Československý Hollywood. Přesně tak se říkalo barrandovským filmovým ateliérům, které od 30. let 20. století byly centrem veškeré tuzemské kinematografie. Jejich majitel, úspěšný filmový producent Miloš Havel, se nechal inspirovat právě Spojenými státy, které v té době byly pro Čechoslováky tím největším vzorem.

Pan předseda

Miloš Havel ovládl filmovou firmu A-B v roce 1929, když mu bylo právě třicet let. Od té doby si nechal říkat „pan předseda“. Ačkoli kvůli získání majoritního podílu ve studiu značně zadlužil celou rodinu, plány do budoucna měl ohromné. Na své první valné hromadě plánoval založení agentury pro výrobu filmových reklam, toužil pronajímat laboratoře a ateliéry zahraničním tvůrcům, zejména německým filmařům, a hodně si sliboval i od právě vznikajícího zvukového filmu. Nutno říct, že v tom byl o velký krok napřed před svou zdejší konkurencí, která na mluvené snímky ještě dlouho hleděla s velkou nedůvěrou.

Lokalita Barrandov

Zvuk kladl největší nároky na prostor. Současné vinohradské ateliéry společnosti A-B byly pro nové technologie příliš malé a zoufale zastaralé. Havlovi bylo jasné, že je nutné se přesunout jinam. Nejvhodnější se mu zdál kopec nad Vltavou, kde jeho bratr Václav právě vybudoval luxusní multifunkční centrum Terasy, ráj odpočinku snad celé pražské společnosti. Díky tomuto ambicióznímu projektu (který na Barrandově počítal i se zahradní vilovou čtvrtí) sem už vedly silnice, elektřina, plyn i voda.

Filmová studia podle návrhů architektů Maxe Urbana a Viléma Ritterhaina se začala stavět 23. listopadu 1931. Urbanova funkcionalistická hlavní budova s věží uprostřed (původně sloužila jako vodojem) patřila mezi ty nejodvážnější návrhy, jaké Praha do té doby viděla. Plány počítaly se vznikem studií podle světových vzorů, kde by bylo dost místa i na to, aby se točily dva filmy současně! A nejen to. Při výstavbě se dbalo i na to, aby bylo dost místa pro herce i úředníky, aby bylo kde skladovat kostýmy i rekvizity. Nechyběly místnosti pro produkční štáby, střižny, truhlářské dílny, projekční síně, laboratoře, ba ani restaurace. Šlo o ty nejmodernější filmové ateliéry, jaké tehdejší Evropa mohla vidět.

Mnichovská katastrofa pro film

V barrandovských ateliérech vznikaly ty nejpopulárnější snímky a jejich majitel Havel hledal další možnosti rozvoje svého filmového podnikání – a také samotných studií. Strategickým partnerem pro něj tak nějak přirozeně byli sousedé z Německa. Miloš sem jezdí od mládí, německy se domluví zcela bez problémů, dobře se orientuje v poměrech v německém filmovém průmyslu. Asi netuší, že se už brzy dostane do nezáviděníhodné role vyjednavače českého filmu s říšskými filmovými úřady…

V roce 1938 se ateliéry ocitly v hluboké finanční krizi. Mohlo by zde vzniknout až osmdesát filmů ročně, česká produkce ale zvládala naplnit sotva polovinu této kapacity. Filmový průmysl brutálně zasáhlo i odstoupení českého pohraničí po mnichovské dohodě z 29. září 1938. Stovky sudetských kin připadly nacistům.

Ztráta

Jenže ten nejhorší pád měl teprve přijít. Havel se stále hlouběji propadal do dluhů. A pak, v březnu 1939, došlo k okupaci. V červnu začaly v nově vzniklém protektorátu platit norimberské zákony. Česká kina povinně promítala německé propagandistické týdeníky. Miloš Havel se ocitl v těžké situaci, potřeboval práci pro své ateliéry. Chtěl, aby nadále vznikaly české filmy.

Gestapo si na něj došláplo plnou silou 14. června 1939.Vedoucí filmového referátu v oddělení kulturně-politických záležitostí v Úřadu říšského protektora Hermann Glessgen mu po prohlídce bytu a výsleších oznámil, že jeho společnost A-B bude arizovaná. Následovalo dlouhé a vyčerpávající vyjednávání, během kterého nacisté nutili Miloše Havla k prodeji nadpoloviční většiny akcií jeho filmové společnosti. V roce 1940 filmový magnát kapituloval. Původní česká společnost A-B zanikla. Na její místo nastoupil už ryze německý Pragfilm začleněný do filmového koncernu UFA. 

Po válce

Byly to i barrandovské ateliéry, o které se zuřivě bojovalo během pražského povstání v květnu 1945. Shořelo při tom několik dřevěných budov, výrobu to ale nijak nenarušilo. Miloš Havel odtud ale žádné dobré zprávy nedostal. Už v roce 1944 totiž čeští levicově orientovaní filmaři exilové vládě do Londýna odeslali dopis, ve kterém žádali znárodnění studií. Prezident Beneš těmto požadavkům svým dekretem č. 50, který vstoupil v platnost 28. srpna 1945, vyhověl.

Někdejší filmový magnát Miloš Havel po válce odešel do německého Mnichova, odkud se do vlasti už nikdy nevrátil. Jeho Barrandov se vším svým vybavením se roku 1948 stal nejdůležitější základnou znárodněné kinematografie. 

Ráno 4. srpna 1944 vpadla policie nacisty okupovaného Nizozemí do úkrytu v Amsterdamu, kde dva roky žila židovská dívka Anna Franková, autorka slavného deníku, se sedmi dalšími lidmi. Celá rodina Frankových pak byla deportována do koncentračních táborů.

Válku přežil jen otec Otto, Anna zemřela během epidemie tyfu v koncentračním táboře Bergen-Belsen, zřejmě v únoru 1945. Dodnes se neví, kdo tehdy Frankovy udal a postupně se z toho stala jedna z největších detektivních záhad 20. století.

TIP: Otrocká práce existuje i v 21. století: Vymýtí ji umělá inteligence?

Bývalý vyšetřovatel FBI Vincent Pankoke dal dohromady tým, s nímž hodlá tuto záhadu definitivně vyřešit. Zásadní pomoc by jim měla poskytnout umělá inteligence, s jejíž pomocí budou analyzovat velké objemy dat z historických archívů. Inteligence propojí lidi, události a místa, a nakonec snad dospěje k hledanému udavači.

Jakmile zemědělci dostanou ze stébel rýži, ponechají je na polích napospas přírodě. V japonské prefektuře Niigata nicméně vzešli z řad obyvatel umělci, kteří ze zemědělských zbytků vytvářejí jedinečné skulptury. Vedle kombajnů proto na místních strništích můžete potkat také dinosaury, obří kobry, nosorožce nebo bojovné kraby. Zpočátku spontánní akce dala vzniknout festivalu s názvem Wara Art Festival, který se v Niigatě koná za podpory Musashino umělecké univerzity již devátým rokem.

Co by ještě mohla umět sluchátka, kromě toho, že je z nich slyšet hudba a jsou bezdrátová? Sluchátka Pixel Buds společnosti Google jsou bezdrátová, hrají, ale ještě k tomu tlumočí v reálném čase ze 40 různých jazyků.

Milovníci Stopařova průvodce po Galaxii Douglase Adamse si nemohou nevzpomenout na babylónskou rybku, malého žlutého tvora, kterého si uživatel vloží do ucha a najednou rozumí všemu, co slyší. A ještě ke všemu je babylónská rybka vlastně napájena bezdrátově, stejně jako Pixel Buds po vložení do pouzdra.

TIP: Chcete být in? Předělejte si telefon na bat detektor

Zní to jako magie, ale v Google jenom důvtipně využili svou vlastní technologii Google Translate. Překlady sice nejsou zcela stoprocentní a Pixel Buds se jistě stanou terčem dobromyslných vtipů, za 159 dolarů (tj. zhruba 3,5 tisíce Kč) si je ale od listopadu určitě mnozí lidé pořídí.

Austrálie je i dnes vcelku horkým a z valné části pouštním kontinentem. Někteří vědci na základě dnešních modelů klimatu předpovídají, že pokud se situace s oteplováním bude vyvíjet jako doposud, bude v Austrálii za pár let pekelné léto.

TIP: Bude horko: Globální oteplování mění města v pekelné výhně

Podle těchto předpovědí by již kolem roku 2040 měla za letních dnů dosahovat teplota ve velkých australských městech teplot kolem 50 stupňů Celsia. A to už je co říct.

Lidský rod sice podle všeho pochází z afrického kontinentu, kde nebývá zrovna moc chladno, ale takové extrémní teploty v prostředí měst by měly závažný vliv na zdraví velkého množství obyvatel. Zejména senioři a také malé děti se mají čeho obávat. Jak se zdá, v Austrálii půjdou na dračku výkonné klimatizace.

Podle toho, co víme, je ve vesmíru mnoho supermasivních černých děr. V srdci prakticky každé galaxie se nachází alespoň gigantická černá díra, jejíž hmotnost odpovídá milionům a někdy i miliardám Sluncí.

Podle některých modelů by ve vesmíru měly být docela časté dvojice supermasivních černých děr. Ve skutečnosti jsme jich ale zatím objevili jenom velice málo. Spočítali byste je na prstech rukou.

Pět nových párů gigantických černých děr

Shobita Satyapal z Univerzity George Masona a její spolupracovníci teď na jeden zátah objevili celkem 5 nových dvojic supermasivních černých děr, což počet známých dvojic významně zvýší. S větším počtem objevených párů těchto monstrózních objektů samozřejmě vzrůstají naše šance, že porozumíme mechanismu vzniku supermasivních černých děr i jejich osudy během historie vesmíru.

TIP: Dvojice černých děr vznikají ve vesmíru 10× častěji, než jsme si mysleli

Badatelé při stopování supermasivních černých děr využili optická data z pozorování oblohy SDSS (Sloan Digital Sky Survey), data vesmírného infrateleskopu WISE, a také pozorování vesmírné rentgenové observatoře Chandra.

Unikátní barevné záběry z prvních týdnů operace Barbarossa ukazují německou brannou moc v plné síle. Povšimněte si, jak obyvatelé západní části SSSR vítají Němce jako osvoboditele od Stalina. Válečná zvěrstva "nových pánů" však velice rychle obrátila veřejné mínění proti Hitlerovi a sjednotila všechny v boji proti třetí říši.

Desítky tanků postupujících vpřed širokou ruskou stepí, kilometry obsazeného území usměvaví němečtí vojáci či desetitisíce zajatých rudoarmějců – to vše byl obrázek prvních týdnů invaze. To se však mělo v následujících měsících změnit. Rudá armáda se vybičovala až k fanatickému odporu a v nejtěžších chvílích přišla Sovětskému svazu na pomoc také zima... 

Velký kaňon řeky Yellowstone (Grand Canyon of the Yellowstone River) je prvním velkým kaňonem pod Yellowstonským jezerem. Začíná pod vodopádem Upper Falls (Horním), kde je ještě poměrně mělký. V celé kráse se ukazuje až pod vodopádem Lower Falls (Dolním), o několik stovek metrů níže po proudu řeky. Celý kaňon je 39 kilometrů dlouhý a končí nedaleko překrásného vodopádu Tower Fall (Věžní) – v místech, kde se potok Tower Creek přelévá přes okraj svažujícího se údolí a padá z výšky čtyřiceti metrů do řeky Yellowstone.

Upečené horniny

Oblast Yellowstone po geologické stránce byla a stále ještě je neklidným místem. Zhruba před 600 000 let zde došlo k mohutnému výbuchu sopky. Když se obrovský kráter propadl, vytvořily jeho okraje sopečnou kalderu o gigantických rozměrech 42 krát 72 kilometrů. Následně došlo k dalším sopečným výbuchům, při nichž se kaldera zaplnila sopečným materiálem. Šlo o sopečný popel, nesouvislé sopečné vyvrženiny a také výlevy ryolitových láv, které se v poměrně tenkých vrstvách vylily po rozsáhlém území kaldery.

V kaldeře, jejíž povrch se neustále pomalu zvedal a opět klesal, vznikly na několika místech trhliny, které sahaly hluboko do země. Podél nich začaly z hlubin pronikat žhavé plyny a horká pára. Jedno z takových míst, označovaných jako gejzírové pánve, se nalézalo i v místě, kde se dnes nachází horní úsek Velkého kaňonu. Horké agresivní vody, ohřívané Yellowstonskou horkou skvrnou uloženou relativně nehluboko pod povrchem země, měly rozhodující vliv na hydrotermální přeměnu ryolitových lávových proudů i ostatního sopečného materiálu. Sopečné horniny nejenže změnily barvu ze šedé na různé odstíny červené, hnědé a hlavně žluté, ale také se doslova „upekly“. Změkly, staly se křehkými, rozpadavými a tedy snadno rozrušitelnými.

Protržená ledová přehrada

Asi před 14–18 tisíci let nastala na severní polokouli doba ledová, která zasáhla i oblast Yellowstonu. Rozsáhlé území bylo pokryto ledovci a led několikrát přehradil i řeku Yellowstone. Za touto ledovcovou hrází se vytvořilo rozsáhlé jezero, které se zaplnilo pískem a štěrkem. Když na konci doby ledové hráz roztála, vyteklo z jezera naráz obrovské množství vody, které s sebou bralo i písek se štěrkem. Valící se spoušť způsobila nejen velké záplavy, ale také katastrofickou erozi přeměněných rozpadavých hornin. Tak vznikla obrovská strž – současný kaňon.

Takové rázové prohloubení kaňonu se pravděpodobně díky opakovanému zamrzání odehrálo vícekrát a zahlubování Velkého kaňonu pokračuje v menší míře i do současné doby.

Těžko uvěřitelná vyprávění

Prvním z bělochů, který Yellowstonský kaňon navštívil, byl pravděpodobně lovec kožešinových zvířat, John Colter. Zavítal sem v roce 1806, když se odpojil od vracející se průzkumné výpravy Lewise a Clarka (ta prozkoumávala rozsáhlé území na západě, které Spojené státy v roce 1803 koupily od Francie). Dalším člověkem, jenž Velký kaňon v polovině 19. století navštívil, byl jeden z nejváženějších amerických horalů, legendární James Bridger. Kaňon zcela od roku 1803 jistě spatřilo více traperů a prospektorů hledajících zlato, ale na rozdíl od dvou výše jmenovaných o svém zdejším pobytu nezanechali žádnou zprávu.

Jak Colter, tak i Bridger si zážitky z Yellowstonu nenechali jen pro sebe, ale ústním podáním je šířili dál. Jejich vyprávění byla však tak neskutečná a mnohdy i záměrně zveličená, že jim zpočátku málokdo věřil.

Oněmělí úžasem

V roce 1869 se do Velkého kaňonu vydali Charles W. Cook, David E. Folsom a William Peterson – občané ze sousední Montany. Vytvořili soukromou Cook-Folsom-Petersonovu expedici, která neměla žádný ambiciózní cíl. Její účastníci se prostě chtěli do oblasti Yellowstonu podívat. Jeli na koních údolím, dnes nazývaným Lamar Valley, až dorazili k obrovskému kaňonu, o jehož existenci neměli ani tušení.

Kaňon jako první uviděl Cook, který si do zápisníku poznamenal: „Jel jsem vpředu, za mnou Folsom a Peterson na svých koních. Pátral jsem, co se přede mnou v lese objeví. … Zatímco moje pozornost byla soustředěna na soumara za mnou, který se zastavil a pásl, můj kůň se náhle zastavil. Otočil jsem se dopředu a spatřil velký kaňon. …V úžasu jsem si sedl a čekal, než přišli moji společníci. Zdálo se mi, že uplynulo dalších pět minut, než někdo promluvil.“

Zpráva o krásách Yellowstonu se rychle šířila a tak hned následující rok se do oblasti Yellowstonu vypravila další výprava, nazvaná podle svých organizátorů jako Washburn-Langford-Doanova expedice. Velký kaňon pak dosti podrobně popsal Gustavus C. Doane, jeden z účastníků expedice. 

Obrazy ve prospěch přírody

Na základě zprávy Washburn-Langford-Doanovy expedice a na naléhání jejího člena a pozdějšího prvního správce národního parku Yellowstone Nathaniela P. Langforda, se na průzkum Yellowstonu vydala další početná expedice. Vedli ji geolog Úřadu pro geologický a geografický průzkum území USA Ferdinand V. Hayden. Pro expedici se mu podařilo získat částku 40 000 dolarů. Mohl si tak dovolit vypravit 34 mužů a sedm nákladních vozů, s nimiž se v červnu 1871 vydali Yellowstone prozkoumat.

TIP: Mezi americkými gejzíry: Národní park Yellowstone

V expedici byli nejen odborníci, ale i dva umělci. Malíř-krajinář Thomas Moran a fotograf William H. Jackson. Haydenovo rozhodnutí přibrat do výpravy právě tyto dva muže, bylo velmi prozíravé. Oba umělci poprvé zvěčnili zdejší krásy na barevných kresbách a černobílých fotografiích. Značnou měrou tak přispěli k tomu, že oblast byla následujícího roku vyhlášena národním parkem.

Eliška Junková prý byla malá jako panenka. Vážila sotva padesát kilo, byla něžná a elegantní. Měla mnoho ctitelů. Její život byl plný dobrodružství, úspěchů, ale i tragických okamžiků. 

Narodila se čiperka

V Olomouci sídlí zámečnická rodina. Rodiče a jejich osm dětí. A mezi nimi i Alžběta Pospíšilová. Je začátek dvacátého století. I když rodina nemá peněz nazbyt, děti jsou vedeny přísně. Dobrý prospěch ve škole je samozřejmostí. A zájmy? Hlavně nějaké smysluplné. Malá Alžběta tedy plave, jezdí na kole, chodí do Sokola, věnuje se hudbě, ráda čte a co víc, má neskutečný talent na jazyky. Němčinu ovládá od útlého dětství. Sama se naučí anglicky. Během dospívání potom ještě francouzsky a italsky. Později vzpomíná na své dětství jako plné příjemných zážitků. Pravdou ale je, že čtyři její sourozenci pár let po sobě zemřeli! Rodiče stárnou, sami na všechno nestačí. Jít studovat a nechat se živit tedy nepřipadá v úvahu. Malá Alžběta nastoupí do svého prvního zaměstnání už v šestnácti letech!

Divoká láska s vůní benzínu

Je šikovná a energická. Jako korespondentka v bance je svižná a je na ni spoleh. Kdo je jejím nadřízeným? Jakýsi Vincenc Junek. Je mu něco přes dvacet. Je trochu arogantní, ale jistý šarm jistě má. První jiskry přeskočí rychle. Ale co naplat. On má prý vážnou známost, Alžběta zase tajná dostaveníčka s mladým studentem. Nic ale netrvá věčně. Junka převelí do Brna a jeho schopná spolupracovnice odchází s ním. Po nějaké době ho následuje i do Prahy. Tady už je jejich vztah poněkud vážnější. Rozhodně ale ne zalitý sluncem. Hádky, rozchody, smiřování. Stále dokola.

Mladá dívka hovoří několika jazyky a chce cestovat. Milenci zamává a odjede do Francie. Pracuje v zahradnictví, piluje francouzštinu a za celou dobu nenapíše ani řádku. Prchlivý Vincenc si uvědomí, že mu odešla láska jeho života! Ale nevzdá se. Z povrchního mladíka se stane vášnivý automobilista. A jejich další setkání? Ve Francii. Romantiku ale nečekejte. Sejdou se na výstavě automobilů. Láska je zpátky a s ní i jejich nová společná záliba. Jmenuje se Bugatti T32.

Po svatbě nepřijde rodina, ale první závody

Svatba je malá, ale krásná. Ti dva jsou jako hrdličky. A taky to trvalo. Manželé Junkovi. Ale ještě jedna změna. Alžběta se zároveň nechá přejmenovat na Elišku. Proč? Jméno Alžběta se v cizích jazycích překládá jako Elizabeth. V česku potom Eliška. Její plány jsou hlavně za hranicemi. Nové jméno vše usnadní. Mladý pár poprvé závodí rok po svatbě. Vincenc jako řidič, Eliška jako spolujezdkyně. Je ale malá, nedosáhne na pedály. Co s tím? Inu, poradí si. Problém vyřeší několik polštářů. A úspěchy na sebe nenechají dlouho čekat. První medaile a první poháry.

Novomanželce však role spolujezdce nestačí. Udělá si tajně řidičské zkoušky. Když si její manžel koupí nový vůz, vezme si jeho starý. „Žena závodí v autě, žena závodí v autě! Vždyť si srazí vaz!“ Tak zněly první reakce. Brzy se ale obavy rozplynou. Eliška zvítězí na nejobávanějších závodech u nás i v zahraničí. Tleskají ji davy milovníků rychlého sportu. Nikdo už nepochybuje o tom, že drobná žena se může směle postavit největším mužským závodníkům.

Rychlý konec

Po každém návratu ze závodu ji vítají davy fanoušků. Ji i jejího manžela. Konečně se zase ví, kde leží Československo! Eliščina zářivá kariéra závodnice trvá čtyři roky. Ukonči ji tragická událost. Manželé se vydají na závod do Německa. Vincenc ale trasu nezvládne. Na měkkém asfaltu dostane smyk a narazí hlavou na skálu.Nemá přílbu a je na místě mrtvý. Z mladé manželky je rázem vdova. Klíče od auta pověsí na hřebík. Z jejich společného velkého bytu v centru Prahy se přestěhuje do malého podkroví a začne pracovat pro motoristické časopisy. Je sama. Léta utíkají. Rodiče už nemá, se sourozenci se příliš nestýká. Její další bratr zemře. Je ale otcem malého chlapce. Kdo se o něj postará? Elišce je čtyřicet let a její smutek a samota se rázem rozplynou.

TIP: Dámská jízda: Legendární výprava šestice českých žen do Afriky

Malý chlapec přinese do života nové světlo. Stará se o něj výborně! Znovu se objevuje ve společnosti. Pracuje pro Jana Baťu, kde navrhuje a vylepšuje pneumatiky na auta. Zakládá spolek pro ženy řidičky. Dokonce se podílí na plánování výstavby Masarykova okruhu v Brně. Je aktivní jako dřív. Cestuje, seznamuje se s novými lidmi. Její životní elán na několik let přeruší druhá světová válka, ale hned potom se vrací zpátky k práci. Podruhé se provdá. Láska k automobilům ji vydrží celý život. Ten skončí pár měsíců po jejich třiadevadesátých narozeninách.