty

Náš západní příběh vypráví o dobrodružství normanského vévody Viléma, který se rozhodl, že obsadí Anglii. Našel si k tomu i nějaké legitimní důvody, ale ty měly v podstatě jen zakrýt jeho dobyvačné choutky. Po slavné bitvě u Hastings se stal roku 1066 prvním Normanem na anglickém trůně a dějiny ho nazvaly Vilém Dobyvatel. Jeho příběh vypráví také snad nejstarší světový „komiks“ – obrazově bohatá tapisérie z Bayeux, kterou vám přinášíme jako dárek k tomuto číslu.

Lišák na slunečném jihu

Normané se však nespokojili jen s Anglií. Ve stejné době, kdy Vilém bojoval u Hastings, už jiný normanský rod systematicky obsazoval jižní Itálii. Na rozdíl od rychlého vítězství nad Anglosasy byla tato operace jako běh na dlouhou trať, který trval téměř do konce 11. století. Náš jižní příběh vypráví o Robertu Lišákovi (Guiscardovi) a jeho příbuzných, kteří vyhnali z Apeninského poloostrova rozpínající se Saracény. Rozhodli se, že se jim tam líbí, a tak ho zkrátka částečně obsadili. Možná se jim zamlouvalo vyměnit chladný nepřístupný sever za slunečný jih.

Američtí astronauté se vrátí na Měsíc. Prezident Trump svým podpisem směrnice White House Space Policy Directive 1 nařídil NASA, aby se zaměřili na pilotované vesmírné mise.

K podpisu došlo v úterý 12. prosince v Bílém domě. Slavnostní ceremonie se zúčastnili astronauté misí programu Apollo Buzz Aldrin a Harrison Schmitt, a také astronautka Peggy Whitson, aktuální držitelka rekordu v pobytu ve vesmíru mezi americkými astronauty. Podle tohoto dokumentu má NASA spolupracovat s komerčními a mezinárodními partnery, aby opět dostala americké astronauty na Měsíc a přiblížila tím i dobytí Marsu lidmi.

Cíl: Měsíc

V posledních desetiletích to přitom v NASA nemají s pilotovanými misemi jednoduché. S příchodem každé nové administrativy zde docházelo k prudkým změnám, které jen málokdy prospěly věci.

TIP: Jak vybudovat základnu na Měsíci? Přece pomocí 3D tiskárny

Nová směrnice Bílého domu je pokračováním snah administrativy prezidenta Trumpa přesměrovat aktivity NASA od sledování Země na průzkum hlubšího vesmíru. Kromě nových cílů NASA směrnice ovlivní i rozpočet NASA pro fiskální rok 2019.

Jantar z Myanmaru, čili Barmy, starý 99 milionů let, ukrýval poklad. Našly se v něm pozůstatky opeřených dinosaurů tehdejší doby a mezi nimi pěkně nasátá klíšťata. Každý si hned jistě vzpomene na Jurský park a dinosaury vzkříšené z krve objevené ve hmyzu z jantaru.

Jurský park ale není na pořadu dne. Objevená klíšťata jsou z období křídy, nikoliv jury. To by ale ještě nebylo to nejhorší. Když vznikal film o Jurském parku, vědci věřili, že z jantaru je možné získat pravěkou DNA. Byl to ale omyl.

TIP: Objev v jantaru: Krásně zachovalá křídla z doby před 99 miliony let

Ve skutečnosti je jantar naopak velice nevhodný pro dlouhodobé uchovávání řetězců DNA. Experimenty ukazují, že genetická informace z jantaru mizí už po desítkách let, o desítkách milionů let ani nemluvě. O dinosaurech vzkříšených z jantaru si bohužel budeme muset nechat jenom zdát.

Kolorovaný snímek z 1. února 1944 zachycuje trojici amerických námořních pěšáků v boji na ostrůvku Namur atolu Kwajalein, ležícího v souostroví Marshallovy ostrovy. Kulometná skupina pálí z těžkého kulometu Browning M2HB ráže .50 (12,7 mm), který je zásobován střelivem pomocí nábojových pásů o 110 nábojích, jež se přenášely v kovových schránkách na střelivo.

Všimněte si, že mariňáci nemají žádné hodnostní označení či odznaky. Do boje je nenosili kvůli nepřátelským odstřelovačům – ti si totiž za cíl vybírali především důstojníky. Ze stejného důvodu si nebrali důstojníci do boje ani poboční pistoli, ale běžnou karabinu. Jediný rozlišovací znak představuje identifikační číslo jednotky (UNIS), které je patrné na kulometu i jeho trojnožce a také na blůze vojáka vlevo. Bohužel čísla nejsou příliš zřetelná, pravděpodobně jde ale o příslušníky 24. pluku 4. divize námořní pěchoty, pro který byla vyhrazena číselná řada 400. 

Na nás i na ostatní živočichy zabírají anestetika. Jsou to látky, které nás omámí, vyřadí vnímání bolesti a někdy i kompletní vědomí. Proto anestetika hojně využívají při rozmanitých příležitostech lékaři.

Vědci ale nedávno překvapeně zjistili, že anestetika fungují i u rostlin. Tedy u rostlin, u nichž je to zřetelné, protože jsou schopné určitých pohybů. Výzkum ukázal, že anestetika omezí pohyby listů po dotyku u citlivky nebo třeba pohyby masožravých rostlin při lovu kořisti.

TIP: Halucinogenní ketamin dokáže účinně léčit devastující migrény

Nejvíce zarážející pro vědce bylo, že na rostliny zabírají anestetika velice různého chemického složení. Ať už šlo o chemicky inertní plyn xenon, těkavé organické rozpouštědlo anebo ve vodě rozpustnou molekulu lidokainu, všechny tyto látky umrtvují rostliny velmi podobně jako živočichy.

Muži potýkající se s nachlazením, nebo například s chřipkou, jsou často terčem uštěpačných vtipů. Výraz „rýmička“ má například v češtině jednoznačně posměšný význam, ve Spojeném království a v Kanadě se zase používá posměšný termín „man flu“, tedy „mužská chřipka“. 

Testosteronová rýmička

Výzkum kanadských lékařů z Memorial University of Newfoundland ale ukazuje, že posměch není na místě. Vše totiž nasvědčuje tomu, že když muž onemocní infekcí dýchacích cest, tak v porovnání se ženou skutečně prožívá horší stavy.

Zdá se totiž, že muži mají obecně slabší reakci imunity na virové infekce dýchacích cest. Nejde přitom jen o „rýmičku“. Muži jsou zřejmě více ohroženi vážným průběhem onemocnění nebo i úmrtím. Lékaři již dříve zjistili, že imunita žen lépe reaguje na očkování proti chřipce a muži naopak s větší pravděpodobností kvůli chřipce končí v nemocnici.

Závěry potvrzují dokonce pokusy na myších. I myší samice mají odolnější imunitní systém než jejich samčí protějšky. Podle vědců to souvisí s pohlavními hormony, které mají přímý vliv na naši imunitu.

TIP: Už letos v zimě: Univerzální vakcína proti chřipce jde do klinických testů

K podobnému závěru dospěli i vědci Stanfordovy univerzity v roce 2013. Jejich studie ukázala, že protilátky u žen reagují na infekci rychleji než protilátky u mužů. Ještě hůře jsou na tom muži s vysokou hladinou testosteronu, který jak se zdá potlačuje přirozenou funkci imunity. Ženský estrogen naopak funguje jako imunitní katalyzátor.

Vyvýšeninu na západě Sýrie, shlížející na strategicky důležitou cestu mezi Tripolisem a Homsem, původně kontrolovala kurdská vojenská posádka sloužící zájmům emirátu prastarého města Aleppo. Prvotní název „Kurdský hrad“ však nevydržel dlouho.

V roce 1099 dorazili do oblasti křižáci a nutně potřebovali zásoby; jejich zásobovací jednotky ovšem napadla posádka pevnosti. Francouzští rytíři se dvakrát nerozpakovali a na hrad zaútočili. Neutrpěli přitom žádné ztráty, protože obránci před nimi utekli a nechali sídlo opuštěné. Křižáci tak bez boje zabrali místo, jehož opevnění sice nestálo za moc, ale které se nacházelo ve strategické lokalitě se spoustou relativně úrodné země. 

Hrad později dostali do správy špitálníci, u nás známí spíš jako johanité (podle sv. Jana Křtitele). Zmíněný řád vznikl v Jeruzalémě po úspěchu první křížové výpravy, původně coby zcela mírumilovné společenství, které se staralo o nemocné a umírající. Postupně se však militarizoval, až nakonec stanul po boku templářského řádu, jenž od počátku fungoval jako vojenský. Obě mnišská uskupení pak vytvořila ve Svaté zemi mocný tandem, který ovlivňoval politiku ve všech nově ustavených křesťanských královstvích. 

Horečná výstavba

Hrad dostali johanité do správy roku 1142 a během třiceti let nepřetržité výstavby z něj vytvořili nejsilnější křesťanskou pevnost, která se stala správním i vojenským centrem řádu. Spolu se sítí dalších pevností pak johanité ovládli rozsáhlé teritorium v okolí Tripolisu, čímž postavili výraznou překážku muslimským snahám o opětovné dobytí země. Naopak z johanitských území vyráželi křižáci drancovat půdu nepřítele. 

TIP: Křížová výprava do Jeruzaléma: Kdo byl první křižácký panovník v Levantě?

Muslimové území řádu několikrát zpustošili, mocné hrady však většinou odolaly. Divoké ničení okolní země nicméně podlomilo ekonomickou sílu johanitů a jejich moc postupně upadala.

V roce 1271, během osmé křížové výpravy, obléhal hrad egyptský sultán. Zkušený válečník se rozhodl, že dlouhých 36 dní dobývaní zkrátí lstí: Poslal obráncům podvržený dopis, v němž velmistr řádu rytířům dovolil, aby se vzdali. Muži skutečně složili zbraně a hrad předali nepříteli, který je na oplátku bezpečně propustil. Sídlo se tak stalo majetkem sultána.

Již ve starých matrikách označovali někteří faráři svobodné matky slovem „kurva“ a občas s chutí dodali, že se otec dítěte „utopil v louži za kamny“. Negativní význam je ovšem ještě starší a neměnil se minimálně od 16. století.

Zrození poběhlice

Původ slova „kurva“, které značí lehkou ženu a používá se i pro vyjádření údivu, je nejistý: Snad pochází z německého „huore“, z nějž se pak stalo známé označení pro lehkou děvu „die Hure“. Možná však souvisí spíš s indoevropským „kur“, tedy „běhat“, latinsky „currere“. Koneckonců, synonymem pro výraz „kurva“ jsou i slova „běhna“ či „poběhlice“.

Například v Žatecké knize svědomí, která patří k nejstarším soudním pramenům v českých zemích, jde o vůbec nejčastější nadávku. Termín přímo cílil pouze na ženu, zatímco muže urážel třeba skrz jeho manželku, sexuální partnerku a nejčastěji matku. Obvyklé je proto označení „zkurvysyn“. Jen o málo lépe zní opisné „tvá matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně“.

V 19. století pak coby synonymum fungovalo vyjádření, že daná dívka „byla u svatého Antoníčka“, protože sv. Antonína Paduánského tehdy považovali za patrona lásky. Barokní zásoba urážek nebyla příliš bohatá a kouzlo jí dodávala spíš autorská invence. V jistém soudním sporu tak například zaznělo: „Jsem lepší než ty, kurvo tlustá. Že jsou tobě bratra sťali a ujce také a matka se nechovala tak, jak jest se měla chovati pořádně,“ a rovněž „zvyjebená kurvo, šejdířko, ludařko, chásko zvyjebená zlodějská“.

Přesto termín neměl vždy jen negativní konotace – například na Čáslavsku, Kolínsku, Slánsku i jinde značil v 19. století malinké děvčátko. Častá tedy byla vyjádření typu: „Máme doma dva hošíčky a dvě kurvičky.“ 

Vzpomínka na Napoleona?

Z podobného soudku je i výraz „píča“ označující ženský genitál. Podle Českého etymologického slovníku pochází slovo z předpokládaného zvukomalebného základu „pi“, který se spojoval s močením a pohlavními orgány.

Také u našich sousedů přitom zaznamenáme podobné tvary – například ruské „pičodajka“ se vztahuje k ženě vždy svolné k sexu. Podle anekdotického příběhu se slůvko „píča“ dostalo na Moravu spolu s vojáky Napoleona, kteří lehké ženy opisovali eufemismem „le petit chat“, tedy „malá kočička“. Jde však skutečně pouze o zábavnou historku a jako vědecká teorie neobstojí.

Naopak s úplnou jistotou najdeme termín na Slovácku, konkrétněji v Boršicích, kde se o děvčatech s příliš velkými ústy říkalo, že „mají velkou píču“. Výraz se zabydlel i ve folkloru, jak dokládá třeba básnička z Přerovska citovaná sexuologem Radimem Uzlem: „U jedné studýnky kundy se kópaly, / na jednu haluzu piče pověšaly / i přišil čert staré, uviděl ty čáry, / zatřepal haluzó, piče popadaly.“