Že asijské armády používají při výcviku neortodoxních metod, je vcelku známo. Tento snímek zachycuje jihokorejské vojáky, kteří se otužují vstupem do ledové řeky. Studená voda má podporovat krevní oběh a celkově má muže zocelovat.

Pátrání po planetách nacházejících se mimo naši Sluneční soustavu je vzhledem k obřím vzdálenostem nesmírně složité. Lovci exoplanet, jakým je například sonda Kepler, k němu využívají techniku mapující pokles jasnosti mateřské hvězdy během tranzitu planety přes její kotouč. Je tedy logické, že pátrání po měsících takovýchto planet je ještě o řád složitější.

Přesto se astronomům z Kolumbijské univerzity v New Yorku podařilo objevit první extrasolární měsíc. Vědci jsou o tom alespoň přesvědčeni. Jejich objev má definitivně potvrdit pozorování Hubbleova vesmírného dalekohledu, které je naplánované na říjen tohoto roku.

Nově objevený měsíční kadidát je podle vědců souputníkem exoplanety s označením Kepler - 1625b a nachází se poblíž hvězdy, která leží asi čtyři tisíce světelných let od Země. Měsíc by měl být velký a těžký jako Neptun. Obíhat by měl kolem planety, která je přibližně stejně velká jako Jupiter, ale asi tak 10× těžší než tato planeta z naší Sluneční soustavy.

Omalovánky rozvíjí dětskou kreativitu a dokáží dítě zabavit. V posledních letech jsou ale nesmírně populární i mezi dospělými – jsou vítanou relaxační pomůckou v uspěchané a stresem naplněné době. 

TIP: Největší superjachta světa bude stát 30 miliard korun

Společnost Very First To, zaměřená na luxusní zboží, se proto rozhodla, že relaxační omalovánky nabídne i superboháčům. Ti si mohou je mohou objednat dle vlastního přání, vytvořené na míru známým anglickým ilustrátorem Ianem Beckem, který navrhoval například obal alba Goodbye Yellow Brick Road pro Eltona Johna.

Obsah luxusních omalovánek vzniká na základě schůzky a individuálních preferencí kupce a tvoří je výjevy z rodinného života, oblíbených míst či koníčků konkrétního zákazníka. Výsledkem je 10 unikátních obrazů, ručně vázaných v kůži se jménem vyvedeným 24karátovým zlatem. Cena je pochopitelně také luxusní – omalovánky Very First To vyjdou na 30 850 dolarů, což je v přepočtu zhruba 830 tisíc korun.

Pokud se i vy chcete zbavit stresu a nemáte 830 tisíc na superluxusní omalovánky, vyzkoušejte ty naše – za 36 stran unikátních obrazců zaplatíte jen 39,90 a bavit se u nich budete neméně.

Tehdy nikdo netušil, jak pravdivá tato slova budou. Tím bláhovým snílkem byl totiž americký podnikatel Henry Ford a on nikdy nemluvil do větru. I tentokrát Ford dostál svému slibu. Díky svým inovacím a revoluční pásové výrobě postavil 540 kilogramů vážící vůz, který uháněl rychlostí až 72 kilometrů za hodinu. V roce 1908 představil legendární Ford model T, takzvanou plechovou Lízu nebo taky Kraksnu…

Přichází téčko

Sláma a odér hnoje – to se stalo na prvních 16 let součástí života mladého Henryho Forda. Vyrůstal v duchu, že jednou převezme tátovu farmu. Den, kdy otci řekl, že odchází, byl nejhorší moment v jeho životě. Sen byl ale silnější. Dalších 10 let se protloukal a stoupal po žebříku kariéry od zámečnického učně až po vedoucího technika ve firmě amerického vynálezce Thomase Alvy Edisona. Ve volném čase dělal dvě věci: randil s osudovou láskou Clarou Jane Bryantovou a taky stavěl vlastní motory. S Clarou se oženil v roce 1888 a až do smrti mu byla oporou. O Vánocích 1893 sice mohla nadávat, co dělá velký ošklivý motor v jejím dřezu, ale místo toho mu zatleskala. Úspěch je dítětem trpělivosti. 

V roce 1896 Ford sestrojil a vyzkoušel svůj vůbec první automobil. Přišel úspěch, získal sponzory a založil firmu Detroit Automobile Company. Jeho čas ale ještě nepřišel – společnost zkrachovala kvůli problémům s prodejem.

Ford se poučil. Díky krachu pochopil, že je nezbytné orientovat se na střední třídu. „Postavím auto pro všechny!“ zařekl se. A tak s dalšími společníky založili v roce 1903 společnost Ford Motor Company. Neměli velký kapitál – jenom 28 000 dolarů (dnes by to dělalo 600 000 dolarů). Přesto, díky minimalizování nákladů, hned v prvním roce postavili 1 750 vozů Fordu modelu A! První si koupil doktor Ernst Pfenning za 750 dolarů. Následovalo ho dalších 1 700 zákazníků. Firma se rozjela, přišel model N se 7 000 vyrobenými kusy. A pak… pak z haly vyjel první Ford model T – legendární „téčko“, které je všeobecně pokládáno za první cenově dostupný vůz, který „postavil Ameriku na kola“. Psalo se 27. září 1908 a Henry Ford splnil svůj slib.

Inspirace? Linka v masokombinátu!

Ford měl vizi, ale ještě nemohl tušit, jaké terno s „téčkem“ udělal. První měsíc tomu však rozhodně nenasvědčoval – dělníci vyrobili jenom 11 aut. Rok 1909 skončil s číslem 1 000 v kolonce prodej. Jeden kus stál tehdy 850 dolarů. Ford si mohl vytahat vlasy, ale na průměrný plat Američana to ještě nebylo. Navíc dosavadní prostory se ukázaly být hrubě nedostačující. Coby ředitel firmy se rozhodl docela rychle. Dal pokyn k výstavbě nového závodu v Highland Parku v Detroitu.

V roce 1910, po vyrobení 12 000 automobilů, se společnost stěhovala do nového. A taky k nové lince! Tu navrhl William C. Klann. Inspirací se mu stala moderní jatka Union Stock Yards v Chicagu. Zvláštní pásové zařízení, které urychlovalo výrobu, ho nadchlo. A Klannův nápad se zalíbil i Fordovi. Po pokusech a omylech se za několik měsíců rozběhla podobná montážní linka. Když se vozy vyráběly ručně, na jednom dělníci nechali 12,5 hodin práce, teď pouhou 1 hodinu a 33 minut. Právě tehdy začala nová éra automobilové revoluce.

Hrdý William C. Klann jako vůbec první člověk na světě vyjel s takto vyrobeným vozem před zástupce médií, diváky a před stejně pyšného Henryho Forda. Roky udržovaná masová produkce se řídila jediným heslem – rychlostí výroby. Právě v prvním roce 1. světové války vyrobil Ford víc aut než všichni světoví výrobci dohromady! Henry Ford se v dolarech mohl koupat.

Není dělník jako dělník

Rozhodně si ale nehodlal nechat všechno jen pro sebe. Dělníkům zvýšil dvojnásobně platy. Jestliže v roce 1912 brali 2,38 dolaru za den, o čtyři roky později už 5 dolarů (v přepočtu je to dnes skoro 100 dolarů). Ford válcoval konkurenci. Zatímco jiné automobilky prodávaly vozy za 2 000 dolarů, Ford zlevňoval. Neustále. Tím se mohla stlačit cena vozu pod hranici průměrného ročního platu. V roce 1912 se to podařilo, poprvé v historii lidstva! Model T stál 575 dolarů (v přepočtu by to dnes bylo 256 000 korun). Ford konečně naplnil svoji vizi. Cena přitom klesala dál. V roce 1913 vůz přišel na 550 dolarů, dva roky nato cena dosáhla úrovně 440 dolarů. Ve 20. letech spadne dokonce pod 300 dolarů (dnes asi 77 000 korun). 

Zaměstnanci automobilky se stali hýčkanými. Nejenže se v průběhu let dostali do situace, kdy si mohli nové „téčko“ koupit za čtyři měsíční platy, ale získali i další výhody. Sociální program pro stálé zaměstnance. Sem patřilo podnikové zdravotnictví, sportovní a kulturní vyžití. Benefity ovšem mohli mít jenom ti mravně čistí. Sociologické oddělení společnosti dohlíželo, jestli dělník není alkoholik nebo závislý na hazardu „Ne, není pravda, že jsme z práce vytěsnili zručnost a kvalitu. Ale přenesli jsme vyšší dovednost do dalších oblastí – managementu, plánování a výroby strojů,“ vysvětloval Americe Ford. „Tohle zdokonalení ocení právě obyčejní dělníci.“ Henry Ford změnil pohled na dělníka. 

Z nádeníka udělal vypiplaného zaměstnance. I tohle zbytek světa obšlehne, inspirovat se dá třeba i Tomáš Baťa. Fakt, že se práce pro tyhle společnosti stala poctou, že se stály fronty na každé volné místo, pomůže přetvořit 20. století. 

Plechová žravá Kraksna

Z dnešního pohledu se vyráběla směšná vozítka, zato dostupná všem, jak Henry Ford slíbil. Ford T měl na délku 3 404 milimetrů, na šířku 2 515 milimetrů. Vážil 540 kilogramů. Dřevěná loukoťová kola kryly vpředu 5 centimetrů a vzadu 8,9 centimetru široké pneumatiky. Motor měl objem 2,9 litru a výkon 15 kW (20 koní). Z pohledu dnešních ekologů byla spotřeba hotový horor – na 100 kilometrů doslova „sežral“ 11 až 18 litrů. Tankovalo se co chvíli. Do nádrže se vešlo jenom 38 litrů benzínu, petroleje nebo etanolu. Spíš se jezdilo na benzín, alkohol se v době prohibice (v letech 1914–1933) docela prodražil.

I když se v limitovaných edicích lakovalo i jinak než načerno, právě odstíny černé dominovaly. Bylo jich přes 30. Henry Ford měl údajně prohlásit, že „každý zákazník si může vybrat jakoukoli barvu, pokud chce černou“. To ale nikdy nevyslovil, jde o fámu. Faktem zůstává, že odstíny černé preferoval kvůli jedinému důvodu – lak schnul rychleji.

Legenda, která změnila svět

V době, kdy z linky sjelo desetimilionté „téčko“, mělo po celém světě devět z deseti vozů značku Ford. V Americe ovládl trh z 50 procent. Čísla prodeje byla tak luxusní, že firma nemusela dát v letech 1917 až 1923 na reklamu ani dolar! Jestliže se v roce 1911 prodalo 69 762 aut, rok příští to byl téměř trojnásobek! Pak to šlo skoro řetězově: 1913 – 202 667 kusů; 1914 – 308 162; 1915 – 501 462 vozů. V roce 1925 byly dny, kdy produkce dosahovala 9 000 až 10 000 vozů denně, dohromady dva miliony za rok… 

Ford model T se zároveň stal vůbec prvním automobilem, který se vyráběl na různých místech světa současně – v Kanadě, Anglii, taky v Německu, Argentině, Francii, Španělsku, Dánsku, Norsku, Belgii, Brazílii, Mexiku a Japonsku. „Téčko“ se montovalo do roku 1927, celkem se vyrobilo 15 007 033 vozů. Jde pořád o jeden z nejúspěšnějších modelů v celém století a historii automobilismu. Jde o legendu, s jejíž výrobou se svezly revoluční postupy, které změnily svět od základů.

První dámou, která zasáhla do osudu budoucího krále Přemysla Otakara II., byla Gertruda Babenberská, neteř slavnější Markéty. Na rozdíl od ní byla mladá a půvabná, a proto byla provdána za Vladislava, syna krále Václava I. a předurčeného dědice. Ten však rok na to zemřel.

Hned v dalším roce se vévodkyně vdala znovu, ale slabý Heřman Bádenský pro ni byl jen dalším zklamáním. Porodila mu sice dvě děti, ale pak ho otrávila a tím uvolnila svou ruku pro lepší partii. Možná v této době pokukovala dokonce i po Přemyslovi s tím, že by ze šikovného švagra byl ještě lepší manžel. Snad i proto odmítla sňatek, o který stál samotný papež.

Strašidlo jménem Markéta

„Chutného mládence“ si však vzala její teta Markéta, což musela být pro mladou neteř hodně hořká pilulka. Toto manželství však nešokovalo jen ji, ale celou tehdejší Evropu. Vdova po Jindřichovi Štaufském byla totiž téměř o třicet let starší než její manžel. Markétin bývalý manžel byl navíc původně zasnouben s Přemyslovou tetou Anežkou, která tudíž novou příbuznou příliš nemilovala.

Stárnoucí Markéta nemohla dát království dědice, proto hledal mladý panovník rozptýlení jinde. Našel ho prý přímo v královnině fraucimoru – mělo jít o jistou Anežku z Kuenringu. Lidová tvořivost má ohledně této osůbky zcela jasno. Mužný Přemysl se romanticky zamiloval do chlapecky vyhlížející hnědovlasé šlechtičny, kterou zdobil tehdy zcela netypický krátký sestřih. Proto ji prý říkal Palceřík čili Helmička. Historikové jsou opatrnější. Jisté je jen to, že nějaká dáma urozeného původu povila Přemyslovi syna Mikuláše a několik dcer.

Krásná, mocná, bohatá

Pokud si však „evolučně úspěšná“ milenka myslela, že jí zajištění vytouženého potomka zabezpečí sňatek s Přemyslem, tak se velice mýlila. Král sice syna potřeboval a Markétu proto zapudil, matku levobočka si však nevzal. Vhodnou partii mu totiž poskytl uherský král Bela, který provdáváním dcer a vnuček vystavěl úspěšnou síť spojující celou Evropu. A pro Přemysla zde měl sousto obzvláště „šťavnaté“. Svou mimořádně krásnou vnučku Kunhutu. Soud dějin však tuto dámu shledal snad až příliš temperamentní.

TIP: Přemysl Otakar II.: Král ctižádostivý a vzpurný

Po smrti svého manžela vešla krásná Kunhuta do našich dějin zejména kvůli svému neřestnému svazku se Závišem z Falkenštejna, který pohoršil celou Evropu. Povšimněte si, že obě Přemyslovy ženy byly tak či onak pohoršlivé. Aby se aspoň trošku vylepšil její „mediální“ obraz, sestavil králův notář Jindřich z Isernie krásné a velmi vroucí dopisy, které pak vydával za listy pošpiněné královny. Inu, i to byla daň za přízeň mužů.

Záběry zachycují příchod amerických jednotek do Tokia v létě 1945 a jejich vítání ze strany japonských civilistů, kteří mávají spojeneckými vlajkami. Můžeme rovněž vidět generála Douglase MacArthura projíždějícího tokijskými ulicemi směrem k americké ambasádě, kde jej vítá generál Chase. Spolu potom provedou inspekci jednotek a proběhně vztyčení americké vlajky.

V předchozí části článku jsme se podívali na to, proč je v létě větší teplo, i když je Země dále od Slunce, jak mohou existovat komety s více ohony a že i planetky mohou mít prstence.

4. Vlasatice bez ohonu

Pod označením „kometa“ si většinou představíme jasný nebeský objekt obdařený dlouhým ohonem neboli chvostem, který tvoří prach a plyn unikající z jádra ve směru slunečního záření. V některých případech se přitom jednalo o útvary dlouhé desítky až stovky milionů kilometrů. Občas se však na obloze objeví vlasatice bez ohonu: buď je tak krátký, že se „schovává“ v tzv. komě čili hlavě komety, nebo směřuje od Země a přes komu jej nevidíme. Názorným příkladem se stala vlasatice 17P/Holmes (na snímku).

Její sférická koma nabobtnala 9. listopadu 2007 do průměru přes 1,4 milionu kilometrů a vytvořila řídký prachový oblak větší než Slunce. Veškerý prach a plyn, který rozptyluje sluneční světlo, pocházel z pozoruhodně aktivního kometárního jádra, jehož průměr se před vzplanutím odhadoval na 3,6 km. Na snímku ze 14. listopadu 2007 jsou hvězdy snadno viditelné i přes vnější komu, zatímco jádro se noří do zkondenzované jasné oblasti. Zmíněná oblast se zřejmě vychyluje od středu, což odpovídá představě, že od jádra odpadl velký úlomek, vzdálil se a jeho rozpad následně způsobil toto mimořádné vzplanutí.

Přestože 21. října 2007 nebylo možné vlasatici zahlédnout ani většími dalekohledy, o tři dny později byla viditelná již v malých přístrojích a po několika dalších hodinách i pouhým okem. V rozmezí několika dnů se její jasnost zvýšila více než 400 000×, a jedná se tak o dosud nejrychlejší pozorované zjasnění u těchto těles.

5. Planetky a jejich měsíce

Podobně jako planety mohou i planetky mít své měsíce: jelikož jsou však menší, mají také podstatně méně průvodců – u mnoha planetek objevili vědci jeden přirozený satelit, výjimečně dva. Uvedenou soustavu těles označujeme spojením „binární planetka“, a dosahuje-li měsíc srovnatelných rozměrů s mateřským objektem, hovoříme o dvojplanetce. Dnes znají astronomové minimálně 236 dvojplanetek či planetek s jedním nebo dvěma malými měsíci.

Prvním objevem v této kategorii se stala 243 Ida: 28. srpna 1993 kolem ní prolétla sonda Galileo na své cestě k Jupiteru a vyfotografovala ji. Při vyhodnocování snímků se pak podařilo detekovat měsíček, který dostal následně jméno Dactyl. V tomto případě jsou přitom označení „planetka“ a „měsíc“ namístě: Ida měří 54 km, zatímco její souputník asi jen 1,5 km.

6. Kometa, nebo planetka?

Některá tělesa označili astronomové zároveň jako planetku i kometu. Příkladem se stal 2060 Chiron kroužící mezi Jupiterem a Uranem. V roce 1988, kdy se nejvíce přiblížil ke Slunci, se u něj projevila kometární aktivita a jeho jasnost vzrostla o 75 %. Těleso proto dostalo i kometární označení 95P/Chiron. Do stejné kategorie patří planetka Echeclus, pojmenovaná později jako kometa – 174P/Echeclus. Opačný případ představuje vlasatice 166P/NEAT. V době objevu ji obklopovala koma, později se však zjistilo, že se nachází na dráze typické pro planetky – tzv. Kentaury.

Jinou skupinu tvoří tzv. Damoklidy, tělesa s velmi excentrickou dráhou: ke Slunci se přibližují více než Země, zatímco afélium mají daleko za Neptunem. Pocházejí zřejmě z Oortova oblaku a jejich trajektorie se nápadně podobají dráze Halleyovy komety. Jedná se pravděpodobně o jádra vyhaslých vlasatic, přičemž se čas od času „probudí“ a kometární aktivitu obnoví. Většina astronomů je proto považuje jednoznačně za jádra komet. Název dostaly podle objektu 5335 Damocles.

Dokončení: Sluneční soustava: Devět podivných úkazů, které bychom nečekali (3.)

Další komety/planetky se ukrývají v oblasti hlavního pásu mezi Marsem a Jupiterem. Chovají se jako planetky, ale občas začnou uvolňovat plyny v okamžiku, kdy se více přiblíží ke Slunci. Jedná se o novou skupinu těles hlavního pásu planetek a astronomové je označují jako komety hlavního pásu. V současné době jich známe deset, zřejmě jich však existuje mnohem víc.

Cukr je velké pokušení, na zdraví ale moc nepřidá. Britští vědci zjistili, že pokud jde o lásku k cukru, tak muži jsou v tomto případě tím slabším a ohroženějším pohlavím. Britové studovali 5 tisíc mužů a 2 tisíce žen po dobu 22 let. Nakonec dospěli k závěru, že bez ohledu na další faktory, jako je věk nebo sociální a ekonomické poměry, zvýšená konzumace cukru ohrožuje duševní zdraví u mužů.

TIP: Cukrem slazené nápoje zvyšují úmrtnost po celém světě

Muži, kteří jedli více cukru, mají významně větší šanci, že se u nich vyvine úzkost, deprese nebo podobný duševní problém. U žen přitom tento vztah neplatí a lidé s duševní poruchou nemají sklony jíst více cukru. Jak se zdá, muži by si měli dát na cukr pozor. Krátkodobě je sice sladkosti potěší, ale jejich duševní pohoda kvůli tomu často utrpí.

S výše uvedeným výsledkem zakončil svoji studii mezinárodní vědecký tým vedený biologem Danielem Rankinem z univerzity v Curychu, který na matematickém modelu demonstroval rizika agresivního chování samců při snaze o efektivní rozmnožování.

Zhoubná agrese

Evoluční biologové již dlouho debatovali o tom, jestli chování jedince může ovlivnit procesy v populaci na úrovni druhu. Nyní Rankin dokázal, že agresivní chování samců nejen ubližuje samičkám, ale může způsobit, že celá populace vymře.

TIP: Tajemství jednoho života aneb Zázrak motýlího zrození

Vědci se ve studii zaměřili na extrémní pohlavní chování zrnokazovitých brouků, jejichž samečci mají penis opatřený ostny, takže samička nemá možnost zbavit se nežádoucího nápadníka. Agresivní samečci jsou úspěšnější, ale mohou při páření samičku smrtelně zranit. Jejich chování se navíc přenáší na potomstvo, a tak se zvyšuje agresivita druhu obecně. V důsledku to znamená, že čím dál více samiček zaplatí akt páření svým životem a druh postupně vyhyne.

Případů, kdy zájem jednotlivce stojí proti zájmu celé skupiny, bychom našli v historii evoluce více. U lidí existuje paralela s životním prostředím, které je pro zachování pohodlí jednotlivců soustavně ničeno. Pokud se agresivní chování člověka vůči životnímu prostředí nezmění, čeká i lidský druh vyhynutí.

Kanadský režisér Rob Spence si nechal voperovat protetické zařízení vybavené videokamerou, jež dokáže natáčet i vysílat v reálném čase. To, co Spence vidí, bezdrátově streamuje do svého telefonu, odkud pak může záznam poslat třeba na sociální síť. 

TIP: Kyborgizace lidí: Na cestě k novému člověku

Kamera zvládne na jedno nabití nahrávat třicet minut a její červené LED světlo svítí vždy, když zařízení zaznamenává. Každý, koho Spence snímá, o tom tudíž ví. „Dobrovolník“ je s vynálezem nadmíru spokojen, a dokonce si začal říkat „Eyeborg“. Jako první na světě může také natáčet „first-person“ video, tedy záznam přímo z pohledu daného člověka. 

Pokud byste si snad rovněž zatoužili podobné zařízení pořídit, museli byste napřed obětovat vlastní oko. Spence o něj přišel v osmi letech a kyborgickou kameru může do důlku vložit, teprve když vyjme svoji skleněnou bulvu.