Ostřílení tankoví důstojníci v bitvě u Kurska: Konstantin Rokossovskij (1)

27.09.2020 - Jaroslav Nečas

Muži, kteří proti sobě vedli masy tanků u Kurska, se od sebe asi nemohli více lišit. Na německé straně stáli důstojníci vychovaní podle pruských vojenských tradic, Rudé armádě zase veleli o generaci mladší ambiciózní revolucionáři

<p>Konstantin Rokossovskij zastával během bitvy funkci velitele Centrálního frontu.</p>

Konstantin Rokossovskij zastával během bitvy funkci velitele Centrálního frontu.


Reklama

Během kurské bitvy zastával Konstantin Rokossovskij funkci velitele Centrálního frontu a během německého útoku jemu podřízená vojska úspěšně podnikla obranné operace. Konstantin Rokossovskij pocházel z rodiny zchudlých polských šlechticů (původní přízvisko znělo Rokossowski) a v mládí si musel po smrti rodičů vydělávat na živobytí všelijak – například v cukrárně či v továrně na punčochy.

Mladý socialista

Již jako adolescent se seznámil s myšlenkami socialismu, které přijal za své. Po vypuknutí první světové války dobrovolně narukoval do carské armády. V dubnu 1918 byl jeho pluk rozpuštěn, přičemž Rokossovskij se přidal ke vznikající Rudé armádě. Jako velitel roty prošel mnoha boji občanské války na různých částech fronty, při útoku na Kolčakův štáb v Karaluně utrpěl vážné zranění.

Roku 1919 vstoupil do komunistické strany, následně bojoval v polsko-ruské válce. Ve 20. letech stoupal po kariérním žebříčku a prošel řadou zdokonalovacích kursů. Nejprve velel jízdnímu pluku, brigádě, divizi a armádnímu sboru, byl také jedním z průkopnicky uvažujících důstojníků, kteří prosazovali utváření tankových vojsk. Roku 1935 byl jmenován komdivem (ekvivalent generálmajora).

Ve Stalinově hledáčku

Velké čistky v armádě se jej dotkly také – roku 1937 byl vyloučen ze strany kvůli „ztrátě třídní bdělosti“ a propuštěn z armády. Následovalo zatčení a soud kvůli podezření ze styků s tajnými službami Japonska a Německa, ale protože svědci již nežili, Rokossovského případ byl vrácen k došetření a odložen. Roku 1940 se obžalovaný dočkal propuštění a plné rehabilitace.

Po německém útoku z června 1941 stanul v čele 16. armády, jež se tehdy nacházela u Smolenska. V době bojů o Stalingrad již velel celému frontu, a sice Donskému. Právě on vedl severní křídlo sovětského úderu, který obklíčil Paulusovu armádu. V červenci 1943 stál v čele Středního (Centrálního) frontu, v první den operace Citadela byl dokonce jeho štáb zasažen bombardováním.

Šlechtic maršálem

Po Kursku stanul v čele 1. běloruského frontu a v roce 1944 se stal klíčovou osobou při plánování operace Bagration, když v jednáních se Stalinem tvrdošíjně trval na dvou hlavních směrech útoku. Za úspěšně provedenou operaci pak obdržel titul maršál Sovětského svazu.

TIP: Bitva u Kurska ve vzpomínkách přímých účastníků

Po válce se podílel na stalinizaci Polska a v této zemi působil mimo jiné jako ministr obrany a nejvyšší velitel polské armády. Roku 1958 byl jmenován hlavním inspektorem Ministerstva obrany SSSR. Zemřel v srpnu 1968, je pochován v Moskvě u Kremelské zdi.

Ostřílení tankoví důstojníci v bitvě u Kurska

Reklama

Další články v sekci

Reklama

Reklama

Aktuální články

Upír obecný (Desmodus rotundus), někdy nazývaný též upír rudý nebo upír velký, je druh tropických netopýrů žijící ve Střední a Jižní Americe.

Věda

Základna nově nalezeného korálového útesu je široká 1,5 kilometru a jeho vrchol se v nejvyšších bodech nachází 40 metrů pod hladinou moře.

Zajímavosti
Reklama

Příslušníci 101. výsadkové divize během operace Anaconda v březnu 2002.

Válka

Na jednání v Ženevě nemohl chybět Edvard Beneš. Z Prahy přijeli Karel Kramář, předseda Národního výboru a vůdce strany státoprávně demokratické, Václav Klofáč, místopředseda Národního výboru a vůdce českých národních socialistů, agrárník František Staněk, předseda Českého svazu poslanců, Gustav Habrman za sociální demokraty, státoprávní demokrat Antonín Kalina, šéf Maffie Přemysl Šámal, ředitel Živnobanky Jaroslav Preiss a ředitel Agrární banky Karel Svoboda. Později dorazil i Mořic Hruban za moravské katolíky.

Historie

Sir John Julius Angerstein na portrétu Thomase Lawrence z roku 1790.

Zajímavosti

Nové časopisy Extra Publishing

RSSInzerceO serveru (Redakce)Partnerské weby
© Extra Publishing, s. r. o. 2007–2011. ISSN 1804-9907