Příroda

Pes pralesní (Speothos venaticus) žije v takzvané neotropické oblasti (v zásadě Střední a Jižní Amerika), konkrétně od Panamy po severní hranice Argentiny.

Pohled do kaňonu vádí Nachal Cin u městečka Midrešet Ben Gurion

Želvušky Paramacrobiotus craterlaki nejsou v dospělosti větší než půl milimetru. Živí se hlísty a vířníky.

O tom, že je rosomák po všech stránkách šelma, svědčí i pohled na jeho zuby. Loví především hlodavce, kopytníky (a to i velmi vzrostlé), a ptáky. Nepohrdne však ani mršinou, ptačími vejci, rybami nebo dokonce lesními plody.

V člověkem pozměněné krajině je vlk (Canis lupus) tlačen k hledání nových zdrojů potravy.

Borneo tak, jak asi vypadá v představách většiny lidí. Vzdor rozlehlým a stále se zvětšujícím plantážím palmy olejné zde nějaký deštný prales pořád existuje.

Koňská síla

Koně byli odedávna využíváni jako rychlý dopravní prostředek, ale také jako živý „přepravní mechanismus“. Ačkoliv běžného koně není vhodné zatěžovat více než 20 % jeho vlastní hmotnosti, speciálně vyšlechtěná velká a silná plemena (jako jsou shirský kůň nebo clydesdaleský kůň) zvládají tažení skutečně velmi těžkých nákladů. Byli a někde stále jsou využívání pro tahání kmenů pokácených stromů, těžkých kočárů apod. Tito koně mívají zadní nohy poněkud blíže u sebe, což jim zřejmě propůjčuje schopnost lépe vyvíjet tažnou sílu. Zhruba jednu tunu vážící kůň tak poměrně snadno utáhne i dvojnásobek své vlastní hmotnosti, tedy celé dvě tuny.

Fyzikální veličina horská síla (Horse Power, HP) je používána jako jednotka pro výkon motoru automobilů a motocyklů. Tato skutečnost vychází z pokusů skotského vynálezce a mechanika Jamese Watta, který v 18. století odhadoval koňskou sílu na základě pozorování tahu pivovarských koní. (foto: Shutterstock)

Cenoty byly dobře známé už starověkým Mayům, pro něž byly zdrojem plodnosti a života, vstupní bránou do podsvětí a sídlem boha deště Chaka.

Noční portrét levharta Monza. (foto: Richard Jaroněk)

Krakatice Histioteuthis heteropsis má každé oko zcela jiné. Jedno je totiž neustále obrácené k hladině, druhé naopak do hlubiny (foto: AAAS, Kate Thomas)

Volavky vytahující ryby z vody dokonale prověří schopnosti fotografa.

Pohled na podzimní vřesoviště je skutečně idylický.

Ulovit mouchu a kořist spolknout žábě trvá jen pár zlomků vteřiny

Mihule říční (Lampetra fluviatilis) přisátá na parmu obecnou portugalskou (Luciobarbus bocagei).

Jelikož ptakopyskové loví potravu ve vodě, stráví pod hladinou denně až 12 hodin.