Někteří alergici se vyhýbají pylu, jiní zvířecích chlupům nebo Slunci. A někteří alergici se mají na pozoru před reprobednami. Zní to zvláštně, ale doopravdy existují rodiny, v nichž je taková alergie běžná.

Vědci přečetli genomy lidí z těchto rodin, kteří trpí touto bizarní alergií, a srovnali je s genomy jejich příbuzných, kterým se alergie na vibrace vyhnula. Nakonec s ukázalo, že alergie na vibrace je důsledkem jediné mutace v genu ADGRE2.

Protein tvořený tímto genem hraje významnou roli v řadě buněk imunity, zejména v žírných buňkách, mastocytech. Mastocyty podporují hojení ran a brání tělo před parazity, ale také se podílejí na rozvoji alergie. Když mastocyt s mutovaným genem ADGRE2 zasáhnou vibrace, tak vypustí své aktivní látky a alergie je na světě.

V myanmarském jantaru objevili fosilního sekáče, tedy příbuzného pavouků, druhu Halitherses grimaldii z období křídy. Před 99 miliony let uvízl ve vznikajícím jantaru v poněkud choulostivé pozici.

Samci sekáčů mají prodloužitelné penisy, čímž se překvapivě podobají savcům. Obvykle je ale mají zatažené. A tenhle samec fosilizoval s očividně vytaženým penisem, i když měří jen půl milimetru.

Zní to jako zpráva z vědeckého bulváru, ve skutečnosti jde ale o velkou vzácnost. Doposud jsme objevili pouhých 38 fosilií sekáčů a tohle je úplně první sekáč zachovalý v jantaru, u něhož lze pozorovat penis.

Říká se jí Humří mlhovina, nebo také mlhovina Válka a Mír (západní část prý připomíná holubici, východní pak lebku) v oficiálních katalozích ji ale najdete pod fádním označením NGC 6357. Ve skutečnosti nejde o jedinou mlhovinu, ale o komplex menších emisních mlhovin. Spletité tvary této nádherné mlhoviny opracovávají mezihvězdné větry a energetické záře mladých a nově vznikajících hmotných hvězd.

Součástí komplexu je i hvězdokupa Pismis 24 (na snímku poblíž středu), která je domovem nejhmotnějších hvězd, jaké jsou v naší Galaxii k vidění. Některé z nich jsou až 100× hmotnější než Slunce.

Tank KV (Kliment Vorošilov) vznikl ještě před začátkem sovětsko-německého konfliktu roku 1941 a za německého útoku už probíhala produkce sériových vozidel. Tank spočíval na podvozku, zahrnujícím na každém boku šest samostatně zavěšených celoocelových pojezdových kol, hnací a napínací kolo a tři kladky.

Trup byl svařen z válcovaných pancéřových plechů a měl šikmou čelní stěnu. Věž byla rovněž svařovaná a ze silné čelní desky viditelně vystupoval rozměrný štít kanónu. Ten měl ráži 76,2 mm a postupně konstruktéři použili několik typů, u kterých se výkony zvyšovaly. Ve chvíli německého útoku se mělo ve stavu Rudé armády nacházet celkem 639 kusů KV všech verzí.

Nepřekonatelné kolosy

Do roku 1943 pak vzniklo přibližně 1 800 exemplářů zdokonalených a lehčích KV-1s s odlévanou věží. Tyto obrněnce představovaly pro německou armádu po vpádu do SSSR velmi nepříjemné překvapení, protože stávající střední tanky Panzer III a Panzer IV si s nimi nedokázaly ve většině situací poradit. Obrněné mamuty mohly zastavit většinou jenom protiletadlové 88mm kanóny. KV-1s se poprvé objevily za krvavé bitvy o Stalingrad a potom se účastnily prakticky všech operací až do konce války.

Nedílnou součást sovětských obrněných sil od třicátých let tvořily speciální plamenometné tanky, mezi nimi i stroj KV-8. Jeho základem se stal KV-1, u něhož kanón nahradili menším dělem ráže 45 mm. Základní výzbrojí se stal automatický plamenomet ATO-41 a zásoba hořlaviny činila 960 litrů nacházejících se v pěti nádržích. Celkem bylo postaveno 127 exemplářů KV-8 zařazovaných k samostatným praporům plamenometných tanků. KV-8 se dostaly poprvé do boje na volchovské frontě v druhé polovině roku 1942.

Pod označením KV ještě vznikly pokusné prototypy KV-3, KV-6 a KV-7, ty však skončily v ojedinělých exemplářích. Sériový tank KV-85 pak už představuje spíše samostatnou konstrukci.

Podivná konstrukce

V pořadí druhý zástupce široké rodiny těžkých tanků nazvaný KV-2 představoval zcela samorostlou konstrukci, vzniklou za specifických okolností. Zkušenosti z prvních bojů s Finy (1939–1940) vedly k požadavku na vývoj nového typu tanku, vyzbrojeného houfnicí velké ráže,jejíž těžké granáty by dokázaly prorazit i odolné stěny betonových bunkrů. Tak vznikl KV-2, stroj s novou mimořádně velkou věží, který nesl tedy houfnici ráže 152 mm.

Výroba sice běžela pomalu, ale k útvarům postupně přicházely neustále další stroje. Do konce roku 1940 k jednotkám odešlo 102 vozidel a do začátku německého útoku přibližně 200. Produkce probíhala ještě po německém útoku, přičemž celkově vzniklo 340 exemplářů KV-2.

TIP: Skromné začátky plamenometných tanků

Stroje určené primárně k ničení betonových pevnůstek, byly nasazeny v bojích úplně jiného druhu. Jejich mohutné dělo dokázalo likvidovat jakýkoliv německý obrněnec, neboť těžký protibetonový granát probíjel na vzdálenost 1 500 metrů ocelovou desku silnou 70 mm. Proto se často používaly k zastavování nepřátelských tankových úderů. 

Šestnáct měsíců po svém vypuštění proletěla sonda Ulysses kolem Jupitera. Gravitace planety jí pomohla dosáhnout unikátní oběžné dráhy okolo Slunce, odkud mohl vesmírný průzkumník pozorovat oba póly naší hvězdy.

Sonda byla společným projektem ESA a NASA. Byla vynesena 6. října 1990 do volného kosmického prostoru pomocí raketoplánu Discovery při misi STS-41. Poté byla pomocí urychlovacího stupně Inertial Upper Stage vyslána na dva roky trvající cestu k Jupiteru. Tam objevila, trochu nad rámec své mise, překvapivě velký únik prachu z Jupiterova systému.

Průzkum Slunce

Později sonda obíhala po eliptické dráze nad póly Slunce, díky čemuž je mohla přímo sledovat. Poprvé se nad jižní pól dostala v roce 1994, nad severní o rok později. Jeden oběh okolo Slunce jí trval šesti let. Druhý přelet nad póly Slunce vykonala mezi lety 2000 a 2001.

Mezi vědecké úspěchy sondy patří i objev částic mezihvězdného prachu, který prochází heliosférou napříč sluneční soustavou, či průzkum tří kometárních ohonů, jimiž prolétla.

V době, o níž vypráví náš příběh, navíc Adléta ani nežila na pražském dvoře, ale pobývala společně s prvorozeným synem Vratislavem na dvoře svých rodičů v Míšni. Možná, že Přemyslovi nevyhovoval nižší původ své manželky, která pocházela z míšeňských markrabat z rodu Wettinů. Každopádně se v téže době začal poohlížet po Konstancii Uherské.

Jak probíhal rozvod

Americký vojenský letec a astronaut Edgar Mitchell byl muž mnoha tváří – v roce 1952 dokončil na Carnegie Institut of Technology studium průmyslové organizace práce. Poté narukoval k námořnímu letectvu, kde sloužil 2 roky na letadlové lodi. Po návratu do Spojených států se stal zkušebním pilotem u 5. průzkumné eskadry.

Absolvoval studium na postgraduální škole vojenského námořnictva a na Massachusettském technologickém institutu (MIT). Zpět do služby se vrátil roku 1964 jako doktor leteckých a astronautických věd.

První oštěpař na Měsíci

Ve vesmíru Mitchell strávil 9 dnů – v rámci mise Apollo 14 přistál 5. února 1971 spolu s Alanem Shepardem a Stuartem Roosou na povrchu Měsíce. Na Měsíc vystoupil jako šestý člověk v historii a patří mu také prvenství v hodu oštěpem na jeho povrchu. V době kdy Shepard hrál na Měsíci golf, prý Mitchell použil podpěru z jednoho z experimentů jako oštěp. Vícekrát se již do vesmíru nepodíval, přestože figuroval jako záložní pilot pro měsíční modul Apolla 16. Poté se ale jeho životní dráha značně změnila.

V roce 1972 Edgar Mitchell, opustil NASA i námořnictvo a stal se zakládajícím ředitelem Ústavu parapsychologie v Palo Alto v Kalifornii. Dlouhá léta o něm nebylo příliš slyšet a do povědomí široké veřejnosti se vrátil až o 30 let později.

Kariéra konspiračního teoretika

V roce 2005 se stal jednou z hlavních postav záhadologického fóra konaného ve Švýcarsku. O tři roky později pak vystoupil v britské rozhlasové stanice Kerrang! Radio s prohlášením, že mimozemšťané existují. Podle něj navštívili mimozemšťané Zemi hned několikrát - ale vlády jejich přítomnost už šest desetiletí tutlají. Mitchell také uvedl, že NASA má důkazy o existenci mimozemšťanů a jejich návštěvě Země. NASA pochopitelně veškerá jeho tvrzení odmítla.

V roce 2011 jej NASA dokonce zažalovala za údajný pokus prodat kameru a snímky z jeho mise k Měsíci na burze.

Edgar Mitchell byl ale také milujícím adoptivním otcem, autorem několika knih a esejů, a byl také předsedou poradní rady Institutu pro spolupráci ve vesmíru. Zemřel ve čtvrtek 4. února 2016 v léčebném ústavu na Floridě. Bylo mu 85 let.

„Vy jste se zase kochal, že jo, pane doktore?“ říká dobrosrdečný Karel Pávek doktoru Skružnému v legendárním českém filmu. Zdá se, že nejen krajina středních Čech ke „kochání se“ vybízí. Jeden z nejznámějších uruguayských architektů, Rafael Viñoly, jehož stavby zdobí města v USA, Holandsku, Anglii nebo Spojených arabských emirátech, se rozhodl pro poněkud netradiční řešení mostu spojujícího město Maldonado s panenským krajem Rocha, v jižní části Uruguaye.

Vyhlídkový „kruháč“

Viñolův most nad lagunou Garzon má sice tvar kruhového objezdu, ve skutečnosti jde ale o dvojici půlkruhových mostů. Cílem stavby bylo především zpřístupnit málo rozvinutý kraj Rocha, který byl doposud přístupný pouze skrze přívoz. Dnes most využívá okolo tisícovky aut denně. Zároveň má ale díky svému tvaru sloužit i jako pozvánka – na mostě je omezena rychlost na 30 kilometrů v hodině a čas strávený „objížďkou“ tak přímo láká k vyhlídce. Novinka neslouží jen řidičům - po stranách nechybí ani chodníky pro pěší.

TIP: Cesta pod hladinou Baltského moře: Kodaň a Malmö spojuje unikátní most

Stavba, která začala v září 2014, byla dokončena za pouhých 15 měsíců a vyšla na 11 milionů dolarů. Drtivou část nákladů (10 milionů dolarů) ale uhradil soukromý argentinský developer Eduardo Costantini, který si od vložené investice slibuje zhodnocení svých podnikatelských aktivit v nedalekém Las Garzas.

Zika děsí celý svět. Nakažených je stále víc, potvrdil se přenos ziky pohlavním stykem, krví, a v podezření je i moč a sliny. Konečně jsou tu ale i dobré zprávy.

Ukázalo se, že indická společnost Bharat Biotech šťastnou souhrou okolností již přes rok vyvíjí hned dvě experimentální vakcínu proti viru zika. Bharat Biotech totiž pracovali na vakcínách proti virovým horečkám dengue a chikungunya a po čase se pustili i do vývoje vakcín proti viru zika, který je původcům horeček dengue a chikungunya v mnoha ohledech podobný.

Jedna z nich je rekombinantní vakcína, která zahrnuje produkci rekombinantních bakterií s vloženým genem z viru zika, ve druhém případě jde o inaktivovanou vakcínu, obsahující zneškodněné viry.

Do loňského prosince by o tyto vakcíny byl jenom minimální zájem. Teď se najednou Bharat Biotech ocitli na vedoucí pozici celosvětového sledovaného závodu o vakcínu proti obávanému viru zika s jednoročním náskokem. Už za pár týdnů zahájí testy na zvířatech a když budou jejich výsledky vynikající, tak možná odborníci přikročí ke zrychlených testům na lidech, podobně jako v případě eboly.

Britský nízkonákladový letecký dopravce EasyJet plánuje zavést dopravní letadla s hybridním pohonem. Pokud uspějí, tak ušetří přes 55 tisíc tun paliva ročně a také příslušné emise oxidu uhličitého.

Podstatou technologie je, že letadlo získává energii při brzdění během přistávání. Energie putuje do vodíkového palivového článku, odkud pak může být využita pro provoz letadla. Během procesu vzniká odpadní voda, která může být na palubě letadla recyklována.

EasyJet létá hlavně na krátkých linkách a jejich letadla spotřebují větší podíl paliva při pojíždění na dráze, než letadla dopravců na dlouhých linkách. Proto se společnost dlouhodobě snaží snižovat spotřebu paliva při pojíždění a právě hybridní pohon by mohl být řešením.

Tento pohon EasyJet vyvíjejí ve spolupráci s britskou Univerzitou ve Cranfieldu. Letos by měli zahájit první testovací lety letadel vybavených hybridním pohonem.