Severoameričtí Amišové jsou ve světě známí hlavně kvůli svému archaickému životnímu stylu a odmítání moderních technologií. Vyhýbají se globálnímu světu, zdržují se v uzavřených komunitách a velmi často volí lidové léčebné postupy namísto moderní medicíny.

Jak je tedy možné, že se Amišové často dožívají vysokého věku? Důvodů je jistě víc, vědci ale zjistili, že ve prospěch Amišů hraje jedna genetická zvláštnost. Často mají ve svém genomu nefunkční kopii genu SERPINE1. Amišové, u nichž toto platí, mají nápadný sklon žít mnohem déle. Jejich průměrná délka života se blíží 85 letům.

TIP: Lidské tělo má nejspíš pevně daný věkový limit: 115 let

O produktu tohoto genu je známo, že se může podílet na řadě nepříjemných onemocnění. Pokud má Amiš jednu z kopií tohoto genu nefunkční, tak je to pro jeho zdraví blahodárné. Lidé se dvěma nefunkčními kopiemi genu mají ale problém. Při poranění jim hrozí silné krvácení. Lékaři a vědci teď mají každopádně nad čím přemýšlet. 

Výrobci robotů Boston Dynamics jsou dceřinou společností japonské telekomunikační firmy SoftBank. Firma v těchto dnech představila video, které zachycuje nejnovější variantu jejich robota z řady SpotMini.

Na novém robotovi jsou patrné znaky předešlého SpotMini, s výjimkou manipulačního ramene, které u nového SpotMini chybí. Nápadný je elegantní štíhlý design, jinak ale u SpotMini zřejmě nedošlo k radikálním změnám.

TIP: SpotMini: Pořiďte si nového robotického pomocníka do domácnosti

Nový robot SpotMini měří přes 80 cm a váží kolem 30 kg. Má k dispozici vylepšenou mechaniku a algoritmy, autonomní zdroj energie v podobě baterie, 3D vidění a 17 kloubů, s jejichž pomocí se pohybuje.

Pero je mocný nástroj a tradiční společnosti si moc asociovaly spíš s muži než s takzvaným „něžným pohlavím“, u něhož bývala vyžadována podřízenost. O to více pozornosti však na sebe poutají autorky, které se i přes ztížené podmínky doby dokázaly na tomto poli prosadit.

Žádné proto-feministky

Není možné spatřovat v těchto ženách jakési proto-feministky a přemýšlet o nich v intencích emancipačních snah, protože by to znamenalo podsouvat jim politické cíle, které jejich myslím a srdcím nebyly vlastní. Neusilovaly o systémovou změnu společenského řádu či o nastolení rovnosti pohlaví v dnešním slova smyslu, přesto však jejich díla tvoří pomyslné kamínky na dlouhé cestě k uznání intelektuální autonomie jedné poloviny lidského rodu.

Již z období pozdního středověku jsou z českých zemí (byť zprostředkovaně) známy ojedinělé příklady žen, které byly literárně činné. Nemůžeme se sice ani zdaleka pyšnit tak výraznými talenty, jakým byla například ve Francii přelomu 14. a 15. století Christine de Pisan, a dokonce většinou neznáme ani jejich jména, přesto by neměly zůstat bez povšimnutí.

Anglická básnířka v Čechách

Nesmělý zlom v Čechách představuje až období konce 16. a počátku 17. století, kdy zde působila pozoruhodná básnířka Alžběta Johanna Westonia. Talentovaná autorka anglického původu, k němuž se po celý život hrdě hlásila, publikovala své verše latinsky, nicméně svým životem je s českými zeměmi pevně spjata. Do Prahy přicestovala jako nevlastní dcera magistra Kelleyho, známého alchymisty Rudolfa II. Tato příbuzenská vazba pro ni byla výhrou, ale i prokletím. V okamžiku, kdy Kelley upadl do císařské nemilosti, se tato automaticky vztáhla i na jeho blízké.

Vzdělaná Johanna proto svůj literární um často využívala v boji za znovuzískání rodinné prestiže i majetku ve vztahu k císaři a jiným vlivným šlechticům té doby. Vedle této trpké zkušenosti ji po celý život pronásledovaly taky bolestné ztráty jejích nejbližších. Překladatel a editor jejího díla Eduard Petrů soudí, že právě autorčin tragický osud v kombinaci s nesporným nadáním a faktem, že byla ženou, je hlavním důvodem, proč Westoniino dílo nebylo na rozdíl od mnoha jejích současníků zapomenuto.

Snímek ze 17. února 1989 zachycuje poslední sovětské vojáky, opouštějící Afghánistán. Byl pořízen v uzbeckém městě Termez nedaleko afghánské hranice, kde se při této příležitosti konala vojenská přehlídka. Mudžahedíni podporovaní západními státy nakonec vypudili vetřelce ze země a mohli slavit vítězství. Moskva evidovala zhruba 15 000 mrtvých a 53 000 zraněných a nezvěstných. Musíme však připočíst také desetitisíce zemřelých civilistů a nespočet uprchlíků, kteří museli opustit své domovy. Nešťastné angažmá SSSR trvalo přesně devět let a 50 dnů.

Jsou to dobré zprávy pro všechny fanoušky vesmíru a vesmírných technologií. Zvolna se blíží mise nového a velice očekávaného vesmírného dalekohledu Jamese Webba (JWST) a v NASA už vybrali první cíle ve vesmíru pro pozorování tímto podivuhodným vesmírným zařízením.

Start vesmírného teleskopu Jamese Webba je v současné době naplánovaný na jaro 2019. Jde o mírný odklad původního startu, který byl naplánován na říjen 2018. V NASA během minulých měsíců zjišťovali názory odborníků, čím by měl dalekohled ve svém pozorování začít.

První cíle pro Jamese Webba

Dalekohled bude pozorovat vesmír v oblasti infračerveného záření. Podle odhadů to zvládne asi 100× lépe, než to umí Hubbleův vesmírný dalekohled. James Webb by nám měl nabídnout kompletně nový pohled do vesmíru, takže není divu, že se o první cíle na pozorování strhla pěkná mela.

TIP: Hubbleův vesmírný dalekohled bude vybírat budoucí cíle svému nástupci

Teď už je ale rozhodnuto. Pokud se nestane něco neočekávaného, JWST začne svou práci pozorováním procesů vzniku hvězd, průzkumem Jupitera a jeho měsíců, a rovněž pozorováním extrémně horkých oblastí kolem supermasivních černých děr, které jsou motorem kvasarů. Mezi nejvíce vzrušující a očekávaná pozorování rozhodně náležejí pozorování atmosfér kolem známých exoplanet.

„Tak to je lítostka, jenže někdo jí říká indiánský tuřín, a slyšela jsem děti, jak ji říkají panáček na kazatelně. Nikdy se jejího kořene nedotkni jazykem, určitě by tě pálil jako oheň. Jak se nějakému klukovi dostanou do ruky, hned se do toho musí zakousnout. To víš, že to nikdá neudělá dvakrát. Indiáni vyvařují z kořene jed a pak kořen jedí; bodejť že je to lepší než umřít hlady!“ (E. T. Seton: Dva divoši)

Krasavice s nebezpečnou sebeobranou

Stejně jako většina árónovitých rostlin, i lítostky mají poměrně složitě stavěné květenství – palici obalenou toulcem. Květenství některých druhů jsou velice atraktivní, proto patří k žádaným zahradním rostlinám. U nás jsou, až na několik výjimek, poměrně citlivé na přezimování. S nejodolnějšími druhy, které je možné bez problémů pěstovat i v Česku, se seznámíte v tomto díle atlasu.

TIP: Odpadkové ekosystémy překvapují aneb Neuvěřitelná fakta o nových ekosystémech

Všechny druhy lítostek obsahují rafidy – drobné ostré krystalky šťavelanu vápenatého. Ty chrání rostliny proti vetřelcům, jimž způsobují velmi nepříjemný, palčivý a bolestivý pocit způsobený mechanickým poškozením sliznic. Lítostky v sobě navíc mají saponiny a malé množství alkaloidů. Mnohé druhy se používají pro léčivé účely nebo jako potravina, protože důkladným sušením, vařením nebo máčení ve vodě se rafidy rozpouštějí.

Lítostka trojlistá (Arisaema triphyllum)

U tohoto druhu byly popsány tři poddruhy, které se liší velikostí, tvarem a zbarvením toulce. Indiáni hlízy vařili nebo je krájeli na velmi tenké plátky. Poté je až několik měsíců sušili a když hlízy ztratily jedovatost, jedli je jako bramborové lupínky, nebo mleli na mouku. Čerstvé hlízy, šťáva z listů či krátce sušené hlízy se také používaly v domorodé medicíně při léčbě kožních zánětů, pro vykašlávání a jako antikoncepční prostředek.

Lítostka amurská (Arisaema amurense)

Květenství tohoto druhu je podobné jako u lítostky trojlisté, s nímž bývá lítostka amurská často zaměňována. Lze je však snadno rozlišit podle listů. Vyluhované a vařené hlízy sloužily v době nouze jako potravina a tento druh hraje významnou roli v tradiční čínské medicíně. Požívá se samostatně nebo ve směsi se zázvorem jako protibakteriální a protiplísňový prostředek, jako lék pro odkašlávání, proti revmatismu, křečím a na uvolnění svalů. Rovněž našel využití jako pomocný prostředek při léčbě nádorů.

Lítostka dračí (Arisaema dracontium)

K tomuto druhu se vztahuje citát v úvodu stránky. Jedná se o poměrně mohutnou rostlinu, jejíž hlíza může mít v průměru až 8 cm. Indiáni používali sušené hlízy při léčbě gynekologických problémů a astmatu.

V řecké mytologii se v porovnání s náboženstvími jiných dávných civilizací setkáváme s nápadným antropomorfismem: Zatímco Aztékové či Keltové ztotožňovali své bohy s přírodními jevy i nebeskými tělesy a zdůrazňovali tím svou bezvýznamnost, Řekové je vnímali jako bytosti podobné lidem. Členové řeckého panteonu se navíc dopouštěli stejných chyb a selhání. 

Osudy starověkých bohů se po generace předávaly ústní tradicí a dodnes o nich se zájmem čteme. Méně se však ví, jak vypadal reálný náboženský život tehdejších Řeků.

Lidská oběť v bájích a pověstech

V komunikaci s bohy přikládali Řekové největší význam právě oběti, přičemž přinášeli dary těm z nich, které si právě chtěli naklonit. Například mořeplavci si tak předcházeli vládce moří Poseidona, pro vojáky byl zas důležitý Ares, bůh války. Dlouho se předpokládalo, že Řekové rituálně obětovali pouze zvířata: Ženy předkládaly bohyním samice, zatímco muži žádali o přízeň bohů oběťmi samčího pohlaví. 

O lidských obětech existuje jen pár zmínek, leccos však napovídají literární záznamy. V legendě o Prometheovi přinesl syn Titánů lidem oheň, za což jej bohové přikovali ke skále a orel mu každý den vyrval játra, která přes noc opět dorostla. Prometheus se tak obětoval pro lidstvo. V jiném příběhu usmrtil nestvůrný Minotaurus s tělem člověka a hlavou býka každý rok sedm panen a sedm mladíků z Athén, dokud jeho řádění nezarazil hrdina Theseus. Podle vědců mohou právě takové náznaky vypovídat o vztahu původních obyvatel Peloponéského poloostrova k lidským obětem.

Vlčí hora promlouvá

Hmatatelným důkazem by se pak mohl stát například rok starý objev z hory Lykaion (v překladu „hora vlků“). Z literárních pramenů ji známe jako rodiště nejvyššího boha Dia a na jejím vrcholku se kdysi měla nacházet svatyně, kde se prý vykonávaly i krvavé lidské oběti. Řekové údajně věřili, že kdo tam obětuje Diovi a maso zemřelého pozře, změní se ve vlka. 

Archeologové v místě obětního ohniště skutečně kromě zbytků popela a zvířecích kostí našli i lidské ostatky. Velmi pravděpodobně patřily mladému chlapci, který zemřel upálením. Pokud badatelé domněnku potvrdí, budeme možná muset obraz vzdělaných, kultivovaných a na svou dobu nesmírně vyspělých Řeků mírně upravit. 

Jordánské městečko Al Jaya, ležící v jižní části země, na dohled izraelské hranici, nejspíš nenajdeme v cestovatelských průvodcích. Změnit se to ale snaží čtyřiašedesátiletý Mohammed Al Malaheem, který zde od roku 2011 provozuje patrně nejmenší hotel na světě. Jeho mini hotel je skutečně jedinečný - vybudoval jej totiž z vyřazeného VW Brouka.

„Al Jaya je mým domovem, zde jsem se narodil a prožil jsem zde celý svůj život. Myslím, že je to velmi krásné místo a snažím se přispět k jeho zviditelnění na cestovatelské mapě světa,“ popisuje podnikavec Mohammed, kterému místní přezdívají Abu Ali, své cíle. 

Ostatně o zajímavosti není v této části Jordánska nouze – jen pár kilometrů od Aliho mini hotelu se nad městem Shoubak tyčí středověký křižácký hrad Montreal, vybudovaný ve 12. století. Se svou nadmořskou výškou přes 1 300 metrů jde o jedno z nejvyšších míst země.

Nocleh v maličkém autíčku je určený maximálně pro dvě osoby. Za noc s tradiční snídaní (kterou prý připravuje jeho žena) si Abu Ali účtuje 40 jordánských dinárů (v přepočtu zhruba 1 200 korun). Recepci si tento svérázný hoteliér vybudoval z přilehlé jeskyně, ve které se nachází i sprcha a malý obchůdek se suvenýry.

Astronomové objevili dvojici masivních a hyperzářivých galaxií, které právě před našima očima splývají. Celé se to odehrává ve vesmíru, který je starý téměř 13 miliard let.

Podle Dominika Riecherse z Cornellovy univerzity, který vedl tato pozorování, je objev hyperzářivé galaxie, kde se horečnatě rodí hvězdy, vždy pozoruhodným zážitkem. Ale objevit dvojici takových galaxií najednou, která ještě navíc splývá, tak to už je teprve něco.

Splývání extrémních galaxií

Dotyčný pár galaxií, který nese označení ADFS-27, pozorujeme v souhvězdí Mečouna (Dorado) na jižní polokouli. Je od nás vzdálený asi 12,7 miliardy světelných let a podle všeho jde o nejvíce extrémní pár splývajících galaxií, jaký jsme zatím našli.

TIP: Hlavním motorem tvorby hvězd ve vesmíru je splývání galaxií          

Galaxie, které badatelé pozorovali pomocí soustavy radioteleskopů ALMA, jsme zachytili ve velmi mladém věku. Jsou staré maximálně pár set milionů let. Po splynutí se z těchto galaxií stane anebo již vlastně před miliardami let stal, úctyhodný galaktický gigant.