V rámci Francouzských revolučních válek se znovu rozhořel dávný spor Španělsko kontra Anglie. 14. února 1797 se mezi oběma mocnostmi strhla námořní bitva u mysu svatého Vincenta, která přinesla anglické straně památné vítězství. A nejen to. Současně zažehla hvězdu budoucí legendy Horatia Nelsona.

Španělská eskadra měla odplout do brestského přístavu a tam se spojit s francouzskými silami. To však nebylo v zájmu Anglie, proto admirál John Jervis opustil středomořské vody a zamířil do Atlantiku. U jihozápadního výběžku Portugalska narazil na Španěly, jejichž flotila čítala na dvacet čtyři lodí rozdělených do dvou svazů.

Jervis se rozhodl vplout mezi ně a postupně je vyřadit ze hry. Troufalý, leč nebezpečný manévr! A právě ve chvíli, kdy byl admirál v úzkých, přispěchal mu na lodi Captain na pomoc právě Nelson. Společnými silami si toho dne připsali na vrub slavné vítězství. Nejen, že získali čtyři španělské lodě, ale navíc zahnali zbytek eskadry na útěk.

TIP: Nechtění hosté: Jak si počínali Napoleonovi vojáci v českých zemích

Po bitvě byl Nelson z několika míst kritizován za neuposlechnutí rozkazu. Admirál Jervis ani admiralita z toho však nevyvodila žádné důsledky. Naopak Nelson byl po této bitvě povýšen na kontradmirála a byl vyznamenán rytířským křížem Řádu lázně, s čímž bylo spojeno povýšení do šlechtického stavu. Admirál Jervis po této bitvě získal titul hraběte a predikát „of St. Vincent“.

Jen šest let po Anně Boleynové kráčela cestou k popravišti také Kateřina Howardová. Nejkrásnější, ale také nejnaivnější manželka Jindřicha VIII., která podcenila úsudek stárnoucího krále. Ze zbožňované ženy se stala nepohodlná osoba, které bylo třeba se co nejdřív zbavit. Tak se také 13. února 1542 stalo.

Po smrti milované Jane Seymourové uzavřel král v roce 1540 politický sňatek s Annou Klévskou. Když ale svou novou manželku uviděl na vlastní oči, nedokázal potlačit nelibost. Člen tajné rady Thomas Howard z Norfolku, mimo jiné strýc popravené Anny Boleynové, využil situace a předhodil králi svou další neteř, mladičkou Kateřinu. Král ztratil hlavu jako zamilovaný mladík, okamžitě se s Annou rozvedl a v tajnosti se oženil právě s Howardovou.

TIP: Od velké lásky na popraviště: Manželství Anny Boleynové a Jindřicha Tudora

Jindřich VIII., který už měl svá léta stejně jako zdravotní neduhy, svěžímu elánu své ženy nestačil. Když se u dvora objevil její bratranec Thomas Culpeper, byl to počátek Kateřinina konce. Jejich vztah byl zanedlouho odhalen a oba skončili na popravišti.

Vídeňský Augustiniánský kostel se stal 12. února 1736 svědkem velkolepé události. Dědička zemí habsburské monarchie, krásná Rézi, kráčela ve svatebních šatech k oltáři, kde na ni nečekal nikdo jiný než její milovaný František Štěpán Lotrinský. Láska, která započala už v dětském věku, vydržela panovnici po celý život.

Patnáctiletý František Štěpán se u dvora ve Vídni objevil v roce 1723 a ihned se stal oblíbencem císaře Karla VI., který postrádal mužského potomka. Zalíbení v urozeném návštěvníkovi našla také císařova sotva šestiletá dcera Marie Terezie, ale František Štěpán si měl s dítětem sotva co říct.

TIP: Boj za lásku: Jak to bylo se vztahem Marie Terezie a Františka Štěpána?

O více než deset let později ale bylo všechno jinak. Rakouská arcivévodkyně dospěla ve vyhlášenou krasavici a k zahození nebylo ani vladařské žezlo, které měla po svém otci jednou převzít. A tak se v onen chladný únorový den rozezněly svatební zvony. I přes to, že se František Štěpán občas zapomněl jinde, bylo manželství skutečně šťastné a plodné. Z jejich šestnácti dětí vzešlo několik evropských monarchů a dokonce dva císaři Svaté říše římské.

Vladislav, jako ženich, kterému bylo 46 let a který oklamal už dvě nevěsty, těžko hledal další manželku. Nakonec ale našel. „Král Vladislav, král uherský, český, dalmatský, chorvatský a tak dále“ pověřil své zástupce, aby jeho jménem dali manželský slib a uzavřeli sňatek „se slavnou a urozenou paní Annou z Foix, řečenou de Candale, příbuznou francouzského krále Ludvíka a královny Anny.“

Milovaná Anna

Svatba proběhla v zastoupení a tak bylo manželské setkání znovu velkou neznámou. Půl roku trvalo, než se Anna viděla se svým manželem. A co na ni Vladislav? Ten se do své choti zamiloval až po uši. S důvěrnějším sblížením obou manželů to však zpočátku nevypadalo nikterak valně. Bránil jim jednak ostych (však se taky viděli zatím jenom párkrát), hlavně však hlučné oficiální slavnosti, pořádané na počest královské svatby. Vladislav si však nevšímal ničeho jiného než své choti.

Šťastní rodiče

Koncem září 1502 se ti dva vzali a přesně 5. ledna 1503 hlásil pečlivý vyslanec benátské signorie domů, že uherská a česká královna je těhotná. Když se psal rok 1505, začalo se mluvit o královnině novém těhotenství. Královna Anna předčasně porodila 1. srpna 1506 syna, kterému bylo při křtu dáno jméno Ludvík. „S předčasným příchodem na svět jest spjata i zpráva, že tělo nemluvňátka lékaři obkládali teplými vnitřnostmi z čerstvě zabitých vepřů, aby je zahřáli a prince tak udrželi při životě.“ Bohužel, krátce po porodu zemřela. Pro Vladislava bylo úmrtí milované manželky krutou ranou.    

Tajemná oblast za jižní hranicí Mléčné dráhy nedává vědcům spát již od 70. let minulého století. Přezdívá se jí Velký atraktor, nebo též Velký přitahovač (Great Attractor). Jde o příznačné pojmenování -  oblast totiž funguje jako obří magnet, který přitahuje Mléčnou dráhu a tisíce dalších galaxií odhadovanou rychlostí 2 milionů kilometrů v hodině. 

Předpokládá se, že jde o domov mnoha milionů galaxií, podrobnějšímu průzkumu ale brání prach a plyn Mléčné dráhy. Doposud se podařilo zmapovat jen asi 9 stupňů této oblasti, nacházejících se za okrajem naší Galaxie. Hmotnost přitahovače vědci odhadují na 100 biliard (100 000 000 000 000 000) Sluncí!

Nyní se vědcům podařilo alespoň částečně poodkrýt tajemství této mimořádně zvláštní části vesmíru. Pomocí radioteleskopu se australským vědcům podařilo objevit 883 skrytých galaxií, přičemž jedna třetina z nich byla pozorována vůbec poprvé.

Zdá se, že čas pro složení Rubikovy kostky je limitován snad jen její konstrukcí. Pro dnešní roboty není hlavolam takřka žádnou výzvou. Jen pár dnů po rekordu robota Jaye Flatlanda a Paula Rose tu máme nového šampiona. Robot Adama Beera dokázal Rubikovu kostku složit za 0,887 sekundy. Nutno dodat, že jde prozatím o rekord neoficiální – pokusu nepřihlížely odpovědné autority, které by nového šampiona potvrdily. Stejně jako u předchozího rekordu není do výsledného času započtena doba pro skenování výchozího rozložení a výpočet řešení.

Svůj první patent - synchronizovanou mechaniku blesku fotoaparátu, si Artur Fischer zaregistroval již v roce 1947. Nápad od něj později koupila společnost Agfa AG - celkem má na svém kontě 1 100 zlepšovacích návrhů. „Čím je pro svět osobních počítačů Bill Gates, tím je Artur Fischer pro domácí kutily,“ vysekl před časem Fisherovi poklonu německý časopis Der Spiegel.

Mezi nejznámější Fischerovy patenty patří hmoždinky - ty od roku 1958 ulehčily práci milionům kutilů i profesionálů. V současnosti se jich denně po celém světě vyrobí zhruba 14 milionů kusů.

Vášnivý inovátor stojí i za populární vzdělávací hračkou Fischertechnik (technicky laděné obdoby Lega), kterou se proslavil především v Německu. Jedním z jeho posledních vynálezů je přístroj, který umožňuje pohodlnější konzumaci vařených vajec.

„Mám zájem o jakýkoliv problém, který lze vyřešit,“ vysvětlil svoji posedlost vynálezy v roce 2007 pro časopis Technology Review. Artur Fischer zemřel na konci ledna ve svém domě ve Waldachtalu. Bylo mu 96 let.

Poslední dobou se objevují genetické studie, které osvětlují historii osídlení Evropy. Už nějaký čas víme, že se jako první lidé našeho druhu do Evropy před 40 tisíci lety dostali dávní lovci-sběrači. Před 8 tisíci lety je převálcovali farmáři z Blízkého východu a před 4 a půl tisíci lety přišli pastevci z euroasijských stepí.

Podle nového výzkumu, na kterém se podílel početný mezinárodní tým vědců, to ale bylo ještě napínavější. Badatelé vytáhli DNA z 55 starodávných Evropanů, přičemž nejstarší z nich žil před 35 tisíci let a nejmladší před 7 tisíci let.

Překvapivě se ukázalo, že když zocelení lovci-sběrači v Evropě téměř přežili  nečas doby ledové, tak je před 14 a půl tisíci let nahradili jiní lovci-sběrači. Zřejmě přišli z teplejších krajin na jihu. Jak se zdá, Evropa má doopravdy pohnutou historii.

Momentálním lidským držitelem rekordu v rychlosti složení klasické Rubikovy kostky je Američan Lucas Etter, který to loni v listopadu zvládl za 4,90 sekundy. Roboti to ale už zvládnou rychleji.

Rovněž v loňském listopadu robot studenta Zackaryho Gromka složil Rubikovu kostku za 2,39 sekundy. Nedávno ho ale o titul připravili Jay Flatland a Paul Rose, jejichž robot prolomil magickou hranici jedné sekundy a zapsal do Guinnessovy knihy rekordů s časem 0,9 sekundy.

Jejich prvenství bude ale možná ještě kratší. Robot Sub1 inženýra a ekonoma Adama Beera už složil slavnou kostku po 20 tazích za neuvěřitelných 0,887 sekundy. Nebyl u toho oficiální zástupce Guinnessových světových rekordů, takže nejde o nový platný rekord. Ale nejspíš to nebude dlouho trvat.

Supernovu, s označením SN2015F, objevil v březnu 2015 Berto Monard v blízké spirální galaxii NGC 2442, nacházející se v souhvězdí Létající ryby. Její jasnost byla dostatečná, aby ji bylo možné spatřit i pomocí malých dalekohledů.

Světlo z této supernovy k nám putovalo miliony let – její vzdálenost vědci odhadují na 24 megaparseků (1 parsek = 3,262 světelných let). Jde o supernovu typu Ia – tedy explozi bílého trpaslíka, který shromáždil hmotu z blízkého hvězdného průvodce (obvykle rudého obra) a dosáhl Chandrasekharovy meze. Energie, která během takové události uvolní termonukleárním zážehem, způsobí prudkou explozi hvězdy a vznik rázové vlny. Vyvrhovaná hmota je urychlována na rychlosti v řádu 10 000 km/s.

Pokud byste si chtěli supernovu prohlédnou nyní, budete muset vyrazit do hvězdárny - zbytky SN2015F jsou nyní tak slabé, že se bez velkého dalekohledu neobejdete.