Ostřílení tankoví důstojníci v bitvě u Kurska: Nikolaj Vatutin (3)

V čele Voroněžského frontu stál u Kurska muž, který vzešel z chudých poměrů ruského venkova. Od roku 1920 sloužil u 11. záložního střeleckého pluku Rudé armády. Během prvních let své služby se zúčastnil sovětsko-polské války (1919–1920).

Vynikající student

Po skončení bojů absolvoval velitelskou školu v Poltavě a za několik let již velel praporu. Členem Komunistické strany Sovětského svazu se stal na počátku 20. let a také díky tomu mohl nastoupit v roce 1926 na Frunzeho akademii. Díky vynikajícímu prospěchu po svém studiu působil na různých štábech a současně se věnoval postgraduálnímu studiu.

Po vypuknutí druhé světové války se v září 1939 podílel na okupaci zmrzačeného Polska a ve stejnou dobu byl povýšen na generálporučíka. Do napadení Sovětského svazu ještě působil jako zástupce náčelníka generálního štábu Rudé armády a dočkal se například vyznamenání Leninovým řádem.

Stalinův hasič

Často se objevoval v místech nejtěžších bojů a podobně jako Model i on zasahoval, kde právě situace nejvíc hořela. Od podzimu 1942 převzal velení Jihozápadního frontu a vedl hlavní úder proti Paulusovým jednotkám ve Stalingradu. Díky agresivnímu stylu vedení boje si vysloužil respekt nejen svých podřízených, ale také německých protivníků, kteří vysoce hodnotili především jeho neortodoxní přístup k řešení problémů.

TIP: Bitva u Kurska ve vzpomínkách přímých účastníků

Během kurské bitvy stál v čele Voroněžského frontu, jehož vojska byla rozmístěna v jižním sektoru. Když jeho muži zaujímali pozice u Kurska, nezbýval sovětskému generálovi už ani rok života. V únoru 1944 Vatutina i s doprovodem přepadli a postřelili ukrajinští nacionalisté. Svým zraněním podlehl 14. dubna 1944 v kyjevské nemocnici.